Turisti, co nenávidí turisty

Globalizace proměnila centra vyhledávaných měst v disneylandy bez duše. Snaha uvědomělých cestovatelů dostihnout tu duši v rádoby bohémských čtvrtích ale působí ještě bizarněji než vítězná véčka na fotkách z berlínského památníku holokaustu.

Službě Hoodmaps.com stačil pouhý rok fungování na to, aby se na ní mapy měst po celém světě zaplnily dřív těžko dohledatelnými zkušenostmi místních obyvatel. Návštěvník Prahy se z popisků dozví, že je na Petříně „malá Eiffelovka“, na Žižkov ho naláká nápis „marjána“ a od Karlova náměstí odradí informace „všude nachcáno“. Z mapy Brna ční rada „koukněte na sochu koně zespoda“.

Hlavním účelem Hoodmaps, jejichž autorem je Holanďan Peter Levels, je ukázat turistům cestu i jinam než do přeplněného centra. „Jsem z Amsterdamu a vím, že devět z deseti turistů nemá ponětí o opravdovém životě ve městě. Zůstávají v turistické pasti, která většinou neodkryje nic z místní kultury, jen jim vytáhne peníze z kapsy,“ vysvětluje Levels na blogu. Mimo to, že vás Hoodmaps upozorní na přeplněnost nejznámějších náměstí, ulic a Karlova mostu, ukazují město barevně rozlišené do několika základních kategorií podle převládajícího obyvatelstva: kromě turistických oblastí zobrazují, kde bydlí studenti, hipstři, boháči, normálové a kravaťáci.

Schéma upevňuje nepříjemné stereotypy. I pražský Černý most je podle mapy „no go zone“, přestože je tu výrazně nižší kriminalita než v centru a Praha navíc patří k nejbezpečnějším hlavním městům v Evropě. Ani kategorie obyvatel nedělají městům dobrou službu, zjevně jsou navrženy z perspektivy bílého, zajištěného ignoranta. „To, co je na mapě vybarvené jako hipsterská čtvrť, bývá ve skutečnosti často oblast s etnicky pestřejším obyvatelstvem s nižšími platy. A normálové jsou tak vágní pojem, že znemožňuje jakékoliv hlubší porozumění,“ rozebírá magazín CityLab.

Hoodmaps jsou ztělesněním postturismu: umožňují vyhnout se tradičním turistickým hotspotům, „ponořit se“ pro autentický zážitek do lokální kultury. Přesto ale vybízejí jen k jinak unifikovanému způsobu trávení času. Hipsteři snadno najdou své čtvrti v každém městě, a tak si v Praze na Krymské nebo u jezera v Estonsku můžou posedět v prakticky identické kavárně. Šedá barva čtvrtí normálů zase opticky vymazává části města, kde se dá opravdový život pozorovat líp než v hubech a galeriích – právě ty ale mapky samosebou zobrazují. Zdá se, že zážitky postturisty nemůžou být o moc autentičtější než selfíčka lidí na Eiffelovce.

Kreativní kolonizátoři

Pojem alternativní cestování se začal používat v sedmdesátých letech. Už tehdy se dal předvídat růst turistického průmyslu do rozměrů, které budou stále větší části světa vadit. Dnešní předpona post- naznačuje už akutní potřebu nahradit turistický průmysl s jeho obchody se suvenýry plnými kuchyňských chňapek s Monou Lisou něčím méně škodlivým pro planetu a příčetnost obyvatel nejnavštěvovanějších oblastí. Tak zásadní změna ale stále patří do žánru utopického sci-fi a jednoduché recepty jen odsouvají davy turistů jinam.

Za hlavní město postturismu se dá považovat Berlín. V poslední době ho v top trojici na Nomadlist.com, žebříčku nejvhodnějších destinací pro digitální nomády, mimochodem opět od Petera Levelse, doplňuje z evropských měst Budapešť, Praha nebo Lisabon. „Autentické“ turisty v nich nesnášejí ještě víc než ty tradiční. Patří totiž ke spouštěčům gentrifikace, vytlačování „normálů“ z měst.

„Ještě nedávno návštěva Berlína znamenala prohlédnout si Braniborskou bránu, televizní věž a muzejní ostrov. Dnes se většina lidí tradičním památkám vyhne, místo toho si ‚zažijí‘ berlínský lifestyle, fotí si graffiti, prozkoumávají undergroundovou uměleckou scénu v Neuköllnu nebo nasávají sousedskou atmosféru v Kreuzbergu,“ popisoval už skoro před deseti lety pro web Exberlin urbanista Johannes Novy, který teď pozoruje gentrifikaci z oken pařížské Sorbonny. Novy popisuje sortu nových „městských turistů“ kolonizujících okrajové části center měst. Zůstávají v nich celé měsíce – někdy dokonce tak dlouho, že stíhají zakládat minigalerie nebo bary, než vyrazí „kreativně měnit“ život v jiném velkoměstě.

„Jezdí sem, aby se na chvíli stali součástí atmosféry. Snaží se tu žít tak, jak si myslí, že žijí místní,“ souhlasí berlínský sociolog Ralf Hutter. Některé berlínské čtvrti začínají vypadat jako filmové kulisy. „Lidi nesmyslně rozdělují turisty a místní do dvou různých kategorií, v tomhle městě se to ale překrývá,“ vysvětluje Novy. Na otázku, zda se postturismus objevuje až v poslední době, odpovídá záporně. „Spíš se z něj teď stává mainstream. „Už začátkem šedesátých let se Kreuzbergu říkalo Berlínský Montmartre. Souběžně se začátkem stavby zdi sem turisti začali jezdit čtvrť okukovat, procházet zdejší galerie, squaty, hospody a trhy se zbožím prodejců různých kultur.“

„Jediná změna tedy spočívá v tom, jak výrazně začala popularita těchto aktivit město měnit,“ dodává Novy. Podprůměrně i průměrně bohatí obyvatelé Kreuzbergu dnes jen čekají, kdy se sousedství plné bytovek postupně promění v něco, jako je londýnské Soho, kde nakoupíte suvenýry nebo předražený oběd, ale na místního nenarazíte.

Zbytek článku najdete v podzimním Finmagu. S trochou štěstí na něj ještě narazíte v novinovém stánku. A kdyby nebyl nebo se vám nechtělo ven, objednejte si ho přes web. Digitálně nebo v papíru. Jedno číslo nebo předplatné. A pozor: k digitálnímu předplatnému získáváte přístup ke kompletnímu archivu Finmagu.

FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?

„Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat!“ Martin Krajc ve svém vinohradském ateliéru vysvětlil Ireně Jirků, proč s partou výtvarníků založil FIRMU.

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?

BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden

STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor

HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?

Koupit Finmag

KREDITNÍ KARTA SMART

Získejte nyní 5 % zpět z každého tankování

Sjednat online

Sdílejte článek, než ho smažem