„Internet je džungle, kde necháváme naše děti napospas digitálním predátorům,“ říká ředitel Flowee.cz a iniciátor projektu Dítě v síti Jan Müller. Chce nastartovat celospolečenskou debatu, jaký dopad mají digitální technologie na naše životy. V listopadu mu vyjde kniha Průvodce budoucností s podtitulem Jak si užít globální krizi.
Proč jste se pustili do projektu Dítě v síti?
Před pár lety u nás začala gastronomická osvěta. Přišel Pohlreich, Vaněk a další, kteří Čechům ukázali, že by se měli mnohem víc zajímat o to, co mají na talíři. Že není normální jíst polotovary, že se dá nakupovat na farmářských trzích a tak podobně. Díky tomu tady lidi opravdu začali lépe jíst. To samé by teď mělo proběhnout u digitálních technologií a internetu, kde si pomalu uvědomujeme, že je něco hodně špatně.
Co konkrétně?
Představte si, že pustíte děti do školní kantýny, kde jim budete servírovat sladkosti, kolu a sem tam jim do toho ještě přimícháte nějakou drogu. Přesně to se děje při konzumování digitálního obsahu. Algoritmy Facebooku a dalších internetových gigantů jsou založené na produkci dopaminu, na vytváření závislosti. Kdo má dneska děti, moc dobře ví, jakým způsobem a jak často používají chytré telefony a tablety.
Takže chcete apelovat hlavně na rodiče?
Na rodiče, na vzdělávací systém, na školy, na učitele, na technologické firmy. Pouštíme děti do digitální džungle, kde je spousta predátorů. Chceme je tam opravdu nechat samotné, úplně bez pomoci a kontroly? S internetem to začalo, ale opravdová erupce přišla až před pár lety s rozšířením chytrých telefonů, které se postupně staly naším externím orgánem, druhým mozkem. Zároveň jsme taky ztratili kontrolu nad tím, co naše děti na internetu dělají.
Mluvíte o kontrole, není lepší prevence?
Jasně. Rodiče by se o tom měli s dětmi bavit. Měli by jim vysvětlovat, jak žít s technologiemi a jak se v online světě chovat. Neříkám, že máme šmírovat naše děti při každém kroku na internetu. Určitá regulace je ale potřeba. Navíc tady nejde jen o děti. Dítě v síti – to je metafora, na síti jsme všichni děti. Všichni jsme tam relativně noví a zranitelní, ať už je nám deset, třicet nebo padesát.
Vývoj v téhle oblasti je neskutečně dynamický. Když se nebudeme „inovovat“ spolu s technologiemi, můžeme brzy čelit epidemii psychických onemocnění, různým zdravotním komplikacím, spánkovým poruchám a taky velkým vztahovým problémům. Obrovské téma představuje i práce s informacemi a masové ovlivňování lidí.
Prostřednictvím fake news?
V době sociálních sítí se přestávají řešit zdroje informací. Dřív jsme si četli Mladou frontu nebo Blesk, dívali se na Novu nebo na CNN a podle toho jsme mohli jednotlivým zprávám přiřazovat určitou relevanci. To se teď smazává. Vědecké studie ukazují, že spousta lidí na sociálních sítích vůbec nesleduje, odkud zpráva pochází. To je živná půda pro fake news. Podívejte se na aféru kolem firmy Cambridge Analytica, co ovlivňovala prezidentské volby v USA, nebo na sofistikovanou dezinformační kampaň Ruska, která jede i v Česku.
Je ale ještě cesta zpátky?
Můžeme chtít větší společenskou odpovědnost od firem jako Google, Facebook, Microsoft, ale třeba i Seznam nebo Avast, velkých telekomunikačních firem či mobilních operátorů. Měli by mnohem víc spolupracovat na řešení problémů, ke kterým dochází a které oni – byť třeba nechtěně – vytvářejí. Vydělávají velké peníze na tom, že budují online svět, zároveň tím ale ovlivňují naší každodenní realitu. Jsme pro ně přírodním zdrojem dat. Jako se těží ropa ze země, tak se těží data z lidí. Díky těmto datům, kterými krmí své softwary, nás stále víc ovládají. Nepodsouvají nám jen různé komerční produkty, ale i myšlenky, emoce, prostě mění naše vidění světa.
Myslím, že nestačí, když velcí hráči onlinového světa dají zlomek svých zisků na kampaně brojící za bezpečnější internet. Dnes se téma posunulo. Nejde o nějakou kyberkriminalitu nebo kyberšikanu. Lidská společnost jako celek se kvůli sociálním sítím, mobilní komunikaci, vyhledávačům, aplikacím a obchodům s daty začíná měnit.
Jak chcete Facebook nebo Google dohnat k odpovědnosti? Tyhle firmy už dostaly od Evropské komise obří pokuty a pochybuju, že se tím něco zásadního změní…
Klíčové je, aby vznikla celospolečenská debata. Tam ostatně míříme i s naší iniciativou Dítě v síti. Facebook, Google, Apple, Microsoft, Amazon a další jsou firmy s obrovskou tržní kapitalizací zaměstnávající nejchytřejší lidi, kteří makají na tom, abychom co nejvíc klikali. Vědí o nás víc než naši partneři. Vědí, kde se pohybujeme, co nakupujeme, o čem mluvíme, co si přejeme koupit, jaké informace hledáme na internetu. Tahle data využívají k tomu, aby nás pro potřeby svých klientů manipulovali. Část společnosti si to už začíná uvědomovat. Dřív byli technologičtí dravci, kteří vyrostli z garážových firem, obdivovanými pionýry nové ekonomiky. Jenže to už přestává platit. Spousta lídrů ze Silicon Valley je pod palbou kritiky americké a evropské veřejnosti. A tím pádem i politici začínají stupňovat tlak, aby se sebou divoký digitální svět začal něco dělat.
Čím by se mělo začít?
Proti velkým technologickým firmám nedávno tvrdě vystoupila i eurokomisařka Eva Jourová, která je – i když si to v Česku málokdo uvědomuje – významnou evropskou političkou. Jedním z jejích závěrů bylo očekávání, že se „bigtechy“ začnou samy regulovat. Až pak mají přijít na řadu opatření státu.
Může tahle samoregulace fungovat?
Třeba ve Facebooku se to už děje. Bývalí top manažeři, kteří se dříve podíleli na vymývání mozků veřejnosti, se za to dnes omlouvají. Po aféře s Cambridge Analytica si lidé ve vyspělých zemích začali mazat facebookové profily. To je stav, kterému se chce Zuckerberg a spol. vyhnout. Facebook je najednou mnohem aktivnější v ochraně dat, v mazání pochybných stránek a v odstraňování nenávistného obsahu. Další průšvih by jeho kdysi skvělou image dál poškodil.
Když se podíváme na mezinárodní srovnání digitální gramotnosti, tak z toho Češi nevycházejí moc dobře. Pokud to chceme změnit, měli bychom začít právě u nejmladších. Nespoléhá ale v tomhle ohledu až příliš škola na rodiče a naopak rodiče na školu?
Některé školy se k tomu stavějí aktivně, jiné dávají ruce pryč s tím, že je to hlavně záležitost rodičů. Navíc školáci mají ohledně digitálních technologií víc znalostí a dovedností než jejich učitelé i rodiče. O digitální gramotnost mladých generací bych se tedy zas tak nebál.
Mnohem větší riziko vidím v tom, že si děti pouštějí technologie až příliš k tělu. Dochází k regulérní závislosti, která pak zvyšuje riziko výskytu toho, čemu jeden německý spisovatel lapidárně říká „digitální demence“. Ta se projevuje třeba roztěkaností, sníženou schopností se soustředit, přečíst si delší text, nezájmem o souvislosti. S tím, jak jsou technologie, algoritmy, umělá inteligence a roboti stále chytřejší, lidem hrozí, že budou stále hloupější.
Co s tím?
Na škodu není občasný digitální detox. Najít si chvíli, kdy si dokážeme srovnat myšlenky, uklidníme své emoce a nenecháme se u toho rušit žádným pípáním a blikáním. Ale umí to děti samy od sebe? Zase jsme v té kantýně se sladkostmi. Ukažte mi dítě, před které hodíte čokoládu a další cukrovinky, a ono si je nevezme s odůvodněním, že to pro něj není zdravé. To řekne možná tak jedno z deseti. Tady musí zakročit dospělí. Třeba ve Francii proto nedávno plošně zakázali používání mobilů ve školách.
Zavedl byste to i u nás?
V případě dětí a mobilů je podle mě lepší větší přísnost než laxnost. Já vím, že to zní neliberálně, ale kdo zná problematiku sociálních sítí, tak ví, že regulace není útok na svobodu dítěte, ale že tím dítě opravdu chráníme. Nezakazoval bych mobily na školách zákonem jako ve Francii. Celá výuka by jistě neměla být offline. Tam, kde se to hodí, můžou žáci pracovat na školních tabletech nebo klidně i svých mobilech. Ty by se pak ale měly vypnout. Ať má škola skvěle vybavenou počítačovou učebnu, kde děti pochopí tvorbu médií a jejich zákulisí. Ale nemusí se přece každou chvilku dívat do mobilu i ve škole. Zeptejte se učitelů, jak dneska často vypadají přestávky. Děti si nehrají, sedí a koukají na displeje. Chceme pro ně takové dětství?
Jenže je těžké dětem mobily zakazovat, když vidí, že ani dospělí se od nich neodtrhnou…
No, to je pravda. Sebereflexe je na místě.
Na závěr ještě zpátky k fake news. Jak proti nim bojovat v době, kdy i poslanci našeho Parlamentu sdílí na sociálních sítích hlouposti o zhoubných mikrovlnkách, chemtrails, židozednářských spiknutích nebo migrantech masově znásilňujících ženy napříč Evropou?
Ve Flowee jsme napsali článek o tom, že co kdysi zvládnul Henlein, dneska umí online. Historie se bohužel pořád opakuje, ať už jde o nástup nacistů před druhou světovou válkou nebo komunistů po ní. I tehdy tu byly fake news čili propaganda. Ta byla vždycky založená na oslovování nespokojených lidí. Dneska se tihle lidé „zasíťovali“ a Okamura a jemu podobní si k nim našli šikovně cestu. Už nepotřebují tradiční média, stačí jim Facebook, Twitter, YouTube a pár dezinformačních webů.
Rozhodně bychom to neměli podceňovat, protože tady se hraje o národní bezpečnost. Hněv nespokojených spoluobčanů na sítích je ale zároveň potřeba sledovat s pochopením. Snažit se s nimi komunikovat, nabídnout jim alternativu, neohrnovat nos nad tím „hloupým Zemanovým elektorátem“. Musíme se zajímat o jejich problémy, protože jsou to i naše problémy. Jestli se země rozdělí v názoru na základní hodnoty, je v sázce celý polistopadový vývoj. Nerad bych se dočkal toho, že si tady zvolíme strany, které nás dovedou k referendu o vystoupení z Evropské unie nebo z NATO.
Když to vezmu průřezově, celé naše povídání nevyznívá moc optimisticky…
Přes všechno zůstávám optimista a taková je i moje knížka Průvodce budoucností. Technologie nepřinášejí jen negativa, právě naopak. Lidi jsou díky nim mnohem otevřenější a taky informovanější o souvislostech. Jen se musí trošku zaktivizovat, zajímat se o věci veřejné, nepohrdat politikou a taky podporovat kvalitní žurnalistiku, protože bez ní se demokracie fakt neobejde. Jestli budeme na politiku jen nadávat místo toho, abychom sami pro veřejný prostor něco udělali, tak si asi nic lepšího než Zemana a Okamuru nezasloužíme. Ale já věřím, že zdravý rozum neřekl poslední slovo.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
14. 10. 2018 21:28, Czhunter
Myslím, že lidé začali opouštět Facebook ne kvůli nějaké Cambridge Analytice, ale kvůli tomu, že je tam čím dál větší nuda.
Facebook navzdory prohlášením Marka Zuckerberga čím dál víc potlačuje příspěvky fyzických osob (přátel) a na zdi tvrdě tlačí placené příspěvky - reklamy.
Moje zeď je už dnes tak z 1/3 tvořena reklamami (to je obrovský rozdíl oproti stavu před ještě cca dvěma lety, kdy to byl jen mnohem menší zlomek obsahu) a ještě ty reklamy nejsou vůbec umisťovány pomocí nějakého sofistikovaného algoritmu umělé inteligence, ale pomocí hloupé geolokace kombinovane s "náhodnou střelbou" - jak jinak si vysvětlit, že mám na zdi stále reklamy na Jaguar v němčině. Reklamy v jazyce, kterému nerozumím na auta, která si v žádném případě nemůžu dovolit a ani nechci.
Ještě trochu takového obsahu a jdu taky pryč. Je to nuda, je to zbytečné.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
15. 10. 2018 16:37, Jana
Skoro do poslední chvíle jsem článku plně dávala za pravdu a už jsem ho chtěla sdílet na své FB stránce věnující se tomu, jak lidé ničí planetu i sami sebe. Až do chvíle, než jsem narazila na poznámky o panu Okamurovi a Zemanovi. Ať už k těmto lidem někdo má či nemá sympatie, tohle do článku tedy vůbec nepatřilo a bohužel to celou jeho hodnotu velmi degraduje, protože si již o autorovi nemyslím moc dobrého, když se k něčemu takovému dokázal snížit...
V diskuzi je celkem příspěvků.