Zakladatel Messengera: ... a fax je v propadlišti dějin

Ondřej Tůma | rubrika: Rozhovor | 30. 4. 2016
„Kurýrní služba v době, kdy si všichni můžou dokumenty posílat faxem?“ zvedali obočí pochybovači, když na začátku devadesátých let David Voverka zakládal Messengera. A zatímco mladší čtenáři právě možná googlují, co to byl fax, Voverkovým kurýrům v ulicích přibývají v nohách další tisícovky kilometrů.
Zakladatel Messengera: ... a fax je v propadlišti dějin

Je mrazivý prosinec 1990. Rok po sametové revoluci. Architekt Jakub Cigler popisuje kamarádovi Davidu Voverkovi svoji stáž v Londýně a mezi řečí zmíní, jak v Praze postrádá kurýrní služby, které firmy v Británii běžně využívají. Od té doby nemůže jednadvacetiletý recepční dostat z hlavy myšlenku zkusit nabídnout něco podobného i v hlavním městě Československa. „Byl jsem nadšený atmosférou, která v Praze panovala. Chtěl jsem se pustit do něčeho vlastního. Ubytování a gastronomii jsem se ale obloukem vyhnul, viděl jsem, jak byla tahle oblast zdeformovaná,“ vypráví mi o čtvrtstoletí později v centrále firmy Messenger David Voverka a škrábe se v plnovousu.

Kurýrní službu se mu podařilo rozjet už po půl roce, v červnu 1991. Nejdřív ale musel vyřešit problém s nedostatkem peněz. Banka mu na podnikání odmítla půjčit. Nakonec pomohlo dvacet tisíc marek vypůjčených od známé z Německa. Stačily na nákup radiostanic, dvou motorek Jawa 350 a deseti horských kol. Prvními zákazníky byly zahraniční firmy působící v Praze, které byly na kurýry zvyklé ze svých zemí. Zakázky se ale začaly rychle hrnout, počet zaměstnaných kurýrů stoupal a David do podnikání přibral i bratra Aleše.

Dnes má Messenger 200 kurýrů, kromě Prahy rozváží zásilky ve dvanácti dalších českých městech a pobočku má i v Bratislavě. „Na začátku to byla neuvěřitelná dřina, najezdil jsem na motorce tisíce kilometrů. Ale stálo to za to,“ vzpomíná s úsměvem úspěšný podnikatel. Se svým bratrem firmu stále vlastní, už ji sice neřídí, podržel si ale místo ve správní radě a podílí se na strategických rozhodnutích. V Praze tak bývá jen dva dny v týdnu, zbytek času se věnuje v Pošumaví svému netradičnímu koníčku – výrobě ovocných destilátů. Jezdí na traktoru, stará se o sad, okopává záhony a moc si to užívá.

David Voverka

David Voverka

Narodil se v roce 1968. Vystudoval obor společného stravování, ale oblast gastronomie a hotelnictví brzy opustil. V roce 1991 spojil svůj koníček – horská a silniční kola a motorky – s podnikáním a založil přepravní společnost Messenger, která nyní působí v celém Česku a také v Bratislavě. V současné době je jeho největší vášní projekt palírny ovocných destilátů, kterou buduje v jižních Čechách. První prémiové destiláty by mohl začít prodávat v roce 2017.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že je Messenger trefa do černého, že vás tahle firma může zajistit do konce života?

Hned čtrnáct dnů poté, co jsme to spustili, nás oslovil štáb BBC. Natáčeli dokument o městech bývalého východního bloku. Úplnou náhodou se doslechli, že rozjíždíme po vzoru západní Evropy městskou kurýrní službu a udělali s námi krátkou reportáž. Vzali jsme je na ukázkovou jízdu centrem Prahy. Na motorce jsem vezl kameramana s obří kamerou a kličkoval mezi tramvajemi. Byla to divočina, ale jim se to líbilo. Na závěr se mě zeptali, jestli si myslím, že ze mě bude milionář. Úplně mi vyrazili dech. Musel jsem se smát, tak jsem o tom prostě nepřemýšlel. A ani přemýšlet nechtěl. Byl jsem přece na samém začátku. Člověk nemůže takhle přeskakovat.

Měl jste pochybnosti o tom, jestli na začátku devadesátých let může v Praze kurýrní firma dobře fungovat?

Bylo to spíš takové svrbění před zkouškou. Hlavní bylo, že jsem nepochyboval, že se do kurýrní služby chci pustit. Věřil jsem, že když to jde v Berlíně, Hamburku, Vídni, Amsterdamu nebo Londýně, tak proč by to nemohlo jít v Praze. Byl jsem navíc nadšený atmosférou začátku devadesátých let. Udělali jsme si primitivní scénář, jak bychom mohli fungovat, a šli jsme do toho po hlavě. Kdy jindy riskovat než v tomhle věku.? Naštěstí jsme nedali na názory lidí z našeho okolí, kteří nás od toho odrazovali.

Messenger

Společnost Messenger vznikla v roce 1991 jako pražská kurýrní služba. Expanze do Brna přišla v roce 1995, od roku 1998 už doručuje po celé České republice a v roce 2013 i do Bratislavy. Významným počinem Messengeru bylo nasazení cargo kol v Praze, od roku 2009 se využívají pro přepravu objemnějších zásilek v centru města. Od roku 2014 se Messenger aktivně účastní projektu Evropské unie Cyclelogistics Ahead. Ten si v evropských městech klade za cíl posílit cyklologistiku. Flotilu Messengeru tvoří zhruba 200 kurýrů, ti jen po Praze najezdí za rok devět milionů kilometrů, to je skoro 25 000 kilometrů denně.

Kolo je grunt. Cargo kolo na snímku uveze až sto kilo. Řidiče nepočítaje, samozřejmě,
Obrázek zvětšíte klikem 

Proč?

My Češi jsme hrozní kritici každého nového nápadu. Vždycky všechno dopředu zavrhneme, aniž bychom to alespoň zkusili. Spousta lidí nechápala, proč zakládáme kurýrní službu v době, kdy si všichni můžou dokumenty posílat faxem. No a vidíte, po čtvrt století si republikou brázdí kurýři a fax je v propadlišti dějin.

Co byl z vašeho pohledu hlavní předpoklad úspěchu?

Myslím, že právě ta chuť dělat práci naplno, profesionálně. Chtěli jsme vyhovět každému klientovi, doručit každou zásilku. Paradoxně jsme na poslední chvíli zjistili, že kurýrní služby nabízí i Česká pošta. Ale měli hrozně moc omezení, kurýři například jezdili jenom do čtyř hodin, negarantovali časy doručení a v podstatě jsem ani neznal nikoho, kdo by v minulosti poštovního kurýra využil. Rozhodně nás to ale neodradilo. Naopak jsme chtěli kurýrní službu nabízet tak, aby snesla západoevropská měřítka kvality. Kromě klasických zásilek jsme měli i celkem kuriózní zakázky – od převozu umělého kloubu na operaci přes živé akvarijní rybičky až po jednu jedinou tyčinku Snickers. Ohromně nám také pomohlo, že jsme hned od začátku používali radiostanice. Komunikovat z telefonní budky by nedávalo smysl.

Jak moc ovlivnil rozvoj technologií váš byznys?

Je k dispozici rychlý internet, Google, smartphony. Jako kurýra můžete zaměstnat člověka, který v Praze v životě nebyl, ale díky GPS se do toho rychle dostane. Důležitý byl profesionální dispečink. Na začátku jsme měli jen tři telefonní linky, takže se řada lidí nedovolala. Dneska můžeme využívat digitální ústřednu, monitorovat hovory, dělat si podrobné statistiky a kalkulace. Technologie tedy naše podnikání výrazně proměnily. Na druhou stranu to nejdůležitější zůstává stejné – kurýr, který vám zásilku doveze. Lidský faktor je zatím stále nenahraditelný.

V poslední době se jako o budoucnosti doručování stále častěji mluví o dronech. Nebojíte se, že vezmou kurýrům práci?

Pro někoho je to možná pěkná představa, ale zatím bych se toho nebál. Drony jsou dobré, aby zacelily mezery a nedostatky, které naše profese má. Ale jejich používání v praxi a celková logistika, to nebude nic jednoduchého. Bude existovat spousta omezení, zvlášť ve městech, kde není moc prostoru. Takže si nemyslím, že se z dronů v dohledné době stane masový kurýrní prostředek. 

Podívejte se na elektromobily. Už před deseti lety se mluvilo o tom, že se brzy nebude jezdit v ničem jiném. A kam se to od té doby posunulo? Po technologické stránce určitě báječně, ale podobné auto si zatím může dovolit jen zlomek lidí. Rozhodně se nedá říct, že by tu ve jménu ekologie jezdila celá města v auťácích na elektriku. S glorifikací technologií jsem tedy dost opatrný.

Vy sám prý nedáte dopustit na kola…

Ano. I když v kurýrní dopravě stále ubývají, v určitých situacích mají nezastupitelnou roli. Pořád je to navíc symbol naší profese. Když nasněží, tak slyším nejméně stesků od kurýrů, kteří jezdí na kole. Jediní neřeknou, že se někam nedá dojet. I po pětadvaceti letech je z mého pohledu kolo pro městské kurýry dosud nepřekonané.

Nemrzí vás, že jste za čtvrtstoletí svůj byznys víc nerozvětvili a že se takřka výhradně soustředíte na rychlou městskou – dnes už i meziměstskou – kurýrní dopravu?

Měli jsme pár záchvěvů, že bychom naplno zkusili i další věci, ale vždycky jsme z toho nakonec couvli. Jednu dobu jsme si pohrávali s myšlenkou, že budeme do firem vozit papíry, kancelářské pomůcky a další věci. Nakonec se do toho pustil Petr Sýkora a vybudoval firmu Papirius, kterou pak za velké peníze prodal.

Kdysi dávno jsme taky uvažovali o tom, že bychom ve velkém rozjeli balíkové služby a fungovali jako klasická přepravní společnost. Kdybychom byli progresivní dravci, tak bychom do toho asi šli. Vyžadovalo by to ale obří investice. Museli bychom si hodně půjčit. Navíc bylo pořád dost věcí, které jsme chtěli doladit v našem byznysu. Jsem zastánce toho, že by člověk neměl příliš tříštit svoji pozornost. Devatero řemesel, desátá bída. A popravdě jsem chtěl mít taky čas na rodinu. Nechtěl jsem se dostat do situace, že by pro mě kromě podnikání nic jiného neexistovalo.

Po roce 2000 jste ale přesto zkoušeli rozvoz potravin. Dalo by se říct, že jste předběhli dobu… 

Bohužel. Potraviny jsme začali rozvážet už v roce 1999. Ve své době nás odborná veřejnost vnímala jako jediný seriózní pokus o rozvoz potravin. Dnes v téhle oblasti úspěšně operuje Tesco, Rohlík.cz nebo Koloniál.

Opravdu se nedalo uspět už tehdy?

Nechtěli jsme to dělat tak, že za Prahou postavíme velkou halu a tam budeme naskladňovat potraviny. Chtěli jsme spolupracovat s nějakým hypermarketem a rozvážet jeho zboží. Postupně jsme to zkusili se třemi řetězci, ale bohužel nebyly uzpůsobeny tomu, aby tuhle službu včas zásobovaly, takže jsme po několika letech zařadili zpátečku. 

K jídlu jste se ale nakonec alespoň částečně vrátili. S vývojářskou firmou STRV teď spolupracujete na projektu Ordr.cz, který expresně rozváží obědy a večeře po centru Prahy. Proč jste do toho šli?

Tenhle projekt mě baví. Mám rád mladé a inspirativní lidi, jako jsou kluci z STRV. Po dlouhé době pro mě byla zase výzva dělat něco, co tu ještě nebylo. Kdo jiný vám zaručí, že budete mít objednané jídlo na stole do deseti minut? Těšilo mě, že téhle americké myšlence můžeme dát v našem prostředí profesionální kabát.

Dnes už vám většinu času nezabírá práce v Messengeru, ale vaše palírna ovocných destilátů v Pošumaví. Jak tenhle nápad vzniknul?

Před pěti lety se naproti naší chalupě prodával bývalý hostinec i se sálem a hrozilo, že tam vznikne něco nepěkného, tak jsem ten objekt koupil. Miluju Skotsko a kulturu kolem výroby whisky. Líbí se mi, s jakou láskou tam tohle řemeslo dělají a jak jsou tamější palírny zasazeny do krásných přírodních lokalit. Když se pak naskytla tahle možnost, všechno mi najednou sepnulo dohromady. Postupem času jsem objekt zrekonstruoval a rozhodl se, že tam budu dělat ovocné destiláty. Historicky to sem patří, ovoce se tady pálí dlouho, ale obor se až na pár výjimek příliš nekultivuje.

Většinu času dnes trávíte v přírodě, staráte se o ovocný sad, jezdíte traktorem, rekonstruujete objekt palírny. To není u majitelů úspěšných firem úplně běžné…

Já jsem spokojený. Děti mám už dospělé a netoužím procestovat svět na plachetnici. Spíš se těším, že budu cestovat za ovocem a dalšími ingrediencemi. Některé druhy ovoce nebo bylin se totiž musí pořídit tam, kde je jim nejlíp. Hrušce Williams se například skvěle daří v Tyrolsku. Meruňky jsou zase vynikající z Wachau. Určitě se vypravím na levandulová pole do Provence a na bylinky do jižní Itálie. Ale samozřejmě budu používat i české ovoce, snad i z mého sadu, přemýšlím také o hruškách a jablkách z Litoměřic, kde má země vulkanický základ. A fantastické jsou šumavské maliny…

Vypadá to, že plánujete hodně širokou nabídku…

Myslel jsem, že toho tolik nebude. Ale baví mě experimentovat. Zkouším i destiláty, které se nepijí. Když se například povede cibulový destilát, tak je to fantastické. Nevěřil byste, jaké aroma může být v jedné pouhé kapičce. Nechci vyrábět levnou lihovinu. Chci dělat produkt, který si po ochutnání zapamatujete. 

Co vám ještě chybí k tomu, abyste mohl přijít na trh s finálním produktem?

Až budu s finálním produktem naprosto spokojený, tak s ním teprve půjdu na trh. Kvalita má přednost. Nedělám to kvůli zisku, budu spokojený, když se mi v dlouhodobém horizontu vrátí původní investice. Beru to ale hlavně jako koníček. Uvidíme, jak to dopadne.

Držíte se udržitelnosti?

Držíte se udržitelnosti?

Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.

Sdílejte článek, než ho smažem

Líbil se vám článek?

+60
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 0 komentářů

Nejlevnější aplikace na trhu. Zpracujte si daňové přiznání pro fyzické osoby v roce 2024 v jednoduché online aplikaci. Pro naše čtenáře exkluzivní sleva 10 %.

DníHodinMinutVteřin
Slevový kód: PENIZE1O
Vyplnit přiznání

Pokud chcete řešit daně po staru, máme pro vás chytré formuláře.

A tohle už jste četli?

Zdeněk Rudolský: Chcete být úspěšní? Nesoustřeďte se jen na zisk

6. 2. 2016 | Monika Veselíková, Martin Vlnas | 7 komentářů

Zdeněk Rudolský: Chcete být úspěšní? Nesoustřeďte se jen na zisk

„Devět z deseti lidí, kteří do Hubu vstoupí, se začne bezdůvodně usmívat. U mě to takhle funguje už roky a vím, že dokud to tak je, jsme na tom dobře,“ říká v rozhovoru Zdeněk Rudolský,... celý článek

Oldřich Bajer: Mít spoustu peněz není zodpovědnost, která by mě měla svazovat

16. 5. 2015 | Ondřej Tůma | 2 komentáře

Oldřich Bajer: Mít spoustu peněz není zodpovědnost, která by mě měla svazovat

„Nesouhlasím s názory, že je trh na internetu nasycený a že se už nebudou opakovat příležitosti, které tu byly před rokem 2000,“ říká v exkluzivním rozhovoru Oldřich Bajer, jeden z... celý článek

Barbora Rektorová: Nejhorší je dělat, co lidé chtějí

28. 3. 2015 | Ondřej Tůma | 4 komentáře

Barbora Rektorová: Nejhorší je dělat, co lidé chtějí

„Člověk se musí soustředit na zákazníka. Ale ne na jakéhokoli zákazníka,“ říká v druhé části našeho rozhovoru Barbora Rektorová. Restauratérům – začínajícím i těm, kteří se potřebujou... celý článek

Už dávno nejsme konzervy, říká alkoholový guru Richard Švéda

14. 2. 2015 | Ondřej Tůma | 4 komentáře

Už dávno nejsme konzervy, říká alkoholový guru Richard Švéda

„Například u vína jsou Češi stále znalejší a mají chuť poznávat a ochutnávat nové věci. Je dobře, že se tu už nerozlišuje jen mezi bílým a červeným, krabicí a lahví,“ říká v rozhovoru... celý článek

Od tramvaje k vibrátoru: Cesta designerky Anny Marešové

30. 8. 2014 | Ondřej Tůma | 2 komentáře

Od tramvaje k vibrátoru: Cesta designerky Anny Marešové

Uznání odborníků sklidila už za svůj projekt Tramvaj pro Prahu. Mediálně známá ale začala být až díky vítězství v Národní ceně za studentský design s kolekcí erotických pomůcek Whoop... celý článek

Partners Financial Services