První Hub jste otevřeli v roce 2010, jak se na takový projekt shání peníze?
Šli jsme cestou fundraisingu. Hub jsme zakládali ve čtyřech – každý z nás oběhl obrovské množství známých a kamarádů. Nakonec nám pár investorů půjčilo.
Nepřemýšleli jste o bankovním financování?
Ano, ale banky našemu konceptu příliš nerozumí, a tak se zrovna nehrnuly do toho, aby nám půjčily. I dnes, po pěti letech úspěšného podnikání, se na nás pořád dívají opatrně. Přijde mi to škoda, protože si myslím, že jsme docela úspěšná skupina firem.
Kolik jste nakonec od soukromých investorů získali?
Huby Zdeňka Rudolského jsou coworkingová centra. Jde o sdílené pracovní prostory pro freelancery, menší nebo začínající firmy a všechny ostatní, kteří nechtějí pracovat z domova.
Jsou to inspirativní místa, které nabízejí plně vybavené zázemí pro každodenní práci i organizaci akcí. Najdete je v Praze, Brně a Ostravě.
Do pražského Hubu jsme nasháněli něco kolem pěti milionů, které jsme dali do rozjezdu a vybavení. Do rekonstrukce prostoru tehdy naštěstí investoval majitel nemovitosti. V Praze jsme, na rozdíl od Hubu v Brně a Ostravě, od začátku v nájmu.
Měli jste spočítanou návratnost?
Samozřejmě jsme s nějakými čísly pracovali, ve finále pak ale bylo všechno jinak. Naštěstí ale lepší, než jsme na začátku předpokládali. Byli jsme první v celém postkomunistickém bloku, kdo se pustil do coworkingového podnikání.
Inspirovali jste se na Západě?
Ano, hlavně v Londýně, kde jsou nejstarší Huby. Jenže pak jsme zjistili, že když budujete úplně nový trh, všechno se chová po svém. Hodně lidí si na začátku myslelo, že se do toho pustíme a brzy skončíme. Nakonec ale zafungovala zvědavost. Když jsme otvírali, měli jsme asi kolem čtyřicítky členů. Každý měsíc přibývali další a nakonec jich byly jen v Praze stovky. Díky tomu jsme se mohli pustit do dalšího shánění peněz a rozrůst se do Brna a Ostravy. Tam jsme budovy přímo kupovali, takže šlo o větší investice.
Jak těžké bylo sehnat na začátku zájemce o sdílený pracovní prostor?
Praha měla klasickou nájezdovou křivku – začali jsme s pár desítkami lidí, postupně pak přibývali další. Když jsme ale otevírali Brno a Ostravu, měli jsme plno prakticky hned v den otevření. Třeba Ostrava funguje rok a v tuhle chvíli má 200 členů.
Jeden ze zakladatelů všech tří Impact Hubů v Česku také rozjel před časem s kolegou Jakubem Marešem poradenskou společnost Because. Dělal ředitele Amnesty International. Nosí vize co a jak dál, vyhledává nové příležitosti a rozvíjí obchod. K tomu hledá vztahy, partnery a zdroje na nové koníčky, po letech má zase kapelu.
Baví ho nové projekty a jejich financování.
Investujete do marketingu?
Věříme spíš ve Word of Mouth Marketing, tedy vlastně v sílu osobního doporučení, to je hodně silný a pro nás zásadní kanál. Nechci se chlubit vlastním peřím, ale zdá se, že to, co děláme, mají lidi docela rádi, hezky si o tom povídají a dopad je poměrně velký. Řeknou si, co bylo v práci, na jaké byli v Hubu akci, a tak se o nás dozvídají další a další. Interně investujeme do sociálních sítí, ale jinak nijak výrazně marketing nepodporujeme.
Když jsme otevírali Hub v Brně a Ostravě, na čas jsme se tam přestěhovali a scházeli se s lidmi, kteří nám v dané lokalitě přišli zajímaví. Tyhle schůzky absolvujeme proto, abychom měli už před otevřením plně obsazené kanceláře a kolem sebe lidi, kteří vědí, že s námi můžou dělat zajímavé věci. Je to hodně pracné, ale ve výsledku jde o upřímnou a autentickou investici. A když nám lidé uvěří, zbytek už se vrací pěkně sám.
Když se podíváte na složení lidí, kteří v Hubu pracují, liší se nějak výrazně mezi jednotlivými městy?
Hodně lidí, ať už v Praze, Brně nebo Ostravě, se nějakým způsobem točí kolem IT – řekl bych, že je to přibližně každý třetí člověk v Hubu. Zbytek se dost liší město od města. Obecně nechceme sdružovat jen jeden segment trhu, raději máme od každého kousek. Pokud má členská základna Hubu fungovat, měla by být hodně pestrá.
Jaké máte pocity, když sedíte v budově, kterou jste vybudoval a kolem to bzučí jako v úlu?
Myslím, že jsem stejně spokojený jako každý, kdo sem přijde. A troufnu si říct, že devět z deseti lidí, kteří do Hubu vstoupí, se začne bezdůvodně usmívat. U mě to takhle funguje roky a vím, že dokud to tak je, jsme na tom dobře.
Funguje to stejně v Brně i Ostravě?
Myslím, že ano. Každé z měst má jiného ducha, a proto je trochu jiný i Hub – má jiné prvky, jiný tvar, ale základní kameny jsou stejné.
Jaká jsou specifika brněnského a ostravského Hubu?
Co se týče architektonických prvků, ty vychází z povahy objektů, které jsme našli. Vždycky musíme najít hodně prostornou budovu, což třeba v Ostravě nebylo vůbec lehké. Našli jsme bývalý nájemní dům, jenže rohový. Abychom mohli pracovat se světlou výškou podle našich představ – vybudovat open space, který dýchá, museli jsme obíhat památkáře a statiky. Jedno celé patro muselo pryč. Nakonec jsme přišli s nápadem „vevnitř venku“ – v Hubu proto najdete pouliční lampu a olivovník.
Oproti tomu v Brně jsme našli výborný prostor, bývalou výrobní halu. Ve finále se ale ukázalo, že je až moc velká. Museli jsme řešit, jak ji trochu zavřít a zároveň nechat vzdušnou. Byl to docela oříšek. Každé město si ale ve finále stejně najde svoji cestu samo.
Prostory pražského Hubu jsou hodně netypické, nekancelářské… Navrhovali jste je sami?
Šli jsme cestou crowdsourcingu, což v našem případě znamenalo absolvovat řadu workshopů, na kterých nám lidé říkali, jaký nábytek by tu měl být, jak všechno sladit barevně, ale i jaké akce bychom mohli pořádat. Výstupem byl tlustý dokument, který jsme pak ukázali architektům. Spolu s nimi jsme pak vybrali proveditelné návrhy odpovídající potřebám a představám budoucích členů a uživatelů. Zkoušeli jsme vyhovět všem, pár drahých nebo nepraktických nápadů jsme ale i tak museli zavrhnout.
Součástí Hubu je i samoobslužný bar, kde si lidé vezmou, co potřebují pro sebe a klienty. Nepodvádí se při placení?
Huby budujeme na principu důvěry. Proto v našich samoobslužných barech opravdu nikdo nehlídá, jestli lidé platí za kafe. Podobně jsou nastavené i naše členské tarify – se členy se vždycky domluvíme, kolik si myslí, že u nás stráví času, za to zaplatí a my už dál nehlídáme, jestli u nás náhodou nebyli o hodinu déle. Když si s lidmi přestaneme věřit, nemá cenu podnikat v oboru, jako je ten náš. To, že lidem věříme opravdu hodně, se podle mě promítá do toho, že se u nás cítí dobře a věří jeden druhému. Když pak mezi sebou vymýšlejí byznysy, dělají se jim snáz – nepotřebují několikastránkové smlouvy, prostě si řeknou, že takhle to bude, a ono to funguje. Občas někdo zapomene zaplatit, nijak na tom ale netratíme a investice do důvěry se nám vrací.
Museli jste se už s někým rozloučit, protože se nechoval podle vašich pravidel?
S několika lidmi jsme museli probrat, jestli našim pravidlům rozumí. Začali jsme narážet na to, že prosazují svoje území způsobem, který pro nás nebyl přijatelný. Se všemi jsme se ale nakonec domluvili. My máme spíš bariéru na vstupu – pokud někdo dělá byznys, o kterém si myslíme, že by neměl být součástí našeho prostředí, nevezmeme ho k nám. Odmítáme podnikatele v neetickém podnikání obecně.
Fungujete na principu členských tarifů – co to znamená?
S každým, kdo k nám přijde, absolvujeme vstupní kolečko: Popíšeme mu, jak funguje celá globální síť, jak to chodí v konkrétním Hubu, a na konci se snažíme pochopit, co vlastně potřebuje. Když někdo pracuje pouze sám za sebe, nabídneme mu měsíční vztah a zároveň se společně snažíme odhadnout, kolik času pro něj bude optimální. Nastavení hodin je možné každý měsíc upravovat, musí se nám jen říct včas.
A pokud by u vás chtěl mít stálé místo?
Pokud někdo potřebuje trvalé místo, může se přesunout k fixnímu stolu. Dáme mu na něj jmenovku a on si tam může nechat svoje věci. Navíc dostane klíče od Hubu, což znamená, že může přijít i mimo otvírací dobu. V momentě, kdy k sobě začne přibírat další lidi, se je snažíme poskládat tak, aby mohli sedět na fixních místech vedle sebe. Pokud rostou i nadále a chtěli by do kanceláře, dáme je na čekací listinu. Jakmile se kancelář uvolní, nabídneme jim ji.
Kolik členů mají všechny Huby dohromady?
Celkem něco přes jedenáct set. Větší počet členů byl jedním z důvodů, proč se rozšířit i do Brna a Ostravy. Pokud chceme, aby si mladí lidé v Česku uvědomili, že starat se sám o sebe je naprosto normální a jednoduché řešení, potřebujeme regionálně dostupnou informační základnu. Dnes Huby projde měsíčně jedenáct set lidí, pět tisíc lidí se ukáže na našich akcích a zhruba padesát tisíc lidí se dozví, že se u nás něco děje. Ročně už jsou to dost velká čísla.
Jádro týmu, který Hub zakládal, vzniklo v Amnesty International – zúročili jste nějak zkušenosti z neziskového sektoru ve vlastním podnikání?
Smysl Amnesty není vydělávat peníze, ale něčemu pomáhat, v tom vidím velké pojítko s tím, co děláme. Pokud se někdo soustředí jenom na zisk, není schopný vysvětlit, proč vlastně jeho firma funguje. Myslím, že způsob, jakým provozujeme Huby, je dost podobný stylu, kterým jsme pracovali v Amnesty – musíme si být jistí, proč to děláme, pro koho a jak můžeme lidem pomoci. A když to řekneme dost lidem, tak si to začne peníze vydělávat samo. Jen s tím rozdílem, že postavit udržitelnou neziskovku je třikrát těžší než postavit udržitelnou firmu.
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
6. 2. 2016 8:26, Petr
Co je Hub? Jak muze nekdo napsat takovy článek bez toho, aby v úvodu vysvetlil co to je?
V diskuzi je celkem (7 komentářů) příspěvků.