Když se řekne „úspěšné investování“ většina lidí si představí finanční produktys lukrativním procentem zhodnocení a na tento údaj reagují doslova jako býk na červenou barvu. Zvláště u začínajících nezkušených investorů se stává, že pod vidinou zajímavého zhodnocení opomenou vzít v potaz neméně důležitá čísla, kterými jsou poplatky. Při investování pomocí otevřených podílových fondů hrají poplatky větší roli, než se na první pohled může zdát.
Cílem každého investora je najít tu nejlepší alternativu a dosáhnout výnosu. V případě otevřených podílových či investičních fondů vzejde hodnota případného budoucího výnosu z jednoduchého výpočtu:
Výnos=prodejní cena fondu - nákupní cena – poplatky a náklady.
To ovšem platí za předpokladu, že investor drží fond déle než šest měsíců. Pokud by nedodržel tuto lhůtu, tedy takzvaný časový test, fond vydělal a investor jeho podílové listy prodal, zdaňuje se jeho výnos 15 procenty.
Vzhledem k tomu, že budoucí ceny fondulze na základě historického vývoje pouze odhadovat, klade se velký důraz na složku, která je předem daná – poplatky. V podílových fondech existují tři základní poplatky:
1. vstupní poplatek (entry fee): Poplatekfunguje u valné většiny fondů. Jeho výše se obvykle pohybuje mezi 0,5 až 5 procenty, v závislosti na rizikovosti fondu. Strhává se rovnou z investované částky a získává ho správce fondu. Někdy ovšem prodává fondy přes finanční zprostředkovatele, kteří vybírají jiný vstupní poplatek, dráže než jeho správce. Kdo si kupuje fond, měl by si tedy zjistit, u koho fond koupí nejlevněji.
2. správcovský poplatek (management fee): Na dlouhém horizontu nejvýznamnější položka u každého z podílových fondů. Výše poplatku se obvykle pohybuje v rozmezí 0,5 až 3 procenta ročně. Správcovský poplatek je strháván při každém ohodnocení vlastního kapitálu (čistého obchodního jmění) fondu, vzhledem k tomu, že je poplatek odečítán přímo z výnosu portfolia, investor jeho stržení obvykle nevidí. Poplatek slouží jako ohodnocení práce společnosti a portfolio manažera.
3. výstupní poplatek (exit fee): Vyskytuje se obvykle tam, kde není účtován vstupní poplatek. Setkat se s ním můžete spíše při bankovní distribuci podílových fondů. Výstupní poplatek je obvykle zrádnější, protože má obvykle formu tzv. Bid – Offer spread = rozdílná nákupní a prodejní cena podílového listu. Poplatkem tedy není postižena jen investovaná částka, ale i výnos klienta.
Můžete se setkat s následujícími ukazateli nákladovosti investice:
TER (total expanse ratio) – zahrnuje všechny průběžné náklady podílového fondu a je sestavován vždy na základě výsledku auditu z minulého období. TERse počítá jako poměr provozních nákladů a hodnoty vlastního kapitálu fondu. Je vyjadřován v procentech. Čím je TER menší, tím lépe pro investora, protože je nákladovost fondu nižší. U otevřených podílových fondů obvykle činí 1 až 4 procent. Nejnižší TER mají pasivně spravované Exchange traded funds (ETF fondy), obchodované na burzách, které kopírují vybraný index. Většinou jde o méně než jedno procento. ETF i OPF zpravidla zveřejňují TER jednou ročně v prospektu fondu. Role ukazatele TER je zvláště významná v delším období, kde se projevuje efekt složeného úročení.
Pro investora to reálně znamená, že například místo pětiprocentního výnosu jeho investice mu ji TER sníží na 3,5 procenta. Na dvacetiletém horizontu se efekt složeného úročení TER 1,5 procenta ročně projeví o 34 procenta nižším výnosem portfolia.
Abych vás jen neděsil různými poplatky, které se při investování strhávají, musím dodat, že investování do podílových fondůje, co se týče poplatků a nákladů, jedna z nejpříznivějších variant na českém trhu jak spořit. Pomyslným esem v rukávu je při investování do OPF i to, že daň z jejich výnosu se týká jen těch, kdo investují na kratší dobu než je šest měsíců.
V tabulce je zachycen vliv vstupních a průběžných poplatků na vývoj portfolia v závislosti na čase, a to podle tří vzorových produktů s na první pohled podobnou výší poplatků. Investice do produktu s nízkým vstupním poplatkem, ale vyšším TER (produkt číslo 1) se vyplatí spíše pro kratší investici do jednoho roku. Poplatkově vyvážený produkt (číslo 2) je nejvýnosnější v horizontu 2 až 3 let. Pro dlouhodobé a koncepční investování je ale nejdůležitější vybrat produkt s co nejnižšími průběžnými náklady TER (číslo 3), která má i přes vyšší vstupní náklady výrazně větší výnosnost na dlouhodobém horizontu.
Nepřipravujte se tedy zbytečně o část vytouženého výnosu a vyberte si produkt, který bude ve vámi plánované době investování nejvýhodnější po všech stránkách, tedy jak po stránce výkonnosti, tak po stránce nákladů.
Sdílejte článek, než ho smažem