Od 1. března platí pro nákup fondů společnosti ČP Invest nové podmínky. U nízkých investovaných částek se rozšířilo pásmo s nejvyšším vstupním poplatkem. Dnes jeho horní hranice činí 99 999 korun. Podobné úpravy se dotkly i vyšších investičních pásem s nižšími poplatky. „Museli jsme to provést s ohledem na způsob distribuce,“ říká Michal Maďar, ředitel odboru produktového managementu ČP Investu. Společnost díky tomu může dle slov Michala Maďara zvýšit provizi externím prodejcům tak, aby byla konkurenceschopná.
Takovéto odměny pro zprostředkovatele tvoří část z jedné skupiny poplatků, které se nazývají vstupní. „Jejich hlavním úkolem je platit obchodníky, investiční poradce, kteří fondy prodávají a poskytují klientům odpovídající poradenský servis,“ tvrdí Daniel Brož, analytik banky HSBC. „Je to odměna za zprostředkování investice a případné finanční poradenství,“ vysvětluje Jana Kafková z ING.
Část peněz si nechává investiční společnost. „Platí se z nich tisk smluv,“ uvádí Maďar příklad nákladů. Co společnost neutratí, zůstane jí jako zisk. Politika týkající se těchto poplatků je pro klienta důležitá i s ohledem na to, kdyby chtěl peníze převést z jednoho fondu do jiného. Buď se za přestup z fondu do fondu v rámci jedné společnosti neplatí nic, nebo klient zaplatí rozdíl vstupních poplatků u jednotlivých fondů. To v případě, že fond, do kterého peníze převádí má poplatek vyšší než fond předchozí.
Klientovy peníze se investiční společnost snaží co nejlépe investovat. Proto zaměstnává analytiky a portfolio manažery, kteří se pokouší dešifrovat tržní signály a odhalit ty správné investiční příležitosti. Když zjistí, že by bylo vhodné změnit strukturu portfolia, musí se na burzách provést příslušné transakce, které společnost něco stojí. Proto od klientů vybírá i správcovské či manažerské poplatky, které investor platí průběžně.
Výše manažerských poplatků se liší v závislosti na typu fondu. „Nejnižší vstupní a manažerské poplatky mívají fondy peněžního trhu, následované dluhopisovými a smíšenými a nevyšší poplatky si účtují fondy akciové,“ říká Kafková a dodává: „Rozdílná výše poplatků je dána mnoha faktory, například různou náročností na správu jednotlivých typů fondů, délkou investičního horizontu a výkonností fondu, nebo náročností na prodej jednotlivých typů fondů.“ Dnes lze koupit i tzv. freestyle akciové fondy, u nichž se lépe projeví talent správců. U nich klient platí určitý minimální fixní (procentem vyjádřený) poplatek a k němu ještě částku podle toho, kolik fond investorovi vydělá. „Manažeři těchto fondů jsou motivačně placeni. Podle toho, jak se fondu daří, dostávají další procenta, takže výsledný poplatek při velkém výnosu může být větší než u normálních, klasicky řízených akciových fondů,“ říká Daniel Brož.
Třetí skupinou poplatků, kterou dnes investor nemá skoro šanci potkat, jsou poplatky výstupní. Klient totiž většinou neplatí za prodej svých podílových listů.
Poplatky mají uhradit společnosti náklady s provozováním fondu. Ty se vyjadřují jako index celkových nákladů se zkratkou TER (Total Expense Ratio). Počítá se jako celkové náklady fondu (mzdy, marketing, audit) dělený jeho celkovými aktivy. Pro investora má ukazatel velký význam, protože uvádí skutečné náklady, které snižují výnos fondu. Pokud za rok docílil fond zhodnocení o sedm procent a TER je roven dvěma procentům, čistý zisk pro investory se tím snižuje zhruba na pět procent.
Fondy klientům sdělují skutečnou čistou výkonnost, tedy už po odečtení TER. Přesto by se o výši tohoto indexu měli investoři zajímat. Rozdílná výnosnost podobných fondů totiž nemusí vězet pouze v horší investiční strategii, ale také ve výši celkových nákladů. Ty má společnost, i když fond nevydělává, takže je klient platí, ať je výnos investice kladný nebo záporný. Index TER se stanovuje zpětně a na další rok se dělá odhad jednotlivých nákladů.
Všechny druhy poplatků lze dohledat ve statutu fondu, který je běžně dostupný na internetových stránkách investičních společností. „Poplatková struktura se může zdát na první pohled komplikovaná. Nicméně je rozepsána v prospektu, takže každý klient má možnost si typy poplatků, které jsou s investicí do podílových fondů spojeny, zjistit,“ dodává Jana Kafková. V prospektu fondu je také stanovena maximální výše manažerského poplatku, který společnost může od klienta inkasovat. Přesná částka závisí na rozhodnutí fondu.
Zdají se vám poplatky českých podílových fondů vysoké? Podělte se o názor.
Sdílejte článek, než ho smažem