Na krizi se těšíme

| rubrika: Rozhovor | 19. 10. 2019 | 11 komentářů
„Z finanční krize strach nemám. Spousta lidí s ní straší už roky. Naše síla se navíc naplno projeví v době, kdy se trhům nebude tolik dařit,“ říká předseda správní rady investičního fondu Quant Lukáš Foral.

Další mladá puška mezi českými finančníky. Lukáš Foral chce investory přesvědčit, že je lepší vsadit na algoritmus než na úsudek lidských správců portfolií. Robot prý na rozdíl od člověka nezačne v krizových momentech panikařit. Do čela fondu Quant přichází po deseti letech, které strávil ve světě startupů.

Co vás vedlo ke změně prostředí? Mezi dynamickými startupy a konzervativním investičním fondem je pořádný rozdíl.

Cítil jsem, že přišla chvíle posunout se dál. Už dlouho jsem byl rozhodnutý, že po pěti letech zhodnotím, co jsme s kolegy v investiční skupině Opifer vybudovali, a zkusím zase něco nového. Rýsovala se sice příležitost jít do jednoho atraktivního projektu ve Spojených státech s kamarády z Austrálie, ale pak přišla nabídka Petra Stuchlíka, který koupil většinu ve fondu Quant.

Lukáš Foral

Podílel se na projektech zaměřených na private equity investice nemovitostních fondů od Česka až po Spojené arabské emiráty. Zároveň se angažoval na české startupové scéně, kde se v roce 2013 stal partnerem investiční skupiny Opifer, specializované na začínající technologické firmy. Od května 2019 působí jako předseda správní rady investičního fondu Quant.

Proč jste nešel do Ameriky a zůstal v Česku?

Kdybych odešel do Spojených států a vrátil se za deset let, mohl bych všechny kontakty, které jsem tu roky budoval, rovnou hodit do koše. V předchozích startupových investicích jsme se navíc vždy zaměřovali na technologie. I v tom je pro mě Quant lákavý. Souhlasím s názorem, že robot je lepší investor než klasický lidský portfolio manažer. Otěže dnes přebírají algoritmické a pasivně spravované fondy.

V čem má robot výhodu?

Nemá žádné emoce. Stačí se podívat na to, jak před pár lety dopadl souboj nejlepšího člověka ve hře go s počítačem. Velmistr přiznal, že v životě nebyl pod takovým tlakem, což mu nakonec zatemnilo mysl. Počítač nevyhrál díky výpočetní síle, důvod byl mnohem prostší: člověk začal dělat chyby. S naším fondem je to stejné, portfolio manažery nebudeme porážet výpočetní silou. Máme předem daný algoritmus, kterého se držíme. Strojově se pak jen podle ekonomické situace vyhodnocuje, jaký držet poměr akcií a bankovních vkladů. Zcela bez emocí podle předem daného klíče.

Nebude vám chybět adrenalin? U startupových projektů se člověk aktivně podílí na jejich růstu, teď všechno řeší algoritmus.

Dívám se na to trochu jinak. Když máte investiční skupinu zaměřenou na startupy v rané fázi, znamená to, že firmy fakticky spoluřídíte. Podílíte se na denní agendě, věnujete tomu drtivou většinu svého pracovního času. Když pak prodáte podíl v úspěšných startupech většímu hráči, vyděláte sice pěkné peníze, ale nebudujete nic vlastního. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se rozhodl jít do Quantu – mám možnost věnovat energii projektu, ve kterém jsem přímo zainteresovaný. Svět startupů je navíc pořád velká divočina a já jsem začal tíhnout k něčemu konzervativnějšímu. Adrenalin mi chybět nebude, máme před sebou řadu cílů.

Než se k tomu dostaneme, pojďme ještě odbočit k české startupové scéně. Jak se za poslední roky proměnila?

Méně, než by bylo potřeba. Jde o mediálně vděčné téma, o startupech všichni rádi mluví. Ale přijde mi, že jim často uniká podstata, byznysové hledisko. Za startup se tu označuje malé lokální podnikání i kdejaký monkey business, u kterých je od začátku jasné, že nemají šanci pořádně vyrůst. Pro mě je startupem firma, která má globální potenciál, vysokou míru inovace a škálovatelnost.

Nutno dodat, že se tady ve startupové komunitě pohybují stále stejní hráči – nejvýraznější jsou Credo Ventures, kteří dlouhodobě dokážou vyzobávat zajímavé startupy a mají dostatečný kapitál na to, aby jim pomohli vyrůst a pak je dobře zpeněžit. Když se podíváme na nejbohatší Čechy, jen málo z nich se chce v téhle branži víc angažovat a strukturovaně investovat do startupů přes investiční fond.

Čím to je?

Zřejmě mentalitou. Investoři jsou v Česku hodně konzervativní, a to na všech úrovních. Miliardáři tu asi – například ve srovnání s USA, Izraelem nebo některými asijskými státy – nepřišli startupům na chuť. Je to přece jen hodně specifická oblast, rizikový kapitál. Kdo se v téhle branži angažuje, nesleduje jen zhodnocení, ale musí ho to i bavit.

Proč české miliardáře nebaví investovat do technologií a inovací?

Jsou to u nás většinou lidé, kteří vydělali podnikáním v devadesátých letech. Byli ve správnou dobu na správném místě, využili příležitosti, ale k technologiím mají až na pár výjimek daleko. Postupem času se to bude měnit, ale nebude to ze dne na den.

A co drobní investoři? Funguje tu pár crowdfundingových platforem, přes které jde do startupů investovat i v řádu tisícovek.

Problém je v obrovské úmrtnosti. Člověk investující do startupu musí počítat s tím, že může o všechno přijít. Pokud investujete přes crowdfundingovou platformu, která v podstatě jen nabízí firemní dluhopisy, musíte si uvědomit, že jde o začínající projekty, které se v následujících letech buď prosadí, nebo zavřou krám.

Kdy si to lidé uvědomí?

Až se spálí, až tu bude krachovat větší množství startupů a investoři přijdou na to, že jde o velmi křehkou oblast. Rozhodně netvrdím, že by lidé měli přestat investovat do startupů, jen musí pochopit, že jde o rizikový kapitál.

Pojďme zpátky ke Quantu. Co je teď vaším hlavní úkolem?

Stanovili jsme si dva cíle: snížit nákladovost fondu a zvýšit výnosy. Toho docílíme především tím, že získáme pod správu víc peněz. Ze současných pěti set milionů korun bychom se rádi v dohledné době dostali na čtyři miliardy. Vyjednávací pozice ohledně úročení vkladů u finančních institucí by byla hned jiná. Celková roční nákladovost fondu je nyní 1,38 procenta jeho majetku, rádi bychom se dostali pod jedno procento. Naše výhoda je i to, že jsme pasivně spravovaný fond, nepotřebujeme armádu analytiků a rozsáhlý back office. Ve stávajícím personálním složení dokážeme dobře fungovat i v době, kdy budou spravované prostředky násobně vyšší.

Investiční strategie Quantu je založená na porovnání peněz v americké ekonomice s cenami akcií. To všechno je zohledněno v algoritmu, se kterým přišel spoluzakladatel fondu ekonom Pavel Kohout. Není to až příliš velká sázka na to, že se ve svých výpočtech nemýlí?

Podstata algoritmu je založená na kvantitativní teorii peněz, která je tu už od šestnáctého století, kdy ji poprvé formulovali scholastikové. Později teorii rozpracovávali novodobí ekonomové v čele Miltonem Friedmanem, který získal v roce 1976 Nobelovu cenu za ekonomii. Všechno se v podstatě odvíjí od jednoduché myšlenky, že čím víc peněz je v oběhu, tím víc rostou mzdy, zisky firem i ceny akcií. Abychom mohli vyhodnotit, jestli jsou akcie v Americe aktuálně levné, nebo drahé, sledujeme samozřejmě i další indikátory jako třeba potenciál hrubého domácího produktu nebo kvalitu úvěrů. Tento princip je prověřený trhem už minimálně sto let.

Náš fond funguje od září 2016 a za tu dobu dosáhl ke konci letošního srpna zhodnocení 15,7 procenta. Nejzajímavější fáze pro mě ale byla loni na podzim, kdy se se přední akciové fondy propadly až o dvacet procent. My jsme přitom měli ztrátu jen 0,44 procenta.

Když se ale podíváme na výsledky za letošní rok, tak se Quant pohybuje lehce nad čtyřmi procenty, zatímco některé akciové fondy mají zhodnocení kolem deseti až patnácti procent.

To máte sice pravdu, ale pro nás je klíčový investiční horizont tři až pět let. A v tom jsou úspěšnější pasivně řízené fondy. V době, kdy trhy zažívají výrazný růst, bude Quant za nejlepšími portfolio manažery s největší pravděpodobností zaostávat, protože je konzervativnější. Když ale skončí období blahobytu, propadají se běžné akciové fondy do velkého minusu, zatímco naše případné ztráty jsou pro investory mnohem přijatelnější. To je naše velká konkurenční výhoda.

Takže vás nemrzí, že do čela investičního fondu přicházíte podle všeho na vrcholu hospodářského cyklu, když vyhlídky na příští léta už nejsou zdaleka tak růžové?

Přesně tak, nemrzí. Naše síla se totiž naplno projeví právě v době, kdy se trhům nebude tolik dařit. Recesí se tady navíc straší už řadu let. Když se podíváte na statistiky, tak od roku 1988 proběhlo podle Mezinárodního měnového fondu už 469 recesí. Akciové trhy se z nich vždy zmátořily a nadechly k dalšímu růstu. Pro nás je recese příležitost, jak nakupovat akcie levně. Na krizi se tak paradoxně do jisté míry těšíme.

Proč vlastně sázíte na akcie a na americkou ekonomiku?

Není to sázka na americkou ekonomiku, ale důvěra v náš algoritmus. Americký akciový trh je pro nás historicky nejčitelnější, nejlépe se analyzuje. Díky tomu se nám lépe určuje, jestli jsou ceny akcií nadhodnocené, nebo naopak. Nesnažíme se navíc vytipovávat konkrétní tituly, investujeme přes index S&P 500, tedy do pěti set největších na americké burze obchodovaných firem.

Quant spadá do kategorie fondů kvalifikovaných investorů, do kterých je možné investovat až od částky jednoho milionu korun. Jaká je dnes v tomto segmentu situace?

Fondy kvalifikovaných investorů u nás prošly v posledních deseti letech velkou evolucí, především po stránce regulací a transparentnosti. Dnes je jich v Česku kolem dvě stě padesáti a jejich obliba u investorů výrazně roste. Vzhledem k celkovému počtu zainvestovaných peněz jsou ale pořád zanedbatelné, v čemž vidíme šanci, protože zejména v době nízkých úrokových sazeb jde o atraktivní investiční příležitost.

Jak dnes vlastně vypadá typický klient vašeho fondu?

Jde spíš o konzervativní investory. Z víc než devadesáti procent jsou to muži. Investují s námi advokáti, zubaři, majitelé malých a středních firem. Někteří z nich už své podniky prodali a teď se snaží o konzervativní správu majetku. Nejčastěji jde o padesátníky. Samozřejmě chceme zaujmout co největší paletu klientů, ale přesvědčit mladé bonitní investory ročním zhodnocením pět až sedm procent je poměrně těžké. Často si představují zhodnocení kapitálu v desítkách procent.

Jak chcete do fondu dostat osminásobek peněz? To je pořádné sousto.

Řekli jsme si, že toho chceme dosáhnout do pěti let. Připravujeme cyklus přednášek, budeme se mnohem víc soustředit na dřív poněkud opomíjený marketing a distribuci. Donedávna klienty do fondu přiváděli především jeho zakladatelé Pavel Kohout a Aleš Michl. Jsem přesvědčený, že na trhu je dostatečný prostor, abychom uspěli.

Fotografie Daniel Hamerník

Odeslat
e-mailem

Líbil se vám článek?

+73
AnoNe
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem 11 komentářů

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

19. 10. 2019 7:40, Jentag

Vtipné je, že skutečná odpověď na první otázku je uvedena až u poslední. A je jí marketing. Nákladovost 1,3% ročně opravdu není žádná sláva když uvážíme, že ve výsledku jde o plně automatizovatelnou kombinaci bankovního účtu a jednoho z nejlevnějších ETF na trhu s nákladovostí cca 0,05%. Počítám, že těch 6,5 milionů ročně fond spálí převážně na marketingu, který se ukazuje být neefektivní. Na tohle je potřeba se skutečně zaměřit. Až bude nákladovost pod půl procentem, bude to skutečně zajímavý fond.

+30
+-
Reagovat na příspěvek

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

20. 10. 2019 20:34, XMarek

Toto mi připomíná: http://bit.ly/2FSTaZc film Božský Bruce .. "Člověče, ona ti namouduši vylezla opice z díry.."
Takže říkáte, těšíte? No problém. STAŇ SE. :D

-1
+-
Reagovat na příspěvek
Vstoupit do diskuze
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.
Partners Financial Services
 
 

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK

Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.