Daně a sociální dávky: je pro ČR lepší anglosaský nebo skandinávský model? II.

Ve včerejším článku jsme rozebrali tzv. anglosaský model daňového a sociálního systému. Dnes se zaměříme na model skandinávský, jehož hlavním reprezentantem je Švédsko. Skandinávskému modelu navzdory jeho jednoznačné úspěšnosti není věnováno příliš prostoru v médiích. Spíše se objeví zmínky o tom, že tento systém již nemůže fungovat a je třeba ho radikálně zmodernizovat (což se o švédském modelu tvrdí již zhruba 50 let.)

Švédský model klade důraz na vysoké zdanění, přímé daně jsou silně progresivní. Složená daňová kvóta Švédska překračuje 50 % ¹, výdaje na sociální zabezpečení pak překračují 20 % (podobně jako v jiných skandinávských zemí).

Švédsko je schopno dosahovat stejně nízkých měr nezaměstnanosti jako anglosaské země, i nízké míry dlouhodobé nezaměstnanosti, jež ale není "zaplacena" nedostatečnou sociální ochranou.

Švédsko dosahuje vynikajících výsledků ve školství, zdravotnictví, kde patří ke světové špičce. Vysoká odborové organizovanost² nikterak neznemožňuje, aby skandinávské země okupovaly první místa žebříčku konkurenceschopnosti³. Tím ale výčet švédských úspěchů zdaleka nekončí: co se týče indexu lidského rozvoje, je Švédsko na druhém místě, hned za Norskem. V technologickém indexu pak na 4., v indexu technologické aktivity na 1. místě, v indexu lidského kapitálu pak na 1. místě spolu s Finskem⁴. Vysoké sociální náklady skandinávským zemím nikterak neznemožňují vysoké investice do výzkumu a vývoje, které nadále podporují jejich konkurenceschopnost.

Švédský, resp. skandinávský model jasně ukazuje, že neexistuje žádná přímá vazba mezi výší zdanění a (ne)vyspělostí sociálního zákonodárství a růstem země, resp. její úspěšností v mezinárodní konkurenci. Naprosto jasně je ale patrné, že pokles progrese přímých daní vede k růstu chudoby a ke značné polarizaci společnosti. Pokud by byla jasná vazba mezi výší daní, (ne)rozvinutým sociálním zákonodárstvím a vyspělostí země, pak by nejdynamičtější zemí světa musel být Bangladéš. Tak tomu ale není.


Důležitá je i mentalita národa a to, co lidé očekávají od státu

Základní výběr totiž nemůže být činěn tzv. "odborníky", jejichž neoliberální orientace je vede k preferování jednoho modelu a jeho aplikace na velmi různé podmínky. Zásadním faktorem není pouhá účetnická výhodnost modelu, tedy určité daňové kalkulačky či tlusté peněženky. Základním faktorem je, aby byl model postaven na hodnotách, které sdílí co možná největší část společnosti (v ideálním případě celá). Jedná se jak o mentalitu národa, která se vyvíjela dlouhá staletí, tak o očekávání od státu, jež jsou dána jeho historickou rolí a zkušeností lidí s tímto systémem.

V USA jsou očekávání od státu nízká, do USA emigrovali jedinci, kteří se o sebe chtěli (a museli) postarat sami. Je třeba si rovněž uvědomit, že značnou roli ve formování daňového systému (a s tím samozřejmě i sociálního) hraje v USA mýtus self-mademana, který nabízí atraktivní ideu sociální mobility. Tato představa je skutečně spíše mýtem, jak se domnívá i Brezinski, ale její neutuchající atraktivita - šířená americkými filmy - se stará o její širokou akceptaci. Příběhy obyčejných, kteří se "vypracovali", jsou i v USA stejně vzácné, jako kdekoliv jinde na světě. V souladu s americkou tradicí je jim ovšem dán velký mediální prostor.

Ve Švédsku naproti tomu jsou očekávání od státu velmi vysoká a rovněž státní správa funguje efektivně. Pro Švédy je důležitá jistota, že v případě nouze se o ně stát postará, tedy, že nejsou přenecháni jen sami sobě. Švédové nepodporují svou model pro to, že by snad byli hloupí (jak se rovněž někdy tvrdí), ale proto, že se jim historicky osvědčil, odpovídá jejich hodnotám a představám o správném fungování země.

Sociální hodnotovou orientaci naznačil průzkumu v deseti zemích EU. Absolutní většina tázaných se vyslovila pro kontrolovanou tržní ekonomiku (kam jistě patří různé modely). Evropané si především přejí zdravotní péči pro všechny zdarma (85 % tázaných), stanovenou minimální mzdu (63 % respondentů). Pod pojmem kontrolované tržní hospodářství si většina z nich představuje obranu proti procesu globalizace⁵.

Česká společnost se zdá být rozpolcena jako nikdy předtím

Je to tím, že tato společnost je rozdělena i hodnotově. Češi si na jednu stranu přejí pomoc od státu (komunity) v případě nouze, na druhou stranu o sobě rádi rozhodují sami (nebo alespoň mají pocit, že rozhodují sami). Tato charakteristika se již dlouho nemění a zůstává stabilní, jak vidíme i na výsledcích voleb, minimálně od roku 1996, odkdy je poměr mezi levicí a pravicí dosti vyrovnaný.

V Češích je zakořeněno rovnostářství - a to nikoliv od dob komunismu, ale minimálně od husitství. Tyto tendence podporují i výzkumy hodnotové orientace⁶.

Velkým problémem v ČR je nekvalitní fungování státní správy. Ta vede někdy až k přesvědčení, že by bylo dobré stát mnoha úkolů zbavit a předat je do soukromých rukou. Jedná se zde ale o typické vylévání vaničky i s dítětem. Hlavním problémem ČR nejsou příliš vysoké přímé daně (ty jsou v evropském kontextu spíše nízké), ani výše sociálních dávek (opět v evropském kontextu patří k nejnižším), ale korupce a neefektivnost fungování státní správy. Ta totiž pravici umožňuje neustálý atak na výši daní, na rozhazovačnou státní politiku apod.

Švédové platí vysoké daně, ale na druhé straně vidí kvalitní protislužby ze strany státu, které za to dostávají. Češi platí středně vysoké daně, ale nemají pocit ekvivalentu, nevidí, k čemu jsou jejich peníze efektivně využity, nevidí pro sebe protihodnotu. Není to tím, že by stát musel být automaticky špatný správce a hospodář , jsou oblasti, které může vykonávat jen stát. Důvodem je fakt, že státní správa je nepřehledně uspořádána, je prorostlá korupcí od obcí přes kraje až po vrcholnou státní správu a stát nemá jasně stanoveny priority, jimž se chce věnovat.

Změny neakceptované společností nemohou fungovat

Není tedy jasná orientace České republiky: zda se chce stát sociálním státem, nebo spíše státem anglosaského typu se všemi riziky, které to přináší. Česká společnost je rozpolcena mezi dva tyto typy a lze očekávat, že nevraživost mezi těmito odlišnými skupinami - oddělenými jak příjmově, statusově, ale i hodnotově - bude pokračovat.

Ve Švédsku je hodnotové schéma tak jasné, že ani pokud se k moci dostane pravice (jako se stalo vloni), neuvažuje o hlubších změnách systému (tj. nehovoří o odbourání sociálního státu, který je široce akceptován), ale spíše o určitých menších úpravách. Stejně tak v USA, ať již budou o moci demokraté či republikáni, přetrvá nejspíše důraz na svobodné podnikání, byť sociální akcenty se budou mírně lišit. Nedojde ale nejspíše k zásadní přeměně systému (ať je to již dobře, či špatně).

V ČR se především ODS pokouší o zásadní změnu směřování země. Nemá ale za sebou hodnotovou podporu celé společnosti, ba právě naopak, její návrhy společnost silně polarizují. Radikální změna systému, která ale nebude společností akceptována, nemůže fungovat, může vést jen k sociálním bouřím a nepokojům. Na ty lze samozřejmě reagovat zvýšenou represí a mediální manipulací, jíž jsme svědky již dnes. Pochybuji ale o tom, že tohle by byla ta správná strategie rozvoje pro Českou republiku.

Poznámky:
¹ Viz zde. ČR měla v roce 2004 velmi nízkou daňovou kvótu - ve výši 21,6 %, naproti tomu ale složená daňová kvóta, jež zahrnuje i sociální a zdravotní pojištění, činí 43,9 %.
² Švédsko je na prvním místě v odborové organizovanosti (82% pracujících je organizováno), na dalších místech je Finsko (76 %), Dánsko (76 %) a Norsko. Na dně žebříčku se pak nacházejí USA - 13 % odborově organizovaných. Viz zde, kategorie Trade union membership.
³ Na prvním místě je Finsko, Švédsko na 3. místě, Dánsko na 5. a Norsko na 6. místě.
⁴ I. Švihlíková: Politické aspekty globalizace, část Možnosti řízení ekonomiky v rámci národního státu , str. 82.
⁵ zdroj: www.novinky.cz/05/70/97.html (online 25. 5. 2005)
⁶ zdroj V. Prorok: Základy politologie, VŠE, Praha, 1999, str. 118-120

Psáno pro internetový magazín Marathon.

Také si myslíte, že je česká společnost hodnotově rozdělena? Vyhovoval by vám spíše anglosaský nebo skandinávský model?