Haléře nebyly něco specificky českého. V historii se haléřové mince objevily leckde a původ mají jinde. Vypátrat to není těžké: jejich vlastní jméno odkazuje na německé město Hall am Kocher, dnes Schwäbisch Hall, kde se hallery nebo hellery razily už od třináctého století.
Švábský haléř ze 13. století, podle motivu zvaný též Händelheller.
Později se haléře razily a používaly leckde, zejména v německy mluvících zemích. A přestože se dělaly ze stříbra, bývaly to vždycky mince nejdrobnější. V českých zemích se razily třeba ve Zhořelci, v Horní Lužici. Původně měl haléř hodnotu feniku neboli peníze, později bylo stanoveno, že budou dva haléře do peníze a sedm penízů do groše, haléř byl tedy čtrnáctinou groše.
Zhořelecký haléř. Na lícní straně gotickou frakturou GOR – jako Görlitz, tedy Zhořelec, na rubu svatováclavská koruna.
Svoje vlastní haléře si ale razila řada českých a moravských měst. Na mapce z knížky Peníze v českých zemích jich Jaroslav Staněk lokalizoval většinu (chybí třeba haléř chebský, snad kvůli specifickému postavení Chebska v rámci království). Svůj haléř měli třeba ve Znojmě, v Jihlavě, v Opavě… Rozšířená mince patřila taky k často padělaným.
Městské ražby ve 14.—16 století. Zvětšíte klikem.
Naše dnešní haléře jsou přímými nástupci haléřů, kterými se platilo v Rakousku-Uhersku od roku 1892. Tehdejší měnová reforma nahradila dosavadní zlaté (každá zlatka měla sto krejcarů) korunami, dělenými dál na sto haléřů. Směnný poměr byl tenkrát 1 zlatý : 2 koruny, což vedlo k několika zdánlivým nelogičnostem, které v češtině žijou dodnes: Pětka, búr a litr. Melouny. Vyznáte se v lidových názvech peněz?
Rakousko-uherský haléř z doby první světové války
Peníze, které nebyly. Tento zkušební odražek 50stotinové mince z roku 1920 se v aukční síni Macho & Chlapovič vydražil za 22 800 eur (včetně aukčních poplatků).
V roce 1918 sice skončilo Rakousko-Uhersko, ale některé nástupnické státy pro svoje měny dál používaly stejné označení. Koruny a haléře tak pokračovaly nejen v Československu, ale i v Maďarsku a Rakousku.
Čechoslováci uvažovali o tom, že svoji měnu pojmenují jinak. Mluvilo se třeba o tom, že by se místo koruny používal název sokol, který by se dělil na káňata (přestože v reálu je káně pták větší sokola) nebo brky či drápky. Nebo jsme po francouzském vzoru mohli mít frank, který by se dělil na centy či po slovansku „stotiny“. K tomu ale nakonec nedošlo a jak Čechům, tak Slovákům koruny a haléře vydržely – Čechům do dneška, Slovákům do zavedení eura na přelomu let 2008 a 2009.
O tom, jak dlouho koruny vydržely Maďarům a Rakušanům a jaké byly další zvažované alternativní názvy pro československou měnu, se víc dočtete v našem starším článku: Proč se Řekové smějou euru. Peníze píchací a sekací. Pikanterie z dějin měn. Ale bylo to jen chvilenku.
První novodobé česk(oslovensk)é haléřové mince byly dvacetníky a padesátníky, které se razily na Slovensku v mincovně v Kremnici od roku 1921. Předstihly tak korunovou minci, ta se tu vyráběla od roku 1922.
Návrh dvacetihaléře pochází od Otakara Španiela. Jméno si prý na minci prosadil šéfům československé mincovny v Kremnici navzdory.
Ještě za republiky se dvacetníku dlouho říkalo šesták. Zní to dost nepochopitelně a částečně to souvisí s přechodem Rakouska-Uherska ze zlatých na koruny, který jsme už zmínili. Totiž: do roku 1857 se v Rakousku platilo zlatkou o šedesáti krejcarech. Když jsme pak přešli na desítkovou soustavu, desetina zlatky najednou nebylo šest, ale deset krejcarů. Ale pořád se tomu říká šesták. A když se pak v roce 1892 z deseti krejcarů stane dvacet haléřů…
Za první republiky jsme měli dvouhaléře, pětihaléře, desetníky, dvacetníky, pětadvacetihaléře a padesátníky. Mimochodem jeden pětihaléř z roku 1924 se letos vydražil za 1,5 milionu korun: Z pětníku milion a půl. Nejzáhadnější česká mince vydražena.
Z pětníku na půlmilion, to je slušná raketa.
Za protektorátu se razily jen desetníky, dvacetníky a padesátníky, ale po měnové reformě roku 1953 se paleta drobných mincí pěkně rozrostla. A to už jsou mince, které starší z nás můžou ještě pamatovat v oběhu.
Byly to jednohaléře, které platily celých 40 roků až do roku 1993, přestože ke konci doby jejich platnosti už jsme je v peněženkách vůbec nenosili, v devadesátých letech se ale uskutečnily dvě emise pro sběratele.
Byl to nezvyklý nominál tříhaléřový – několik desetiletí jsme ostatně používali i tříkoruny: Československá tříkoruna. Nechtěný dárek od soudruhů ze Svazu.
Měli jsme taky desetník, pětadvacetník a padesátník.
Na rozdíl od tříhaléře nebyl pětadvacetihaléř úplně nový nominál, pětadvacetníky jsme měli už za první republiky.
Haléřové mince zavedené při měnové reformě v roce 1953 pak byly od sedmdesátých let nahrazovány novými, modernějšími. Autorem jejich návrhů byl František David.
Tříhaléře zmizely bez náhrady, jednohaléře se fakticky přestávaly používat a nejmenší mincí, která skutečně obíhala, byl záhy pětník.
Dvacetníky byly jako jediné ze žlutého kovu (mosazi s příměsí niklu).
Od Nového roku 1993 se rozdělilo Československo, o pár týdnů později se dělí i měna. Mincovna v Kremnici, kde od dvacátých let vznikla naprostá většina československých mincí, má co dělat s výrobou peněz pro Slovensko. České haléře proto nejprve vyrábí mincovna v Hamburku, než se jejich ražby ujme nově vzniklá mincovna v Jablonci nad Nisou.
Haléřové nominály má nová česká koruna jen tři, nejmenší mincí je desetník.
Gabriel Pleska
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
