Počátky výroby nábojů v Čechách sahají do roku 1825, kdy francouzský průmyslník Louis Sellier získal od rakouského císaře Františka I. privilegium na výrobu nárazových (perkusních - více viz sloupek) zápalek pro pěchotní palné zbraně. K zahájení výroby přizval odborníka na výrobu střeliva a svého krajana Jeana Maria Nicolause Bellota. Oba plánovali, že rozjedou výrobu a pak budou továrnu řídit ze zahraničí, Bellot si však v Praze našel manželku a tak zde i zůstal. Louis Sellier trávil většinu času v pruském Lipsku.
Svou továrnu postavili za Prahou, v místě, které je dnes částí Žižkova a říká se mu Kapslovna. Tento název má svůj původ v kapslích, což je jen lidový název pro původní sortiment - perkusní zápalky. Továrna zde byla až téměř do 30. let minulého století, kdy byla z bezpečnostních důvodů přestěhována. Z přesně stejných důvodů však vznikla na původním místě. V okolí dnešní Kapslovny ve dvacátých letech 19. století téměř nic nebylo, a tak občasné výbuchy v továrně nikomu "nevadily". Výroba se neobešla bez občasných nehod, vždyť i Jean Bellot přišel při jednom takovém výbuchu o zrak a dočasně i o osluch. O 100 let později už ale v okolí továrny vyrůstala nová obytná čtvrť, a tak byla továrna mezi lety 1934 a 1936 přestěhována do Vlašimi.
Továrně se dobře dařilo již od jejího založení. V roce 1829 získává Louis Sellier zakázku pruské vlády na výrobu perkusních zápalek, kvůli vysokým clům na dovážené zboží zakládají svou první výrobní filiálku v Schönebecku. Celková produkce společnosti rychle roste, v roce 1830 dosahuje 60 miliónů zápalek, o 7 let později je to více než 150 miliónů. Výroba přitom neustále narážela na městské limity na množství zpracovávané třaskavé rtuti, a tak Louis Sellier několikrát zvažoval přesun továrny do zahraničí. Zabránilo tomu až v roce 1842 zrušení limitů pražskou radnicí. Roku 1870 rozšiřuje továrna svůj sortiment i o náboje, brzy jich továrna vyrobí více než 10 miliónů kusů ročně.
Cizinec v českých rukou
Roku 1870 umírá Louis Sellier a jeho podíl získávají dědicové. Ti v roce 1872 přesvědčují Jeana Bellota, který je již 40 let slepý, avšak stále se podílí na vedení továrny, aby svůj podíl prodal. Roku 1872 se tak majitelem stává pražský podnikatel Martin Hála, který firmu brzy přeměnil na akciovou společnost. Pod jeho vedení vzniká také filiálka v litevské Rize, která brzy pokrývá spotřebu perkusních zápalek nejen v pobaltí, ale v celém Rusku.
První ani druhá světová válka továrnu příliš neovlivnily, díky charakteru své produkce pokračovala ve výrobě. V období první repuliky společnost začíná své výrobky vyvážet i do zámoří - Asie a Jižní Ameriky, u jejichž nestabilních režimů mají velký úspěch pěchotní náboje. Zámořské trhy společnost udržela dodnes, její náboje je tak možné koupit v několika desítkách zemí na všech obydlených kontinentech.
Střelivo pro blanické rytíře
V roce 1945 byla továrna, stejně jako i další podniky zbrojního průmyslu, znárodněna a začleněna do koncernu Zbrojovky Brno. V polovině 50. let se však opět osamostatnila a řadu let nesla název Blanické strojírny. Název, který byl zvolen nejen kvůli nedaleké památné hoře Blaník, ale také proto, že obsahuje obě písmena z původního loga - SB, pouze v obráceném pořadí. Pokud by při pojmenování továrny byl přítomen Jára Cimrman, určitě by pojmenování továrny zdůvodnil i tím, že blaničtí rytíři budou při svém případném výjezdu z pověstné hory potřebovat dostatek střeliva... I komunisté však věděli, jakou hodnotu má zavedená značka, a tak vše, co produkovaly Blanické strojírny, neslo značku SB - Sellier a Bellot. I díky tomu značka přetrvala dodnes. Zatímco řadě jiných továren znárodnění dlouhodobě spíše uškodilo, Sellier a Bellot získává řadu nových trhů a podstatně rozšiřuje výrobu střeliva. Kromě nových trhů pro střelivo přibyl i výrobní program. Továrna se zaměřuji i na produkci přesného strojírenství, ložiska a také balící stroje.
Na rozdíl od mnoha jiných tradičních českých firem ustála S&B novou ekonomickou situaci po roce 1989 relativně bez problémů, možná i proto, že podstatná část její produkce už tehdy směřovala na západ. Společnost byla zprivatizována v kupónové privatizaci a v rámci tzv. třetí vlny privatizace ji ovládla společnost R.E.M.O.
Stručný přehled vývoje palných zbraní |
Vynález střelného prachu, který umožnil existenci palných zbraní, je připisován Číňanům již v době kolem 8. století našeho letopočtu. Ti jej tehdy především používali k pohánění ohňostrojných raket, ale i jako náplně do granátů a do bambusových pušek. Když se vynález ve středověku dostal do Evropy, začaly se zde vyrábět i první palné zbraně. Výstřel z nich probíhal díky zapálení hořícím doutnákem. To rozhodně nebylo ani pohotové ani pohodlné. Přesto síla palných zbraní začíná z bojišť vytlačovat opancéřované rytíře, neboť jejich zbroj prostě nemá šanci. Po zbraních odpalovaných doutnákem přichází kolečkový zámek fungující obdobně jako současné zapalovače - v okamžiku stisknutí spouště je vykřesána jiskra, která zapálí prach v hlavni a tím dojde k výstřelu. Oproti doutnákům zde byla podstatně vyšší pohotovost, spolehlivost byla také velmi dobrá, nicméně celé zařízení bylo složité a drahé. Převratem se stal křesadlový zámek fungující na obdobném principu, byl však jednodušší a hlavně levnější. To vše ale teprve předchází našemu příběhu, ten začíná vynálezem chlorečnanu sodného a později třaskavé rtuti, což jsou látky které explodují na základě mechanického podnětu - úderu. Odtud byl už jen kousek k perkusním zbraním. Perkusní znamená úderový - na komínek, ústící do zadní části hlavně, se nasadila zápalka (kapsle), při zmáčknutí spouště udeřil kohoutek na zápalku, do hlavně vyšlehl záblesk, odpálil prach a došlo k výstřelu. Pak už šel vývoj dopředu ještě rychleji, brzy někoho napadlo dát dohromady zápalku, prach a střelu a vznikly tak první náboje. Těch existovaly tři základní typy - Lefaucheux, Flobert a se středovou zápalkou. Poslední dva typy se používají dodnes. Tzv. Flobertovy náboje mají okrajové zapalování, kde je třaskavá směs umístěna po obvodu dna nábojnice. Používá se například u sportovních malorážkových nábojů. Mnohem častější jsou náboje se středovou zápalkou, kde je třaskavina umístěna v zápalce - samostatné části uprostřed dna nábojnice. Poslední zmíněný typ nábojů, Lefaucheux, se moc neujal, především kvůli odpalování pomocí kolíčku, který čouhá ze dna nábojnice. Kvůli němu musely být naboje vloženy do hlavně či bubínku revolveru tak, aby kolíček přesně zapadl do vytvořené dřážky. Kolíček také neumožňoval použití v pistolích. Obě tyto nevýhody vedly k tomu, že se brzy přestaly používat. |
Znáte vlašimskou společnost Sellier & Bellot? Co si o její produkci, obchodní strategii atd. myslíte?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
26. 7. 2006 1:46, Honza
Byl jsem rád, že mám jejich akcie. Ale ODS mi to přes odpor komunistů nechala vyvlastnit. Potřebovala se totiž proti nim "vymezit". Jaké to krásné slovo. Škoda, že komunisti nepodpořili Topolánkovu vládu. Možná by jejich podporu nepřijal a vymezil by se oběšením. Stejně mi vyvlastnili Sokolovskou uhelnou, Poličské strojírny a České radiokomunikace. Zbylo mi z kupónovky už jen smetí.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
26. 7. 2006 13:14, xyz
Za kolik Vám je vyvlastnili? Měla jsem jejich akcie z kuponovky a dávno jsem je dobrovolně prodala, pak cena spadla a nakonec zmizely.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.