Mattoni: minerálka od Itala

Pověst, že Karlovy Vary založil Karel IV. patří do říše pohádek. O léčivosti místních pramenů věděli lidé mnohem dříve, nicméně byla to asi privilegia poskytnutá městu právě Karlem IV., která dala městu jméno. První odbornou zmínkou o léčivosti místních pramenů je text lékaře Václava Payera, který v Lipsku počátkem 16. století vydal knihu o léčení karlovarskou vodou. Tato kniha přispěla k růstu zájmu o lázeňské město, které však v dalších stoletích nemělo vždy na růžích ustláno. Město stihla veliká povodeň, o pár desetiletí později zase velký požár, kdy téměř všechny domy shořely. Kromě lázeňství se tak místní měšťané živili i výrobou pušek, nožů, jehel či cínařstvím. Skutečný rozvoj lázeňství spustily až návštěvy bohatých pruských a rakouských šlechtických rodů a především dva pobyty ruského cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712.

O rozvoj využití léčebných pramenů zavedením řady moderních metod se také v polovině 18. století zasloužil lékař David Becher. Pokud vám jeho jméno přijde povědomé, pak vězte, že to byl jeho syn Josef Becher, lékárník, který je autorem bylinného likéru - becherovky.

Minerálka na kšeft

Již v 15. století se minerální vody staly předmětem obchodu a vyvážely se do blízkých, ale i vzdálených měst. Tehdy se používalo keramických nádob uzavřených cínovým, později korkovým uzávěrem. Teprve v 18. století ale tento obchod stává systematickým a pravidelným. Také v té době se začaly používat skleněné lahve, které konečně začaly být levnější díky jejich průmyslové výrobě.

Mattoniho šance

Kde se vzal tu se vzal Ital - Mattoni

O tom, kde se vzal v Karlových Varech rod Mattoni, existuje několik verzí. První z místních členů rodu prý přišel z Německa koncem 17. století do města a obchodoval zde s jižním ovocem. Jeho potomci pak působili většinou jako cínaři. To bylo jedno z typických řemesel pro Karlovy vary té doby. Z cínu se tehdy vyrábělo nejen nádobí, ale v lázeňském městě mělo toto povolání ještě jedno využití. Léčivá voda - minerálka se již tehdy vyvážela do Vídně či do Budapešti, místo tehdy drahých skleněných lahví se používaly keramické nebo kameninové džbány uzavřené cínovým uzávěrem, mnohem později byly tyto uzávěry nahrazeny vzduchotěsnými korkovými špunty. Původní povolání rodiny ale může naznačovat samotné jméno - Mattoni totiž v italštině znamená "cihly". Možná byli tedy cihláři...

Heinrich Mattoni byl už v polovině šedesátých let zaveden jako obchodník s minerálkou, jeho chvíle přichází v roce 1867. Za příběhem dnešní Mattonky musíme jít pryč z Karlových varů, Mattoniho minerálka se totiž stáčí v nedalekém lázeňském městě Kyselka. Zde byl již po mnohá staletí znám pramen zvaný buková kyselka (zmiňuje jej ve svém spisu výše zmíněný Václav Payer). Do tohoto městečka pak přijel roku 1852 řecký král Otto a na jeho pověst občané pojmenovali pramen Ottův. O 15 let později si tento pramen pronajal od knížete Neuburga karlovarský obchodník Heinrich Mattoni a to ostatní už je historie.

Zatímco dříve se buková kyselka vyvážela pouze sporadicky, Mattoni ji začal stáčet do lahví a vytvořil odbytovou strukturu, která zajišťovala pravidelný a stabilní prodej. Využil přitom svých zkušeností z mladších let, kdy působil jako obchodní cestující a pohyboval se po celé Evropě.

Heinrichu Mattonimu se obchod s kyselkou velmi dařil, a tak za pár let prameny a přilehlé lázně od hraběte Černína za tehdy docela vysokou částku půl milionu zlatých koupil. Nezůstalo jen u stáčírny minerálky, Mattoni investoval peníze i do nových vodoléčebných ústavů a promenád. Aby podpořil prodej minerálky, ale také pomohl rozvoji lázní Kyselka, vybudoval do nich železnici. Právě levná a rychlé železniční doprava udělala plnohodnotné lázně z městečka, které ještě o pár let dříve bylo vnímáno spíše jako místo pro výlety karlovarských lázeňských hostů. O Mattoniho obchodních schopnostech svědčí i skutečnost, že zatímco roku 1870 prodával ročně několik set tisíc lahví minerálky, o 40 let později už to bylo deset miliónů.

Pokračovatelé slavných

Známá díky reklamě

Heinrich Mattoni si byl vědom síly reklamy, a tak od počátku budoval Mattoniho pramen jako obchodní značku. Etiketu s orlicí nese Mattonka od osmdesátých let 19. století, kdy se také stala jednou z nejznámějších minerálních vod na světě. Je pravda, že investice do reklamy nedopadly vždy dobře, jak si můžete přečíst v dalším sloupku "Pád balónu Kysibelka". Současní vlastníci jakoby použili obdobný recept (naštěstí asi volí lepší partnery ke sponzorování), a tak nemine den, abyste reklamu na Mattonku neviděli v televizi či nepotkali její logo na nějaké sportovní či společenské události. Výsledek se samozřejmě dostavil - Mattonka je českou minerálkou číslo jedna a je většinou spotřebitelů vnímána velmi kladně. Jak vidět, reklama dnes působí stejně jako v dobách Heinricha Mattoniho.

Až do konce druhé světové války dodávala Mattonku společnost Heinrich Mattoni AG, která byla jako německá na konci války znárodněna. Není divu, v lázních se prý léčili essesáci a ve stáčírnách vody museli pracovat trestanci. Po znárodnění pak minerálku, stále pod názvem Mattoni prodával státní podnik Západočeská zřídla. Po sametové revoluci byla vytvořena společnost Karlovarské minerální vody (KMV) s cílem dosáhnout její privatizace. Společnost je dnes vlastnictvím nizozemské společnosti Ronaldsay ovládané italskou rodinou Pasqualů. Kromě Mattoni ještě KMV vyrábí Magnesii a Aquilu, kromě KMV pak Pasqualům patří Dobrá voda, třetinový podíl v Hanácké kyselce, také byli majoritními vlastníky Poděbradky. To už bylo ale moc pro antimonopolní úřad a ten jim nařídil se Poděbradky zbavit. Současní vlastníci KMV jakoby navázali na svého předchůdce a během více než deseti let dokázali z Mattonky udělat nejoblíbenější českou minerálku.

Podobně dobrý osud ale nečekal lázně Kyselka, původní malebná promenáda a lázeňské domy byly počátkem 90. let několikrát zprivatizovány a vždy bohužel někomu, kdo o ně naprosto nejevil zájem. Areál tak chátrá dodnes a je hodně pravděpodobné, že se jej již nepodaří jako celek zachránit.

Pád balónu Kysibelka

Mattoniho pramen byl svého času znám také pod názvem Kysibelka, který vznikl z německého jména lázní Kyselka - Giesshübl (vysloveno zní jako Kysibl). K nesmrtelnosti názvu Kysibelka pak přispěla havárie stejnojmenného balónu na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891. Balón byl takto pojmenován z reklamních důvodů, jeho majitelem byl však Maxmilián Wollf, který do Prahy přijel z Německa. Podle tehdejších zdrojů se nechal oslovovat kapitáne a chvástal se, že má za sebou přes čtyři sta úspěšných letů. Zpočátku byl balón pevně ukotven na laně a za tři zlaté, což byla na tu dobu velká částka, se mohli odvážlivci v jeho koši vznést nad Prahu a krátce se kochat výhledem z výšky asi 100 metrů. 16. června 1891 se pak měl uskutečnit první "volný let". Kolem balónového kotviště se ten den tlačily davy zvědavců, kteří s údivem sledovali, jak kapitán Wollf dává pokyny svým dvěma pobočníkům, ale sám zůstává na zemi! Do balónu ještě přistoupil nadporučík C. a K. pěšího pluku Vilém Vondruška. Balón se brzy odpoutal ze země, a jak vyhazovala posádka pytle s pískem, stoupal stále výše a výše až dosáhl výšky více než tisíc metrů nad povrchem. Nedlouho poté se ozvala veliká rána a balón tlakem rozpínajícího se plynu explodoval. Naštěstí pro posádku zbytek pláště balónu zafungoval jako padák, a tak zmírnil pád balónu. Ten nakonec zůstal viset na komíně holešovické továrny Antonína Reiszenzahna, velkovýrobce zemědělských strojů. Dělníci v továrně neváhali ani chvílí a ztroskotalé vzduchoplavce zachránili. Kromě pár oděrek se nikomu naštěstí nic nestalo, a tak se tři zachránění dokonce nechali se svými zachránci vyfotografovat. Pro majitele balónu Wollfa skončila celá blamáž velkou pokutou. Vypráví se, že brzy po pádu balónu začal jeden z pražských vydavatelů prodávat kramářskou píseň "O statečném kapitánovi a jeho balónu" a celý její náklad byl prý velmi rychle vyprodán - o senzace byl mezi lidmi možná ještě větší zájem než dnes. O tom, jestli celá katastrofa pomohla nebo uškodila prodeji minerálky, už tehdejší zdroje bohužel nic neříkají.

Pijete Mattonku? Věděli jste, kam až sahají její počátky? Jsou pro vás příběhy o velkých "českých" podnicích zajímavé?