Obchodujeme s akciemi na amerických trzích II.

V minulém díle jste se dozvěděli, proč obchodovat na amerických trzích a jakého brokera (a za kolik) si vybrat, dnešní pokračování přináší podrobnosti týkající se financování účtu a základní obchodní pojmy a postupy.

Dojít k sumě, s jakou na burze začít obchodovat, není zase tak obtížné. Je třeba si uvědomit, že jsou určité fixní výdaje spojené s převedením peněz na váš brokerský účet. Pokud se nachází u zahraničního brokera, vyžádá si banka poplatky za převod peněz tam a zpět ve výši několika stovek až tisícikoruny, pokud obchodujete přes českého brokera, budete zase potřebovat více peněz na samotné obchodní transakce, jež bývají dražší.

Obchodujte jen s "nepotřebnými" penězi
Obecné a velmi užitečné pravidlo ale říká, že na burze byste měli obchodovat s penězi, které životně nutně nepotřebujete a tohoto pravidla byste se měli držet. Pokud chcete dát na burzu své poslední peníze a navíc v předvečer koupě bytu na hypotéku, není to nejlepší krok vašeho finančního života. Prodej akcií se totiž nedá uspěchat a musíte si být vědomi toho, že prodat dlouhodobě investované akcie bez ztráty nemusí jít ze dne na den.

Náklady na obchodní transakce jsou také snadno spočitatelné – v případě Ameritrade zaplatíte z nákup a prodej akcií 22 dolarů. Pokud koupíte akcie v ceně 220 USD, budete tedy potřebovat desetiprocentní zisk jen na to, abyste pokryli náklady na zobchodování akcií.

Prakticky vždy se akcie prodávají a kupují najednou, nebývá potřeba je prodávat či kupovat po částech, ale pokud to uděláte a třeba výhodně dokoupíte akcie, musíte samozřejmě započítat tento transakční poplatek. Technická poznámka: při nákupu zejména většího množství akcií se často setkáte s tím, že budou nakoupeny postupně a v případě nelimitovaného příkazu třeba i za různý kurz – to proto, že budou kupovány od různých prodejců podle toho, kolik jich kdo a za kolik bude mít. V takovém případě se za postupně splněný nákupní příkaz platí stejná suma (na americké burze!).

Spekulanti versus investoři

Daytrading versus dlouhodobá investice
Obě metody mají své klady a zápory. Daytrading znamená věnovat se aktivně prakticky každý den alespoň hodinu intenzivnímu studování burzy a jejích změn – a to v případě, že se pohybujete na trhu, který znáte. Znamená větší riziko a mnoho práce, ale také větší zisk a to i v případě, že trh se propadá. Dlouhodobé investice slibují menší zisk, ale také podstatně méně práce, protože vám stačí sledovat "po očku", jak se drží těch několik firem a oborů, do nichž jste investovali. Navíc pokud nepočítáte s tím, že byste překonávali trh, můžete investovat do nejrůznějších indexů a vézt se s výkonností trhu.

Záleží také na tom, jakým způsobem hodláte na burze investovat a obchodovat. Základní možnosti jsou v podstatě dvě: můžete se stát dlouhodobým investorem, jenž nakupuje a prodává akcie jednou za dlouhý čas a profituje na jejich dlouhodobém růstu, můžete se ale také věnovat takzvanému daytradingu, tedy spekulaci na rychlou změnu kurzu akcí bez ohledu na její skutečnou či dlouhodobou hodnotu.

Jak je to s rizikem? U daytradingu je snadnější přijít častěji o menší sumu, u dlouhodobého investování můžete zase méně často přijít o částku vyšší. U obou existují jsou metody, jak riziko omezovat a předcházet mu, vždy je to ale na úkor omezení možného zisku a na úkor pracnosti. Jenže pokud hledáte bezpracný zisk a doufáte, že peníze na několik let na burze investujete a pak shrábnete staprocentní zisky, doporučuji se s touto představou ihned rozloučit.

O výhodách a nevýhodách jednotlivých metod investičního přístupu si povíme později, nyní je důležité si uvědomit, že daytrader se pohybuje v procentních řádech marže. Ačkoliv mnohé akcie mění svoji cenu v rámci dne velmi výrazně, začínající daytrader nestihne nebo se neodváží reagovat v mezních hodnotách, což znamená, že se musí spokojit při štěstí s řádově pětiprocentní marží na svém obchodě. Z této marže by měl pokrýt obchodní poplatky a mělo by pro něj něco zůstat. Při investici 2 000 USD do takové spekulace vám zůstane zhruba 80 dolarů zisku, pokud investujete polovinu, jste na 30 USD a to už je za takovou práci přeci jen trochu málo. Proto se uvádí, že pro daytrading je vhodné počítat s minimální investicí na jednu akcii 2 000 USD, megalomanštěji ladění Američani doporučují nechodit pod 10 000 USD – s takovou sumou peněz ale našinec na burze nebude bez zkušeností nakládat zrovna bez obav a strachu. A strach k daytradingu nepatří.

Otevírací doba americké burzy
Nákup a prodej se realizuje v době, kdy je otevřena burza, tedy mezi 9,30 a 16. hodinou EST (času v New Yorku). To představuje 15,30 – 22 hodin našeho času, pro obchodování na burze si tyto časy vyhraďte. Tituly obchodované na NASDAQu (profil, názory) mají ještě předobchodní a poobchodní fázi, takzvané extended hours a to od 8 do 9,30 a mezi 16. a 20. hodinou EST času, pro nezkušeného investora ale není úplně vhodné je hned od počátku využívat, protože trendy zde nejsou úplně zřejmé a mohou se lišit po zahájení obchodování na ostatních trzích.

Pokud počítáte s dlouhodobým investováním, je vhodné přemýšlet o investici minimálně 10 000 USD. Nižší částka vám nepřinese v absolutní hodnotě žádný velký finanční efekt oproti jiným způsobům investic, ostatně se říká, že pro dlouhodobé uložení peněz do akcií je vhodné počítat spíše s 20 až 30 000 USD.

Pokud už máte svůj účet zainvestovaný, přichází moment pro první praktické postřehy týkající se ovládání vašeho účtu.
Především je potřeba se seznámit se základními postupy při obchodování – tedy s nákupem a prodejem. Nejvýraznější změny kurzů a prakticky nejvhodnější doba pro daytraderovo řádení je v průběhu první a v průběhu poslední hodiny každého obchodního dne, v té době se kurzy nejvíce mění. Mezi tím je kurz stabilizovaný (pokud se něco takového na burze dá říct) – nedochází z minuty na minutu k tak velkým propadům, jako u otevírací a zavírací hodiny. Tato doba je naopak vhodná pro nákup dlouhodobým investorem, protože by se tak ten den už neměl dožít velkých překvapení.

Typy obchodních pokynů

Jako každý začátečník s akciemi jistě máte několik horkých tipů, co a jak nakoupit, ale před tím, než vyrazíte zobchodovat první peníze je dobré seznámit se s druhy podávaných obchodních pokynů.
V podstatě máme čtyři druhy obchodních pokynů sloužících pro nákup či prodej lišící se způsobem stanovení kupní ceny.

Speciální instrukce
U každého příkazu lze podat také speciální instrukce, které ovšem nejsou příliš využívané. Instrukce Fill Or Kill (FOK) značí splň ihned příkaz i po částech a za různé ceny akcií nebo ho zruš. All Or None (AON) je instrukce pro zobchodování celého balíku akcií najednou, částečná realizace není povolena. Tato instrukce ale má nejnižší prioritu při obchodování, takže s sebou nese riziko nenakoupení akcií a vzhledem k tomu, že brokeři zpravidla neúčtují zvláštní poplatky za několikrát vypořádávané transakce, nemá tento příkaz dnes už žádnou výhodu. Příkaz Do Not Reduce (DNR) je příkaz používaný při nákup akcií, u nichž se právě vypisuje dividenda. Tento příkaz říká, že nechcete, aby byla hodnota dividendy odečtena od akcie, kterou nakupujete. Analogický příkaz DNI (Do Not Increase) nesouhlasí s navýšením ceny nakupované akcie o dividendu. Například Ameritrade má oba tyto příkazy sloučené pod jedno jméno DNR a myslí se tím DNR nebo DNI podle prodeje nebo nákupu akcie.

Nelimitovaný příkaz (market order) nakoupí akcii za "nejlepší možnou cenu na trhu" a jeho výhodou je, že se akcie vždy nakoupí. Při obchodování přes webové rozhraní budete mít ale dlouho problémy odhadnout, co ve skutečnosti bude ona "nejlepší možná cena" znamenat, už proto, že to určení "nejlepší" se vztahuje ke krátkému okamžiku. Tato definice pochází z doby, kdy brokeři dostávali od klientů pokyny telefonicky a pak sami museli uvážit, za jakou cenu nakoupí. U elektronického obchodování už jako mezičlánek nejsou a zobchodování provádí počítač, který na velké úvahy. Rozhodně nejde o to, že by nějaký inteligentní mechanismus vyhodnotil průběh obchodování a čekal desítky minut – akcie se koupí prakticky okamžitě a za často překvapivé ceny. Zejména pokud má akcie značný kurzový rozptyl (tzn. vysokou volatilitu), je nevhodné se na nelimitovaný příkaz spoléhat. Je lepší (a u některých brokerů dražší) používat limitované příkazy, anglicky limit order.

Limitovaný příkaz (limit order) se provede v případě, že je možné akcie koupit či prodat za cenu zadanou při podání příkazu. Díky tomu se člověk vyhne překvapením vzniklých volatilitou kurzu akcie a zejména v případě, že nemáte dostupná reálná data akcií se použití limitovaných příkazů nevyhnete. U limitovaného příkazu se také zadává, jak dlouho je platný – do konce obchodování, do konce dne, týdne, měsíce nebo bez časového omezení.

Stop loss order (podle druhu zobchodování rovněž stop market order či stop limit) je příkaz sloužící k zabránění ztrát. Je to vlastně kombinace limitovaného a nelimitovaného příkazu. Příkaz se provede tak, že pokud cena akcie klesne pod klientem zadanou hodnotu, prodají se akcie na bázi limitovaného (stop limit) či nelimitovaného příkazu (stop market či jen stop). SLO se používá v případě, kdy investor nesleduje nebo nemůže sledovat trh trvale, například jede na dovolenou a chce mít jistotu před nenadálou změnou kurzu, aby eliminoval svoje ztráty. Ke své škodě mnoho investorů tento příkaz neumí používat.

U stop market příkazu se vyplní tzv. Stop cena pro nákup/prodej. Pokyn je aktivován, až když kurz cenného papíru protne zadanou Stop cenu shora (prodejní pokyn), respektive zdola (nákupní pokyn). Po odeslání na trh je pokyn uspokojen za "nejlepší dosažitelnou cenu" (viz výhrada výše. Stop limit příkaz: při dosažení Stop ceny je pokyn odeslán na trh, ale uspokojen může být nejhůře za zadanou limitní cenu. Je vhodnější k běžnému použití, než stop market.

Pro začátek technické práce uvedené informace stačí. Příště si přiblížíme praxi, tedy jak vybírat a zobchodovávat konkrétní akcie tak, aby z toho zůstal i nějaký zisk.

Máte s obchodováním na americké burze zkušenosti? Jaký je váš vztah k akciovým trhům? Láká vás "burzovní hráčství", nebo z toho máte naopak strach?