Kolektivní investování po evropsku

Zákon upravuje podmínky podnikání zahraničních správcovských společností v České republice a podnikání českých investičních společností na území jiných států. Upravuje takzvanou jednotnou evropskou licenci pro subjekty kolektivního investování, které splňují požadavky příslušné směrnice Evropského společenství. Ta reguluje investiční společnosti a fondy, které investují do převoditelných cenných papírů přijatých k obchodování na burze nebo jiném obdobném regulovaném trhu, dodržují stanovená pravidla pro rozložení rizika a odkupují zpět od investorů jejich podíly na vrub shromážděného majetku. Pro tyto "evropské" fondy zavádí návrh zákona pojem "standardní fondy".

Pro tuzemské investiční společnosti, pokud budou vytvářet a spravovat standardní fondy, se tím otevírá možnost podnikat na území ostatních členských států Evropského společenství. Jednotná licence bude totiž spočívat v tom, že investiční společnost bude moci po splnění zákonem stanovených podmínek působit na území členských států Evropského společenství a nabízet tam své standardní fondy, a to bez nutnosti žádat v těchto státech o další licenci.

Návrh zákona o kolektivním investování počítá i se zavedením takzvaných speciálních fondů. Ty nebudou spadat pod evropskou direktivu a budou umožňovat investice s širokou škálou investičních možností.

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že investice do některých speciálních fondů může být nadprůměrně rizikovou záležitostí, která by však s sebou měla nést i šanci na nadprůměrný výnos. Proto jsou v návrhu zákona navrženy minimální investice do některých druhů speciálních fondů. Ty by měly zajistit, že do těchto fondů budou vstupovat jen dostatečně finančně silní investoři. Samozřejmě, bude třeba vždy ověřit, zda finančně silný investor se rovná zkušený investor, znalý všech rizik a zajistit jeho dostatečné poučení.

U speciálních fondů s půlmiliónovou minimální investicí asi až praxe ukáže, kolik podílníků bude mít v každém jednom takovém fondu zainvestovány své peníze. Dá se však předpokládat, že podílníky těchto speciálních fondů budou ponejvíce finanční instituce (banky, penzijní fondy, pojišťovny atd.).
Některé speciální fondy nemusí být v praxi ani veřejně nabízeny a mohou mít třeba i jen jediného podílníka – profesionálního institucionálního investora. Tomu třeba ani nepůjde v první řadě o výnos z investice, ale o restrukturalizaci aktiv v účetní rozvaze nebo o daňovou optimalizaci. Bude se jednat i v takovýchto "speciálních" případech fondů jen s jedním či několika málo podílníky ještě o fond kolektivního investování? A je třeba i v těchto případech vynakládat peníze daňových poplatníků na dozorování takovýchto fondů pro profesionální investory Komisí pro cenné papíry? Na tyto otázky návrh novely zákona o kolektivním investování odpověď nedává.

Chybí investiční společnosti s variabilní kapitálem

Je třeba říci, že návrh zákona o kolektivním investování především v jedné věci nesplňuje několikaleté očekávání odborné a investorské veřejnosti, ani původní věcný záměr zákona: Do konečného znění návrhu zákona nebyla nakonec zapracována možnost zakládání tzv. investičních společností s variabilním kapitálem. V prvních zněních návrhu přitom příslušná ustanovení existovala.

Mezi investiční společnosti a fondy podle příslušné směrnice Evropského společenství totiž patří především podílové fondy (FCP – fonds communs de placement, common funds), a investiční společnosti s variabilním kapitálem (SICAV – société d‘investissement à capital variable, investment company with variable capital). Třetí možností uvedenou v evropské směrnici jsou fondy založené podle svěřeneckého práva, jako tzv. unit trust.

Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma hlavními formami "evropského" kolektivního investování spočívá v tom, že podílové fondy jsou zvláštním druhem prostého spoluvlastnictví cenných papírů, podle smluvního práva, bez právní subjektivity. Aktiva v podílovém fondu jsou majetkem podílníků a jsou spravována správcovskou společností. Podílníci nemají možnost ovlivňovat správu svého fondu jinak, než tím, že z fondu vystoupí, tj. prodají své podílové listy.

Navíc jsou často investiční společnosti s variabilním kapitálem koncipovány jako dělené do několika takzvaných podfondů. Tím chce investiční společnost vyhovět rozdílným představám a přáním investorů o investiční politice a přitom zachovat svoji celistvost. Zvláštností totiž je, že i přes zřízení podfondů se stále jedná o jeden právní subjekt. Proto je vydáván jen jeden prodejní prospekt (musí v něm však být popsána specifická investiční politika každého podfondu). Také zřizování nových podfondů je administrativně mnohem jednodušší a operativnější i méně nákladné. Akcionáři investiční společnosti s variabilním kapitálem mohou kdykoli přestoupit z jednoho podfondu do jiného.

Investiční společnosti s variabilním kapitálem (především lucemburské a irské) jsou již nyní velice oblíbené i mezi našimi investory. Absence této osvědčené formy kolektivního investování může negativně ovlivnit atraktivnost České republiky, jako místa pro zakládání investičních společností a fondů. Přitom investiční společnosti s variabilním kapitálem mohly v zákoně nahradit již mrtvý produkt naší privatizační minulosti – investiční fondy.

Nové možnosti podnikání pro investiční společnosti

České zákonodárství dosud striktně oddělovalo obhospodařování majetku investičními společnostmi pro kolektivní investory - podílové fondy (a případně i pro investiční a penzijní fondy) a ohospodařování majetku obchodníky s cennými papíry nebo bankami pro individuální investory (správa cenných papírů, asset management). Pro tuto činnost vyžadovala dosavadní zákonná úprava licenci obchodníka s cennými papíry nebo bankovní licenci.

Příslušná směrnice Evropského společenství umožňuje členským státům povolit správcovským společnostem, aby vedle správy podílových fondů vykonávaly i správu portfolií investic a poskytovaly i související služby. Této možnosti návrh zákona o kolektivním investování plně využívá a umožňuje investičním společnostem rozšířit dosavadní správu majetku v podílových fondech o obdobnou činnost externího správce aktiv i pro individuální investory.

Investiční společnost bude moci svěřit obhospodařování majetku "svého" fondu i jiné investiční společnosti, obchodníku s cennými papíry nebo obdobné zahraniční osobě, jestliže to bude uvedeno ve statutu a pokud budou splněny všechny zákonné podmínky. A naopak, investiční společnost bude moci obhospodařovat majetek v podílovém fondu vytvořeném jinou investiční společnosti.

Všechny tyto nové možnosti podnikání investičních společností pochopitelně zvýší potenciál možného konfliktu zájmů. V zavedených finančních institucích je však managementu konfliktu zájmů věnována velká pozornost a vytypované kritické oblasti bývají "odizolovány" tzv. čínskými zdmi.

Přechodná ustanovení

Otevřené podílové fondy podle dosavadního zákona o investičních společnostech a investičních fondech se stanou otevřenými podílovými fondy patřícími do kategorie speciálních fondů cenných papírů podle zákona o kolektivním investování.

Investiční společnosti musí uvést své poměry do souladu se zákonem o kolektivním investování do 30. 6. 2005. Do doby, než investiční společnost uvede své poměry do souladu se zákonem o kolektivním investování, nesmí poskytovat své služby v členských státech Evropského společenství.

Zdroj: Návrh zákona o kolektivním investování

Co si o návrhu myslíte? Chybí vám v něm možnost zakládání tzv. investičních společností s variabilním kapitálem? Oceňujete možnost společností rozšířit dosavadní správu majetku v podílových fondech o obdobnou činnost externího správce aktiv i pro individuální investory?