Z premianta poškolákem

"Po jediném pohledu na přetrvávající problémy velkých bank i mnoha průmyslových segmentů České republice je jasně vidět, že devadesátá léta uběhla bez toho, aby stát dokončil transformační agendu. Objem nekvalitních úvěrů v portfoliu bank a transformačních institucí tvořil na konci roku 1999 více než třetinu všech bankovních úvěrů, neboli 26 procent hrubého domácího produktu (HDP). Objem nedoplatků na daních a sociálním pojištění na konci minulého roku dosáhl zhruba 6,5 procenta HDP." … "Slabý mikroekonomický základ české ekonomiky se odrazil i ve slabém růstu během druhé poloviny 90. let, kdy HDP České republiky rostlo o pouhých šest desetin procenta ročně. I když se zdá, že v roce 2000 česká ekonomika vykáže výraznější růst, její konečný úspěch bude záviset na tom, zdali a jak se dokáže vyrovnat s problémy, které k jejímu podprůměrnému růstu v minulosti vedly."

Tolik dva citáty ze studie Světové banky "Česká republika: Dokončení transformace bank a podniků", kterou dnes ráno její experti představili v České národní bance. Studie na sedmdesáti stranách shrnuje základní podmínky restrukturalizace české ekonomiky, zdůrazňuje legislativní změny, které je třeba provést a velký důraz klade i na institucionální a regulační zabezpečení úspěšné transformace. Co tedy České republice podle Světové banky zbývá a co by měla udělat?

Vyřešit špatné úvěry

Na první i druhý pohled jde bezpochyby o nadlidský úkol, především proto, že v ČR zatím stále chybí jasná a kompletní strategie, jak s obrovským objemem špatných úvěrů naložit. Postupně pokračující převody úvěrů z komerčních bank (včetně IPB) na Konsolidační banku by mohly znamenat, že se v této instituci shromáždí úvěry dosahující zhruba 15 procent HDP od přibližně 12 000 dlužníků. Na první pohled by sice mohla pomoci Revitalizační agentura, ta se ale bude věnovat pouze malé části úvěrů z portfolia Konsolidační banky a minimálnímu počtu dlužníků. Existuje proto vysoké riziko, že Konsolidační banka bude zahlcena, velká část dluhů zůstane dlouhodobě v bilanci banky bez dalšího řešení a restrukturalizace firem bude dále opožděna.

Řešením by měla být diverzifikovaná cesta, při které se těžké břemeno řešení pohledávek rozloží na velké množství subjektů české ekonomiky. Stejný problém již řešily i další země a dosavadní zkušenosti ukazují, že je potřeba mít centrální nástroj na řešení velkých a komplexních případů a řadu nástrojů decentralizovaných, které se věnují malým a středně velkým případům. Především u centrálního nástroje (v případě České republiky jde o Revitalizační agenturu) je potřeba, aby své síly věnovala pouze několika málo klíčovým případům a aby nebyla vystavena přílišným politickým vlivům.

V případě malých a středních pohledávek se jako nejefektivnější jeví jejich prodej v aukcích, a to ať už samostatně, nebo po skupinách. Tyto skupiny by mohly být vytvořeny podle podniků i na úrovni jednotlivých sektorů - podle přání investorů a na základě velikosti pohledávky, ekonomického a právního postavení dlužníka. Řízení a vymáhání pohledávek, které nenajdou kupce, by bylo předáno soukromým společnostem; Konsolidační banka by se stala především garantem celého procesu, organizátorem aukcí, autorem smluv a kontrolorem dodržování stanovených podmínek.

Prosazovat vlastní zákony

Úspěšná restrukturalizace opakovaně naráží na české zákony, především na zákon o konkursu a vyrovnání a zákon o veřejných dražbách. I když byl nový zákon o veřejných dražbách krok správným směrem (rozšiřuje totiž majetek, který lze nabídnout v mimosoudní dražbě a zjednodušuje pravidla pro zabavení zástav), přetrvávají pochybnosti, že bude v plné míře využíván. Velmi rychle se totiž objevily pokusy - prozatím neúspěšné - novou právní úpravu změkčit a otázkou zůstává i to, jak budou státní orgány a velké banky ochotny využívat nově nabytých práv.

Parlament by měl také přijmout komplexní balík zákonů, umožňujících jednoduchou restrukturalizaci životaschopných firem a rychlou likvidaci firem života neschopných. Základem tohoto balíku zákonů by měly být: (i) vylepšení vymáhání dluhů jinými způsoby než vyhlášením konkursu, (ii) zrychlení a zjednodušení regulačního rámce pro provádění konkursů a (iii) vylepšení právních nástrojů pro hladkou restrukturalizaci společností. Jinak se i dobře naplánovaná restrukturalizace zadrhne a místo toho, aby objem špatných úvěrů klesal, poroste i nadále. Česká ekonomika si to ale nemůže dovolit.

Čeští politici podobné zprávy rádi kritizují. Myslíte, že mají pravdu? Lze podle vás české podniky restrukturalizovat nebo je jednodušší je zavřít a na zelené louce postavit nové? Přidejte svůj názor.