Prohlubuje jednotná politika nejednotnost ekonomik?

Společná úroková sazba stanovená Evropskou centrální bankou (ECB) pro všechny země Evropské měnové unie (Eurozóny) neodpovídá příliš rozdílnému vývoji v jednotlivých zemích. Je příliš vysoká pro státy s relativně pomalým tempem hospodářského růstu jako Německo, Portugalsko a Nizozemí, a naopak příliš nízká pro rychleji rostoucí ekonomiky, jaké představuje například Španělsko, Irsko a Řecko.

Sblížila EMU ekonomiky?

Analýza obsažená v publikaci Evropský ekonomický výhled (připravená ekonomy PricewaterhouseCoopers) dospěla k rozporuplné odpovědi na otázku, zda zavedení Evropské měnové unie (EMU) v roce 1999 napomohlo ekonomickému sbližování zúčastněných zemí. Podívejme se na výsledky:

• Rozdíl mezi tempy růstu hrubého domácího produktu (HDP) jednotlivých zemí se od roku 2001 dokonce zvýšil, ale zároveň došlo ke sblížení některých ukazatelů, které tvoří HDP, zejména čistého vývozu. Vývoj celkové úrovně spotřeby a investičních výdajů od roku 1999 se v jednotlivých zemích Eurozóny nicméně nadále výrazně liší.
• Více projevů cyklického sbližování lze pozorovat u větších zemí Eurozóny, ale i zde přetrvávají od roku 1999 značné rozdíly mezi celkovým hospodářským růstem Španělska a Francie na jedné straně a Německa a Itálie na straně druhé.
• Neexistují ani jednoznačné signály svědčící o tom, že by od roku 1999 došlo ke sblížení vývoje měr inflace v jednotlivých zemích, přestože před zavedením Eurozóny byl takový vývoj zřejmý. Mezi zeměmi Eurozóny došlo k téměř úplnému sblížení krátkodobých a dlouhodobých nominálních úrokových sazeb. Z toho vyplývá, že nadále pokračovalo oddalování reálných úrokových sazeb, takže jednotná nominální úroková sazba stanovená ECB může mít značně odlišný dopad v různých zemích Eurozóny.

Pokud pro odhad "optimální úrokové sazby" použijeme tzv. Taylorovo pravidlo (viz graf), zjistíme, že společná úroková sazba je pro mnohé země Eurozóny nevhodná. Současná 2% úroková sazba je příliš nízká pro ekonomiky s pomalým tempem růstu a s nízkou inflací, jako je například Německo a Nizozemí, a na druhé straně dává příliš volnosti zemím s rychlejším tempem růstu jako Španělsko, Irsko a Řecko.

Odhad úrokových sazeb podle tzv. Taylorova pravidla (2004)

Ekonomka PricewaterhouseCoopers Rosemary Radcliffová, která se podílela na zpracování této zprávy, k tomuto problému dodává: "Hlavní projevy prohlubujícího se sbližování nominálních i reálných ekonomických ukazatelů byly zaznamenány zejména v období těsně před zavedením jednotné měny. Další vývoj však dostatečně nepotvrdil předpoklad prohlubování tohoto procesu v rámci Evropské měnové unie. Tuto situaci lze vyložit i tak, že zavedení jednotné úrokové sazby pomohlo zachovat určité rozdíly v cyklickém vývoji jednotlivých zemí Eurozóny, které by se při uplatnění individuálních úrokových sazeb na úrovni jednotlivých států mohly vyvíjet jinak."
Je ale nutné zdůraznit, že přestože si zavedení Evropské měnové unie zřejmě vyžádalo určité krátkodobé náklady, může z dlouhodobého hlediska posílit zahraniční obchod a investice v Eurozóně. Teprve až se tento vliv opravdu projeví, mohli bychom zaznamenat výraznější ekonomické sbližování a skutečné pozitivní hospodářské důsledky zavedení jednotné měny.

Perspektiva růstu Eurozóny je i nadále nejistá

Základní scénář ekonomického vývoje Eurozóny vypracovaný PricewaterhouseCoopers (viz tabulku na konci článku) očekává, že tempo hospodářského růstu bude v roce 2005 i nadále jen mírné (zhruba na úrovni 1,75 %) a v roce 2006 se pouze nepatrně zvýší (přibližně na 2 %). Scénář předpokládá, že tempo růstu bude utlumeno nižším exportem ze zemí Eurozóny v důsledku pomalejšího globálního růstu a silnějšího eura a také přetrvávající nestabilitou domácí poptávky ve větších zemích Eurozóny.

Zpráva zdůrazňuje, že vývoj nastíněný v základním scénáři je nejistý a je v současnosti ohrožen řadou rizik. Značně nejistá je zejména udržitelnost zotavení hospodářství Spojených států ve střednědobém horizontu, a to hlavně vzhledem k enormní výši rozpočtového schodku a deficitu obchodní bilance USA. Také jakékoli větší zpomalení hospodářského růstu v globálním měřítku, zejména ve spojení s dalším výrazným poklesem kurzu dolaru, by mohlo negativně ovlivnit hospodářství Eurozóny, které je značně závislé na vývozu.

PricewaterhouseCoopers předpokládá, že:

• hospodářský růst Německa a Itálie bude v roce 2005 i nadále zaostávat za průměrem Eurozóny (dosáhne úrovně přibližně 1,5 %) a že tempo růstu ve Francii bude pouze mírně vyšší – 1,75 %;
• Španělsko bude i nadále vykazovat jednoznačně nejlepší hospodářské výsledky z větších zemí Eurozóny a dosáhne v letech 2005 – 2006 tempa růstu kolem 2,5 – 2,75 %.
• Nizozemsko by mělo v roce 2005 dosáhnout pouze mírného tempa růstu, avšak v roce 2006 by mělo dojít k určitému zlepšení;
• Belgie by měla v roce 2005 zaznamenat hospodářský růst na úrovni zhruba 2,5 %, což je výrazně více než průměr Eurozóny. Belgická ekonomika je však velmi otevřená, takže růst bude ohrožen možným poklesem obchodu s jinými hospodářsky významnými zeměmi;
• tempo růstu britské ekonomiky by se v letech 2005 – 2006 mělo zpomalit na průměrnou hodnotu 2,5 %. I tak by ale mělo být i nadále vyšší než tempo růstu Eurozóny. Úrokové sazby v současnosti už či téměř dosahují maxima a v příštích letech může být nutné přistoupit k přísnější fiskální politice za účelem snížení rozpočtového schodku na střednědobě udržitelnou úroveň.

Zpráva předpokládá, že schodky rozpočtů veřejných financí zemí Eurozóny dosáhnou v roce 2005 v průměru 2,5 % HDP a budou tedy pouze nepatrně nižší než v roce 2004. Pokud Německo, Francie a Itálie neprovedou významné změny své fiskální politiky, zůstanou jejich rozpočtové schodky v roce 2005 na úrovni přibližně 3 – 3,5 % HDP.

"Očekáváme, že Evropská centrální banka zachová v příštích několika měsících stávající výši úrokových sazeb. Pokud bude hospodářský růst odpovídat našim prognózám, mohlo by v roce 2006 dojít k jejich postupnému zvyšování. Ovšem v případě jakéhokoli náznaku možné stagnace hospodářského zotavení by ECB musela opět přistoupit ke snížení sazeb," dodává Rosemary Radcliffová.

Co si o Evropské měnové unii myslíte? Jaký máte názor na jednotnou měnu? Vytváří Evropská centrální banka kvalitní měnovou politiku?