Zlatou střední cestou do Evropy

Sestavováním různých srovnání a žebříčků jednotlivých států se zabývají mezinárodní organizace, ať už je jejich zaměření jakékoliv – ekonomika, zdravotnictví, bezpečnost, školství a podobně. Výsledky jejich práce pak vychází v jejich publikacích, bulletinech a ročenkách nebo jsou k dispozici na webových stránkách. Pojďme se tedy podívat, jak obstojíme v evropské konkurenci na poli školství, výzkumu a vývoje nebo v případě příjmů domácností.

Zaostřeno na rodinu

Častými ukazateli jsou ty, které se týkají rodiny, respektive domácnosti, a to jejích příjmů, spotřeby a podobně. Velmi známým a používaným je Gini index. Tento index měří stupeň nerovnosti v rozdělení příjmů domácností v zemi. Čím vyšší je index, tím větší je nerovnost. Znamená to, že při vyšších hodnotách indexu se s rostoucím příjmem snižuje počet domácností, které jej dostávají. Pokud by se index rovnal nule (což je čistě hypotetický případ), pak je rozdělení absolutně spravedlivé a příjem je rozdělen mezi všechny domácnosti v zemi stejným poměrem. V opačném případě – koeficient by se rovnal 100 – veškeré příjmy by plynuly jediné domácnosti. Jak je vidět z tabulky, v Evropě patříme spíš ke státům s vyrovnanějším rozdělením příjmů, což je mimo jiné  pozůstatek komunistického rovnostářství a je velmi pravděpodobné, že tento index bude v budoucnosti růst. Evropský průměr je asi 31.

Dalším zajímavým srovnáním je poměr mezi výdělkem mužů a žen. Následující ukazatel je vypočítán jako rozdíl mezi průměrným mužským a ženským výdělkem při práci na plný úvazek. Česká republika vykazuje 22 %, což znamená, že ženy si v průměru vydělají o 22 % méně. V Evropě se s tímto číslem řadíme spíš k průměru, který je zhruba 21 %.

V celosvětovém měřítku je často používaným ukazatelem počet obyvatel (nebo spíš procento) žijících například za méně než 1, 2, 10 dolarů na den, žijících pod stanovenou hranicí chudoby nebo s příjmem nižším než průměrným. A právě tento ukazatel je v následující tabulce. Evropský průměr se pohybuje kolem 10 %, tj. asi desetina obyvatel žije s příjmem nižším než polovina průměrného příjmu v dané zemi. V České republice je to necelých 5 %  a opět je to číslo, které je velmi ovlivněné naší minulostí a je jistý jeho růst. 

Škola základ života

Nejenom ekonomické ukazatele mohou vypovědět o úrovni státu. Mezinárodní srovnání se týkají všech oblastí, takže i vzdělání a školství. Jedním z neekonomických ukazatelů je poměr žák – učitel, který vyjadřuje počet žáků připadajících na jednoho učitele. Poměr se sleduje na jednotlivých úrovních školství – tedy základní, střední a vysoké. V Evropě se tento poměr – u základních škol – pohybuje kolem 15 žáků na jednoho učitele, Česká republika je se svými téměř 18 žáky nad tímto průměrem a patří ke státům spíš s vyšším počtem. Potvrzuje se tím, že trpíme nedostatkem pedagogů a zvlášť kvalitních. Neboť klasický pedagog působící na základní škole je často žena v důchodovém věku.

Zajímavým srovnáním jsou státní výdaje na jednotlivé úrovně školství. Buď mohou být vyjádřeny absolutními částkami vydávanými na jednotlivé stupně školství (předškolní, základní, středoškolské a vysoké), nebo v procentním vyjádření z celkových výdajů na vzdělání, jak je uvedeno i v následující tabulce. Poměr v České republice je velmi podobný celoevropskému, jen na střední školství vydáváme asi o 10 % víc než v Evropě, tj. necelou polovinu všech výdajů na školství.

Perličky na závěr

V přehršli světových či evropských statistik se najdou i takové, které leccos vypoví, ale těžko by někoho napadlo, že se vůbec mohou takové oblasti sledovat. První je počet knih v knihovnách na tisíc obyvatel. Z 34 sledovaných evropských zemí je Česká republika na 17. místě s téměř 550 knihami na tisíc obyvatel. Evropský průměr je potom asi 380. Největší podíl mají v Evropě v Monaku – téměř 10 000 knih na tisíc obyvatel, nejméně je to potom 70 knih v knihovnách v Polsku. Data jsou za rok 2003.

Další zajímavostí je statistika o počtu vědců a inženýrů pracujících ve výzkumu a vývoji. Na jeden milion obyvatel jich má Česká republika 1,3, čímž se řadí spíš k "chudším" státům. Evropská jednička – Švédsko – jich má 4,5, Německo, Francie a Velká Británie kolem 2,7, Slovensko má potom přesně evropský průměr, tedy 2,1 vědců na milion obyvatel.

A na úplný závěr je tu statistika, ve které si naše republika vede ze všech evropských zemí nejlépe. Bohužel to ale není dobrá vizitka. Podle zprávy OSN se v České republice vždy jeden člověk z tisíce dopustil v letech 1998 – 2000 zpronevěry. Průměrně v Evropě je to každý 0,26 z tisíce.