Eurozóna se co do velikosti vyrovná čtyřem pětinám USA, vládne likvidními finančními trhy a stabilní měnou. Právní ochrana je silná jako kdekoli jinde ve vyspělém světě. Přesto světové úspory (při pohledu z druhé strany tedy investice) proudí do Spojených států mnohem víc než do kontinentální Evropy. Proč tomu tak je? Vedle faktorů, jakými je například strukturální strnulost Evropy, lze odpověď hledat také v demografickém vývoji.
300 miliónů Američanů
Američané již dlouho pohlížejí na Evropu jako na starý svět. Jedním z důvodů je fakt, že evropská populace stárne mnohem rychleji než svět nový a stojí před skličujícím demografickým¨výhledem. Celková populace Evropské unie příštích dvacet let mírně poroste, potom ale začne klesat. Rozšíření Evropské unie z patnácti na dvacet pět států v roce 2005 zvětšilo její populaci z 380 miliónů na 455 miliónů obyvatel.
Amerika ovšem nezahálí a počet svých obyvatel zvětšuje přirozeněji než posunováním hranic. Podle sdělení Úřadu pro sčítání lidu (U.S. Census Bureau) dosáhl loňského 17. října počet Američanů 300 miliónů. Od roku 1967 tak americká populace narostla o (v evropských měřítcích neuvěřitelných) 100 miliónů lidí.
Zdroj obrázku: čtvrtletník Přítomnost Porodnost v zemích EU již 30 let klesá, celková míra nyní dosahuje alarmujících 1,47 dítěte na ženu, tedy hluboko pod úrovní potřebné k náhradě populace (2,1)
Ačkoli se "nová Evropská unie" stále zdá výrazně lidnatější než USA, do budoucna se s největší pravděpodobností mnohé změní. Alespoň podle předpovědi počtu obyvatel to totiž vypadá, že již v roce 2050 nás Američané doženou. Evropu bude obývat asi 430 miliónů lidí, tedy o 25 miliónů méně než dnes, zatímco americká populace vzroste až k 420 miliónům.
Mocné demografické saldo
Právě demografický vývoj je jednou z hlavních příčin rozdílného ekonomického vývoje v USA a EU. Faktem, že evropská společnost stárne podstatně rychleji než americká, lze vysvětlit i rozdílné ekonomické chování obyvatel Ameriky a Evropy. Protože se Evropané kvůli neradostnému, mnozí by řekli až katastrofickému scénáři budoucího demografického vývoje obecně bojí stáří, mají v porovnání s Američany mnohem větší potřebu spořit. Spořit na horší časy. Podle analýzy účetního giganta PricewaterhouseCoopers například jen samotné demografické změny zvýší v EU míru úspor v soukromém sektoru mezi lety 1995 a 2015 o 2–3 procenta HDP (pro představu, například rozpočet na vědu a výzkum dosahuje v EU 1,9 procent HDP). Navíc čím více Evropané spoří, tím méně utrácejí, a tím více nedostatečná poptávka odrazuje firmy od investování v Evropě.
Samotný zdravý demografický vývoj samozřejmě není lékem na veškeré neduhy ekonomiky, rozhodně ale má svoji nezpochybnitelnou roli. Důkazem je třeba i to, že největší ekonomika světa, USA, patří mezi demograficky nejzdravější národy vyspělého světa. Pokles porodnosti je sice obávané aktuální téma i v Americe, do důchodového věku tu totiž nastupují tzv. baby-boomers, zápolí s ním ale na rozdíl od Evropy v mnohem menší míře. Velkou roli hrají v USA samozřejmě imigranti (dodejme, že ať již legálně či nelegálně přicházejí do USA za prací, nikoli za sociálními výhodami, jak tomu bývá v případě imigrantů do západní Evropy). Na rozdíl od Evropy si ale USA zachovávají i přirozený přírůstek populace, tedy počet narozených přečísluje počet zemřelých. Přibližně každou sedmou vteřinu se jeden Američan narodí, zatímco každých jedenáct vteřin jeden zemře.
Nový svět je konzervativní
Každý týden chodí 38–44 procent Američanů alespoň jednou týdně do kostela. Kolem 60 procent populace pak alespoň jednou za měsíc. Není se čemu divit, podle výzkumu světových hodnot (World Values Survey) Institutu sociálního výzkumu při Univerzitě Michiganu považuje každý druhý Američan náboženství za velice důležitý prvek svého života. Na vyspělou zemi jde o obrovské číslo, pro srovnání stejně odpovědělo jen 16 procent Britů, 14 procent Francouzů a 13 procent Němců.
Právě rozdíl v životním stylu Evropanů a Američanů ovlivňuje podobu tzv. demografických stromů těchto ekonomik. Na jedné straně nahrává větší porodnosti v USA onen důraz na křesťanské rodinné hodnoty, na druhé pak dostupnost bydlení. Dosažitelným standardem totiž v USA není jen vlastnit bydlení, standardem je vlastnit velké bydlení. Průměrná velikost amerického rodinného bydlení činila v roce 2001 přes 195 metrů čtverečních. Do velkých domů se pak jednoduše vejde více dětí, kvalita bydlení tedy v USA nezrazuje rodiče od pořízení si dalšího potomka. Existuje totiž korelace mezi velikostí obydlí rodiny a počtem dětí v rodině. Tu nejlépe dokládají data časopisu The Economist, podle kterého jsou nejnižší míry plodnosti na světě v přelidněném Hong Kongu (0,95 dítěte na ženu), Macau (1,02) a v Singapuru (1,06).
Porodnost v zemích EU již třicet let klesá, celková míra nyní dosahuje alarmujících 1,47 dítěte na ženu, tedy hluboko pod úrovní potřebné k náhradě populace (2,1). V tomto směru, jak se z výše uvedených statistik zdá, nezachrání sekulární a prostorově nahuštěnou Evropu ani role náboženství, potažmo přístup k plodnosti a porodnosti, a už vůbec ne dostupnost velkého rodinného bydlení.
Evropa 21. století
Co nás tedy po demografické a návazně ekonomické stránce čeká? Rapidní stárnutí populace, které samozřejmě ekonomicky zabolí. Pokud nedojde k nějakým změnám, které by kompenzovaly snižující se počet práceschopné populace a produktivity, klesající počet pracovních sil potáhne s sebou dolů i ekonomický růst.
Zdálo by se, že řešením zrovna této bolesti by mohla být imigrace. Zda je léčba vyšším počtem přistěhovalců žádoucím stavem, ale po předloňských obrázcích násilných nepokojů v přistěhovaleckých čtvrtích ve Francii i jinde v Evropě není vůbec jisté. Navíc, i kdyby imigranti řešením byli, třeba Německo by ve snaze zabránit budoucímu neradostnému vývoji muselo na svém území, podle odhadů studie Spojených národů, přivítat 3,6 miliónu přistěhovalců každý rok. A to po dobu příštích padesáti let. Takový scénář je politicky neschůdný a nepředstavitelný.
Ke klesajícímu počtu pracovních sil je potřeba připomenout i druhou stranu mince, bohužel o nic pozitivnější. Tou je notoricky omílaný dramatický vzrůst počtu osob důchodového věku. "Evropská prosperita, životní úroveň i vztahy mezi generacemi jsou stárnutím populace ohroženy," píše se v Zelené knize o demografické změně z března 2005. Podle té čelí EU bezprecedentním demografickým změnám, které budou mít zásadní dopad na celou společnost.
Spojíme-li tedy uvedené, získáme skutečně alarmující statistiku: v roce 2030 bude v EU chybět 20,8 miliónů (6,8 %) osob produktivního věku (15–65 let) a na jednu osobu důchodového věku (65 a starší) budou potřeba přibližně dva lidé produktivního věku. Počet lidí starších osmdesáti let se proti současným 18,8 miliónům zvýší na 34,7 miliónů v roce 2030 a Evropa bude mít o 18 miliónů dětí a mladých lidí méně než dnes. V Německu věkový medián (věkovým mediánem se rozumí střední hodnota, která rozděluje celou populaci podle věku na dvě stejně početné části; udává tedy věk, kterého právě dosáhla polovina populace) vzroste ze čtyřiceti let v roce 2000 na čtyřicet sedm v roce 2050, v Itálii tato prostřední hodnota dosáhne 50 let, a to již v roce 2025. V kontrastu k tomu americký věkový medián vzroste z 35 let v roce 2000 na 40 let až v roce 2050.
Bolestivý poměr počtu důchodců na počet osob ve věku 20–64 let v maximální míře prověří možnosti evropských rozpočtů. Nejde totiž "jenom" o obrovský růst výdajů na důchody, ale také o citelně vyšší náklady na zdravotní péči pro tuto stárnoucí populaci. Podle Evropské komise může nepříznivý demografický vývoj zvýšit již tak vysoké veřejné výdaje v EU do roku 2040 o dalších 5 až 8 procent HDP. Vzhledem k tomu, že Evropané trpí pod příliš těžkým daňovým břemenem již nyní, bude vláda potřebovat opravdu dost odvahy, aby uvalila na své občany-voliče ještě citelně vyšší daňové zatížení.
Poplach na finančních trzích
Rostoucí počet důchodců nepřímo ovlivní i vývoj na finančních trzích. Z krátkodobějšího pohledu před sebou mají finanční trhy skvělou budoucnost. Lidé vědí, že si na své stáří musejí naspořit sami, budou tedy vytvářet nové objemy finančních prostředků, které bude nutné v čase zhodnocovat. Podle výzkumu německého institutu ZEW (Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung) se právě soukromé spoření na stáří v příštích patnácti letech významně postará o příliv kapitálu na finanční trhy.
Obrázek ale rozhodně není tak růžový, překročíme-li patnáctiletý horizont. Očekává se, že za 25 let prudce poklesne poptávka domácností po investičních službách. "Teorie je založena na tom, že v období let 2020 a 2030 půjde do důchodu tzv. baby-boom generace a dojde k prudkým výprodejům všech typů investičních aktiv a prostředky budou soustředěny spíše na spotřebu. Na finančních trzích převládne nabídka nad poptávkou a cenné papíry se dostanou pod prodejní tlak," uvádí časopis Fondshop. Nejvíce ohroženy budou akcie. Stárnoucí populace totiž bude vyžadovat kratší investiční horizont, protože peníze bude brzy potřebovat. Nejspíš proto dojde k přesunu peněz z akcií do dluhopisů a peněžního trhu, případně až k jejich úplnému vybírání.
Může být ještě hůř
Aby toho nebylo málo, dodejme, že demografické problémy, kterým Evropa čelí, mohou být ještě daleko významnější, než uvádějí projekce. Předpovědi totiž může přelstít minimálně jeden faktor, a to nepředpokládaná dlouhověkost. Výzkum v oblasti lékařského průmyslu může věk dožití posunout daleko za hranice, se kterými se počítá v modelech.
Neopomenutelným dopadem také může být ještě větší odliv mozků, než jaký Evropa, zejména náš středovýchodní region, zažívá v současné době. Kdo z kvalifikovaných kapacit by chtěl platit ještě vyšší daně, aby ze svého platu uživil dva důchodce, když na něj jinde čekají s otevřenou náručí? Například právě USA v současné době mění imigrační politiku tak, aby se "mozkům" ulehčil vstup do země a na svůj pracovní trh.
"Evropa bude politicky v područí dvou voličských lobby: důchodců a imigrantů, protože evropští imigranti z velké části přicházejí ne za prací, ale s nataženou dlaní. Menšina evropské populace, která bude ekonomicky aktivní, bude přetížena daněmi. Mladší a produktivnější Evropané budou stále ve větší míře odcházet za Atlantik," shrnuje novou podobu starého kontinentu ve svém článku pro server investujeme.cz ekonom Pavel Kohout. Dominantní světovou supervelmocí zůstanou i nadále Spojené státy, země, kde počet narozených převyšuje počet zemřelých.
A co asijští tygři?
Podle vyznění mnohých současných článků by člověk mohl namítnout, že do postavení světové "jedničky" se dere některá z asijských ekonomik. Nejčastěji bývá zmiňována Indie nebo Čína. Těmto názorům se nelze divit. Od roku 2001 se asijské ekonomiky zasadily o více než polovinu světového růstu vyjádřeného paritou kupní síly (v dolarovém vyjádření se pak Asie na světovém HDP podílela 21 procenty, pro srovnání USA přispěly 19 procenty). Vypadá to tedy, že bohaté a rozvinuté země již žezlo předaly a globální ekonomice nedominují.
Pokud si ale uvědomíme obrovskou závislost asijských ekonomik na vývozech právě do bohatých zemí, zejména pak do USA, obrázek vypadá hned jinak. Závislost východních hospodářství na exportu je zcela evidentní při pohledu na souhrnný přebytek běžných účtů platebních bilancí asijských ekonomik. Ten přesahuje 400 miliard dolarů. Pokud tedy americká poptávka po asijské produkci, třeba právě v návaznosti na současné ekonomické zpomalení USA, klopýtne, podrazí nohy mimo jiné asijským tygrům. Například v Číně se export podílí na 40 procentech hrubého domácího produktu země, pokles této složky HDP tak jistě bude mít na celkovou výkonnost Číny citelný vliv. The Economist cituje Hong Lianga, ekonoma společnosti Goldman Sachs. Ten spočítal, že kdyby se růst amerického HDP do konce roku 2007 propadl k nule, růst čínského exportu, který v ročním vyjádření dosahoval na počátku letošního roku 26procentního tempa, by se skoro zastavil. Koncem příštího roku by čínské vývozy totiž rostly jen o 2 procenta.
I kdyby americké zpomalení na čínské exporty nakonec takový dopad nemělo, stále ještě může Čínu, respektive celý asijský kontinent Amerika ovlivnit kanály nepřímými. Americká recese by se totiž jistě odrazila na finančních trzích po celém světě. Míra korelace světových finančních trhů během posledních několika let prudce vzrostla a bez ohledu na zeměpisnou vzdálenost trhy střídavě stoupají a klesají pěkně "ruku v ruce". "Když Amerika kýchne, ostatní světové ekonomiky sice již nemusejí dostat rýmu, pokud se ale oklepe Wall Street, zachvějí se trhy všude po světě," ilustruje roli amerických finančních trhů The Economist.
Asijské supervelmoci? Nejspíše ne
Zdroj obrázku: čtvrtletník Přítomnost Čínská politika jednoho dítěte dovoluje manželům v městech mít jen jedno dítě. Rolníci mohou mít druhé dítě, ale o čtyři roky později, a to jen pokud je jejich první dítě dívka.
Pokud si stále myslíte, že Čína či Indie se usadí na stolici supervelmoce, doplňme do výčtu "náš" fundamentální faktor. Demografií jsme začali, tak jí také skončeme. Čína má svá nejlepší léta nejspíš ještě před sebou, již teď je ale zřejmé, že z dlouhodobého hlediska budoucnost přinese jen problémy. "Politika jednoho dítěte způsobí největší demografickou katastrofu v dějinách lidstva," píše Pavel Kohout. Od poloviny sedmdesátých let tzv. politika jednoho dítěte dovoluje manželům v městech mít jen jedno dítě. Rolníci mohou mít druhé dítě, ale o čtyři roky později, a to jen pokud je jejich první dítě dívka. Za třicet let od zavedení této politiky klesl počet narozených dětí o tři sta miliónů. Opatření navíc vytváří nerovnováhu mezi pohlavími, protože chlapci jsou v čínských rodinách mnohem více ceněni než dívky. "Čína budoucnosti je nešťastná země plná nuzně žijících starých lidí, která nebude mít ani pomyšlení na nějaké imperiální výboje. Vzhledem ke své velikosti a specifickékultuře nebude mít Čína šanci řešit své problémy imigrací," shrnuje vyhlídky Číny Kohout.
Indie se paradoxně potýká se zcela opačným problémem. V roce 2004 chodila po Indii asi 1,1 miliarda lidí. Již tak přelidněnou zemi (na jednom čtverečním kilometru nyní žije průměrně kolem 325 lidí) ale bude v roce 2050 obývat už více než půl druhé miliardy lidí. Indie tak vystřídá Čínu na vrcholu žebříčku nejlidnatějších zemí světa. Stejně jako Čína bude Indie také jistě významným světovým hráčem, ovšem tak jako Čína se ale nikdy nestane supervelmocí. Již nyní se potýká s přelidněním, bídou a neustálými riziky násilí vyvolávaného konfliktem několika náboženství. A ani jednomu z těchto faktorů rapidní růst populace nepomůže. Naopak.
Psáno pro čtvrtletník Přítomnost.
Co si o světovém demografickém vývoji myslíte vy? Souhlasíte s tvrzením, že dominantní světovou supervelmocí zůstanou i nadále Spojené státy? Jak podle vás bude vypadat Evropa za 40 let?
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 1. 2007 9:37
Článek je bohužel věštěním z koule(křišťálové). To jak vypadá vývoj v Číně a Indii dnes, vůbec nic neříká o tom, že to tak bude i za 40 let. Lidé předce jenom nejsou tak úplně nepoučitelní a za tak dlouhý čas budou mít hodně příležitostí zareagovat a napravit chyby současné politiky. Myslím si, že Čína a Indii budou ekonomickými velmocemi budoucnosti, přes všechna rizika, která jejich současný vývoj skrývá. A bude to dobře i pro nás, protože svět bude rozmanitější a bohatší (již dnes si užíváme levnou kvalitní elektroniku, boty a textil z asie), a stejně bude velmocí i USA, které musí taky řešit jeden zásadní problém-že totiž neví kam směruje a co vlastně chce. Jenom zvyšující se výdělky totiž k vytvoření spokojeného a vyrovnaného člověka(a následně pak efektivního pracovníka) nestačí, alespoň ne v poměrech vyspělé západní civilizace. S tím jak zmizeli problémi hladu, infekcí a malhygieny, staále větší váhu nabívají další-neekonomické resp. nepřímé ekonomické hodnoty. A to je problém stejně velký jako demografický vývoj.(a hodně úzce související) Číňanovi zatím stačí ke štěstí to, že bohatne. Nám již ne.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
29. 1. 2007 16:39, s.made
hezky opsané:(
http://www.investujeme.cz/?object=toptema&menu=80&sekce=0050&sid=162
V diskuzi je celkem (45 komentářů) příspěvků.