Zdroj: Shutterstock
Když to s úsporami myslíte vážně, neobejdete se bez plánování. Základ není nijak složitý. Pro začátek stačí tužka a papír – i když počítač rozhodně netřeba zatracovat, může vám dost ulehčit práci i počítání.
V první řadě si sepište výdaje a mezi nimi vyberte ty, které bychom mohli označit jako povinné.
Takové, u kterých jejich neplacení znamená, že přijde sankce, pokuta, vymáhání dluhu, exekutor. Povinnost platit vyplývá buď z toho, že jsme se k placení zavázali, nebo ji stanoví zákon.
Když pak takové výdaje budeme mít sepsané, můžeme začít přemýšlet, jestli by se na některých přece jen nedalo ušetřit.
Mezi povinné výdaje rodinného rozpočtu patří zejména:
Jak je vidět, povinné výdaje mají určitou hierarchii. U některých hrozí za neplacení rychlé a bolestivé sankce, v nejhorším i soud a trestněprávní postih. U jiných „jenom“ to, že nás vyhodí z klubu, spolku nebo partaje.
Z toho ale taky plyne, že i na povinných výdajích se dá šetřit. Ne snad tak, že nezaplatím daně, ale třeba tím, že se nepřihlásím do druhého sportovního klubu a vystačím si s jedním. Můžu i rozvážit, jestli nutně potřebuju životní pojistku, případně jestli mě opravdu ohrožují všechna rizika, proti kterým jsem se pojistil – přijdu o příjem, když si zlomím ruku? Bohužel se ale setkáváme i s tím, že některé rodiny neplatí školní jídelnu, protože na to zkrátka nemají peníze.
Povinnost bývá nepříjemná věc, ale jedno pozitivum se na povinných výdajích najít dá. Bývají pravidelné a do značné míry předvídatelné – i když zdražování energií v nedávné době nám ukázalo, že někdy to s tou předvídatelností není úplně až tak… Každopádně se ale vyplatí myslet dopředu.
Vyplatí se sestavit si roční plán, povinné výdaje si do něj vepsat a vědět aspoň přibližně, kolik peněz na ně budeme každý měsíc potřebovat. Pak teprve můžeme rodinný rozpočet řídit a nenechat se jím jenom vláčet. Když rodina ví, že v lednu bude potřeba splatit dvě pojistky, zaplatit školní jídelnu, čtvrtletní zálohy na elektriku a že možná ještě přijde nedoplatek za plyn, ví taky, že v prosince nemůže utratit všechny volné peníze za dárky.
S povědomím o aspoň přibližné výši povinných plateb budeme líp vědět, kolik nám zbývá na další věci, a líp taky budeme hledat, jestli se i mezi těmi povinnými platbami nedá něco ušetřit. Líp si pak rozmyslíme, jestli třeba nevypovědět členství ve fitness centru a místo toho nechodit třeba běhat ven.
Do povinných výdajů spadají i splátky půjček. Je dobré si je zkusit do svého soupisu povinných výdajů zapsat nanečisto. Dřív, než si půjčku vezmete. Uvidíte ji v kontextu dalších povinných výdajů a líp si při tom uvědomíte, o kolik vám nákup na dluh danou věc prodraží a na jak dlouho váš rozpočet zatíží. Možná si pak i rozmyslíte, jestli půjčku opravdu potřebujete.
Soupis povinných výdajů vám ale u půjček může pomoct ještě s jednou věcí. Pokud se vám podařilo nasekat jich víc, můžete s nimi možná trochu zapracovat a zkusit se poinformovat, jestli by se vám nevyplatilo sloučit je do jedné. Jinými slovy: vzít si jednu půjčku na splacení všech ostatních. Když se to vyplatí. Vzhledem k dnešním úrokovým sazbám teď asi nenajdete výhodnější úrok, ale možná si budete moc líp rozložit splácení. A taky je jednodušší hlídat splátky jediné půjčky než několikera. Kalkulačku, která vám s tím pomůže, najdete níž.
V příštím dílu seriálu se podíváme na výdaje nezbytné a zbytné. Tedy na to, za co musíme platit ne proto, že nás čekají sankce, když nezaplatíme, ale proto, že bychom jednoduše nemohli žít a fungovat. A na to, co už platíme navíc. Tam už bude možné šetřit víc.
Jan Müller
Sdílejte článek, než ho smažem
