Drobní rolníci plačte. Dotace vždycky zbaští korporace

Evropské dotace se dnes přetřásají hlavně ve spojitosti se střetem zájmů Andreje Babiše. Nechme ale tento konflikt stranou, stejně jako téma škodlivosti/prospěšnosti dotací. Podívejme se na to, jak vlastně systém evropských dotací v Česku funguje.

Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu upozorňuje, že realita je žalostná.

Vykrmujeme ty nejtlustší

Letos v létě ukončil kontrolní úřad jednu z prověrek evropských dotací. Zabýval se v ní tím, jak jsou přidělovány dotace z Programu rozvoje venkova v sekci Spolupráce v sedmiletém období 2014 až 2020, ve kterém bylo na počátku 3,8 miliardy korun.

Ze statusu programu vyplývá, že jeho finance mají být určeny k podpoře malých a středních podniků a na rozvoj a inovace v zemědělství. Kontroloři ale zjistili, že z připravených 3,8 miliardy více než 2,8 miliardy korun ministerstvo vyčlenilo na jedinou oblast – na podporu vývoje při zpracování zemědělských produktů. To je pochopitelně téma, které je ušito na míru velkým potravinářským firmám.

Jeden ze závěrů kontroly je tedy nasnadě a je shrnut v těchto dvou větách: „Ministerstvo zemědělství nastavilo pravidla tak, že největšími příjemci dotací jsou velké podniky. Naproti tomu podpora malých a středních podniků vázne.“ (Firmy z Agrofertu čerpaly z programu téměř miliardu.)

Umění jako jistota v nejistém světě… Čtěte v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

UMĚNÍ JE BYZNYS

Martin Kodl miluje Českou modernu a vede nejúspěšnější aukční dům v Česku. • Jakub Kodl se zaměřuje na současnou tvorbu a jeho KodlContemporary zastupuje nejžádanější autory. • Proč rodinný klan Kodlů už po 150 let sbírá umění? A jak to, že ani nejmladší generace nemá důvod se vzepřít a sází na tenhle byznys?

BYZNYS JE HRA

Studium molekulární biologie i zážitky z kláštera přivedly Terezu Královou k výrobě mýdel Onwa. • Pro Marka Lefflera bylo otevření prvního ReFresh Bistra návratem na střední školu. • Kde se berou talenty na podnikání?

---

Koupit Finmag

Stěžujte si na lampárně

„Malé a střední podniky se podporovat nedaří,“ píše se ve zprávě. „Jedním z důvodů jsou složité dotační podmínky.“

Není se čemu divit. Sedláci, kteří hospodaří na půdě, sotva mají čas na to, aby se dotační administrativou prokousali. Nemají ani peníze na to, aby si najali agentury, které se živí tím, že dotace zprostředkují a žadatelům cestičku k bruselskému penězovodu umetou. Proti nim v nerovné konkurenci stojí koncerny se štáby právníků, konzultantů a lobbistů.

Fakt, že peníze z Programu rozvoje venkova dostávají velké firmy, vysvětluje Ministerstvo zemědělství snahou podpořit inovace a výzkum, které mohou venkovu pomoci. Z kontroly však vyplývá, že velké firmy je používají zejména na nákup techniky a na stavební úpravy. „Výdaje na inovace a výzkum jsou zanedbatelné. U prověřených šestačtyřiceti projektových žádostí představovaly přibližně jedno procento,“ píše se ve zprávě.

K dalším poznatkům kontroly dotačního programu patří konstatování: „Hodnocení projektů komisemi není transparentní – jejich rozhodnutí nelze přezkoumat, znám je jen výsledek.“

A nakonec třešnička na „dotačním dortu“. Ze zprávy kontrolního úřadu vyplývá, že odvolání některých neúspěšných žadatelů o dotace posuzuje táž komise, která původně rozhodla o tom, že na dotaci nemají nárok. Pro tento případ se dá použít rada „stěžujte si na lampárně“ (v Brně „na pátém nástupišti“).

Nahlíženo zmíněnou zprávou kontrolního úřadu se sotva můžeme divit, že Evropská komise není vstřícná k českému požadavku, který v Bruselu předkládá Andrej Babiš – „dejte nám dotace, ale neříkejte, na co je máme použít, to víme sami nejlíp“.

Víme, co s dotacemi…

Kontrola připomíná absurditu dotačního světa: Skládáme se na příspěvky korporacím, pro které nejsou životně důležité. (Agrofert se ziskem 4,8 miliardy v loňském roce by byl i bez dvou miliard dotací v plusu.)

Nebylo snad původním záměrem dotací, aby bohatší pomohli chudším? Namísto toho však chudí z daní dotují bohaté.

Babiš se svými spolupracovníky teď ujišťují Evropskou komisi, že Česko se drží zásady „když rozděluješ, tak neber“. Jistě, premiér dotace nerozděluje. Nominuje však ministra zemědělství, ministr jmenuje vedoucí funkcionáře Státního zemědělského intervenčního fondu a ti zase obsazují komise, které o dotacích rozhodují.

Kromě toho premiér předsedá Radě pro Evropské strukturální a investiční fondy a v Bruselu vyjednává o dotacích na příští unijní sedmiletku (2021 až 2027). Staví se přitom proti návrhu Evropské komise, aby dotace do zemědělství byly „zastropovány“, aby z nich byly vyloučeny velké agrární korporace, pro které není zemědělství hlavním zdrojem příjmů. Právě takoví „kocouři“, mezi které patří skupina Agrofert, v Česku hospodaří na víc než třech pětinách půdy.

… a klidně si na ně připlatíme

Pravda, není to jen Babiš, kdo v agrárních dotacích a dotacích určených pro venkov kope za korporace. Stejný postoj zastávají představitelé několika dalších států. Není proto jisté, zda se na systému něco podstatného změní.

Téměř jisté je ale už to, že příspěvky do unijní pokladny se po odchodu Spojeného království zvýší. Také proto, aby Evropská unie udržela nynější úroveň dotací.

Andrej Babiš a jeho tým se už pochlubili, že v Bruselu bojují za co nejvyšší evropské dotace, aby pomohli českým podnikatelům. Namísto toho, aby jim pomohli doma – škrtáním regulací a nižšími daněmi.

Sdílejte článek, než ho smažem