Co se pro vás změnilo tím, že už nejste stínový ministr práce a sociálních věcí?
Mám víc volného času. (smích) Samozřejmě, že se této problematice i nadále věnuji. Pokud je člověk čtyři roky ministrem a pak dalších šest let stínovým ministrem, tak se ale přeci jen cítí trochu opotřebovaný.
Jednou z vlajkových lodí současné vlády je důchodová reforma. Opozici se ale chystané změny vůbec nelíbí. V čem je hlavní problém?
Pořád se sice mluví o reformě, ale ve skutečnosti se jen zavádí nový pilíř. Druhý pilíř přitom v západních zemích funguje na principu zaměstnaneckých fondů. U nás to bude jinak. Půjde jen o další dobrovolný systém penzijních fondů. Jestliže tu ale už máme jeden dobrovolný systém zajišťování se na stáří, tedy třetí pilíř, není třeba zavádět ještě něco dalšího. Stávající penzijní připojištění i díky státnímu příspěvku funguje velmi dobře a využívá ho velké množství lidí. Je to tedy výhodné i pro nižší a střední příjmové skupiny, což se o druhém pilíři říct nedá. Největší problém je navíc to, že se budou opt-outem vyvádět peníze z dnes už beztak deficitního průběžného důchodového systému, kde budou hodně chybět.
Pokud by se k vládě dostala ČSSD, jak s druhým pilířem naloží?
Budeme se ho snažit odříznout od průběžného důchodového systému a nechat ho na dobrovolné bázi klasických soukromých fondů bez státní účasti. Další možnost je jeho úplné zrušení.
Může se ale druhý pilíř vůbec zrušit? Nehrozily by žaloby ze strany investičních společností, které budou zajišťovat jednotlivé fondy?
To bude záležet na konkrétní podobě smluv s těmito privátními subjekty. Nebezpečí arbitráží by tu ale určitě bylo. Zatím nebyly zveřejněny přesné podmínky. Máme ale informace, že smlouvy budou sepsány tak, aby to už nešlo vypovědět, což je podle mého názoru chyba. Pro změny v důchodovém systému, které jsou během na dlouhou trať a týkají se několika desítek let spoření, by měla existovat širší politická shoda, ne nějakých sto jedna hlasů. Mladí lidé by si měli opravdu pořádně rozmyslet, zda do systému budou vstupovat, protože po volbách by mohlo být všechno úplně jinak.
Sociální demokracii se často vytýká, že jako opoziční strana kritizuje, ale sama žádné alternativy nepřináší. Jak by podle vás měly vypadat změny, které by pomohly našemu důchodovému systému?
Důchodová reforma v téhle zemi probíhá od poloviny devadesátých let, kdy se také poměrně dramaticky schvaloval nový důchodový systém. Od té doby prakticky každá vláda, včetně těch našich, dělala postupné parametrické změny jako prodlužování důchodového věku, změny při výpočtu starobního důchodu či změny v penzijním připojištění. Naší snahou je dál rozvíjet systém stávajících penzijních fondů, kterého se účastní přes čtyři miliony lidí. Chceme prosazovat, aby peníze ze třetího pilíře sloužily k dlouhodobému zajištění lidí, a nikoliv k jednorázové výplatě, která z toho dělá jen jakési lepší spoření. Chceme také dotáhnout do konce takzvaný předdůchod. U rizikových profesí by měl zaměstnavatel povinně přispívat do penzijního fondu.
Nic dalšího byste už neměnili? Vzhledem k demografickému vývoji naší populace by to asi jen těžko stačilo.
Mírné zvýšení sociálního pojištění na důchod by mohlo celý systém stabilizovat na dalších deset až patnáct let. Je zároveň potřeba nastartovat českou ekonomiku, snažit se snížit nezaměstnanost. Stát by také mohl určitým způsobem kompenzovat výpadek v náhradních dobách.
Budou ale na tohle všechno peníze? Kvůli krátkodobé stabilizaci důchodového systému není dobré dlouhodobě zadlužovat stát.
Problém není v tom, že by peníze nebyly, ale jak jsou rozloženy. Vždy je otázka, na čí úkor změny probíhají. Stačí se podívat na to, že ještě před rokem pánové Nečas, Drábek a Kalousek tvrdili, že navýšení DPH je spojeno se zavedením nového důchodového pilíře a že se to stávajících důchodců tedy nedotkne. Nyní se přitom schválilo omezení růstu důchodů. V tomhle směru bychom se mohli inspirovat některými opatřeními, které na Slovensku zavádí Fico, tedy více zdanit banky a nadnárodní koncerny a naopak ulevit menším a středním podnikům a živnostníkům, na které krize doléhá nejvíce.
Jak se díváte na korupční kauzy, které neustále vyplouvají na povrch? Někdy to vypadá, že snad není žádný politik, který by do něčeho nebyl namočený.
Kdokoliv je v nějaké exekutivní funkci, je v podstatě také jednou nohou v kriminále, protože při každé změně politické reprezentace je velká snaha najít chyby předchůdců a poukázat na ně. Často to ani není o tom, že by si někdo k penězům přímo pomohl, ale spíš udělal nějaké pro stát nevýhodné rozhodnutí. Je škoda, že se nepodaří dotáhnout většinu těchto kauz až do samého konce. Soudy to podle mého názoru až příliš zdržují a bojí se být odvážnější. Společnost má pak pocit, že se vůbec nic neděje a že jsme nejzkorumpovanější stát na světě, což je samozřejmě nesmysl. Chápu ale, že lidé chtějí vidět, že spravedlnost existuje.
Co znamenalo zatčení Davida Ratha pro volební preference ČSSD?
Pro každou politickou stranu je taková situace velmi nepříjemná. Jsem ale přesvědčený o tom, že se s tím rychle vyrovnáme. Vždy se najdou nějaké shnilé hrušky, které je potřeba odtrhnout. Na druhou stranu si myslím, že lidé vnímají negativně celý ten cirkus a mediální divadlo a uvědomují si, že zatím zůstalo jen u Ratha a k podezřelým z koalice se přistupuje úplně jinak. Členové vlády jsou podezřelí z korupce, další dva poslanci jsou za úplatky dokonce odsouzeni a stejně dál vykonávají svoji činnost. Bude dobře, když volby sněmovnu zase trochu provětrají.
Dokážou státní zastupitelé a policie odolat politickým tlakům a dotáhnou naznačené kauzy až před soud?
Věřím, že ozdravný proces, který na policii a zastupitelstvích začal, bude i nadále pokračovat. Důležitou roli sehraje také sedmá velmoc. Investigativní novináři by měli jít za kauzami stejně důsledně, ať se týkají levice, nebo pravice.
Máte pocit, že média nadržují pravicovým stranám?
Majitelé některých médií mají úzký vztah k některým vládním představitelům. A i svobodní novináři jsou zkrátka vždy limitováni tím, kdo jejich médium vlastní. Tak to funguje na celém světě. Větší roli by tedy měla sehrávat veřejnoprávní média.
Šéf české Transparency International David Ondráčka v jednom z našich rozhovorů říkal, že se obává o to, aby lidé dokázali ustát velký počet korupčních kauz a nevyšli do ulic. Jak to vnímáte vy?
Já mám spíš strach z toho, že by se tu mohl objevit nějaký charismatický vůdce typu Haidera nebo Sládka, který by mobilizoval extremisty. Velká nespokojenost mezi lidmi se může promítnout v mnoha podobách. Vidina snadného a rychlého řešení, kterou tito „vůdci“ zpravidla nabízejí, může být velmi nebezpečnou zbraní. Pak by se tu mohlo hrát o demokracii.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
22. 9. 2012 20:39, Milan
Nepotřebuju Škromachovy rady. V životě bych nevlez do něčeho z čeho bych nemohl kdykoliv ven.
V diskuzi je celkem (11 komentářů) příspěvků.