Léto je v plném proudu a spousta Čechů brázdí republiku vlakem. Tak schválně. Kolikrát v životě jste zažili rozčarování z toho, že se vám kvůli Českým drahám cesta napříč republikou o pěkných pár hodin protáhla jen proto, že rychlík nebyl tak rychlý, jak jízdní řád sliboval, a přípoj nepočkal? Podle tvrzení Českých drah by to dnes měl být už jen ojedinělý zážitek. Devadesát dva procent vlaků loni podle údajů Českých drah dojelo přesně načas. Nejčastější příčinou zpoždění v ostatních případech prý byla vyšší moc.
Ze ztráty do zisku?
A když už jsme tak optimističtí, dopřejme si ještě jedno (aspoň zdánlivě) radostné číslo. Zatímco předloni se České dráhy potácely v miliardové ztrátě, loni se jako zázrakem vyškrábaly k půlmiliardovému zisku. Vypadá to jako neuvěřitelné zlepšení. Zázračným nárůstem zájmu cestujících ani zázračným zlepšením hospodaření ze strany vedení podniku, to ovšem nebylo.
Ostatně právě rok 2011 probíhal ve znamení odhalení štědrých platů manažerů Českých drah – jakož i Petra Fejka v nově zavedené funkci drážního ombudsmana. Pod šéfem Českých drah Petrem Žaludou se povážlivě třásla židlička. Ukázalo se, že jeho základní mzda přesahuje čtyři sta tisíc měsíčně – má tedy víc než prezident. Kromě toho navíc hojně čerpal odměny, které jeho měsíční příjem zdvojnásobovaly. Ve smlouvě měl sjednaný zlatý padáček ve výši „24násobku průměru hrubé mzdy za období celého působení ve funkci“. A velkorysý byl i ke svým kolegům a podřízeným. Lidé z vedení drah mohli čerpat překvapivé benefity. Například na školné svých dětí až čtyři sta tisíc. Kde se na ten luxus vzaly peníze? Jednoduše. Zatímco si natřásáme zadek v nepohodlných a nemoderních motorácích, posíláme Českým drahám ročně z daní přes deset miliard korun.
Ale vraťme se k původnímu optimismu – lépe řečeno vydejme po stopách jeho původu. Plusová čísla za loňský rok pramení z rozprodávání majetku. K pozitivní bilanci výrazně přispěl zejména prodej řízení provozu Správě železniční dopravní sítě – České dráhy tak vydělaly 256 milionů korun – a prodej dalšího majetku. Osobní doprava i loni vykázala ztrátu 583 milionů korun, nákladní doprava 72 milionů korun.
Žlutá hrozba
Loňský rok byl vůbec pro České dráhy složitý. Na trať mezi Prahou a Ostravou totiž vtrhnul žlutý drak Radim Jančura. Jak dokáže zacvičit s konkurencí, už nám ukázal na silnicích. Ve svém týmu navíc už v roce 2010 přivítal člověka, který zná České dráhy lépe než jiní – někdejšího šéfa marketingu Českých drah Aleše Ondrůje.
Ztráta pohodlného monopolu a žlutá hrozba musela chtě nechtě probudit i spícího medvěda a vyprovokovat ho k činu. Pojďme si tedy zrekapitulovat novinky posledního roku, kterými chtějí České dráhy získat přízeň cestovatelů. Porota hodnotitelů nechť je nekompromisní a nemilosrdná. Jejím členem může být každý z vás. Která změna vás potěšila? Která se příliš nevyvedla? Která je jen reklamním tahákem bez obsahu? A se kterou z nich přicházejí České dráhy tak trochu s křížkem po funuse?
Soutěž o nejlepší novinku a vychytávku
Českých drah budiž vyhlášena. Pokud jsme nějakou opomněli, napište nám o ní.
Stejně tak o tom, co byste na Českých drahách chtěli změnit. Nejbystřejší,
nejoriginálnější nebo nejvtipnější příspěvek rádi odměníme hodnotnou knihou.
Petra Dlouhá
Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, během studií pracovala jako stážistka v Lidových novinách. Od roku 2011 píše pro Peníze.cz a Finmag. Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno