Komerční spolupráce
První na řadě jsou banky. Mediální prostor je zahlcen jejich lákavými nabídkami na výhodné financování, nejlépe za přispění záruk Evropské unie. Pohádkový příběh ale končí momentem první návštěvy v bance. Netrvá ani deset minut, než zjistíte, že máte krátkou historii, malý obrat v minulosti, nikdo neumí posoudit váš podnikatelský záměr. Opakovaně uslyšíte: „Víte co bude nejlepší? Přijďte za rok nebo dva, až budete generovat dostatečný zisk, a my vám pak rádi půjčíme.“
Další radou, kterou každý podnikatel dostane, je najít si tzv. andělského investora. No, to zní ještě víc pohádkově. Kde takového anděla potkat? To už se nikde nedozvíte. A pokud řízením osudu někoho takového skutečně potkáte (aniž se tedy kdy dozvíte, jestli má vůbec nějaké peníze), tak se připravte, že budete svlečeni donaha, budete přepracovávat již přepracované materiály k libosti andělského investora, než postupem času zjistíte, že andělský investor vás nenápadnou cestou vede k tomu, že vlastně žádné peníze nepotřebujete, a za toto odhalení vyšší pravdy si vás podle svého návrhu smlouvy dovolí oškubat lépe než svatomartinskou husu.
Takže jste zas o pár měsíců starší, potřebné peníze nikde, projekt se slibně rozjíždí a jediné co ho brzdí, je nedostatek financí. Probíhá brainstorming celého týmu, na kterém se zvažují další možnosti.
Crowdfunding? Zajímavá možnost, ale peníze, které se jím dají shromáždit, jsou o řády nižší, než je potřeba. To není možnost pro reálný business s výhledem obchodního obratu v řádu desítek milionů korun. Tak že by P2B půjčka? Ztracen ve všech soudobých korporátních zkratkách si team vygooglí, že se jedná o půjčku „lidé do podnikání“, jak by se asi dal volně přeložit původní anglický terminus technicus „people to business“. Platforem je několik, ale netrvá dlouho, než se dostanete do stejného kolečka jako u bank. Není náhodou, že prakticky všechny P2B, ale i P2P („lidé lidem“), platformy vlastní banky.
Pak je tu ještě jedna skupina dobře vypadajících subjektů s fešáckými internetovými stránkami, které se tváří, že existují jenom proto, aby pomohly světové ekonomice, té české obzvláště. Rádi vám půjčí, bez průtahů a zbytečností. Nezajímá je pro změnu vůbec nic, vaše minulost ani přítomnost, natož budoucnost. A vás nesmí zajímat, že jim za dvanáct měsíců splatíte až 200 procent půjčené sumy. Ve slušné společnosti se tomu říká lichva. Ta byla vždycky zalezlá ve tmě zadních traktů, zatímco dneska se vyhřívá na výsluní billboardů a televizních reklam.
No a pak tedy zbývá ještě jeden instrument, korporátní dluhopisy. Musíte přistoupit na to, že se budete nějakou dobu věnovat finančnictví namísto vašeho vlastního předmětu podnikání, ale je to cesta. Ale cesta trnitá.
První, co je potřeba si zodpovědět, je kolik peněz skutečně potřebujete. Protože podle zákona můžete vydat tzv. podlimitní emisi – její výše nesmí přesáhnout ekvivalent jednoho milionu eur za období jednoho roku – a na takovou nemusíte mít Českou národní bankou schválený prospekt.
Takový prospekt je obsáhlý informační dokument pro investory, tedy v případě dluhopisů upisovatele cenného papíru. Dokument má několik set stran a cena za jeho vypracování se pohybuje taky v řádů statisíců. Návrh prospektu předložíte ČNB, ta zkontroluje jeho náležitosti a zaregistruje jej. A pak můžete vydat emisi dluhopisů velkou podle své libosti. Rozdíl pro investory je ale ve skutečnosti nulový. ČNB kontroluje jen prospekt, ale emise ať s prospektem, nebo bez prospektu je prakticky stejná a dohledu ČNB nepodléhá.
Obřích emisí s prospektem je na českém dluhopisovém trhu mnoho. Obecně u korporátních dluhopisů platí, že nabízejí vyšší zhodnocení peněz. Investoři do cenných papírů mají rádi vyšší výdělky, ale ještě radši mají vysokou jistotu návratnosti vložených prostředků. U dluhopisů s prospektem mylně vnímají alespoň nějakou psychologickou oporu pro své rozhodnutí, protože přeci investují do velkého projektu, většinou u velké firmy.
Je s podivem, že skoro nikoho nepřekvapuje, proč velká firma s dlouhou historií sahá k tak drahému zdroji financování. Není málo případů, některé již dokonce nabyly mediálního ohlasu, kdy se i investice do něčeho, co vypadá neprůstřelně, rovná vyhození peněz z okna. Protože pokud nějaký business nefunguje, jak má, několik let po sobě, pak mu nepomůže ani strategie šitá podle staré anglické poučky „if something doesn’t work, make it bigger“ – tedy volně přeloženo: „nefunguje-li to, napumpuj tam víc peněz“. Zkušenost říká, že to fungovat nebude ani potom.
Jste-li v té kategorii, kdy se vejdete do podlimitní emise, pak vstupujete do prostoru, kde největší problém je dostat svůj produkt – tedy dluhopis – k potenciálnímu investorovi a přesvědčit ho, aby si ho koupil. Ze zákona totiž váš produkt nesmí nabízet investiční zprostředkovatelé.
Nejdřív se tedy podívejme na cestu k možnému investorovi. Jste povinni mít webové stránky. Ty jsou základním komunikačním kanálem mezi vámi a zbytkem světa. Je potřeba na ně dostat co nejvíc informací o vašem dluhopisu, vašem produktu a o vás, ale pozor – zas ne moc. Lidi neradi čtou a moc písmenek je odradí.
Pak existují specializované dluhopisové portály, které si vybírají, jaké produkty budou prezentovat a jaké ne. Samozřejmě to věru není zadarmo, ale je to určitá cesta, jak se dostat ke skupině investorů, kteří jsou na těchto portálech zvyklí nakupovat. Jenže tady je další skrytý problém. Váš dluhopis musí vypadat jako ty ostatní, aby nezvyšoval konkurenční prostředí. Jinými slovy, máte-li atraktivnější nabídku, pak vás mezi sebe tito dluhopisoví hráči nevezmou. Musíte jít na vlastní pěst, zainvestovat do reklamy a pak pečlivě a trpělivě vysvětlovat potenciálním zájemcům, proč by měli svoje peníze investovat zrovna s vámi.
To je vlastně klíčová otázka. Proč by měli lidé vůbec investovat do nějakého instrumentu, jako jsou korporátní dluhopisy, když se na trhu nabízejí výhodné úložky u bank, čas od času možnost investování do státních dluhopisů, dále existuje nepřeberné množství nejrůznějších fondů – od důchodových až po podílové, pak je možnost investovat do akcií, taky do už zmíněných P2P a P2B platforem. Tak proč do firemních dluhopisů?
Odpověď je překvapivě prostá. Protože se to může vyplatit. Samozřejmě záleží na tom, jak velký výnos očekáváte a jak velké riziko jste ochotni nést. Uložit peníze v bance a čekat, že se tam tzv. „okotí“, je samozřejmě nesmysl. Totéž platí i o většině fondů, pokud si investor pozorně neohlídá, jaké jsou poplatky za vedení účtu u příslušného fondu a jaký je jeho skutečný, ne na plakátech inzerovaný, výnos. Státní dluhopisy jsou bezpečné, ale jejich výnos není žádná hitparáda. Investovat do akcií není pro každého. Mnozí, zejména méně zkušení investoři, se občas až vyděsí, co umí NAV jednotlivých akcií předvést. Ano, hodnota akcií se v čase mění a ne vždycky musí být v černých číslech – a také tam pohříchu často není.
U investování do firemních dluhopisů je proti tomu jasně stanoveno, na jak dlouho investujete, a dopředu víte, jaký výnos obdržíte. Je daný pevně a nedá se měnit. Navíc jeho výplata probíhá většinou průběžně, takže svůj výnos investor inkasuje po celou dobu držení cenného papíru. Tím si taky nepřímo kontroluje, jestli dluhopisový emitent platí včas své závazky.
Víme, že současná inflace se blíží třem procentům. Tudíž peníze, které jen leží na účtu se znehodnocují, ztrácejí svou hodnotu. Takže je potřeba přemýšlet a stanovit si, kolik chceme investovat a jaké riziko je pro nás únosné. Základem jistoty je pak zdravá a rozumná míra diverzifikace. Zcela jistě je rozumné část umístit do sice nízce úročených ale vysoce likvidních instrumentů, část uložit do dlouhodobých ale nízce rizikových instrumentů, jako jsou např. dluhopisy vydané státem. Část peněz klidně investovat do akciových fondů a část do korporátních dluhopisů, kde vím, že budu investovat na časově omezenou a navíc dopředu známou dobu a za předem stanovených emisních podmínek, a tím i předem stanoveného výnosu. Jediné, co mi u nich hrozí, je, že jejich emitent nevydělá tolik, kolik proponuje. Ale popravdě vždycky vydělá aspoň něco, takže s prázdnou neodejdu. Ale jistě, míra rizika je tu vyšší, tudíž jako investor chci slušný roční výnos a nejlépe i nějaký způsob podílu na budoucím výnosu.
Pestrost investičního portfolia je základním a vlastně jediným funkčním způsobem, jak ochránit své peníze. Máte-li je ve více investičních instrumentech u různých institucí a firem, tím jistější si můžete být, že ve finále vyděláte, i kdyby nakrásně některý instrument nepřinesl takový efekt, jaký jste čekali, nebo nedej Bůh se nějaká investice nevrátila vůbec.
Zejména proto, že nabízíme jedny z nejlepších podmínek zhodnocení vložené investice na trhu. Nejen co se týče ročního zhodnocení, ale zejména formou Prémie, která je nepřímým podílem na našem budoucím zisku. A hlavně proto, že s investory hrajeme fair play.
Nepředstíráme, že se jedná o tutovou a ze všech stran zaručenou investici a že jako konkurenti vlastníme křišťálovou kouli, abychom věštili, že za tři roky bude firma v takové a takové kondici, a pokud ne, tak v ní budou naši majitelé a ti popřípadě firemní závazky zaplatí, aniž hnou brvou. Nikdo, kdo takové záruky dává, není seriózní. A investor, který chce takové záruky a současně výnos, jaký nabízíme, není investor, ale spekulant. My říkáme narovinu, že se jedná o finanční instrument spojený s určitou dávkou rizika, a tomu taky odpovídá námi nabízené zhodnocení. Tak to máme stanoveno i ve svých Emisních podmínkách.
A jak že si můžeme dovolit nabídnout takové zhodnocení? Ze dvou důvodů. Jednak pro to, že máme již dopředu smluvně zajištěný odbyt svých produktů. A jednak proto, že investujeme do sféry tzv. necyklického průmyslu. Co to je?
Všichni vědí, že ekonomika se pohybuje v cyklech. Hospodářský cyklus označuje kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky, pravidelné střídání relativního ekonomického růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí hrubého domácího produktu a dalších makroekonomických indikátorů (zdroj: Wikipedie). Prakticky všechna ekonomická odvětví podléhají vlivu těchto cyklů. Existují ale i necyklická odvětí a jedním z nich je zábavní průmysl. V podstatě jde o to, že pokud se lidem dobře daří, utrácejí za zábavu. Ale pokud se jim daří hůř, potřebují se uvolnit a zase utrácejí, kromě běžných základních životních potřeb, i za zábavu.
To je naše základní zaměření, investice do projektů z oblasti zábavního průmyslu, jak toho českého, tak globálního. Proto víme, že naše projekty budou úspěšné bez ohledu na to, jaké bude obecné ekonomické klima. Proto můžeme svým investorům nabídnout výhodné zhodnocení peněz.
Více informací naleznete na www.dynamic-dluhopisy.cz
Sdílejte článek, než ho smažem
