S Markem Mobiem, jedním z nejznámějších portfoliomanažerů současnosti, jsme se setkali v atriu pražského hotelu Hilton. Markova drobná postava z davu kravaťáků, kteří se ten den v hotelu sešli, rozhodně nečněla, přesto jsme ho našli okamžitě. Z jeho sytě modrého obleku s růžovým lemováním tak trochu přecházely oči. Byl sebejistý, vlídný a klidný. „Samozřejmě si mě během rozhovoru můžete fotografovat, s tím počítám. Jen prosím nefoťte, když se budu cpát šlehačkou,“ varoval nás a svá slova podtrhl tím, že si z vídeňské kávy před sebou nabral vrchovatou porci. Vypadal v tu chvíli nesmírně spokojeně…
Zahřívací otázka – pamatujete si z hlavy, kolik peněz je ve fondech, na jejichž správě se osobně podílíte?
Samozřejmě, je to zhruba 48 miliard dolarů.
Jak se vám s touhle myšlenkou spí? Hlavně v dobách, kdy trhy padají…
Když se trhům zrovna nedaří, jsem docela šťastný. Pravda, není to dobré z pohledu objemu peněz v našich fondech, ale pokles znamená příležitost k levnějšímu nákupu. Je zajímavé, jakou mají investoři se svými penězi setrvačnost. Zůstanou ve fondech překvapivě dlouho a k odkupům se rozhodnou, zrovna když vidíme první známky oživení. Tehdy si řeknou Už to nevydržím, jdu pryč!
Jednat ve chvílích, kdy ostatní vyčkávají, a vyčkávat ve chvílích, kdy ostatní jednají, není snadné. Jaké povahové vlastnosti by měl mít dobrý portfoliomanažer? Čím se v práci snažíte řídit?
Minimálně stejně důležité jako správné povahové vlastnosti jsou správné informace a přístup k nim. Nesmíte sedět zavření v kanceláři, musíte mluvit s firmami a získávat o nich co nejvíc informací. Z povahových vlastností je to určitě odhodlání a schopnost jít proti davu a dělat něco jinak. To neznamená, že musíte být za každou cenu „kontrariáni“ a jít proti všem. Důležité ale je rozhodovat se samostatně a nepodléhat vnějším tlakům.
Když se bavíme o té originalitě, ve složení portfolia vašeho fondu Asian Growth je vidět výrazně víc thajských akcií než u konkurence. Proč?
Největší část portfolia tohoto fondu je v čínských akciích, Thajsko je ale největší aktivní sázka ve srovnání s indexem. Proč? Protože ze své historické zkušenosti víme, že thajské společnosti dokážou velmi dobře odolávat navzdory častým politickým změnám v zemi. A že jich v poslední době bylo dost a dost. Ale ekonomický růst je slušný, firmy fungují dobře, takže nevidíme důvod prodávat.
Pojďme k té Číně. Často říkáte, že se tahle země mění k lepšímu, a ačkoliv to bude proces velmi bolestivý, nakonec všechno dobře dopadne. Jste si opravdu jistý? Jestli někdo umí zametat problémy pod koberec, je to právě čínská vláda…
Že se země liberalizuje a směruje správným směrem, je jedna věc. Nikdy jsem ale neřekl, že Čínu nečekají na trase pořádné turbulence. Čekají! Ale když chcete liberalizovat, musíte prostě nechat fungovat trh. A vláda chce povolit vznik nových, soukromých finančních institucí – jedna internetová firma už dostala bankovní licenci. Velké polostátní banky vláda podrží, ale budou pod větším tlakem na výsledky.
Dokáže ale vláda balancovat na hraně mezi centralizovanou moci a liberální ekonomikou?
Pravda, Číňané si nemůžou dovolit naprostou liberalizaci, to by bylo nebezpečné. Mimochodem, jedno z největších IPO v Hongkongu v poslední době byla emise akcií čínské „špatné banky“, která poskytuje záchranné balíčky bankám. Číňané si tak vytvořili pojistku, pokud by se něco pokazilo.
Koupil jste akcie téhle společnosti?
Ano. Pokud držíte akcie firmy kontrolované státem, víte, že ji nenechají padnout. To je jedna z výhod tamního systému. Ne že by akcie nemohly jít dolů. Ale pokud dojde k liberalizaci, vyděláme na tom, protože se banky budou muset orientovat na tvorbu zisku pro majoritního akcionáře, tedy vládu, i pro nás ostatní investory.
Stále mluvíme o státem ovládaných bankách. První co mě napadne v téhle souvislosti je korupce a neefektivita…
V porovnání například s brazilskými podniky, ve kterých je majoritním akcionářem stát, jsou Číňané velmi féroví k minoritním akcionářům. V Brazílii, v Rusku, ale i jinde ve světě si o čínském přístupu můžou menší akcionáři nechat jen zdát. Ano, Čína je velká země, vždycky se najdou problémy. Problém je samozřejmě alokace státních investic do infrastruktury ve snaze podpořit ekonomický růst. Máte mosty vedoucí nikam, města duchů. Tady je obrovský prostor pro zlepšení, které může přinést tržní systém. A pak je tu ještě jeden velký problém…
Korupce?
Spíš boj proti ní. Na první pohled všechno samozřejmě vypadá zcela správně, jenže pod povrchem je politika. Někteří lidé u moci využívají boj proti korupci k tomu, aby se mstili svým nepřátelům. To může způsobit hodně napětí a už to zasáhlo i nejvyšší patra. Budou si na to muset dát pozor.
Pokud byste mě vzal s sebou na pracovní cestu do Číny, z čeho bych byl nejvíc překvapený?
Z neuvěřitelného tempa, jakým země roste. A z tamních měřítek. Když tam přijedete jako Američan nebo Evropan, budete v šoku nejspíš už v hotelu. Mimochodem, Las Vegas je královstvím hazardu, v Macau se přitom ročně prosází pětkrát tolik peněz. A víc to není jen proto, že v Macao nepojme víc lidí. Zatím…
Překvapilo by vás i to, jak tam funguje trh. Číňané si vždycky nějak poradí. Například s limitem na převody peněz z pevninské Číny do zmíněného Macaa. Vezmete svoji kreditku China UnionPay, což už je mimochodem největší poskytovatel kreditních karet na světě, na kreditku koupíte rolexky, na druhé straně je obratem prodáte – a máte peníze na hazard. Takže na povrchu je Čína pořád komunistická, ale pod povrchem se toho děje hodně. Upřímně, připadám si tam volněji než Americe. Opravdu!
Mluvíte o tempu, rozsahu… Co kvalita?
Jeden příklad za všechny. Máme ve fondu firmu Brilliance Auto, která má společný podnik s BMW. Němci dělají kontrolu kvality a v továrně byste mohli jíst z podlahy. Myslíte si, že se Číňané neučí? Chyba lávky! Neříkám, že doženou BMW, ale budou obrovskou konkurencí korejským automobilkám. Nejdřív tam ale musí proběhnout konsolidace, podobně jako v minulosti na americkém trhu. Ameriku Číňané berou jako vzor, snaží se napodobit její úspěch, ale zároveň se vyhnout chybám. Jako třeba politikaření, takže se nechtějí zdržovat se systémem dvou politických stran…
Doteď jsme mluvili hlavně o Číně. Co třeba Indie?
To je úplně jiný příběh. Britové v Indii vytvořili neuvěřitelně komplexní byrokratický systém, který dnes brzdí rozvoj svobodného podnikání. Podnikatelé doufají, že nový premiér Módí s přebujelou regulací něco udělá, ale nebude to jednoduché. Nedávno jsme dostali od velkého evropského klienta zadání založit v Indii investiční fond, ale překážky pro zahraniční investory jsou až absurdní.
Věříte tedy víc Číně než Indii?
To se nedá říct. Věřím, že změny v Indii proběhnou. Demokracie a masivní rozmach mobilních technologií jí můžou velmi pomoci. Myslím si, že Indie může růst dvouciferným tempem, podobně jako dřív Čína. Jen má za ní asi deset let zpoždění.
Fajn. Dejme tomu, že chci investovat na důchod a nebojím se stoprocentně akciového portfolia. Kolik mi vy, jako guru rozvíjejících se trhů, poradíte do nich dát?
Řekl bych asi 30 procent, to odpovídá jejich významu na světových akciových trzích.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
7. 4. 2015 12:23
Pokud tim chcete naznacit, ze svoboda obcana v USA je na stejne urovni jako v Cine, tak to snad ani neni co dodavat.
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.