Po zaměstnancích chci, aby byli líní

Na Slovensko se vystudovaný konstruktér letadel Artur Gevorkyan přestěhoval z Ukrajiny v roce 1996. S deseti dolary v kapse, ale se silným přesvědčením, že přemístit sem továrnu zaměřenou na práškovou metalurgii dává smysl.

„Ten pocit má asi každý, kdo někam emigroval a neutekl s nakradenými penězi. Jsem teď tady, na Slovensku, peníze nejsou, rodiče a děti jsou daleko, není jasné, co budu jíst příští týden. Dodnes se mi z toho vracejí noční můry,“ tvrdí majitel podniku s tržbami téměř 60 milionů eur, který dnes zaměstnává přes 180 lidí.

Jestli je nějaký rys pro Artura Gevorkyana typický, je to naprostá oddanost inovacím v kombinaci se schopností dívat se za roh, nebo spíš za dva. A jestli mu něco nejde, pak je to zastavit se.

„Jedním z důvodů, proč jsem odcházel z Ukrajiny, bylo to, že když jsme začali dostávat první zakázky z Evropy, občas jsem nerozuměl tomu, co ode mě chtějí. Bylo očividné, že svět se technologicky někam posouvá, ale já zůstávám v prostředí, kde se sice dá dobře vydělat, vcelku slušně žít, ale které nemá budoucnost. Technologickou ani politickou,“ vzpomíná na polovinu 90. let.

Kdo je Artur Gevorkyan

Foto: Artur Gevorkyan

Arménský podnikatel, který vystudoval letecké inženýrství v Charkově, vybudoval svůj první metalurgický závod v roce 1991 na Ukrajině. O pět let později ho přesunul na Slovensko, kde postavil fabriku na zelené louce. Společnost se zabývá práškovou metalurgií, vstřikováním kompozitních materiálů na bázi kovů a plastů a 3D tiskem. Loni se stala první slovenskou firmou, která vstoupila na trh PX Start Burzy cenných papírů Praha.

Když uděláme skok do současnosti, aktuálně Gevorkyan promýšlí expanzi podniku do Mexika, posílení role v USA a vstup na pražskou burzu. Tu hlavní. Zatím se podnik upsal loni v červnu s rekordními skoro 30 miliony eur na trhu Start, zaměřeném především na malé a střední podniky.

Náš marketing je náš vývoj

Prášková metalurgie je pro představu člověka neškoleného něco jako keramika. „Je to slisované a v peci upečené. Technologie v keramice je velmi podobná. Také je to jeden z nejstarších způsobů zpracování kovů, je mezi námi přes 5000 let.“ Dnes se pomocí práškové metalurgie vyrábějí klasické strojírenské díly a součástky, dřív se pomocí ní razily i mince.

Gevorkyan jednoznačně není montážní firma. Výrobky z jeho továrny sice proudí do automotive, ropného průmyslu, do medicínských přístrojů i módního byznysu, ale to hlavní není samotný výrobek, jako spíš proces hledání řešení s klienty. Trefně to ilustruje fakt, že třetina zaměstnanců jsou vysokoškoláci – především vývojáři.

„Náš marketing je náš vývoj. Prakticky nikdy nedostáváme výkresy. Klient nám zpravidla posune svůj nápad. Pak si jeho vývojáři sednou s těmi našimi a dávají dohromady výslednou podobu výrobku,“ přibližuje Gevorkyan princip výroby. A je to skoro nikdy nekončící proces. Když se příslušný produkt vyrábí pár let, začnou vývojáři obou stran pracovat na jeho nové generaci. Dřív, než ten původní zestárne.

 Firma sází především na dlouhodobé vztahy, klienty bere jako partnery. Prvního odběratele si po celých 27 let fungování fabriky udržel, stejně tak se ho drží i zaměstnanci. I ten, který podepsal smlouvu jako první, v továrně pořád pracuje.

Zdroj: Gevorkyan

Úplně první zaměstnanec firmy Marko Vigaš, první vedoucí výroby Denisa Riečanová a první výrobek navržený před 27 lety, který společnost Gevorkyan dodnes vyrábí.

Podnik to jistě není pro každého. Kdo se ale chytí, má jistotu, že se nebude nudit. „Snažíme se přimět zaměstnance, aby přinášeli inovace. Všichni, bez rozdílu. To hlavní, co od lidí chci, je, aby byli líní. Aby nechtěli pracovat. Nepotřebuju, aby se lidé potili a makali. Chci, aby používali rozum a pracovali efektivněji. O co chytřejší bude výroba, o to víc nám pak zůstane peněz od zákazníků,“ tvrdí Gevorkyan, který má na každé dva zaměstnance jednoho robota.

Krize nás naučila dělat jen potřebné

Během svého podnikání prošel Gevorkyan mnoha krizemi, ať už jde o ty surovinové, válečné, nebo hospodářské. Největší chybou podle něj je v krizi omezit výrobu a vyčkávat. „Krize je třeba se nebát, jít proti ní čelem,“ konstatuje skálopevně. S tím, že je důležité umět vyrábět něco, co bude potřebné za každých okolností.

Když přicházel covid, vyráběli profesionální a na všech kontinentech certifikované ochranné masky. Když začala válka na Ukrajině, narostly podniku zakázky na zbraně.

„Tady je jen třeba mít jasná etická pravidla. Například vím, že neděláme nic pro útočné zbraně. Pokud vyrábíme náboje, tak pro sportovní střelbu. Stoupl zájem lidí o střelnice a cvičení se ve střílení. Když se nějaká krize blíží, napřed hodně nocí nespíme a přemýšlíme, jaké problémy lze očekávat doma i ve světě, čeho bude nedostatek a jak v reakci na to rozšířit výrobní portfolio.“

A pokud jde o válku na Ukrajině, zemi, kde nabyl vysokoškolský titul? „Už jsem zažil podobné komplikované situace. Když jsem tam zakládal fabriku, zuřila válka v Náhorním Karabachu i v Čečensku, rozpadal se Sovětský svaz. Tehdy přestaly chodit platby mezi republikami i v rámci Ukrajiny. Inflace byla dvě procenta denně, úrokové sazby stoupaly podobně rychle, měnily se peníze, škrtaly se nuly. Tím v žádném případě nechci válku na Ukrajině zlehčovat, jen to není první vojenský konflikt, který přežíváme.“

Se zeměmi bývalého sovětského impéria byznys už dělat nechce. „Cílem bylo z bývalého Sovětského svazu skutečně odejít. Nemáme žádné vazby. Nenakupujeme žádné materiály, které mají nějakou spojitost s Ruskem nebo bývalými republikami SSSR, i když jsou za poloviční ceny než materiály ze Švédska nebo Německa. Nekupujeme ani vzorky. Nemáme v tomto regionu ani zákazníky,“ tvrdí Gevorkyan striktně.

Dluhopisy a burza nám dávají smysl

Loni v červnu Gevorkyan jako první slovenská firma uskutečnila primární veřejnou nabídku akcií na trhu Start pražské burzy. S úpisem téměř 30 milionů eur jí pomáhaly společnosti Versute Investments a BH Securities a jednalo se zároveň o historicky největší emisi na tomto trhu. Prostředky získané z emise byly určeny především na navýšení kapacity podniku a na rozvoj.

„Ještě než jsme měli jistotu úpisu, začali jsme objednávat stroje, které potřebujeme k navýšení kapacity, a začali jsme platit zálohy. Až dnes nám tyto stroje přicházejí. Je to běh na dlouhou trať a nemůžeme si dovolit, abychom nestíhali plnit závazky. Pro většinu zákazníků jsme totiž jediným dodavatelem,“ přibližuje Gevorkyan mírně riskantní rozhodnutí z loňska.

Nyní podle plánu rozšiřují kapacity. „Dostáváme se i na americký trh, ve výrazně větších objemech než dosud. Investujeme do nových výrobních hal nebo do nových trafostanic na elektřinu.“

Dluhopisy či burza mají podle Gevorkyana jednu velkou přednost – umožňují napřed peníze mít a pak koupit, co potřebujete. Na rozdíl od bankovního nebo leasingového financování. Proto během následujícího roku chce vstoupit i na hlavní trh pražské burzy.  

Sdílejte článek, než ho smažem