Návrh jak zabránit dalšímu posilování koruny přednesený viceguvernérem Mojmírem Hamplem je připomínkou dohody mezi Zemanovou vládou a ČNB v roce 2002. I nyní centrální banka navrhuje zmrazit příjmy z případné privatizace nebo alespoň takto získaná eura neměnit na koruny na trhu. V podobném duchu míní centrální banka i požadavek, aby vláda nevydávala žádné dluhopisy denominované v euru. Jedinou novinkou je návrh, aby se na volném trhu neměnily ani dotace z fondů Evropské unie. Dalším společným znakem je, že dohoda stejně jako před šesti lety vzniká na základě obav z meziročního posílení koruny k euru o více než deset procent. Ovšem tím výčet společných znaků končí a přichází dlouhá řada zásadních rozdílů.
Česká ekonomika je po šesti letech v naprosto odlišné situaci. V roce 2001 se obchodní bilance topila v historickém deficitu 117 miliard korun, což bylo pět procent HDP. Naopak v loňském roce zahraniční obchod vykázal rekordní přebytek 86 miliard korun (2,4 % HDP). Vstup do EU a zahraniční investice v proexportní výrobě nejen že změnily saldo obchodní bilance, ale také zdvojnásobily obrat zahraničního obchodu na nynějších asi 400 miliard korun měsíčně. Nejen díky zahraničnímu obchodu také výrazně vzrostl obrat na devizovém trhu. Podle posledního šetření ČNB (říjen 2007) česká koruna denně vstoupila do transakcí v objemu asi 4,5 miliardy dolarů (86 miliardy Kč). Před šesti lety to bylo asi 1,2 miliardy dolarů (45 miliard Kč). Hloubka devizového trhu s korunou tedy výrazně vzrostla.
Na druhou stranu privatizační pramen v Česku již téměř vyschl. Zbývají už jen dva větší prodeje – Letiště Praha (80 - 100 miliard Kč) a ČEZ (450 - 500 miliard Kč). Ale reálně se jedná jen o jeden prodej, protože energetický gigant se z mnoha důvodů v dohledné době prodávat nebude. Čerpání peněz z evropských fondů také není oslnivé a Česko v něm patří mezi ty horší z nových členských zemí. Na druhou stranu v období 2007-2013 má republika možnost z Bruselu získat celkem něco přes 25 miliard eur čistého, což by při nynější úrovni kurzu činilo asi 80 až 90 miliard korun ročně. Ovšem v letech 2004-2006 vyčerpala ČR jenom 46 procent přidělených prostředků. Průměr starých členských zemí (EU 15) byl 75 procent.
Výše uvedené faktory ukazují, že reálný dopad dohody není zdaleka tak zásadní jako v roce 2002. Jde proto spíše o psychologický signál, který by měl trhy uklidnit. Jenže stejně jako slovní intervence, ani tato zpráva zatím dlouhodobě nezabrala. Případně další nástroje, jako měnové intervence, patrně nepřicházejí v úvahu, protože by pomohly jen krátce a stejně jako konverze privatizačních příjmů vedly k nárůstu devizových rezerv. A ty kvůli posilující koruně ztrácejí hodnotu. Jen vloni to bylo o asi 37 miliard a kumulovaná ztráta ČNB je tak skoro 200 miliard korun. Při dlouhodobém posilování koruny by proto další rozšiřování rezerv znamenalo zvyšování ztráty.
Ohledně silné koruny, která každý rok přináší další ztráty nejen ČNB, je tedy teď každá rada drahá.
Autor je hlavní ekonom Atlantik FT.
Má smysl, aby se ČNB snažila zabránit posilování koruny? Nebylo by to jen vyhazování peněz? Podělte se o názor.Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
