Bitva o českou korunu: vítězové a poražení
Investice do tzv. emerging markets byly vždycky označovány jako rizikové, po roce 1997 však tato rizikovost neuvěřitelným způsobem vzrostla. Na svou kůži to kupodivu pocítili i ti, kteří měnové otřesy vyvolali, tedy spekulanti. Pádů měn totiž bylo tolik, že se stalo prakticky nemožným, aby se při některém z nich nespálili.
Řada z nich (včetně proslulého George Sorose) prodělala v Rusku, jiní v Brazílii, Argentině či na některém jiném minovém poli, kterých si v té době navzájem položili nepočítaně. Česká dealerka, která si tak chytře zafixovala korunovou cenu letenky na dovolenou (viz tento článek), odešla v roce 1998 pracovat na dobře placené místo do zahraniční banky na Ukrajinu. Jen o pár měsíců později o toto místo přišla. V Čechách o ní od té doby už nikdo neslyšel.
Rizikovost investic na rozvíjejících se trzích byla nakonec tak velká, že banky v obavách před dalšími ztrátami začaly snižovat své investice i na trzích, které dosud zasaženy nebyly. S tím přišlo i snížení zisků, následované redukcí nákladů a propouštěním přebytečných pracovníků. Mnoho vítězů bitvy s ČNB (profil, názory) tak během následujících 5 let změnilo místo (řada z nich i několikrát) a někteří z bankovního sektoru odešli úplně. Z velké části jsou na tom hůře než v roce 1997. Viděno jejich očima - pracujete v jiném oddělení, máte o hodně nižší plat i slabší auto, pravděpodobně jste se přestěhovali jinam, když vám hypotékou zatížený dům zabrala banka. Zato však máte spoustu času na vlastní rodinu.
Padla česká vláda i řada podniků
Nahoru a dolů aneb vývoj nejkratší (tj. jednodenní) úrokové sazby PRIBOR (modrý, stupnice vlevo) a výkonového dluhopisového indexu GPRI (červený, stupnice vpravo) od 30. 5. 1997 do 20.12. 2006. Čím více klesaly úrokové sazby, tím více šly dluhopisy vzhůru.
České podniky si prošly očistcem, když byly po devalvaci
přinuceny splácet devizové závazky v daleko větší korunové
hodnotě, než původně předpokládaly. Postiženy však byly i
podniky s korunovými úvěry, když totiž musely platit vyšší
úrokové sazby, než s kterými jejich (z velké části
nadsazené) obchodní plány počítaly. Řada z nich nebyla
schopna své závazky platit a zbankrotovala.
V důsledku
hromadících se úvěrových ztrát krachly prakticky všechny
malé české banky, ty větší zastavily úvěrování, a tak řada
podniků se během pár měsíců ocitla bez peněžních
prostředků. Během několika let nezbyl z bývalých kapitánů
průmyslu ani jediný. Zato se zrodili jiní.
Koruna se rychle vzpamatovala, česká ekonomika přežila
Řada vládních opatření, poměrně levná pracovní síla, vidina blízkého vstupu do Evropské unie, privatizace velkých bank a prodeje zbankrotovaných podniků - to vše přilákalo do země zahraniční investory. Česká ekonomika přežila. Za cenu toho, že se (jako vlastně skoro celá Evropa) stala subdodavatelem Německa. Na rozdíl od jiných zemí se znovu dokázala postavit na nohy a stojí na nich pevněji než v roce 1997.
Cesta tam a zase zpátky aneb vývoj kurzu CZK/USD (červeně, stupnice vlevo) a CZK/DEM (černě, stupnice vpravo, kurz je od 1. 1. 2002 vypočítán z EUR) od 30. 5. 1997 do 20.12. 2006.
Ba naopak - čím déle spekulanti s měnovou konverzí otáleli, tím více jim vysoké úrokové náklady požíraly zisky.
Pak koruna krátkodobě oslabila v důsledku povodní v červenci 1997, v důsledku asijské krize a pádu vlády ve stejném roce. V souvislosti s tím, jak se Česká republika víc a víc blížila k Evropské unii, však měly na korunu další krize emerging markets stále menší a menší vliv. Koruna začala sílit. Dokonce tak, že se jí v Londýně začalo říkat Rocky.
20. prosince 2006 činil její kurz 27,42 Kč za euro (tj. 14,02 Kč za bývalou DEM), což bylo o 5 korun a 42 haléře za marku méně, než když v úterý 27. května 1997 opustila pásmo a dle mnohých prognóz se měla odebrat do pekel.
| Seriál Boj o českou korunu |
| Dnešní článek je součástí seriálu, jehož minulé díly si můžete přečíst zde: |
Jak jste vývoj ekonomiky tehdy vnímali vy? Na jakých základech podle vás stojí česká ekonomika?
