Inflace je definitivně zkrocená, hlásí analytici
11. 3. 2024 | redakce Peníze.CZ
Vysoká inflace je minulost. Po pěti letech se únorové spotřebitelské ceny ustálily na dvou procentech. Inflace dosáhla cíle stanoveného Českou národní bankou (ČNB).
Přes víkend horké hlavy nevychladly. V pondělí 19. května 1997 byli útočníci na trhu znova a opět prodávali korunu "nakrátko". Brali si korunové úvěry a získané koruny okamžitě prodávali za marky či dolary (profil, názory) se spekulací, že v době splatnosti úvěrů dokoupí korunu (profil, názory) levněji. ČNB reagovala zvýšením repo sazby na 45 procent. Tím v jednom jediném okamžiku stouply úrokové sazby o desítky procent.
Akciové a dluhopisové trhy se počaly hroutit, když se držitelům cenných papírů objevil v depozitních vkladech skvělý a celkem bezpečný zdroj zisků. Při zhruba 9% míře inflace bylo možné reálně vydělat nějakých 35 % ročně, což byl dost dobrý důvod k prodeji méně výnosných dluhopisů či akcií.
Přestává fungovat oběh peněz
Jenže spekulanti se nezalekli, za půjčené (avšak okamžitě prodané) koruny byli ochotni krátkodobě zaplatit i oněch "nekřesťanských" 45 %. A nebylo-li možné půjčit si za 45, platili i 50. Tedy lombardní sazbu ČNB, do té doby stanovující strop českých úrokových sazeb. Sazbu, za kterou si mohla půjčit každá banka působící v České republice, což v pondělí už leckterá banka dělala...
V úterý 20. května to však už neplatilo, ČNB omezila českým bankám k lombardní sazbě přístup. Množství korun, které mohly banky od ČNB (profil, názory) na lombard dostat, se začalo určovat dle výše základního kapitálu. Dceřiné společnosti a pobočky zahraničních bank s velmi nízkým či neexistujícím kapitálem se rázem ocitly bez peněz, a protože koruny potřebovaly (řada z nich spekulovala proti ČNB, popřípadě spekulantům půjčovala), byly ochotny za půjčení peněz platit jakoukoliv cenu. Toho dne se jednodenní (tzv. "overnight") úroková sazba přehoupla přes 100 %. Mělo však být ještě hůř.
Lidé ukládají peníze za 100 %
Docházelo k paradoxním situacím, kdy klienti bank načerno přetahovali své běžné účty (jejichž debetní sazby okolo 30 % nestačily banky kvůli rychlému běhu událostí změnit) a tyto peníze uložili u stejných bank za 100 i více procent. Rozdíl deseti minut mezi jednotlivými zavoláními mohl v ročním přepočtu znamenat zisk několika desítek procent. V telefonech byl slyšet zoufalý křik dealerů, zděšeně odečítajících z počítačů stále rostoucí kótace úrokových sazeb. Obchodní zástupci firmy Reuters měli žně, podniky jejich informační systémy kupovaly jako zběsilé, protože výnos z jednoho dobře uloženého depozita jim pokryl náklady na roční systémový provoz.
Ve čtvrtek 22. května 1997 vystoupil guvernér ČNB (J. Tošovský) v parlamentu, současně centrální banka zvedla týdenní repo sazbu na 75 %, znovu intervenovala a navíc ještě administrativním opatřením odřízla zahraničním spekulantům přístup ke koruně. V tu dobu však už bylo pozdě - proti ČNB už hrály i některé banky působící v České republice a na ty se omezení nevztahovalo. Bitva o českou korunu vrcholila.
Seriál Boj o českou korunu |
Dnešní článek je součástí seriálu, jehož minulé díly si můžete přečíst zde: |
Jak jste tenkrát "bitvu o českou korunu" vnímali?
Držíte se udržitelnosti?
Generali Česká pořádá soutěž SME EnterPRIZE, která oceňuje udržitelné podnikání. Přihlásit se můžete do 5. dubna.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
25. 12. 2006 2:36, Pierre
Nikdy nenabývala inflace takových vysokých hodnot, jako když byla zrušena zlatá konvertibilita. Díky skutečnému zlatému standardu, a nikoliv nějaké jeho parodii typu dohody v Janově v roce 1922 o Zlatém směnném standardu nebo Bretton Woodského systému z roku 1944, by existence spekulantů skončila stejně jako kdysi existence veksláků z doby budování našich šťastných zítřků. Jenže v době žití států na dluh a centrálních bank jako emitentů měny je snadné si půjčovat, ovšem hradit své závazky... ČNB hodně tratila v těchto "transakcích", pocítili jsme to všichni propadem do recese a balíčkových opatření. Z čistě liberálního hlediska by neměly centrální banky mít pouze jako jediné právo emitovat měnu, kterou jsou věřitelé povinni přijímat jako úhradu svých závazků. Centrální banka je monopol udělený státem.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
22. 12. 2006 7:59, Jahoda Frantisek
Jak tomu rozumim ja, koruny v konecnem souhrnu koncily u CNB, ktera je musela odkupovat od spekulantu za DEM a USD, plus spekulantu, kteri hrali proti oslabeni koruny, prodavali DEM a USD a uzivali si vysokych sazeb.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
V diskuzi je celkem (19 komentářů) příspěvků.