"To je jenom přechodné, to přejde. Není se čeho bát,"
pravila ve čtvrtek 22. května 1997 agentka cestovní
kanceláře dealerce jedné pražské pobočky zahraniční banky
na žádost, aby jí zafixovala korunovou cenu letenky na
červencovou dovolenou.
"Paní, kdybyste viděla, co u nás s korunou provádíme, nebyla byste tak klidná,"
odvětila dealerka, "zafixujte mi prosím tu korunovou cenu".
Koruně ubývají spojenci
V pátek 23. května už paní tak klidná nebyla. Tošovského
projev v parlamentu a do sdělovacích prostředků pronikající
zprávy totiž veřejnost přesvědčily o tom, že se s korunou (profil, názory)
skutečně něco děje. Lidé vyrazili do ulic. Ten den hlásily
bankovní pobočky už od rána fronty klientů, kteří vybírali
peníze a snažili se je vyměnit za nějaké valuty. Paradoxně
se začalo nedostávat jak vybíraných korun, tak i
směnitelných valut, a jak už to bývá, šířily se fámy a
katastrofální zvěsti. ČNB (profil, názory) znovu intervenovala, zdálo se
však, že koruně ubývá loajálních spojenců.
Premiér oznamuje rezignaci členů vlády po stranické
konferenci v Senohrabech 24. května 1997. Jeho grimasa
mluví za vše.
O víkendu
reagovala (pravděpodobně opožděně) i
politická
scéna a předhodila davu obětní beránky - demisi podali
ministr financí a místopředseda vlády (I. Kočárník) a
ministr průmyslu a obchodu (V. Dlouhý). Navíc se vědělo, že
v pondělí budou mít banky v USA a v Londýně volno, tím
pádem se předpokládal nižší tlak a klidnější obchodování
než obvykle.
Jenže v pondělí 26. května 1997 se vše
změnilo.
Opouštíme fluktuační pásmo
Říká se, že za to mohl jeden velký český podnik, který ten
den vyměnil velkou částku korun, aby zajistil své devizové
závazky. V každém případě však byl tlak na korunu
srovnatelný s ostatními dny. Bankovní rada ČNB na
mimořádném zasedání usoudila, že další intervence by byly
už jen plýtváním devizových rezerv (z kterých do té doby
centrální banka vyčerpala dobrou čtvrtinu bez viditelného
výsledku), a tak hodila do ringu ručník.
Ten den večer
vystoupil guvernér ČNB s premiérem v televizi, oznámil
opuštění fluktuačního pásma i měnového koše a zavěšení
české koruny na německou marku v blíže neurčeném poměru.
Jinými slovy - už nebyl žádný kurz, na který by byla koruna
vázána. To, kolik korun bude třeba na dolar (profil, názory) či marku, měl
propříště určovat už jenom trh.
Hned druhý den koruna probořila fluktuační pásmo a klesla
téměř o 10 % z původních 18 Kč na úroveň 19,50 - 19,70 Kč za
jednu marku a z 30,5 Kč na 33 Kč za dolar.
Veřejně se
však mluvilo o ještě nižších úrovních koruny do konce roku
a mnozí to označovali za počátek jejího konce. Ve
skutečnosti však mělo jenom dojít na Churchillova slova:
Nejednalo se o žádný začátek konce. Byl to jen konec
začátku.
Hroutí se měny a ekonomiky řady zemí
Thajský Bangkok 1999, dva roky po devalvaci. Nedostavěné
mrakodrapy, milióny čtverečních metrů volných kancelářských
a obytných ploch a stále ještě ochromený ruch v ulicích.
Ekonomika v krizi.
Pád české koruny v květnu 1997 byl totiž první, ale nikoliv
poslední pohromou, která měla ekonomiky rozvíjejících se
zemí potkat. Jen o pár týdnů později
vzdala thajská
centrální banka boj o udržení bahtu, v létě
devalvovalo
filipínské peso (profil, názory) a
malajsijský ringgit (profil, názory) se zachránil jen za
cenu toho, že se
administrativním opatřením stal ze dne na
den stal nesměnitelným. Na podzim se hong-kongské centrální
bance (jedné z nejbohatších centrálních bank světa)
podařilo udržet
hong-kongský dolar (profil, názory) pouze za cenu značného
úbytku devizových rezerv, 1 000% úrokových sazeb a poklesů
akciových trhů na celém světě.
O pár týdnů později se
zhroutil
korejský won (profil, názory) a s ním i celá jihokorejská ekonomika
- tehdy jedenáctá nejsilnější ekonomika světa.
Měny
asijských zemí padaly volným pádem, ale nejhorší teprve
mělo přijít.
V lednu 1998 se zhroutila indonéská rupie, s ní i režim
prezidenta Suharta, ekonomika a vlastně vše, co drželo
tento lidnatý stát pohromadě. V létě se do platební
neschopnosti dostalo Rusko, jehož finanční systém naprosto
zkolaboval. V neuvěřitelné panice, která otřásla
celosvětovým finančním systémem (pamatujete si ještě na
příběh Long Term Capital Managementu?) se rubl (profil, názory) se propadl
na pouhý zlomek bývalé hodnoty, přičemž s sebou do propasti
strhl řadu měn sousedních států (mimo jiné zdevalvovala
například ukrajinská hřivna). To však zdaleka ještě nebyl
konec. Do platebních problémů se dostal Pakistán, v říjnu
1998 zdevalvovala slovenská koruna (profil, názory), další státy měly
následovat.
Ne všichni se z problémů vzpamatovali
V roce 1999 padla měna největší země Latinské Ameriky,
brazilský reál (profil, názory), a kvůli tomu se v problémech ocitla celá
Jižní Amerika. Platební neschopnost vyhlásil Ekvádor a o 2
roky později řadu pohrom dovršilo v nesmírných problémech
se potácející Turecko a Argentina, jejíž důvěryhodnost
zmizela v největším bankrotu historie.
Všechny tyto ekonomické potíže byly doprovázené politickými
i sociálními otřesy. Na povrch vyplouvaly neuvěřitelné
věci, které měly zůstat navěky skryté, padaly režimy i
vlády, gigantické průmyslové konglomeráty i polostátní
banky. Řada investic musela být odepsána, když se ze dne na
den vypařily miliardy dolarů a vrstvy obyvatelstva zchudly,
když se ocitly bez práce, úspor i sebevědomí.
Řada ekonomik našla vnitřní sílu, aby se v drsném a tvrdém
průběhu ekonomické obnovy postavila na nohy. Některým
(např. Indonésii, Filipínám či Argentině) se to však
nepodařilo a ve velkých problémech se potácí dodnes.
Seriál Boj o českou korunu |
Dnešní článek je součástí seriálu, jehož minulé díly si můžete přečíst zde:
|
Jak na vás zapůsobilo oznámení premiéra a guvernéra ČNB o
opuštění fluktuačního pásma i měnového koše? Zapojte se do