Bitva o českou korunu: ručník v ringu

"To je jenom přechodné, to přejde. Není se čeho bát," pravila ve čtvrtek 22. května 1997 agentka cestovní kanceláře dealerce jedné pražské pobočky zahraniční banky na žádost, aby jí zafixovala korunovou cenu letenky na červencovou dovolenou.
"Paní, kdybyste viděla, co u nás s korunou provádíme, nebyla byste tak klidná," odvětila dealerka, "zafixujte mi prosím tu korunovou cenu".

Koruně ubývají spojenci

V pátek 23. května už paní tak klidná nebyla. Tošovského projev v parlamentu a do sdělovacích prostředků pronikající zprávy totiž veřejnost přesvědčily o tom, že se s korunou (profil, názory) skutečně něco děje. Lidé vyrazili do ulic. Ten den hlásily bankovní pobočky už od rána fronty klientů, kteří vybírali peníze a snažili se je vyměnit za nějaké valuty. Paradoxně se začalo nedostávat jak vybíraných korun, tak i směnitelných valut, a jak už to bývá, šířily se fámy a katastrofální zvěsti. ČNB (profil, názory) znovu intervenovala, zdálo se však, že koruně ubývá loajálních spojenců.

O víkendu reagovala (pravděpodobně opožděně) i politická scéna a předhodila davu obětní beránky - demisi podali ministr financí a místopředseda vlády (I. Kočárník) a ministr průmyslu a obchodu (V. Dlouhý). Navíc se vědělo, že v pondělí budou mít banky v USA a v Londýně volno, tím pádem se předpokládal nižší tlak a klidnější obchodování než obvykle.
Jenže v pondělí 26. května 1997 se vše změnilo.

Opouštíme fluktuační pásmo

Říká se, že za to mohl jeden velký český podnik, který ten den vyměnil velkou částku korun, aby zajistil své devizové závazky. V každém případě však byl tlak na korunu srovnatelný s ostatními dny. Bankovní rada ČNB na mimořádném zasedání usoudila, že další intervence by byly už jen plýtváním devizových rezerv (z kterých do té doby centrální banka vyčerpala dobrou čtvrtinu bez viditelného výsledku), a tak hodila do ringu ručník.
Ten den večer vystoupil guvernér ČNB s premiérem v televizi, oznámil opuštění fluktuačního pásma i měnového koše a zavěšení české koruny na německou marku v blíže neurčeném poměru. Jinými slovy - už nebyl žádný kurz, na který by byla koruna vázána. To, kolik korun bude třeba na dolar (profil, názory) či marku, měl propříště určovat už jenom trh.

Hned druhý den koruna probořila fluktuační pásmo a klesla téměř o 10 % z původních 18 Kč na úroveň 19,50 - 19,70 Kč za jednu marku a z 30,5 Kč na 33 Kč za dolar.
Veřejně se však mluvilo o ještě nižších úrovních koruny do konce roku a mnozí to označovali za počátek jejího konce. Ve skutečnosti však mělo jenom dojít na Churchillova slova: Nejednalo se o žádný začátek konce. Byl to jen konec začátku.

Hroutí se měny a ekonomiky řady zemí

Pád české koruny v květnu 1997 byl totiž první, ale nikoliv poslední pohromou, která měla ekonomiky rozvíjejících se zemí potkat. Jen o pár týdnů později vzdala thajská centrální banka boj o udržení bahtu, v létě devalvovalo filipínské peso (profil, názory) a malajsijský ringgit (profil, názory) se zachránil jen za cenu toho, že se administrativním opatřením stal ze dne na den stal nesměnitelným. Na podzim se hong-kongské centrální bance (jedné z nejbohatších centrálních bank světa) podařilo udržet hong-kongský dolar (profil, názory) pouze za cenu značného úbytku devizových rezerv, 1 000% úrokových sazeb a poklesů akciových trhů na celém světě.
O pár týdnů později se zhroutil korejský won (profil, názory) a s ním i celá jihokorejská ekonomika - tehdy jedenáctá nejsilnější ekonomika světa. Měny asijských zemí padaly volným pádem, ale nejhorší teprve mělo přijít.

V lednu 1998 se zhroutila indonéská rupie, s ní i režim prezidenta Suharta, ekonomika a vlastně vše, co drželo tento lidnatý stát pohromadě. V létě se do platební neschopnosti dostalo Rusko, jehož finanční systém naprosto zkolaboval. V neuvěřitelné panice, která otřásla celosvětovým finančním systémem (pamatujete si ještě na příběh Long Term Capital Managementu?) se rubl (profil, názory) se propadl na pouhý zlomek bývalé hodnoty, přičemž s sebou do propasti strhl řadu měn sousedních států (mimo jiné zdevalvovala například ukrajinská hřivna). To však zdaleka ještě nebyl konec. Do platebních problémů se dostal Pakistán, v říjnu 1998 zdevalvovala slovenská koruna (profil, názory), další státy měly následovat.

Ne všichni se z problémů vzpamatovali

V roce 1999 padla měna největší země Latinské Ameriky, brazilský reál (profil, názory), a kvůli tomu se v problémech ocitla celá Jižní Amerika. Platební neschopnost vyhlásil Ekvádor a o 2 roky později řadu pohrom dovršilo v nesmírných problémech se potácející Turecko a Argentina, jejíž důvěryhodnost zmizela v největším bankrotu historie.

Všechny tyto ekonomické potíže byly doprovázené politickými i sociálními otřesy. Na povrch vyplouvaly neuvěřitelné věci, které měly zůstat navěky skryté, padaly režimy i vlády, gigantické průmyslové konglomeráty i polostátní banky. Řada investic musela být odepsána, když se ze dne na den vypařily miliardy dolarů a vrstvy obyvatelstva zchudly, když se ocitly bez práce, úspor i sebevědomí.

Řada ekonomik našla vnitřní sílu, aby se v drsném a tvrdém průběhu ekonomické obnovy postavila na nohy. Některým (např. Indonésii, Filipínám či Argentině) se to však nepodařilo a ve velkých problémech se potácí dodnes.

Seriál Boj o českou korunu

Dnešní článek je součástí seriálu, jehož minulé díly si můžete přečíst zde: Bitva o českou korunu: konec zlatých časů Bitva o českou korunu: spekulanti Bitva o českou korunu: jak se živit na kurzu koruny Bitva o českou korunu: ČNB se brání Bitva o českou korunu: útok začíná Bitva o českou korunu: sazby letí vzhůru

Jak na vás zapůsobilo oznámení premiéra a guvernéra ČNB o opuštění fluktuačního pásma i měnového koše? Zapojte se do