Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Pavel Kohout: Ne víc, než vybereme

| rubrika: Rozhovor | 8. 12. 2012 | 18 komentářů
Podle chybných pravidel vznikají špatná rozhodnutí. Pokud například platí pravidlo, že schodek do tří procent HDP je v pohodě, pak schodek bude. Svou novou knihu ekonom Pavel Kohout nazval Úsvit. Optimisticky. Věří, že jeho návrh nové české ústavy je základem systému lepších pravidel.
Pavel Kohout: Ne víc, než vybereme

První díl rozhovoru: Nevydržel jsem déle mlčet

První díl našeho rozhovoru jsme zakončili emancipací voličů, totálním omezením poslanecké imunity a příslibem, že v další části dojde na stabilizaci veřejných rozpočtů. Jakým způsobem by k ní měly dopomoci návrhy, které čtenářům předkládáš ve své knize Úsvit s podtitulem Kritika politického systému a návrh nové ústavy pro Českou republiku a na stránkách www.novaustava.cz?

Každý politický systém se dnes potýká se závažným problémem – deficity veřejných rozpočtů. Státy utrácejí více, než jsou samy schopny vybrat. Když politik cestuje mezi svými voliči, setkává se s celou řadou požadavků; tu po něm chtějí zvýšit důchody, jinde zase vybudovat obchvat nebo postavit novou nemocnici. Samozřejmě se najdou i voliči, jejichž jediným přáním je snížení daní, jejich procento je ale poměrně malé.

Od ustavení všeobecného rovného volebního práva tak dochází k postupnému, ale neúprosnému zadlužování státu. Jeden drahý slib střídá druhý… Jednou se ale tenhle kolotoč musí zastavit a já bych byl rád, aby to bylo dříve, než nás srazí na kolena skutečná finanční krize.

Co tedy navrhuješ konkrétně?

V Evropě je nyní v módě schvalovat různé fiskální brzdy a finanční ústavy. I ty však s sebou přinášejí rizika. Mohou totiž vést k nelogickému zvyšování daní v případě ekonomické recese. A to není úplně to nejchytřejší řešení, jak jsme mohli vidět a vidíme na řadě evropských i mimoevropských ekonomik.

Více se mi líbí řešení, které je zakotveno například ve švýcarské ústavě, kde prioritu má příjmová část rozpočtu – suma peněz, která se státu podaří vybrat. Teprve podle ní se pak odvíjejí výdaje. Stát tak může utratit jen tolik, kolik v daném roce vydělal. V České republice se mandatorní výdaje považují za nedotknutelné a posvátné. To je chyba. Řítíme se po dálnici směrem k útesu.

My však máme to štěstí, že jsme ještě před srázem, Řekové už padají do propasti. A nebudou poslední. Abychom nedopadli jako oni, musíme dát prioritu tomu, co se podaří vybrat. Ve švýcarské ústavě je navíc zmínka o tom, že stát má dlouhodobě udržovat vyrovnaný rozpočet. Schodek je přípustný pouze během recese a pouze s tím, že dluh bude splacen, jakmile se ekonomika opět vzchopí.

Předchozí české vlády se tvými radami očividně neřídily. A to ani ty pravicové…

... přesně tak. A levicové už vůbec ne. V roce 2006 vyrostlo HDP České republiky o sedm procent. V takové situaci jsme samozřejmě měli mít přebytkový rozpočet, jenže místo toho jsme vygenerovali schodek 2,9 procenta HDP. Proč? Protože Maastrichtská kritéria říkají, že schodek do tří procent hrubého domácího produktu je v pohodě. To je klasický příklad chybného rozhodování podle chybných pravidel. Pokud bychom měli pravidla nastavená jako Švýcaři, nemohlo by se nám to stát.

Kde ty prachy jsou

Kam jdou vaše daně? Ukáže vám to interaktivní grafika na Peníze.cz!

Kam jdou vaše daně? Možná má leckdo z vás na jazyku peprnou odpověď. Interaktivní grafika na Peníze.cz určitě nebude tak pregnantní, ale výstižná je určitě.

Nedoporučujeme osobám se slabšími nervy!

Měl by tedy být zákaz deficitního rozpočtu v případě růstu pevně zakotvený, anebo jen doporučený?

Já v knize navrhuji kompletní proměnu přípravy státního rozpočtu. Na starost by ji měl specializovaný Úřad pro státní rozpočet, v jehož čele by stál tajemník jmenovaný prezidentem republiky. Tento tajemník by byl zároveň členem vládního kabinetu, ministrem pro rozpočet. Vlastně by to znamenalo zrušení ministerstva financí.

Minulostí by se stala bezbřehá moc ministrů financí, kteří se v úřadě chovají, jako by jim rozpočet osobně patřil, a často mají větší politickou moc než předsedové vlád. Maximální odhadovaný objem rozpočtových výdajů by pak závisel na odhadovaných příjmech při uvážení hospodářské situace. V případě konjunktury by Úřad pro státní rozpočet byl povinen předložit přebytkový rozpočet. To by bylo pevně dané pravidlo. Nestalo-li by se tak, mohla by Česká národní banka návrh rozpočtu vetovat.

V případě hospodářské recese by bylo možné navrhnout rozpočet s deficitem. Pokud by ovšem plánovaný schodek byl vyšší než jedno procento HDP, podléhal by navíc schválení České národní banky. Maastrichtská tři procenta jsou nesmyslná za všech okolností.

Tato část nové ústavy tedy umožňuje provádět keynesovskou rozpočtovou politiku, ovšem v původním znění podle Keynese – nikoli vulgární variantu, která obhajuje schodkové deficity za všech okolností. Ale na druhé straně umožňuje sledovat i ortodoxní politiku vyrovnaných rozpočtů. Můj návrh je neideologický. Umožňuje provádět různé hospodářské politiky, kromě těch vysloveně hloupých.

Mandatorní výdaje

V současné době, a to je také hlavní příčinou současného špatného stavu veřejných financí, tvoří téměř 80 % všech výdajů státního rozpočtu tzv. mandatorní výdaje. Jde o ty výdajové položky, které je stát povinen zajišťovat dle zákona a vláda samotná nemůže jejich výši nijak ovlivnit. Jsou to především sociální transfery, mezi něž patří výplaty penzí, tzn. dávky důchodového pojištění, nemocenské dávky a státní sociální podpora. Mimo sociálních transferů se dále jedná o platby státu do všeobecného zdravotního pojištění, výdaje na dluhovou službu, výplatu státních příspěvků ke stavebnímu spoření, penzijnímu připojištění atd. Další významnou položkou jsou tzv. kvazimandatorní výdaje, mezi něž patří mzdy pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací. Skokový růst mandatorních výdajů v souvislosti s novými sociálními dávkami (např. porodné a rodičovský příspěvek), které byly schváleny před parlamentními volbami v roce 2006, katapultoval podíly mandatorních výdajů na hranici tří pětin výdajů rozpočtu. Pro vývoj posledních let je tak typické, že státu zbývá jen necelá pětina příjmů státního rozpočtu na financování rozvoje, protože dohromady podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů ve státním rozpočtu České republiky dosahuje kolem 80 procent jeho příjmů.

Kromě Úřadu pro státní rozpočet navrhuješ také vznik dalších orgánů, které by dále rozmělnily moc ministerstva financí…

… ano, na podobném principu by fungovala nezávislá Generální inkasní agentura, která by měla na starosti výběr daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění, a také Správa aktiv a dluhů. Ta by v případě nutnosti vydávala dluhopisy a spravovala státní majetek.

V knize píšeš, že cílem těchto změn je zvýšení průhlednosti a efektivnější kontrola úředníků na ministerstvu financí a že jsou tyto změny nutné „uvážíme-li korupční praxi některých úředníků ministerstva financí v oblasti emisí státních dluhopisů a správy státního majetku“. Zároveň dodáváš, že tyto případy korupce nebyly nikdy publikovány a veřejnost o nich dosud neví. Konkrétní jména z tebe loudit nechci, zajímal by mě ale popis praxe, o které mluvíš.

Byl to stejný mechanismus jako v případě všech ostatních státních zakázek. Znalci vědí. Ví se leccos, co nikdy nepronikne do médií. Materiální důkazy pravděpodobně nikdy nebudou k dispozici policii. Ale je marné plakat nad rozlitým mlékem, má smysl dělat vše pro to, aby se podobné aféry neopakovaly.

Kniha je venku. Co dál? Nejsi jediný, kdo se snaží přijít s reformními nápady. O změnu volebního systému se snaží například i Karel Janeček.

Na webové stránce www.novaustava.cz se snažím publikovat navazující texty a sbírat zpětnou vazbu. Maily chodí a jsem za ně moc rád. Mimochodem, nejde jen o změnu volebního systému. Ta má být jen jedním dílkem v mozaice.

Můj rozpočet se samozřejmě nemůže srovnávat s tím, co do svého projektu investuje Karel Janeček. Ale myslím, že se to rozjelo slibně. Navíc jsem zvolil opačný postup. Nejdříve jsem vytvořil myšlenkově konzistentní text. Teprve potom se pokouším získat pozornost veřejnosti.

Karel Janeček začal tak, že napsal pouhé dva odstavce, které budí více otázek, než na kolik odpovídají. Kromě toho nepovažoval za nutné obtěžovat se takovou banalitou, jako je sčítání a odčítání. Kdyby trochu počítal, zjistil by, že jeho volební systém je nestabilní, nerobustní, zkrátka chybný. Jak mohl vystudovaný matematik vymyslet něco takového, je mimo mé chápání.

Musím ale čestně přiznat, že tyto problémy Janečkova návrhu mi také nebyly zřejmé na první pohled. Nejprve jsem si jej musel propočítat, udělat více variant scénářů a zkontrolovat výpočty, protože vycházely neuvěřitelné věci. V knize se na jednom místě krátce zmiňuji o Janečkově systému jako o možné alternativě. To ovšem bylo ještě předtím, než jsem si jej propočítal.

Aby nedošlo k omylu: Janečkovi fandím v jeho boji proti korupci. Ale volební systém se zápornými hlasy byl prostě omyl. Lidé nejsou dokonalí. I Einstein se někdy mýlil.

Jste s Karlem Janečkem v kontaktu?

Čas od času se potkáváme, ale jen na společenské úrovni. Své aktivity nekoordinujeme.

Celý návrh nové Ústavy České republiky najdete v knize Úsvit. Tu můžete koupit v knihkupectví Kosmas.

Aby došlo ke změně Ústavy, je potřebný souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Za těchto okolností se bude systém zevnitř reformovat jen velmi obtížně. Jen těžko lze předpokládat, že si pod sebou kdokoliv dobrovolně podřeže větev.

Přijde na to… Události z listopadu 1989 lze také považovat za neuvěřitelné a neočekávatelné. Byl to svého druhu zázrak. Ale zázraky se čas od času dějí. Proč by se tedy neměl udát znovu?

Když se lidé ocitnou v systému, který jim nevyhovuje, po nějaké době jim dojde trpělivost. Myslím si, že dokonce i dnešní poslanci, pokud by měli tu možnost svobodně vyjádřit svůj názor, by se změnou souhlasili. Pokud ne, je to na nás, na voličích, abychom je popostrčili správným směrem.

Jak?

Každého politika nejvíce bolí, když vidí svůj volební lístek mimo volební urnu. Je třeba zasáhnout politiky na jejich citlivém místě: odstřihnout je od našich hlasů. A dát jim vědět, proč.

Tedy: místo toho, abyste během příštích parlamentních voleb vhodili lístek svého favorita do urny, vložte jej do obálky a pošlete ho svému volebnímu lídrovi s krátkým dopisem – Vážená paní, vážený pane, tuto kandidátní listinu si laskavě založte do archivu, protože nechci volit lidi, které neznám a kterým nevěřím. Příště chci volit poslance přímo. Stručně, jasně, slušně. Žádné nadávky! Kdo nadává, budí automaticky odpor.

Pár takových dopisů nic nezmění. Pár desítek dopisů už možná lídra donutí k zamyšlení. Pokud jich ale bude pár tisíc, nebo dokonce pár desítek tisíc, jsem přesvědčen o tom, že danou osobu vyprovokují k aktivitě. Jde o to chtít a dostatečně se synchronizovat. Pokud někoho napadne něco lepšího, budu moc rád, když mi to sdělí v diskusi pod článkem. Předem děkuji.

Pouhá volební neúčast nic neřeší. Politici si řeknou, že my voliči jsme hloupí, pasivní, že se nám nechtělo jít volit kvůli počasí, nebo si vymyslí nějakou jinou výmluvu. Ne. Musíme jasně sdělit: chceme volby jinak. Chceme vládu jinak. Chceme ústavu jinak.

Pokud to řekneme dostatečně zřetelně, politici se připojí. Alespoň ti slušnější z nich.

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Právě mu vychází politicko-kritická práce s názvem Úsvit a podtitulem Kritika politického systému a návrh nové ústavy pro Českou republiku. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Je členem správní rady české pobočky neziskové organizace Transparency International a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), byl členem Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil společnost Partners Financial Services, v níž působí jako ředitel pro strategii.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+77
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

8. 12. 2012 8:14, Fredy

Teď už to vypadá lépe. Minulá upoutávka (reklama) byla tak trochu zavádějící, tohle je již akceptovatelné. Cítím v tom Rogera Douglase, což nevadí, ba naopak. Dokonce bych si dovedl představit jeho klon, v podání pana Kohouta, v našich podmínkách. Je jen otázkou, proč tohle vše hnát přes ústavu. Vše by se dalo řešit, rychleji a pružněji, pouze pomocí zákonů. Spíše než licitace ohledně nadpoloviční, či dvoutřetinové většiny, je třeba hledat vzájemný konsensus. To bude ten největší problém. Většina báječných nápadů vždy ztroskotala na tom, že pro ně nebyla zajištěna většinová podpora. Politicky "násilná" forma nemá dlouhého trvání. Viz pokusy současné vládní koalice a reakce opozice o jejich zrušení. Tudy cesta nevede. A spoléhat na to, že nějaká politická strana, schopná Kohoutových reforem, sama získá nadpoloviční většinu v PS a v Senátu, je spíše utopie.

Tudíž se vracím k tomu, co jsem psal k minulému článku. Jediná možnost je přes větší aktivitu a angažovanost nás, obyvatel této země. My musíme dotlačit politiky k tomu, co chceme. Ostatně v roce 1989 tomu nebylo jinak. Dnes je ale jiná doba a nemáme stejného/jednotného nepřítele. Prostřednictvím politických stran, na způsob reformace zevnitř, vidím skepticky. Nicméně nějaký koordinovaný občanský nátlak bude nutný. Aby se to povedlo, tak bude nutné mít v každém regionu důvěryhodné osobnosti - ovčáky. Něco jako občanské "ombudsmany občanského fóra". Bez těch to nepůjde. A to říkám přesto, že jsem pravicový, konzervativně založený člověk, který upřednostňuje politický systém. Chápu, že to zní tak nějak revolučně, ale znáte jiné řešení?

Pan Kohout navrhuje (podle dosavadních informací) zajímavý systém správy země. Ale pochybuji, že vymyslí nějaký jednoduchý a zaručený jízdní řád, jak se k tomu spolehlivě dostat. Ten by mě zajímal ze všeho nejvíce.

Reagovat

 

+8
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

8. 12. 2012 19:25, Jarka

JOJO, společnost Partners plánovala urvat velké prachy na důchodové reformě a najednou vidí, že Češi nejsou tak hloupí, aby do toho paskvilu lezli.No a pan Kohout se potřebuje zviditelnit za každou cenu.Že by cesta do politiky? Pro mne a zcela určitě mnoho lidí ..ani omylem..Uvědomujete si lidé, na čem a na kom by se zase šetřilo, kdyby ta jeho ústava platila...Pro mne je pan Kohout ekonom jako kat Mydlář lidumil.

Reagovat

 

-20
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (18 komentářů)

30. 12. 2012 | 14:06 | ludek

Jsem také příznivcem přímé volby poslanců. Sami poslanci však volební systém nezmění. Možná by stálo za to uspořádat paraelní volby na internetových stránkách. Pro politiky by to mohl být důvod k zamyšlení a pro voliče dát...více

21. 12. 2012 | 19:26 | Miroslav Bazal

Přeji klidné prožití svátků. Velmi rád čtu vaše články.Je pravda,že bychom měli vydat pouze to co stát vybere.Musíme začít každý od sebe.Doložit nabití majetku,státní sféra je příliš drahá.Od soudců po hasiče mají stále...více

14. 12. 2012 | 10:17 | iso

Ještě jsem nečetl, ale! Je nová ústava jeho návrhem? Nedělá jenom někomu "zprostředkovatele"? více

11. 12. 2012 | 15:13 | POZOR NA LACINÁ GESTA V OBLASTI IMUNITY!

Rozhodně nesouhlasím s otázkou imunity. Omezení imunity na projevy v parlamentu považuji za nebezpečné. Představte si, že chcete zákonodárce vyautovat z parlamentu během zásadní debaty (předpokládejme, že existuje) o přijímaném...více

9. 12. 2012 | 22:11 | Johny

Obávám se, že by pan Kohout jako správce státního rozpočtu u většiny národa českého neuspěl. Jak mohu s lidmi mluvit jenom např. o našem obecním rozpočtu (protože se o obec kde bydlím zajímám a chci vědět, jak hospodaří),...více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Makléř, Racionální očekávání, Poměr odběru (podíl na hodnotě podkladového aktiva), eet, daně, daň z příjmů, petr dvořák, start-up, porcelán, organizovaný zločin, vladimír rudlovčák, První bankovní reality test, Monika Vondráková, bezva , částečný invalidní, státní asistence, doba dožití, bezpečnostní opatření

5H14675, 4L76345, 2AT1075, 5A29189, 8B88888

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK