Zatímco starý občanský zákoník dával odškodňování nemajetkové újmy pozůstalých poměrně pevná pravidla, nový občanský zákoník účinný od roku 2014 poskytuje soudům v přiznávání odškodění větší volnost. Blízcí poškozených mohou za citové strádání dostat výrazně vyšší sumy.
Zvýšení částek, které v posledních letech vyplácejí pojišťovny viníků dopravních nehod, je také jednou z příčin zdražování povinného ručení.
Záleží na okolnostech
Dřív platilo, že blízcí obětí mohli dostat pouze jednorázovou částku pohybující se v rozmezí 85 až 240 tisíc korun, v závislosti na typu příbuzenského vztahu. Paušální pravidlo neumožňovalo dostatečně zohlednit konkrétní situaci a skutečně prožitou bolest – intenzita citového strádání se přitom může různit; například podle toho, jestli jste s manželem před nehodou byli v rozvodovém řízení nebo žili ve šťastném dlouholetém vztahu.
Nový občanský zákoník dává pouze obecné vodítko. V § 2959 stojí, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
V praxi to umožňuje posuzovat každý případ individuálně a víc zohledňovat konkrétní situaci. Například, vyšší částku za smrt rodiče dostane nezletilé dítě, které žilo s rodičem v jedné domácnosti, než dospělý potomek, který už bydlí sám, případně se s rodičem ani dlouhodobě nestýká.
Rozšířil se také okruh pozůstalých, kteří si mohou odškodnění duševních útrap nárokovat – dosáhnout na něj může například i teta se strýcem, bratranci a sestřenice nebo blízcí přátelé zemřelého; nemusí jít nutně jen o příbuzné.
„V případě odškodňování duševních útrap nelze vytvořit žádnou metodiku, nejde o odborné medicínské posouzení, ale o zvážení dopadu újmy do osobnostní sféry pozůstalého. Vyčíslení újmy v penězích je poměrně složitý proces. Neexistují na to tabulky. Nárok se kromě jiného prokazuje i formou čestného prohlášení,“ říká právník Lukáš Kaplan ze společnosti European Compensation Services, která poškozeným pomáhá domoci se nároků u pojišťoven a provozuje web PoradnaPoskozeneho.cz.
Nedávno řešil případ rodin, které tragicky přišly o dva mladé muže.
Parta kamarádů jela na výlet. Řidič nezvládl řízení a srazil se s protijedoucím vozidlem. „Bohužel zabil sebe i jednoho spolujezdce. Další člověk byl těžce zraněn. Zesnulí byli bratranci. Rodiče přišli o syny a synovce. Sourozenci o bratry a sestřenice o bratrance. Prarodiče o vnuky. Rodinná tragédie neodčinitelná v penězích. Všichni tito pozůstalí ale mají nárok na odškodnění duševních útrap za ztrátu osoby blízké – v tomhle případě jednoho ze zemřelých chlapců, který nehodu nezavinil,“ komentuje Lukáš Kaplan.
Celkově vyplacené odškodění pro pozůstalé přesáhlo tři miliony korun. Rodiče a sourozenci zemřelého mladíka dostali za duševní útrapy každý pět set tisíc korun, prarodičům pojišťovna viníka vyplatila po 350 tisících korunách, strýc, teta a sestřenice obdrželi každý 250 tisíc korun.
Podle starého občanského zákoníku by byl okruh oprávněných výrazně užší a částky pro pozůstalé přibližně poloviční. „Odškodnění je navíc možné nárokovat přímo u pojišťovny, kde má viník nehody sjednané povinné ručení,“ doplňuje Lukáš Kaplan. Ve výjimečných případech soudy už dřív přiznávaly odškodnění nad rámec paušálních částek stanovených starým občanským zákoníkem, ale vždycky šlo o složité a dlouhé soudní spory. „Šlo o civilní žaloby přímo na viníky a viníci pak peníze museli splácet ze svého. Tuto nesmyslnost odstranil až nový občanský zákoník. Před rokem 2014 se stávalo, že viníci museli platit někdy i milionové odškodnění za zaviněnou nehodu, i když byli řádně pojištění.“
Dnes se při určování výše nemajetkové újmy (a tudíž i odškodného) přihlíží zejména ke kritériím, jako je intenzita vztahu pozůstalého se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalého, míra hmotné závislosti pozůstalého na zemřelém, morální zadostiučinění plynoucí z jiného právního postihu viníka (zpravidla trestněprávní sankce), míra zavinění, postoj žalovaného – jestli vyjádří lítost, omluví se a podobně – a jeho majetkové poměry.
Odškodné můžete dostat i za zranění blízkého
Nárok na odškodnění duševních útrap mají i blízcí vážně zraněných lidí, kteří nehodu přežijí – pokud byla léčba dlouhodobá a vystavila rodinu velkému utrpení.
Paní Boženu přejela couvající dodávka a způsobila jí vážné poranění pánve. Tři měsíce jí šlo o život. Všechno ale nakonec dobře dopadlo. Po roce léčení chodí a prakticky nemá trvalé následky. Za vytrpěnou bolest jí pojišťovna viníka nehody vyplatila přes 700 tisíc korun. Na odškodnění má ale nárok i její manžel, přestože u nehody nebyl. „Rovněž si vytrpěl svoje. Málem přišel o manželku. Podle nového občanského zákoníku má nárok na odškodnění duševních útrap, který se dá uplatnit z povinného ručení viníka nehody. V podobných situacích se odškodnění pohybuje od 50 tisíc korun výše. Prokázání a vyčíslení nároku je vzhledem k velmi strohé zákonné úpravě komplikované. A z toho často těží pojišťovny, protože poškození neumějí svoje práva správně uplatnit,“ dodává právník Kaplan. Upozorňuje ale, že na odškodnění můžou blízcí pomýšlet jen při zvlášť závažném ublížení na zdraví. „Praxe se teprve utváří, ale určitě můžeme říct, že za relativně menší úrazy bez trvalých následků tento nárok uplatit nelze.“
Nejvyšší soud nastavil mantinely
K výši odškodnění za duševní útrapy se letos vyjádřil také Nejvyšší soud. Na základě analýzy stovky rozhodnutí nižších soudů v této oblasti došel k závěru, že ve srovnání s ostatními evropskými státy jsou u nás náhrady nemajetkové újmy způsobené trestnou činností poměrně vysoké. Verdikty jednotlivých soudů se navíc u obdobných případů dost liší.
Nejvyšší soud proto nastavil hrubé mantinely pro určování výše odškodného pozůstalým. Obecně stanovil základní rozpětí náhrad v rozmezí od 240 do 500 tisíc korun v případě nejbližších osob, jako jsou manželé, rodiče a děti. Stanovené rozmezí podle Nejvyššího soudu odpovídá duševním útrapám průměrného člověka. Snížení nebo zvýšení náhrady pak má plynout z okolností konkrétního případu – podle kritérií, která jsme zmiňovali už výš: intenzita vztahu mezi zemřelým a pozůstalým, jejich věk, případná existenční závislost pozůstalého na zemřelém, poskytnutí jiné satisfakce, postoj viníka a dopad události do jeho duševní sféry, míra zavinění a jeho majetkové poměry.
Sdílejte článek, než ho smažem