Penzijní reforma: děti jsou také vkladem do systému

Včera (v článku Další návrh důchodové reformy: deponovaný důchod) jsme představili čtyři etapy přechodu k vyplácení rovného důchodu, místo současného systému starobních důchodů. V dnešní, druhé, polovině se věnujeme dopadům reformy a invalidním důchodům, čímž se nám celá reforma uzavře do logického celku. Závěrem přinášíme také variantu, která je připravena pro případ nepřijetí koncepce rovné dávky.

Část druhá: invalidní důchody

Navrhovaný systém musí pamatovat na ty, kteří objektivně nemohou své zaměstnání vykonávat naplno, nebo zcela vůbec a přicházejí tak o svůj obvyklý příjem. Mluvíme o invalidech. Z hlediska důchodů je třeba rozlišovat osoby plně invalidní, částečně invalidní a invalidy z mládí, kteří nikdy nepracovali a nepřispívali na pojištění.

1) Invalidní důchody v novém systému (nový invalida po 1. 1. 2008)

Reforma invalidních důchodů začne 1. 1. 2008. Plná invalidita bude pojištěna povinně u zdravotních pojišťoven na 40 % vyměřovacího základu a pojištění spoření na stáří. Zdravotní pojišťovna bude invalidovi proplácet původní slevu z pojistného, určenou na spoření na stáří, až do doby, kdy postiženému vznikne nárok na důchod starobní. K tomu bude mít invalida rovnou dávku. Invalidní důchod přestane být vyplácen zahájením výplaty starobního důchodu.
Pojistné se bude na zdravotní pojišťovny převádět postupně tak, jak budou v novém systému invalidé přibývat a ve starém ubývat. Cílová sazba závisí na rozsahu pojištění. Pokud by bylo pouze základní pojištění, dá se předpokládat konečná sazba 2 % vyměřovacího základu. Základní pojištění bude tvořit invalidní důchod ve výši 40 % vyměřovacího základu (se stejným stropem) a k tomu pojištění spoření na stáří. To znamená, že pojišťovna bude za invalidu platit příslušné procento z příjmu před vznikem invalidity, které měl pojištěnec na spoření na stáří až do výše stropu pro odvod pojistného (podle ročníku narození).
Měla by také existovat možnost rozšířit pojištění o krytí potřeb vyživovaných dětí - částku odpovídající životnímu minimu nezaopatřeného dítěte, vzhledem ke ztrátě možnosti pojištěnce dítě živit.

2) Částečné invalidní důchody

Pojištění pro případ částečné invalidity bude dobrovolné. Částečný invalida bude mít automaticky pouze rovnou dávku. Dobrovolné pojištění částečné invalidity bude možné u zdravotních, případně i komerčních pojišťoven. Rozsah plnění u zdravotních pojišťoven by byl maximálně poloviční ve srovnání s plněním v případě plného invalidního důchodu.

3) Invalidé z mládí

Návrh celoživotní dávky:

40 % průměrné hrubé mzdy plus rovná dávka v případě plné invalidity a 10 % plus rovná dávka v případě částečné invalidity.

Tito lidé vůbec nevstupují do pojišťovacího systému, a nemají tudíž možnost se připojistit, ani nemají žádný vyměřovací základ, z něhož by bylo možné stanovit výši invalidního důchodu. Invalidé z mládí by měli mít nárok na celoživotní dávku, vztaženou k výši průměrné mzdy.

Část třetí: finanční náklady reformy

• Reforma starobních důchodů bude stát tolik, kolik se rozhodneme, že si můžeme dovolit, což je zásadní výhodou. Lze totiž začít se zapojením menšího počtu ročníků a další přidávat až po vyrovnání bilance důchodového účtu. Nebo lze "nastřádat" prostředky (např. z privatizace) a zapojit více ročníků hned. Cena závisí samozřejmě na dalších faktorech: valorizaci důchodů, růstu HDP a mezd, parametrických změnách apod.
• Reforma invalidních důchodů nebude mít žádné náklady. Část pojistného na invaliditu se bude postupně přesouvat do zdravotních pojišťoven, čímž budou ve státním systému invalidní důchodci ubývat.
• Rovná dávka je součástí plánované celkové sociální a daňové reformy. Měla by být ve výši životního minima jednotlivce (letos 2 360 Kč měsíčně).

Na následujícím grafu jsou znázorněny výdaje státního důchodového účtu na starobní důchody v případě reformy a bez reformy. Znázornění je schematické (bez započítání růstu mezd, inflace, valorizace důchodů) jako prostý součet plných starobních důchodů vyplácených ze státního účtu. Plný starobní důchod je důchod plně vyplácený ze státního účtu podle starých pravidel. Nové důchody, které se postupně snižují, jsou na plné důchody přepočteny. V obou případech je zohledněno zvyšování důchodového věku až na 65 let pro muže i ženy.

na ose svislé ose jsou vyneseny důchody v počtech důchodců

Část čtvrtá: cílené snižování pojistného

Jde pouze o možnost, u které základním předpokladem přijetí je akceptování názoru, že v průběžném systému ekonomicky aktivní osoby financují důchody starší generaci a že tudíž "vkladem" do systému jsou nejen peníze, ale i děti. V takovém případě jsou bezdětné osoby "černými pasažéry" a rodiče pouze jednoho dítěte zčásti rovněž. Navíc výchova dětí je záležitost nákladná a rodiče dětí mají na vlastní spoření na stáří méně peněz než lidé bezdětní.

U příležitosti reformy penzí se naskýtá možnost řešit alespoň zčásti problém špatné "zaměstnatelnosti" matek s malými dětmi a invalidů, a to způsobem účinnějším než jsou dnešní sankce a daňové úlevy. Firma, zaměstnávající více invalidů obvykle není příliš zisková a nižší pojistné by pro ni bylo lepším řešením než daňové slevy. Nižší pojistné zlevní cenu práce těchto lidí a můžou se tak zaměstnavateli, pro kterého jsou objektivně problematičtějšími zaměstnanci, spíš vyplatit.

V takovém případě by mohlo kromě výše uvedeného plošného snižování pojistných sazeb dojít i jejich cílenému snižování u vybraných skupin, a to kdykoli v průběhu druhé etapy.

Cílené snižování pojistného:

snižování pojistné sazby rodičům s dětmi (oběma rodičům), snižování pojistné sazby zaměstnavatelům, u zaměstnanců, kteří jsou invalidní, snižování pojistné sazby zaměstnavatelům u zaměstnanců, kteří pečují o dítě do 10 let (u jednoho z rodičů).

Cílový stav, pokud přijmeme metodu cíleného snižování pojistného:

	Pojistná sazba ve tvaru: celkem (zaměstnanec + zaměstnavatel)
	zdravý		invalida
počet dětí	děti nad 10 let	dítě do 10 let	děti nad 10 let	dítě do 10 let
0	16 (6 + 10)	N	11 (6 + 5)	N
1	14 (4 + 10)	9 (4 + 5)	9 (4 + 5)	4 (4 + 0)
2	12 (2 + 10)	7 (2 + 5)	7 (2 + 5)	2 (2 + 0)
3 a víc	10 (0 + 10)	5 (0 + 5)	5 (0 + 5)	0 (0 + 0)

Základní sazba 16 % vyměřovacího základu, minimální 0 %.
Snížení sazeb by analogicky platilo i u OSVČ.
Podmínkou této slevy by byla řádná péče o dítě, příp. u dítěte již dospělého dítě řádně vychované (ke kontrole by stačil trestní rejstřík). V případě, že dítě žije pouze s jedním z rodičů, měl by druhý rodič na slevu nárok pouze pokud by řádně plnil své povinnosti.

Část pátá - varianta bez rovné dávky

Pro případ politického sporu o nastolení principu rovné dávky můžeme celou reformu aplikovat i bez ní.
Pro důchodovou reformu bez rovné dávky je vhodná varianta B s následujícími odlišnostmi:

• Sleva na pojistném rostoucí s věkem by měla interval mezi jednotlivými ročníky pouze půl procentního bodu.
• První etapa reformy by skončila dnem prvního plošného snížení sazby pojistného. Vzhledem k vyššímu počátečnímu výpadku na straně příjmů státního účtu by musela být rozložena v čase.
• Bylo by více "dnů D": Pro každý ročník by byl dnem D ten, v němž by lidé v něm narození dostali možnost vstoupit do nového systému (posledním dnem D by byl právě den prvního plošného snížení pojistného.)
• Vstup do nového systému by byl výhradně dobrovolný ("opt-out") - šlo by tedy o možnost vyvázat se ze starého systému.
• Možnost dobrovolného vstupu by neměly pouze osoby, kterým bude k poslednímu dni D méně než 18 let - pro ty by již byl automaticky platný pouze nový systém. Z toho plyne to, že de facto by druhá (jednotná pojistná sazba pro všechny) a třetí (nové důchody pouze ve výši rovné dávky) etapa reformy skončily přibližně ve stejnou dobu.
• Veškeré slevy pojistného, včetně plošného snižování pojistné sazby, by se týkaly výhradně osob, které vstoupily do nového systému.
• Reforma plných invalidních důchodů by proběhla stejným způsobem jako v případě reformy s rovnou dávkou - povinně pro všechny.

Nevýhodou dobrovolného vstupu do nového systému je to, že reforma je pro stát dražší. Jednak proto, že do nového systému budou vstupovat především lidé s vyššími příjmy (poměr výpadku pojistného je vyšší než poměr snížení výdajů na důchody, vzhledem k redukcím vyšších vyměřovacích základů). Za druhé proto, že sleva pojistného bude muset být celkově vyšší. Reforma také bude trvat déle, přičemž bude administrativně náročnější, a to nejen pro ČSSZ, ale především pro zaměstnavatele, kteří budou muset trvale rozlišovat zaměstnance v novém a starém systému.

 Autorka článku je také autorkou návrhu reformy.

Seznámili jsme vás s dalším návrhem reformy. Co o ní soudíte jako o komplexu? Postrádáte nějaké zásadní prvky? Co byste "vyladili" jinak? Je možně, aby v ČR dal stát občanům možnost, aby se o poměrně významný podíl svého důchodu starali sami? Nebo se přikláníte k tomu, aby slevu z pojistného museli na stáří spořit povinně?