Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Deset let v EU. Vyplatilo se nám členství? A co kdybychom řekli ne?

| rubrika: Očima expertů | 16. 5. 2014 | 6 komentářů
Jak přínosné bylo pro českou ekonomku desetiletí v Evropské unii? Zeptali jsme se státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy, ekonomů Pavla Kohouta a Petra Macha, politologa Jiřího Pehe a zástupců českých podniků a firem.
Očima expertů: Deset let v EU. Vyplatilo se nám členství? A co kdybychom řekli ne?

Na začátku příštího týdne představí Úřad vlády studii, která se zabývá ekonomickým přínosem našeho desetiletého členství v Evropské unii. Shrnutí obsáhlého materiálu si ovšem u nás můžete přečíst už dnes. Tým ekonomů, mezi kterými jsou například Petr Zahradník, Zdeněk Kudrna či Jiří Šatava, ve své práci uvádí, že „účast České republiky na vnitřním trhu přispěla české ekonomice jen v roce 2013 zhruba 1,7–3,3 procenta celkového národního produktu, což představuje 65–130 miliard korun. Při postupném zvyšování přínosů vnitřního trhu tedy od roku 2004 Česká republika získala mezi 510 a 1020 miliardami.“ Celkově pak mělo Česku členství v unii přinést dokonce přes tři biliony korun. A dalo se jistě, například z různých dotačních programů, vytěžit ještě víc. Řada jiných ekonomů ale spatřuje právě v dotacích největší minus, které Unie (nejen nám) přináší. Například podle Pavla Kohouta jsou dotace příčinou obrovského plýtvání a pokřivení trhů, se kterým se bude muset kontinent hodně dlouho vyrovnávat. Většina oslovených odborníků se ale přesto shoduje, že u členství v Evropské unii výrazně převažují klady nad zápory.

Přečtěte si, jak naše dosavadní působení v Evropské unii hodnotí ekonomové, politologové a zástupci podnikatelského prostředí. Souhlasí s interpretací Úřadu vlády, podle kterého mělo členství v Evropské unii pro české hospodářství jednoznačně významný přínos? Bude pozitivních i dalších deset let? A jak by to vlastně vypadalo, kdybychom do Evropské unie v roce 2004 byli nevstoupili?

Tomáš Prouza

ekonom, státní tajemník pro evropské záležitosti

Tomáš Prouza
+144
Líbí
Nelíbí

exkluzivně

Kde že byla řeč o bililonech, které nám přineslo členství v Unii? Leckde.

Jenže my k tomu máme poněkud obšírnější shrnutí studie, která bude představená až v pondělí na tiskové konferenci na Úřadu vlády. Takže už teď si můžete chystat munici...

Česká ekonomika na členství v Evropské unii výrazně vydělává. Ekonomická studie, kterou Úřad vlády představuje v pondělí, poskytuje tvrdá data, ze kterých vyplývá, že bez Unie bychom byli výrazně chudší. Desetileté členství nám přineslo víc, než celá česká ekonomika vyprodukovala za rok 2004, tedy zhruba 300 tisíc korun na osobu.

Jak budou vypadat následující roky České republiky v Evropské unii, záleží jen na nás. K nastartování české ekonomiky máme takové prostředky jako nikdy dřív. Příjmy pocházející z uskutečňování kohezní politiky Evropské unie jen loni představovaly 73,5 procenta celkových příjmů České republiky z rozpočtu Unie. V příštích letech musíme především zefektivnit čerpání kohezních fondů, což je jedna z priorit současné vlády. Pro rozvoj české ekonomiky je třeba čerpat co nejdříve, abychom urychlili téměř stagnující konvergenci k patnáctce „starých“ států Evropské unie.

Studie zpracovaná pro Úřad vlády ukazuje, že jen bez takové samozřejmosti, jakou pro nás dnes představuje vnitřní trh, by náš HDP byl loni nižší o 2,5 procenta a nezaměstnanost vyšší o 1,5 procenta. Jinými slovy k současným zhruba 600 tisícům nezaměstnaných by přibylo minimálně dalších 75 tisíc osob bez práce, a to jen kvůli tomu, že bychom stáli mimo jednotný trh Evropské unie.

Petr Mach

ekonom a předseda Strany svobodných občanů

Petr Mach
+251
Líbí
Nelíbí

Evropská unie si neumí přiznat neúspěch. V roce 2000 si vytyčila stát se do roku 2010 „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa“. Výsledkem je vysoká nezaměstnanost, propad ekonomického výkonu, předlužení států. Jasně, že naše členství v Unii má přínosy i zápory. Jak poznat, jestli převažují výhody nad nevýhodami? Kdyby výhody převažovaly, rostla by naše ekonomika a rostly by platy více než před vstupem, nezaměstnanost by byla nižší než před vstupem. Jenže pravý opak je pravdou! Není se co divit – vyhazujeme peníze oknem za neproduktivní dotace, zvyšujeme daně, platíme miliardy za elektřinu ze solárních panelů. Jedna unijní regulace za druhou brzdí naši ekonomiku. Buď se v tom budeme takto dalších deset let plácat, nebo se povede zastavit příval euronesmyslů v Bruselu. Nečekejme se založenýma rukama a odmítněme euro, odmítněme další euronesmyslné nápady.

Jiří Pehe

politolog a publicista

Jiří Pehe
-100
Líbí
Nelíbí

Přínosy členství v Evropské unii jsou nezpochybnitelné. A nejsou to jen ty hmatatelné, jako jsou evropské fondy, ale i nehmatatelné, jako je změna pohledu zahraničních investorů na země, které se stanou součástí stabilního a víceméně transparentního prostředí. Česká republika, stejně jako další nové členské země, prošla ještě před vstupem významnou institucionální modernizací, která byla pro řadu zahraničních investorů jedním z důvodů, proč se nakonec při umisťování investic rozhodli raději pro Českou republiku než třeba nějakou „levnější“ zemi, která institucionální a právní modernizací spojenou s členstvím v Unii neprošla.

Na druhou stranu má bohužel pravdu premiér Bohuslav Sobotka, když tvrdí, že jsme potenciálu členství nedokázali plně využít. Nejde jen o nevyčerpané či rozkradené evropské fondy, ale i o jakousi podivnou českou rezistenci vůči dalším změnám od okamžiku, kdy jsme přestali být kandidátskou zemí, na kterou měl Brusel „páky“. Možná by tak bylo na místě neptat se, zda bylo členství v Evropské unii pro nás přínosem (neboť tím nepochybně bylo), ale ptát se, proč nebylo takovým přínosem, jakým být mohlo.

Pavel Kohout

ekonom, Partners

Pavel Kohout
+100
Líbí
Nelíbí

Na tuto otázku nelze odpovědět, neboť nemáme k dispozici pohled do paralelního vesmíru, v němž by Česko do Evropské unie v roce 2004 nevstoupilo. Nevíme tedy, jak by se Česko vyvíjelo, kdyby nebylo v Unii nebo kdyby si dokázalo vyjednat lepší přístupové podmínky.

Z důsledků členství v Evropské unii bych uvedl dva velké klady a dva velké zápory. Mezi klady nepochybně patří odbourání veškerých vnitřních celních bariér. Druhým velkým kladem je volný pohyb osob. Hodnota faktu, že český občan se smí svobodně usadit ve kterékoli členské zemi, přijmout zaměstnání, podnikat nebo dokonce volit v místních volbách, je nevyjádřitelná pro někoho, kdo ještě zažil železnou oponu.

Největším záporem Evropské unie je z mého hlediska paradoxně to, co bývá nejvíce chváleno: evropské dotace. Nevidím jediný klad. Evropské dotace přinášejí obrovské plýtvání, neuvěřitelnou neefektivnost vynakládaných prostředků, korupci, pokřivení ekonomiky, zkažení férové soutěže. Čím víc dotací, tím hůř. Čím „lepší“ bilance, tím škodlivější pokřivení ekonomiky. Není žádná náhoda, že evropská krize nejvíce postihla největší příjemce dotací: Řecko, Španělsko, Portugalsko, Irsko a jižní Itálii. Všechny tyto ekonomiky byly dotacemi nevratně zmrzačeny. Řecko si vyjednalo při vstupu třikrát větší strukturální a kohezní dotace, než by odpovídalo jeho velikosti. Řekové si mysleli, jak jsou mazaní, ale jejich nátlak měl tři důsledky. Za prvé, potřeby kofinancování vytvořily chronický tlak na růst výdajů státního rozpočtu. Řecká finanční krize začíná tedy u dotací. Za druhé, příliv peněz způsobil růst nákladů a pokles konkurenceschopnosti. Stagnace řeckého průmyslu začíná rovněž u dotací. Za třetí, obrovská míra přerozdělování nutně vyvolala korupci. Prohnilost řecké politiky začíná rovněž u dotací.

Další problém je tlak na vznik evropského federálního státu, přičemž v pozadí stojí touha bruselských politiků zvýšit svoji moc zavedením evropských federálních daní. V tomto případě jde zatím o skrytou hrozbu, protože europolitici vědí, že podobná představa občany děsí: platit k normálním daním ještě nějaké eurodaně navíc! Pokud však někdy europolitici podlehnou sdílnější náladě, lze slyšet věci, ze kterých vstávají vlasy hrůzou. Pokud by se uskutečnil katastrofický scénář a unijní politici by se zmocnili vlády nad evropskými financemi, čekalo by nás na celém kontinentě daňové peklo, z něhož by nebylo úniku.

Markéta Šichtařová

ekonomka, Next Finance

Markéta Šichtařová
-33
Líbí
Nelíbí

Ano, vstup do Evropské unie byl pro Českou republiku přínosem. Skutečně usnadnil pro nás pohyb našeho kapitálu, zboží a služeb i osob. Když nic jiného, vidíme to při každé cestě do zahraničí. Trochu nám otevřel i pracovní trh. Je ale potřeba dodat, že jednotný trh Unie nefunguje tak, jak by měl. Zmírnění některých překážek pohybu lidí, zboží nebo peněz neznamená jejich odbourání. Do značné míry je jednotný trh vlastně fikcí: ceny jsou stále různé (typicky – ale nejen – u potravin), pohyb pracovních sil je stále administrativně komplikovaný. A dokonce ani tak technologicky pokročilé odvětví, jako je bankovnictví, nezvládá aplikovat jednotný trh, protože když Čech chce založit účet třeba v Polsku, je to spojeno s řadou nesmyslných právních a zbytečně komplikujících úkonů, které nesouvisí jen s jazykovou bariérou (což by bylo pochopitelné), ale i s tím, že zahraniční banka na vás pohlíží jako na zcela neznámého, nevyzpytatelného klienta bez historie a bez jakéhokoliv právního ukotvení – což by ovšem na skutečně jednotném trhu nemělo platit. Založení podobného účtu ve Švýcarsku je mnohem jednodušší, ačkoliv Švýcarsko členem Evropské unie není. Jinými slovy, přínos Evropské unie by mohl být mnohem vyšší, než je.

Jan Bureš

hlavní ekonom Ery

Jan Bureš
-34
Líbí
Nelíbí

Z ekonomického hlediska je naše členství v Evropské unii jednoznačně pozitivní. Hlavním přínosem je prohloubení vzájemného obchodování se zeměmi Unie. Efekt prohlubování ekonomických vztahů a většího zapojování Česka do vnitřního trhu byl vidět už před naším vstupem do Unie, kdy sem z tohoto důvodu začalo proudit velké množství přímých zahraničních investic, které zapojovaly pobočky nadnárodních koncernů do odběratelských řetězců, ve kterých by se jinak Česko zdaleka tak dobře neuchytilo. Otázkou je, jestli má vůbec smysl pokoušet se o kvantifikaci tohoto přínosu. Těžko se dá totiž odhlédnout od dalších důležitých faktorů, které měly vliv na vývoj naší ekonomiky v posledních deseti letech.

Složité je také odhadovat, jak to s námi bude vypadat za dalších deset let. V našem hospodářství už asi těžko dojde k tak výrazné změně, jakou jsme mohli zaznamenat se vstupem do Unie. Česká ekonomika je však nyní dobře integrovaná v rámci Evropské unie a dostáváme tak příležitost k tomu, abychom se začali rozvíjet i v odvětvích a oborech, které jsou sofistikovanější a u kterých je přidaná hodnota vyšší, než jsme byli doposud zvyklí. Příkladem by mohl být automobilový a strojírenský průmysl.

Odpověď na otázku, jak by to vypadalo, kdybychom do Unie nebyli vstoupili, je rovněž hodně hypotetická. Obecně by to pravděpodobně znamenalo horší přístup na evropské trhy, a tedy menší rozvoj domácích podniků. Někdo by sice mohl argumentovat dnešní horší regulatorní zátěží, ale to je, myslím, snesitelná daň za to, že jsme schopni fungovat na jednotném trhu. Alternativní scénář, ve kterém bychom stáli mimo Evropskou unii, by proto měl z mého pohledu víc hodně negativních důsledků.

Karel Havlíček

předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Karel Havlíček
+69
Líbí
Nelíbí

Tak jako jsme dřív jezdili za zákazníky z Českých Budějovic do Brna, tak se dnes v jednom dni otočíme do Londýna nebo do Milána. Studenti mohou bez větších problémů absolvovat část vysoké školy v Ostravě a další část v Barceloně. I malé firmy mohou pracovat na výzkumných projektech společně s několika vědeckými pracovišti z celé Evropy. Můžeme cestovat, studovat a investovat, kde se nám zlíbí, a nestojíme nikde s čepicí v ruce. Koblihy, žárovky, neuchopitelný Evropský parlament a statisíce bruselských úředníků s přesvědčivým výrazem v očích – to všechno mě sice otravuje, ale proti tomu, co jsem vyjmenoval v úvodu, se jedná o malichernosti. Ano, uznávám, že naše státní instituce nebo politici přicházejí o velkou část vlivu, který se přesouvá do Bruselu nebo Štrasburku. Při pečlivém pohledu do našich poslaneckých lavic mě to ale nečiní neklidným.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Roklen24.cz

Lukáš Kovanda
+122
Líbí
Nelíbí

Když před deseti lety Česká republika vstoupila do Evropské unie, připojila se bezpochyby k elitnímu klubu. Jeho „žití z podstaty“ – a vlastně i z dluhu – v té době upozaďovala, ba maskovala nejen nadměrná likvidita globální ekonomiky, ale přeneseně i lokomotiva jménem Čína a s ní spjatá levná práce, z níž ještě tehdy Západ značně těžil. Zcela zásadním přínosem členství v klubu se z hlediska Česka zdá být rozkvět zahraničního obchodu. V samotném roce 2004 stoupl vývoz ze země o takřka 26 procent (zatímco v roce 2003 jen o devět procent). Za posledních deset let pak vývoz z České republiky stoupl více než dvojnásobně; v eurovém vyjádření narostl o 135 procent, zatímco v celé Evropské unii dosáhl přírůstek „jen“ 67 procent. Vývoz však rostl už od roku 1996, kdy Česko podalo přihlášku do Unie – do roku 2004 stoupl více než dvojnásobně.

Nutno však říci, že volný evropský obchod je ve své podstatě výsledkem existence Evropského hospodářského prostoru, nikoli Evropské unie. Součástí tohoto prostoru jsou i země, které do Unie nepatří, konkrétně Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Tento trojlístek pak společně se Švýcarskem tvoří Evropské sdružení volného obchodu, EFTA. Český zahraniční obchod by se patrně podobně dobře rozvíjel, i kdybychom v posledních deseti letech byli členy jiného klubu než Evropské unie, a sice klubu EFTA. Dnes se ale jasně ukazuje hlavně to, že starý kontinent nemůže žít z podstaty věčně. A také to, že centralizace a objem přerozdělování, jež bohužel nadále rostou, zřejmě nejsou tou správnou cestou k jeho dalšímu rozkvětu.

Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

Pavel Sobíšek
+53
Líbí
Nelíbí

Přínosy české ekonomiky ze vstupu do Evropské unie jsou nepochybné. Kvantifikace je samozřejmě poměrně obtížná, protože nevidíme na druhý břeh. Troufám si nicméně tvrdit, že by při pochybnostech ohledně vstupu do Unie nezachytilo Česko první vlnu přílivu přímých zahraničních investic v letech 2000 až 2003. Právě tyto investice byly pro rozvoj země klíčové a těžíme z nich dosud formou reinvestic firemních zisků, rozšiřování a prohlubování produkce. Jak by situace mohla vypadat bez vstupu do Unie, lze aspoň přibližně modelovat na příkladu Slovenska v období mečiarismu. Upadání tamní ekonomiky bylo tehdy značné, i když Slovensko následně dokázalo zpoždění velmi rychle dohnat.

Zda bude ekonomicky úspěšných I následujících deset let našeho členství, záleží především na nás. V roce 2004 stálo osm zemí ze střední a východní Evropy na podobných startovních pozicích, počáteční pozitivní efekty členství se ale už z velké části vyčerpaly. Nyní jsou podmínky k dalšímu rozvoji diverzifikovanější, takže naše ekonomické dohánění vyspělejších sousedů může pokračovat, jen pokud budeme mít co nabídnout.

Petr Kužel

předseda Hospodářské komory

Petr Kužel
-15
Líbí
Nelíbí

Anketa

Se kterým hodnocením desetiletky v Unii nejvíc souzníte?

Výhody našeho vstupu do Evropské unie jsou nezpochybnitelné. Členství v Unii přineslo pro Českou republiku, ale i ostatní země – včetně stávajících členských zemí – významný hospodářský rozvoj. Přistoupení k Unii mělo a má i nadále významný dopad na přírůstky HDP, nastal masivní příliv přímých zahraničních investic a obrátila se záporná bilance českého zahraničního obchodu, která má od roku 2004 trvale aktivní saldo. Česká republika se stala také čistým příjemcem dotací, které byly využity v řadě oblastí. Obrovským přínosem je též zapojení do vnitřního trhu, který je největším ekonomickým prostorem na světě, a přináší tak českým podnikatelům velký potenciál.

Vývoj směřování Unie v další dekádě našeho členství je těžké odhadovat, ale je nepochybné, že výhody a přínosy se budou s dalším sbližováním členských států zvětšovat. Je proto důležité na úrovni Evropské unie pokračovat v ekonomické integraci, především v odstraňování bariér na vnitřním trhu. Důraz je také potřeba klást na eliminaci byrokracie, kterou evropská legislativa přináší, a prosazování toho, aby každý legislativní návrh na evropské úrovni doprovázelo důsledné vyhodnocení jeho dopadů na podnikatele, především na malé a střední podniky. Z pohledu Česka je nutné co nejhlasitěji odmítat opatření, která vedou ke snižování konkurenceschopnosti českých i evropských podnikatelů, například v oblasti obnovitelných zdrojů energie či emisí oxidu uhličitého. V neposlední řadě je také velmi důležité nastavení pravidel pro čerpání prostředků z fondů kohezní politiky pro nové programovací období tak, aby byly tyto prostředky efektivně a účelně vynaloženy k podpoře konkurenceschopnosti a ekonomického růstu České republiky, tedy zejména do vzdělávání, vědy a výzkumu a dopravní infrastruktury.

Aleš Michl

ekonom, analytik Raiffeisenbank
Aleš Michl
-32
Líbí
Nelíbí

Kouněte na graf níž, první půlku členství v Evropské unii jsme zvládli, druhou proflákali… Pokud bychom pokračovali dál jako v posledních čtyřech pěti letech, nedoženeme německé a rakouské platy nikdy.

Vezmu průměrný hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele patnácti nejvyspělejších zemí Evropské unie a položím to na roveň stu procent. Při vstupu do Evropské Unie jsme byli na zhruba 69 procentech. Nyní je Česká republika na 75 procentech.

  • RSS
  • Kindle
  • Poslat e-mailem
  • Vytisknout

Líbil se vám článek?

+6
Ano
Ne

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

16. 5. 2014 20:59

přečtěte si to ještě jednou, odložte u toho bůček a nedopitý pivo, krkněte si a prdněte a zkuste si vzpomenout, co je to mozek...

Reagovat

 

+9
Líbí
Nelíbí

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

16. 5. 2014 12:34

Zdá se mi to, nebo je ta Šichtařová trochu blbá?

Reagovat

 

-5
Líbí
Nelíbí

Další příspěvky v diskuzi (6 komentářů)

18. 5. 2014 | 20:04

To se vám zdá, ta je blbá úplně. více

18. 5. 2014 | 13:30 | Jiří Zahrádka

Problém je, že většina ekonomů automaticky spojuje EU s volným obchodem. Ten lze ale zajistit, jak v anketě také zaznělo, prostřednictvím EFTA (resp. EHP) příp. švýcarským modelem (bilaterální smlouvy). Za neskutečné však...více

18. 5. 2014 | 8:18

Ona hlavně kyne. Evidentně jí ta unie svědčí:) více

16. 5. 2014 | 20:59

přečtěte si to ještě jednou, odložte u toho bůček a nedopitý pivo, krkněte si a prdněte a zkuste si vzpomenout, co je to mozek... více

16. 5. 2014 | 12:34

Zdá se mi to, nebo je ta Šichtařová trochu blbá? více

Naposledy navštívené

Články

Produkty a instituce

Kalkulačky

Poradna

Finanční subjekty

Nabídky práce

Obchodní rejstřík

Osoby v obchodním rejstříku

Části obce

Městské části

Obce

Okresy

Témata

Potenciální míra růstu, Starobní penze, Burzovní obchody, andrej babiš, daň z příjmů, zdravotně postižení, výsluhy, školkovné, hanuš němeček, otcovská kvóta, převzetí, státní investice, registr ekonomických subjektů, zdravotní asistence, nemoci, Věnceslava Holubová, Milan Beranek, sirotek

3M64875, 3M64875, 7B49784, 007MERIN, 007MERIN

Přihlášení

Jméno

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!

Všechny materiály © 2000 - 2016 Peníze.CZ a dodavatelé. Všechna práva vyhrazena.

ISSN 1213-2217. Doslovné ani částečné přebírání materiálů není povoleno bez uvedení zdroje a předchozího písemného svolení.
Peníze.CZ vydává společnost Partners media, s.r.o.
Člen SPIR - Sdružení pro internetovou reklamu. Člen SVIT - Sdružení vydavatelů internetových titulů při UVDT.

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.OK