Rychlejší než soudy

Rozhodčí řízení (arbitráž) se stává v České republice stále oblíbenějším způsobem řešení právních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byl nutný příslušný soud. Proto v posledních několika letech vznikla celá řada tzv. rozhodčích center, tedy sdružení rozhodců, která nabízejí arbitrážní služby.

Tradiční doménou rozhodčího řízení jsou spory mezi podnikateli, tj. obchodní věci. Trendem poslední doby však je, že stále více obchodních společností vkládá rozhodčí doložky do smluv, které uzavírají se spotřebiteli. V České republice to platí obzvláště o společnostech nabízejících spotřebitelské úvěry a prodej na splátky. Mnohá z rozhodčích center se specializují právě na tento druh sporů. Přesné statistiky o počtu každoročně rozhodnutých sporů dotyčná centra zpravidla nezveřejňují, ale v případě nejznámějších rozhodčích center může jít až o několik tisíc sporů ročně.

V dnešním a příštím článku proto podrobněji rozebereme jeho podstatu, upozorníme na jeho hlavní výhody a nevýhody a popíšeme jeho charakteristické rysy.

Podstata rozhodčího řízení

Ke komu mohou dostat dlužníka některé finanční instituce

Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. Home Credit a.s., Komerční banka, a.s., Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., Česká pojišťovna a.s., Česká spořitelna, a.s., Beneficial Finance, a.s., Domácí Půjčky, a.s., či Raiffeisenbank a.s. Sdružení rozhodců, s.r.o. CETELEM ČR, a.s., GE Money Bank

Základem rozhodčího řízení je písemná dohoda stran o tom, že jejich majetkový spor rozhodne namísto státního soudu jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud. Podstata spočívá v tom, že strany smluvně přenášejí pravomoc rozhodnout daný spor ze státních soudů na soukromý subjekt, který si samy určí. Výsledkem rozhodčího řízení je rozhodčí nález, který autoritativně stvrzuje práva a povinnosti stran a jenž má dle zákona zásadně tytéž právní účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí a je vykonatelný soudem nebo soukromým exekutorem.

Rozhodčí smlouva

Podmínkou pro to, aby konkrétní spor mohl být projednán v rozhodčím řízení, je existence platné písemné rozhodčí smlouvy. Rozhodčí smlouva může mít dvě základní formy:

• Rozhodčí doložka - písemné ujednání o rozhodčím řízení je preventivně součástí již uzavírané smlouvy (např. kupní smlouvy, smlouvy o dílo, nájemní smlouvy, smlouvy o úvěru atd.) a týká se všech majetkových sporů, které v budoucnu vzniknou z tohoto právního vztahu. Rozhodčí smlouva je tu tedy uzavřena ještě před tím, než spor vznikne.
• Strany se o rozhodování sporu v rozhodčím řízení dohodnou následně, až po vzniku sporu (tzv. smlouva o rozhodci). Pak se rozhodčí smlouva týká jen dotyčného již vzniklého sporu.

V praxi je častější preventivní sjednání rozhodčí smlouvy, tj. pro případ, že v budoucnu z daného právního vztahu vznikne mezi stranami majetkový spor.

Jaké spory mohou být předmětem rozhodčího řízení?

Co upravuje zákon o rozhodčím řízení

Okruh sporů, které lze projednat a rozhodnout v rozhodčím řízení Náležitosti rozhodčí smlouvy Kdo může být rozhodcem Určení a jmenování rozhodců Zvláštní pravidla týkající se stálých rozhodčích soudů Hlavní zásady, jimž se řídí postup rozhodců v rozhodčím řízení Náležitosti rozhodčího nálezu Zrušení rozhodčího nálezu soudem Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů Český zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů dává smluvním stranám velmi široký prostor, v jehož rámci si mohou zvolit jak konkrétního rozhodce, tak bližší procedurální pravidla, podle nichž rozhodce spor projedná a rozhodne.

Rozhodčí smlouva se může vztahovat jen na "majetkové spory", tedy na takové spory, kde se žalobce domáhá, aby mu žalovaný poskytl plnění majetkové povahy - např. zaplatil peněžitou částku, vydal věc, vyklidil nemovitost, dodal zboží, provedl určitou činnost, či naopak se nějakého jednání zdržel. Majetkovým sporem je samozřejmě i spor o samotnou existenci určitého práva majetkového rázu - např. spor o určení existence vlastnického práva k dané věci.

Předmětem rozhodčího řízení naopak nemohou být věci týkající se osobního stavu (určení otcovství, rozvod manželství, osvojení aj.). V rozhodčím řízení dále nelze projednávat spory vzniklé v souvislosti s exekucí či konkursem a vyrovnáním (např. spor o vyloučení majetku z exekuce či konkursní podstaty).

Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít jen tehdy, pokud by o daném předmětu řízení mohly strany uzavřít smír podle občanského soudního řádu. V rozhodčím řízení tak nelze řešit např. spory o výživné nezletilého dítěte. Musí se zároveň jednat o takové majetkové spory, k jejichž projednávání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu (např. některé majetkové spory mezi účastníky telekomunikačního trhu nerozhoduje soud, ale Český telekomunikační úřad).

Srovnání rozhodčího a soudního řízení

Výhody a nevýhody rozhodčího řízení

Základní výhody rozhodčího řízení by šlo stručně shrnout heslem "svobodná volba, konkurence, flexibilita, neformálnost, rychlost". Smluvní strany si mohou zvolit z mnoha poskytovatelů rozhodčích služeb takové rozhodce, kteří jim nejlépe vyhovují (např. specialistu na příslušné odvětví práva či na daný obor). Mohou se přitom řídit dobrou pověstí daného rozhodce či rozhodčí instituce. Strany mají rovněž široký prostor, v jehož rámci si mohou ujednat procedurální pravidla, podle nichž bude jejich spor projednán a rozhodnut. Zpravidla se však strany podrobují rozhodčím a poplatkovým řádů toho či onoho rozhodčího centra či stálého rozhodčího soudu.

Kombinace relativně svobodné konkurence na trhu arbitrážních služeb a ziskového motivu by měla zajistit, že v delším období budou ekonomicky nejúspěšnější ty rozhodčí instituce, které budou nabízet nejkvalitnější službu "zákazníkům", tj. budou rozhodovat právní spory rychle a přiměřeně kvalitně. Ziskový motiv a tlak konkurence vede k tomu, že je ve vlastním zájmu poskytovatelů arbitrážních služeb, aby jejich služby byly dostatečně kvalitní a jejich rozhodnutí byla spravedlivá a nestranná.

Naproti tomu u státního soudnictví lze rozpoznat mnohé nešvary, které jsou typické u monopolně poskytovaných služeb, resp. u "byrokratického managementu". Soudní řízení probíhá podle pevně daných a vysoce formalizovaných detailních pravidel, které vedou k průtahům v řízení. Ke každé změně procedurálních pravidel je třeba novelizovat zákon, což zapříčiňuje určitou "zkostnatělost" soudních procedur. Odměna soudců se nijak neodvíjí od spokojenosti "spotřebitelů" s jejich službami. Jinak řečeno, soudci nemají žádné ekonomické pobídky k tomu, aby rozhodovali dostatečně rychle a kvalitně, resp. jejich peněžní odměna není závislá na rychlosti a kvalitě jimi odváděné práce.

Základním záporem soudního řízení je tudíž neúměrná délka projednávání soudního sporu a s tím související vysoké finanční i časové náklady řízení. Četné průtahy v řízení nastávají i v důsledku existence opravných prostředků a větší formálnosti řízení. Základním přínosem soudního řízení naopak může být právě to, že probíhá podle pevně daných pravidel (vyšší právní jistota) a že strany mají možnost nechat prověřit správnost a zákonnost rozhodnutí soudu první instance soudem vyššího stupně prostřednictvím řádných opravných prostředků (odvolání).

Příště: Průběh rozhodčího řízení

Mělo by se rozhodčí řízení uplatňovat i ve vztahu ke spotřebitelům?