Předpověď burzovního počasí

Třetí rok poklesu trhů máme "za sebou", ale co je před námi? A co s faktem, že zatímco Dow Jones (profil, názory) o 17 % klesl, náš PX 50 (profil, názory) o 17 % vzrostl a patří k nejvýkonnějším na světě?

U indexu Dow Jones byla Velká deprese jediným obdobím, v němž došlo ke čtyřletému poklesu, zatímco tříletý útlum nalezneme navíc ještě i v letech 1901-03 a 1939-41. V uplynulém století se tedy vyskytl čtyřikrát. To je ovšem jen velmi povrchní pohled, který nebere v potaz hloubku korekce ani velikost předcházející "bubliny". A tak např. dvouletý pokles 1973-4 způsobil ztrátu –40 %, což bylo víc než ony zmíněné tříleté poklesy. Celkově současná ztráta 2000-02 činí jen –27,5 % a je také nižší. A jak bujná byla předchozí býčí období? Před Velkou depresí vylétl trh během pěti let na víc než trojnásobek, což v 2. polovině 90. let také, ale za celá devadesátá léta o 4,5násobek a od roku 1980 na neuvěřitelný 20tinásobek! Přitom za Velké deprese klesl DJIA o plných 80 % a kurzy se tak dostaly zpět "před" celé předchozí býčí období. Proti tomu je celá současná korekce stále ještě procházkou růžovým hájem, i když DJIA loni vykázal největší propad od 1977 (a prosincový vývoj byl dokonce nejhorší od roku 1931).

Některé jevy se vyskytují velmi nepravidelně. Skutečnost vždy opět překvapí, je vždy znovu trochu jiná, i když bývá v mnohém stejná. Statistikové se tedy chopili počtu pravděpodobnosti a všechno chtějí počítat. Místo matka příroda bychom prý klidně mohli říkat matka náhoda.

Můžeme se obracet pro poučení k historii? Jistě, i když každá událost nebo každé období se odehrálo v jiném kontextu, za jiné situace. Tak jako každá povodeň měla jiný průběh, různé okolnosti, jinak "poskládané" příčiny. Mocné síly náhodných jevů nejsou jistě příčinami, ale často je používáme jako jediný objektiv, kterým můžeme svět sledovat, „dívat se“ na něj z nadhledu, i když většinou bohužel jen jako na historickou mapu. Ale cítíte to „objektivní“ ve slově objektiv? Paralela s mikroskopem nebo naopak dalekohledem je na místě – i tam jevy jen "vidíme", zatímco příčiny musíme hledat jinak.

Jakou sílu předpovědi mají různé vědní disciplíny či teorie? Ty fyzikální poměrně dobrou, ale ty složitější jen asi ve stylu: když hodně zaprší, bude velká voda… Pravděpodobnost je hezká teorie, ale ekonomická realita se podle ní neřídí. Kyvadlo konjunktury a recese se přitom kývá, což lze statisticky velmi přesně vyhodnotit. Statistické výsledky jsou tedy sice „řízeny“ ekonomickou realitou, ale poměrně dobře (přehledně) ji potom popisují. Dostáváme se tak téměř do situace Alberta Einsteina, který odmítal pravděpodobnostní interpretaci kvantové teorie slavným argumentem: "Bůh nehraje v kostky". Asi nehraje, ale právě tímto aparátem dodnes umíme spočítat v mikrosvětě aspoň něco.

Ekonomika také není žádné házení kostek či mincí – je příliš "řízena", ať už máme na mysli státní zásahy, legislativní regulaci nebo autonomní rozhodování investorů. Ostatně právě teorie efektivních trhů pracuje zřejmě s příliš racionálními předpoklady – vychází totiž z toho, že investoři se rozhodují samostatně na základě nejlepších dostupných informací. Oni však nerozhodují ani autonomně či samostatně, ale pod těžkým tlakem informací médií a analytiků. Záplavy informací pak dále významně prohlubují extrémy rozkývání nálad (těm se na burze říká sentiment). Tyto vlny zase opět vyvolávají jakýsi zesilovač, který pak způsobuje laviny či spirály prodejů či nákupů – zejména nafukování nebo ještě dramatičtější "praskání" bublin.

Povodeň v akciích

I u nás přišla další povodeň už po půl roce, i když prý jen "pětiletá". Máme se však připravit na jarní, horší. Stoletá voda se pochopitelně nemusí objevit během sta let. Ale může – a zase klidně víckrát, nikoli jen jednou. A co takhle dvousetletá voda? Již nepřesný název "stoletá voda" jakoby našeptávala, že přijde jednou za sto let, přitom však znamená pouze, že přichází s pravděpodobností 1/100 – jediného procenta. To vůbec nic nevypovídá např. o tom, zda nepřijde dva roky po sobě. Ve skutečnosti je pravděpodobnost výskytu takové "stoleté" vody v celém století „jen“ 63,4 %. Zdá se vám to málo? Zato pravděpodobnost alespoň jednoho výskytu "dvousetleté" vody je v témž století 39,4 % a pětisetleté vody 18 %! A to už tak optimistické není.

Dokonce je až paradoxní, že příchod stoleté vody vlastně řádově zvyšuje pravděpodobnost, že přijde (přichází) některá z těch ještě horších. To je jasné, protože každé stoleté vodě musí předcházet padesátiletá – riziko tedy již při hlášení padesátileté vody prudce roste. Zde jde o podmíněné jevy – každý pohyb (pokles nebo růst) nějaké hodnoty bychom mohli chápat jen jakoby "začátek" daleko většího výkyvu.

Kam a jak se bude ubírat světová ekonomika? Pomůže nám k odpovědi historická zkušenost? Akcie jsou rizikové a jejich neúspěšné roky běžné – ze všech dat (podle LSE za 102 let v 16 zemích) vyplývá, že v historii bylo neúspěšných 38 % všech ročních výnosů. Ale čtyřletý souvislý pokles? Statistika odpovídá: k tříletému zápornému období došlo ve 20. století jen v 6 procentech případů. To je hodně vzácný výskyt, ale přesto musíme vývoj roku 2002 chápat jako nezávislý jev (nepoznamenaný předchozím poklesem), a tak pravděpodobnost výskytu dalšího pádu byla opět plných 38 %.

Můžeme tedy očekávat další špatný rok? Z historie vyplývá, že čtyři neúspěšná období za sebou se vyskytla jen v pouhých 2 procentech. Ale opět – jako při házení mincí – na nový hod nemá vliv ani milion předcházejících! Pravděpodobnost, že přijde další (už čtvrtý) špatný rok 2003 tedy je opět 38 %. Chtělo by se říci bohužel, ale takový je asi život. Pro optimisty mám ovšem naopak dobrou zprávu: pravděpodobnost, že v roce 2003 trhy porostou, je značně vyšší, plných 62 %.

Není nad volby

Ještě vyšší šanci nabízí historik David Schwartz, který se podle Reuters věnuje dějinám akciových burz a vysledoval jinou "dějinnou zákonitost": v letech předcházejících roku prezidentských voleb v USA akciové trhy ožívají (zejména londýnská burza, která – alespoň v případě posledních třinácti amerických prezidentských voleb – stoupla nejméně o 20 %). Dodejme, že průměrný výkon indexu Dow Jones byl za tyto předvolební roky "jen" rovných 18 %. Přitom však průměrný výnos (tedy správně koeficient extrapolace) vývoje za posledních 25 let byl 9,66 %, kdežto za celých 50 let jen 6,93 %. Jenže vysoká inflace (v letech 1971-91 v USA dosahovala průměrně 6,3 %) osekala reálné výnosy zejména v 80. letech.

Zůstaňme tedy realisty – vývoj zřejmě rozdělí dvě půle roku: první bude nutně ovlivněna konfliktem v Iráku, v druhé polovině zůstává vývoj zcela otevřen… U nás se loni "vytáhly" Komerční banka (profil, názory) a Philip Morris (profil, názory), doženou je letos ČEZ (profil, názory), Český  Telecom (profil, názory) i Unipetrol (profil, názory)? Dokdy zůstanou podhodnocené?

Jsou české akcie podhodnocené? Pokud ano, do kdy zůstanou? Zaujal vás graf klouzavých průměrů indexu Dow Jones? Podělte se o své názory s ostatními.