Řecká ekonomika se pomalu ale jistě dostává na úplné dno. Dlouhý život na vysoké noze, který byl možný jenom díky výraznému zadlužování, nyní nese hořké plody. Podle některých ekonomů již Řecku není pomoci a po řeckém bankrotu Evropu zasáhne finanční krize spojená s krachem mnoha bankovních institucí. Nejsilnější země Evropské unie v čele s Německem a Francií vymýšlejí plány, jak by ještě mohly tomuto drastickému scénáři zabránit. O tom, že ve svoji záchranu nevěří ani samotní Řekové, tento týden informoval prestižní magazín Financial Times. Obyvatelé bankrotem ohroženého státu si totiž začali hromadně vybírat úspory z tamějších bank. Někteří následně nakupují zlato, nebo ukládají peníze na konta v zahraničí.
Theodoros Kolokotronis. Pět tisíc drachem s hrdinou osvobozeneckého boje proti otomanské říši z řecké sekce Muzea bankovek.
Podle některých ekonomů by pro Řecko mohlo být řešením vystoupení z eurozóny a návrat k původní měně – drachmě. Neustálé pumpování peněz do řecké ekonomiky v podobě záchranných úvěrů očividně nefunguje, na řadu by tak měl podle mnohých přijít razantní krok, který by mohla představovat právě drachma. Zastánci řeckého vystoupení z eurozóny věří, že by se tím ve zbídačeném hospodářství mohla zvýšit konkurenceschopnost. Velká část odborníků ale namítá, že návrat k drachmě by bankrot Řecka neodvrátil, ba právě naopak. Na začátku června se k tomuto kroku odmítavě vyjádřil také guvernér řecké centrální banky Jorgos Provopulos, podle kterého představuje návrat k drachmě směšný scénář. Negativní vývoj situace v první půlce června však naznačuje, že Řecku nakonec možná nezbude jiná možnost.
Jak se k této problematice staví námi oslovení experti? Co si myslí o vystoupení Řecka z eurozóny? Může podle jejich názoru řeckou ekonomiku zachránit návrat k drachmě?
ekonom
Ano, jistě. Všechny úspěšné předchozí případy zotavení z bankrotové situace byly doprovázeny devalvací měny. Řecko nebude výjimkou: buď vystoupí z eurozóny, nebo ho čeká dlouhodobá stagnace.
ekonom
Myslím, že zavedení národní měny je jediným řešením, které by řecké ekonomice pomohlo. Do té doby se bude řecká ekonomika potácet v potížích. Dohoda o zavedení národní měny by měla být součástí dohody o odpuštění části dluhu. Řecko stejně nebude schopné splatit půjčených 110 miliard eur, takže Mezinárodní měnový fond a země eurozóny nebudou mít jinou možnost než tyto pohledávky odepsat. Když už to učiní, měly by se s Řeckem dohodnout na návratu k drachmě. Bez odpuštění podstatné části dluhů by pro Řecko návrat k drachmě neměl smysl, protože pak by jeho poměr dluhu k HDP v nové (devalvované) měně vzrostl a pro Řeky by bylo ještě obtížnější dluh splácet.
viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur
To by Řecko na dlouho potopilo. Řekové to vědí, a proto je tahle spekulace mimo realitu. Vystoupením z eurozóny by Řecko přišlo o poslední berličku, která ho drží na nohou (či kolenou). Jiná situace je u nás – naše nohy jsou silné, ale vstup do eurozóny by je zatížil. Jako třeba Německo. Na kolektivní měně, ale i jakékoli evropské solidaritě, chtěj nechtěj, vydělávají ti nejslabší. To je fajn. My k sobě musíme být upřímní a říct si, zda jsme natolik silní, abychom v budoucnu zvládli financování slabších. Těch, co historicky prostě vždy budou ekonomicky slabší. Těch, co zkrátka nemají tvrdou práci v národní povaze. Češi nejsou dříči, jsme na pomezí mezi Němci a Poláky. Představa, že bychom spolu s Němci byli oporou slabším, mě neděsí – byl bych na to hrdý. Ne každý to tak ale chápe. Brát českému důchodci, abych přispěl na dvojnásobný důchod Řekovi či Španělovi, by byla frajeřina, ale je to ekonomický i faktický nesmysl.
ekonomka, ředitelka Next Finance
Řecku do stávajícího stavu krom jiného „pomohlo“ i zavedení eura, protože tím přišlo o možnost neustálých devalvací své měny, a tedy neustálého udržování cenové konkurenceschopnosti. Teoreticky se proto může zdát, že drachma by byla řešením, protože by to umožnilo znovu nastolit konkurenceschopnost díky podhodnocení měny. To je však fikce. Opuštění eura by bylo (či bude) pro Řecko likvidační. Obyvatelstvo by okamžitě začalo převádět všechny vklady do zahraničí, aby zabránilo jejich znehodnocení. Pokud by takové převody byly administrativně zakázány, pak by alespoň docházelo k vybírání vkladů a jejich transformaci do zlata či jiných uchovatelů hodnoty. Bankám by tedy okamžitě poklesly vklady. Současně by řecké banky byly odříznuty od likvidity na mezibankovním trhu, protože řecké cenné papíry držené bankami by nebylo možné používat jako kolaterál (zástavu) ani vůči Evropské, ani vůči domácí centrální bance. Současně s tím by obyvatelstvo přestalo splácet úvěry. Takže banky by neměly vklady ani hotovost, ale měly by ztrátové úvěry. Celé řecké bankovnictví by zkolabovalo. A bez bank je hospodářství v rozvratu.
ekonom, ředitel FINEZ Investment Management
Myslím, že jsou jen dvě cesty, jak se lze vypořádat s problémem předlužené Evropy. Jednu bychom mohli nazvat „jeden za všechny, všichni za jednoho“, kdy méně zadlužené a lépe hospodařící státy sanují dluhy hříšníků. To by však mělo smysl pouze za předpokladu, že se z Evropské unie stane superstát s jednotnou fiskální politikou. Jinými slovy, jedna cesta je, že díru zacelí Němci (daňoví poplatníci) a na oplátku bude celá Evropa řízena z Berlína a Frankfurtu. Je to však cesta málo pravděpodobná, a navíc asi finančně nereálná vzhledem k objemu zadlužení celé Evropy.
Druhou cestou je rozpad eurozóny a potažmo celé Evropské unie. Pokud dluhy nebude sanovat Německo, pak Řecku, Portugalsku, Španělsku a později i Itálii nebo Belgii nezbude nic jiného než opustit euro a „restrukturalizovat dluhy“ (což je jen hezčí výraz pro bankrot). Řecko redenominuje dluhy do nové měny, kterou následně nechá oslabit (odhadem o 50–70 %). Věřitelé budou ještě rádi, že nepřišli úplně o všechno. A až se přidá Španělsko, to teprve rozpoutá skutečnou krizi, protože zkrachují desítky bank, zkrachuje vlastně i Evropská centrální banka, dočasně zamrzne mezibankovní trh a lidé přijdou o nemalou část úspor v bankách a hlavně v penzijních fondech.
Vlastně je ve hře ještě třetí varianta, že eurozónu opustí první Němci a euro pak ztratí hodnotu. Možná by to bylo jednodušší. Ale efekt bude úplně stejný. Ve všech případech to vedle samotných „hříšníků“ odskáčou i ti zodpovědnější, buď vyššími daněmi, nebo očesáním úspor. To je daň za předchozí život na dluh. To je kocovina po dlouhém a bujarém večírku. To je realita, které se nejde vyhnout, a je na čase to přiznat a přestat oddalovat neodvratitelné. Útěchou nám může být, že na občany ČR dopadne celá tato krize snad nejméně z celé Evropy, neboť nemáme euro a české banky a penzijní fondy nemají velké pozice v dluhopisech zadlužených zemí. Akorát se budeme muset vypořádat s vlastním zadlužením vyššími daněmi. Ale zpět k otázce: ano myslím, že Řecko opustí euro a že je to nevyhnutelné. A myslím, že budou následovat další.
Dlouhodobý investiční produkt
Myslete na sebe a zabezpečte se na penzi co nejlépe. Třeba investováním do široké nabídky fondů.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
24. 6. 2011 15:23, cohen
Jste na omylu, lidé si půjčovali na úrok odjakživa. Už starobabylónský Chamurappiho zákoník se zabýval otázkou úroků.
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
24. 6. 2011 8:58, miki
Před mnoha a mnoha lety bylo nemyslitelné a trestné půjčovat na úrok.Toto zavedli židé a přesto, že proti nim nic nemám tak si myslím,že je to důsledek současné krize celého světa.
V diskuzi je celkem (14 komentářů) příspěvků.