Očima expertů: Babiš chce privatizovat státní firmy. Dělá dobře?

Ministr financí Andrej Babiš se nedávno zmínil o tom, že by rád prodal části několika strategických státních podniků na burze. Do státní kasy by díky tomu měly přitéct desítky miliardy korun. Šéf hnutí ANO si od tohoto kroku navíc slibuje oživení českého kapitálového trhu, který ve srovnání s ostatními evropskými burzami léta skomírá. Ve výčtu firem, kterých by se mohla privatizace týkat, se objevily státní podniky Lesy České republiky, Čepro, Mero a také Letiště Praha. O možné privatizaci některých státních firem se přitom spekuluje už řadu let. Zástupcům nejsilnější koaliční strany ČSSD se ale tento záměr příliš nezamlouvá, a pokud by se prý o Babišově návrhu hlasovalo ve vládě, tak ho nepodpoří.

Kdy se privatizace vyplatí

Odpůrci privatizace varují před ztrátou strategických podniků, které státu generují zajímavé zisky. Stále častěji se ale můžeme setkat s názorem, že například Českou poštu a České dráhy nemá stát vůbec dotovat a že může s klidným svědomím přenechat zajištění služeb, které tyto firmy nabízejí, volnému trhu. (Českou poštu také zatím nedotuje, ale v zásadě už se na to chystá.) Podobné to je i v případě ztrátových ČSA. Což ostatně v pořadu internetové DVTV připustil i šéf Českého aeroholdingu Václav Řehoř: „Podnikáme v prostředí, které je silně konkurenční, a stát se neumí rychle rozhodovat, neměl by vlastnit něco takového, jako jsou aerolinky.“

Andrej Babiš by si měl také pořádně rozmyslet, jak by chtěl s utrženým penězi naložit. Prodat státní firmy a během pár let veškeré prostředky rozpustit ve státním rozpočtu, totiž nedává příliš velký smysl. 

A co si myslí ekonomové, analytici, politici, zástupci podnikatelů, odborů a lidé z akademické půdy? Souhlasí s názorem ministra financí Andreje Babiše, že by mělo dojít k privatizaci řady státních podniků? Jakých firem by se podle nich měl stát zbavit a které by si měl strategicky podržet? A pokud se podíváme do minulosti, ukázala se tato metoda jako přínosná?

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR 

Státní podniky byly, jsou a budou jedním z největších zdrojů korupce. A je úplně jedno, jestli je to na bázi skrytého financování politických stran nebo na úrovni dodavatelsko-odběratelských vztahů. Stát navíc nikdy nebyl dobrým hospodářem, nelze tedy očekávat, že jím ovládané podniky budou vzorem ekonomické prosperity.

Stát by se měl držet účasti v naprostém minimu firem a neměli bychom si nechat valit klíny do hlavy, že takzvané české klenoty musí být v rukou vlády. Jsem přesvědčen, že nemusí, nejedná-li se o organizace spravující státní rezervy, tiskárny cenin, vojenské organizace nebo třeba správy přírodního bohatství. Ale to, že je například Budvar státní podnik [národní podnik – vlastněný ovšem státem, pozn. red.], je úplný nesmysl, jakkoliv to mnohým pivařům zní hezky.

Jan Keller

sociolog a europoslanec

Úvahy o tom, že je třeba podniky privatizovat, jsou podle mého názoru velkou urážkou manažerů. Tvrdí se tím vlastně, že pro správný chod podniků je zásadní forma vlastnictví, nikoliv odbornost a kompetence těch, kdo podniky řídí. Přitom se už od třicátých let dvacátého století mluví o revoluci manažerů. Vlastník či jeho potomci neřídí firmu zpravidla sami, najímají si na to odborníky na řízení. Nechápu, proč by stát nebyl schopen si najmout stejné, anebo třeba i lepší odborníky na řízení než soukromník. Stoupenci privatizace čehokoliv vlastně tvrdí, že odborníci na řízení jsou v zásadě zbyteční – soukromé vlastnictví garantuje, že podnik bude šlapat, jiné firmy budou hospodařit špatně bez ohledu na to, kdo je řídí. Pokud tomu tak je, zrušme manažerské obory a rozdejme zbylé firmy komukoliv, hlavně aby to bylo do soukromých rukou.

Aleš Michl

analytik Raiffeisenbank a poradce ministra financí

Privatizoval bych. Nechal bych jen vodu (bohužel, už je prodáno), plyn (opět prodáno), elektřinu (hurá, i když ČEZ všichni známe), nerostné suroviny (ten ždibec, co máme) – proste základní strategické věci. Ale je to samozřejmě hodně o lidech, schopní i neschopní se vyskytují mezi manažery soukromých i státních firem.

Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů

Řada státních podniků přináší příjmy do veřejných rozpočtů České republiky, má zde své sídlo, platí daně. Jak zkušenosti ukazují, privatizací se těchto pozitivních efektů stát zbavuje – mnoho dřívějších státních podniků má dnes své sídlo v daňových rájích, daněmi přispívají jejich rozvoji, dividendy odvádí z České republiky do zahraničí a v naší zemi zůstávají pouze nízké mzdy a další náklady práce, které vyvézt nelze. A tak můžeme pozorovat snahu i tyto náklady snížit na minimální úroveň. Zkuste si jen představit, že by v zahraničních rukou byl v posledních letech ČEZ, Lesy ČR a několik dalších firem. Spočítejte si, o jaké objemy rozpočtových příjmů by tím Česko přišlo…

Petr Mach

ekonom a europoslanec

Obávám se jakékoli privatizace řízené panem ministrem Babišem. Andrej Babiš všemi svými kroky prosazuje korporativismus, nebezpečné propojení státu a firem. Vlastnictví firem je formálně soukromé, ale regulace z nich dělají podřízenou a zregulovanou složku státního aparátu. Příkladem je elektronická evidence tržeb, nová povinná hlášení DPH, převádění zdravotních pojišťoven a dalších a dalších institucí pod systém „státní pokladny“ a podobně. Zkrátka pan Babiš chce řídit stát jako firmu, což je opak liberálního kapitalismu a svobodného trhu. Jsem pro privatizaci Českých drah, ale ať jsou pak jednou z mnoha firem na železnici bez státních dotací. Jsem pro privatizaci pošty, ale ať je pak jednou z doručovacích služeb, bez jakýchkoliv dotací. Privatizace, která zachová dotace, monopolní postavení a silnou kontrolu ze strany státu, je jen pokračování socialismu schovaného do pláště soukromého vlastnictví. Je to nebezpečný korporativismus, který tu rozhodně nechceme!

Jiří Cihlář

analytik Next Finance

V první řadě si musíme položit otázku, proč by se měl stát zbavovat svého majetku. Ano, státní podniky jsou samozřejmě druhem majetku země. Nestačí jen teze, že soukromý vlastník bývá lepší hospodář než stát. Ještě než k privatizaci přistoupíme, musíme si rozmyslet, jak naložíme s výnosem této operace. Privatizace ztrácí smysl, pokud prostředky při ní získané budou ještě téhož roku projedeny na státních výdajích. V minulosti jsme viděli, že i přes tučné výnosy z privatizací státní dluh vesele rostl.

Často se mluví o privatizaci Lesů ČR. Právě tady si musíme položit otázku, zda by se měl stát takového majetku zbavovat. Podle našich předpokladů totiž hodnoty pozemků (včetně lesů) v čase porostou. Proč by tedy nemohl mít stát takto uložené peníze? Nehnal bych se ani do privatizace Čepra a Mera, ačkoliv z trochu jiného důvodu. Díky těmto společnostem se stát může spolehnout na dodávky energií. Předat tyto firmy do cizích rukou může zavánět průšvihem v podobě zdražení nebo utažení kohoutků. No a nakonec Letiště Praha. Konkrétně tam by privatizace mohla mít smysl. Celý sektor letecké dopravy je heterogenní a v tomto sektoru podniká mnoho soukromých firem. Takže privatizace ano, ale ke každé z nich se musí přistupovat velmi citlivě. Českému kapitálovému trhu by úpis nových firem pomohl. To ale neznamená, že stát musí burze za každou cenu nabízet své podniky.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Principiálně jsem jednoznačně pro privatizaci. V zásadě totiž opravdu platí ono klišé, že soukromník, který jde se svojí kůží na trh, je lepší hospodář než státní byrokrat, který často vychází vstříc zájmům, které s volným trhem a volnou soutěží nemají nic společného.

K tomu ale pár připomínek. Žijeme ve světě, který je na jedné straně v rostoucí míře globalizovaný a obchodně propojený, ale také ve světě, jenž je stále více „korporativizovaný“. Zájmové koalice velkého byznysu, polostátních molochů a státního aparátu sílí. To je ostatně vidět například z čísel týkajících se růstu významu veřejných peněz na finančních trzích v posledních letech. Různé státní fondy, státní penzijní fondy či centrální banky jsou stále významnějšími investory. Česká republika se svými deseti miliony obyvatel těžko bude udávat tón, musíme respektovat světový vývoj. Ten v současnosti – zvláště v době po finanční krizi – volnému trhu příliš nepřeje. Představa, že budeme jakousi oázou liberalismu se zprivatizovaným vším možným, je prostě naivní. Stejně tak představa – a to je druhá připomínka –, že stát případné privatizace zvládne na jedničku. Nezvládne. Protože o jejich průběhu a provedení bude opět rozhodovat státní byrokrat, který často vychází vstříc zájmům, které s volným trhem a volnou soutěží nemají nic společného.

Srovnávat se vyplatí

Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění, telekomunikací a financí. My počítáme, vy šetříte.

Porovnat nabídky dodavatelů

Sdílejte článek, než ho smažem