Zákon mluví jasnou řečí. Samozřejmě můžete říkat, že jste ji neslyšeli – ale víte, jak je to s neznalostí a omlouváním… Pokud najdete ztracenou věc, máte povinnost vrátit ji majiteli. Když je vlastník neznámý, měli byste nález ohlásit příslušným úřadům. Jinak se dopustíte trestného činu zatajení věci, za který v krajním případě vyfasujete až osm let vězení. Podobná pravidla platí pro nález zvířete, které je zjevně zvířetem chovaným čili má majitele.
Ale popořádku.
Jsem slušňák: Kde nález hlásit
Když životní klaďas najde, co mu nepatří – a může jít o kufr napěchovaný bankovkami, skromnou portmonku, mobilní telefon, zlatý prsten, bicykl nebo cokoli jiného –, bude to chtít vrátit původnímu majiteli, jinak by neměl klidné spaní. Když nebude jasné, komu věc patří, ohlásí nález obci, na jejímž území ji objevil. Obrátit se může na obecní policii nebo obecní úřad. A jednat by měl neprodleně – do tří dnů.
Když najdete cizí peněženku nebo třeba brašnu v autobuse, vlaku nebo ve škole – zkrátka v nějaké veřejné budově nebo veřejném dopravním prostředku – předejte ji provozovateli zařízení.
Na obecním úřadě s vámi sepíšou protokol o nálezu. Kde bude věc uschována, rozhodne obec. Když nálezce souhlasí, může prozatím zůstat i u něj.
Věc, která se nedá uschovat, aniž by na ní vznikla škoda, nebo věc, jejíž uschování by přinášelo nepoměrné náklady, obec prodá ve veřejné dražbě. Peníze (nalezené nebo utržené za prodej), uloží na účet. Každopádně má povinnost snažit se vypátrat majitele – tedy o nálezu informovat veřejnost na úřední desce obecního úřadu.
Nálezné: Kolik za poctivost dostanu
Když se rozhodnete pro poctivost, neměla by vás minout odměna. Máte nárok na nálezné, které se rovná desetině hodnoty nalezené věci. Z tisícikoruny v peněžence dostanete stovku, z milionu v kufru sto tisíc, z mobilu za osm tisíc osm stovek, za odevzdání kola v hodnotě dvaceti tisíc dva tisíce korun. Výjimkou jsou případy, kdy má ztracená (a následně nalezená věc) hodnotu pouze pro majitele a fakticky je jinak bezcenná – může jít například o rodinné fotoalbum. Pak by podle občanského zákoníku mělo být nálezné určeno podle slušného uvážení.
Nálezné vyplácí majitel proti předání věci – a nezáleží, jestli mu ji předáte osobně nebo prostřednictvím obce. Jestli jste s odevzdáním měli další výdaje, například za cestovné nebo poštovné, máte nárok, aby vám proplatil i ty.
Stane se, že se vlastník zdráhá nálezné vyplatit, pak se svého nároku můžete domáhat u soudu – budete ale potřebovat páky a argumenty, takže všechno důkladně zdokumentujte. Může se odehrát i kuriozita – vrátíte peněženku s losem a později se ukáže, že to byl šťastný los. Pak máte nárok na desetiprocentní podíl na výhře. Vyplatí se tedy si číslo losu poznamenat – případně zanést do protokolu.
Když se majitel k majetku nemá
Když se vlastník nepřihlásí do roka, může obec (případně nálezce, pokud u něj byla věc uložena) s věcí nakládat jako poctivý držitel. Po třech letech nabývá nálezce, obec (nebo jiná osoba, které byla věc svěřena) k věci nebo výtěžku z ní vlastnické právo. Jakmile se stane vlastníkem věci obec, musí nálezci vyplatit nálezné – můžete si na něj tedy počkat až tři roky.
Jsem gauner: Kolik za nepoctivost dostanu
Otázka vlastně zní trošku jinak: kolik můžu dostat, když mi na nepoctivost přijdou. A řeč tu samozřejmě není o odměně. Nýbrž o trestu.
Když nalezenou věc neodevzdáte, posuzuje se skutek v podstatě jako krádež. Výše trestu se odvíjí od hodnoty nálezu. Když cena přesahuje pět milionů korun, můžete dostat až osm let kriminálu. Pokud je hodnota nalezené věci vyšší než půl miliónu korun, hrozí za neodevzdání šest měsíců až pět let vězení. Když hodnota překročí pět tisíc, hrozí nálezci odnětí svobody až na jeden rok. Jestli je hodnota nižší než pět tisíc, půjde o přestupek.
Zvíře: Když se zamilujete, je za dva měsíce vaše
Když najdete zvíře, u kterého lze předpokládat, že mělo vlastníka, máte povinnost ho vrátit. Pokud je majitel neznámý, musíte stejně jako při nálezu věci vyrozumět obec. Zástupci obce se s vámi můžou dohodnout, že si zvíře necháte v péči, dokud se nepřihlásí vlastník. Nebo od vás zvíře převezmou a svěří do útulku. Když se zvířete ujmete a do dvou měsíců se nepodaří zjistit, komu patří (tedy zvíře není označené, typicky čipem) a původní vlastník se nepřihlásí, můžete si ho trvale ponechat, je vaše.
Když se majitel najde, máte vedle nálezného (desetina ceny zvířete) nárok na úhradu přiměřených nákladů, které jste na zvíře vynaložili – přinejmenším na krmení. Jestli jste ale zvířeti poskytovali nadstandardní služby, kterých nebylo třeba – kupříkladu mu zaplatili v salonu trvalou – náhrady se nejspíš nedomůžete.
Když nálezce zvíře předá obci, která ho umístí do útulku, může se původní majitel přihlásit do čtyř měsíců, později smí útulek se zvířetem naložit dle vlastního uvážení.
Poklad: Pozor na to, co je pod zemí
Najít poklad, to je sen. Může ale trošku zhořknout. S nálezným je to komplikovanější než jindy. Objevování archeologických nálezů a nakládání s nimi, včetně nálezného, upravuje zastaralý památkový zákon z roku 1987. Kupříkladu vůbec nepočítá s detektory kovů.
Když poklad – tedy obvykle nějakou historickou cennost – objevíte, máte povinnost ho odevzdat krajskému úřadu, který rozhodne, zda nálezné vyplatí či nikoli. A roli mnohdy hrají jen drobné nuance mezi náhodou a úmyslem. Když poklad objevíte náhodou, nárok na nálezné máte – a to až do výše ceny materiálu (pokud je poklad z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů), v ostatních případech až do výše deseti procent kulturněhistorické hodnoty archeologického nálezu určené odborným posudkem. Požádat můžete i o náhradu nutných nákladů, které vám v souvislosti s oznámením a odevzdáním vznikly.
Ale pozor. Když k hledání pokladu pod zemí cíleně využíváte detektor kovů, úřady nálezné nepřiznávají – není splněna podmínka nahodilosti. Když použijete detektor třeba při hledání ztracených klíčů a náhodou narazíte na truhlu zlaťáků, nálezné byste dostat měli. Jestli ovšem hledáte poklad s detektorem záměrně, dopouštíte se přestupku a nárok na nálezné vám nevzniká. Praxe ovšem ukazuje, že když se zachováte poctivě a historicky hodnotný nález odevzdáte krajskému úřadu, máte solidní šanci, že se revanšuje prostřednictvím peněžního daru – výše se odvíjí od hodnoty pokladu.
Jak ukazují případy z poslední doby, záleží hlavně na posouzení úředníků. Kupříkladu ženě z Chebska, která předloni našla zakopaný poklad stříbrných mincí ze středověku, vyplatil Krajský úřad devadesát tisíc. Nálezci hrušovanského stříbrného pokladu (jehož hodnota přesahuje milion korun) ze Znojemska dostali po dlouhých úvahách úředníků každý „jen“ po dvaceti tisících.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
1. 10. 2015 8:01, jentag
Pokud lze identifikovat komu věc patří, vrátím ji anonymně, nejlépe vhozením do poštovní schránky. Pokud není, pak je lepší přenechat morální dilema jiným a do věci se naplést. Rozhodně se nehodlám k nálezu evidovat, aby mě poté vykutálený majitel mohl napadnout, že jsem jeho část zcizil.
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.