Zdroj: Shutterstock
V Německu otestují, jaké to je, když člověk dostává peníze za nic. Studie pod vedením berlínského Institutu pro ekonomický výzkum (DIW) odstartovala sběrem zájemců o takzvaný nepodmíněný příjem. Za necelé tři dny se jich přihlásilo přes milion.
Nebylo to překvapení. Vždyť účast ve studii slibuje sto dvaceti lidem, že budou dostávat 1200 eur měsíčně po dobu tří let. Za to mají jenom několikrát vyplnit dotazníky výzkumníků.
Z milionu přihlášených lidí, kteří by nepodmíněný příjem chtěli otestovat, autoři studie vyberou reprezentativní skupinu 20 tisíc lidí. Z nich pak náhodným výběrem vypadne finálních 1500 lidí. Ti ještě budou rozděleni na 120 šťastných – tedy příjemce 1200 eur měsíčně – a na zbylých 1380 zájemců, kteří pro vědce jenom vytvoří srovnávací skupinu.
Přestože 1200 eur vypadá z českého pohledu atraktivně, jde o částku hluboko pod úrovní průměrné hrubé mzdy v Německu. Ta se pohybuje kolem čtyř tisíc eur.
Testovat se bude to, jestli teorie o nepodmíněném příjmu funguje v praxi. Její zastánci říkají, že když lidé mají jistý příjem, neznamená to, že přestanou pracovat. Díky takové jistotě by mohli být kreativnější, odvážnější a celkově spokojenější. Díky základnímu příjmu se například snadněji mohou pouštět do uskutečnění svých snů – mohl by tedy stoupnout i počet úspěšných podnikatelů. Nebo ochotněji přijmou sice hůře placenou, ale společensky prospěšnější práci. Třeba místo nudné administrativy sáhnou po místu v mobilním hospici nebo pečovatelské službě.
Chcete šikovně investovat? Najdeme pro vás optimální řešení.
Vybraným šťastlivcům začne nepodmíněný příjem chodit někdy na začátku příštího roku. Potřebné peníze vybrali autoři studie od víc než 140 tisíc soukromých dárců, experiment tak proběhne bez státních peněz. Příjem darů přitom pokračuje, takže počet „testerů“ může ještě stoupnout.
Ať už test dopadne jakkoli, jisté je, že volání po zavedení nepodmíněného příjmu nezmizí. I německý experiment je totiž omezen na určitou dobu a jeho účastníci budou vědět, že za tři roky mají po „kapesném“. Zastánci zdůrazňují, že s rozmáhající se digitalizací zaměstnání bude pro rozvinuté společnosti nevyhnutelné základní příjem zavést. Odpůrci ale namítají, že by takový systém byl hřebíkem do rakve prosperující ekonomiky: Kde stát vezme peníze na vyplácení základního příjmu? Zrušíme důchody?
Pokud bychom to udělali v Česku a zrušili i všechny další sociální dávky, mohl by stát každému občanovi včetně dětí vyplácet nepodmíněný příjem ve výši necelých 5000 korun. V roce 2019 šlo na sociální dávky 602 miliard korun, z toho důchody dělaly 472 miliard.
Koronavirová krize urychlila nástup podobného experimentu ve Španělsku. Hlavně v počátcích pandemie bylo jednou z nejvíc zasažených zemí na světě, což postihlo i ekonomiku. Nový sociální systém odstartoval v červnu a jedná se o zatím nejmasovější test v oblasti základního příjmu.
Měsíční příspěvek je určen 850 tisícům nejchudších španělských domácností, tedy asi pro pět procent tamní populace. Jeho výše se liší v závislosti na velikosti domácnosti. Zatímco samostatně žijící dospělý dostane 462 eur, širší rodiny až 1015 eur.
O čistě nepodmíněný příjem však ve španělském případě nejde – podmínkou je totiž patřit do ekonomicky nejslabší vrstvy společnosti. Ideální varianta základního příjmu přitom počítá s tím, že ho dostávají všichni občané státu bez jakékoli podmínky – nezávisle na věku, na tom, zda jsou zaměstnaní, nebo zda zaměstnání aktivně hledají, a nezávisle na sociálním statutu.
Podle ministra sociálních věcí Josého Luise Escrivá má nová dávka umožnit lidem pokrýt jejich základní potřeby, aniž by se propadli zpět do pasti chudoby. Celý systém přijde tamní levicovou vládu na nejméně tři miliardy eur ročně. V programu minimálního příjmu Španělsko plánuje pokračovat i po překonání ekonomických problémů způsobených koronavirem.
Protože při tomto experimentu neexistuje žádná kontrolní skupina, pro vědce bude složité z něj vyhodnotit konkrétní důsledky. Ioana Marinescu, ekonomka z Pensylvánské univerzity, vidí problém také v celkovém pojetí, kdy příspěvek od státu obdrží pouze ten, kdo se dostane pod určitý limit příjmu. Pro účastníky to totiž nevytváří moc silnou motivaci, aby si víc vydělávali prací a ztratili tak tento benefit.
Pandemie probudila zájem o nepodmíněný příjem i v jiných státech. Spojené státy americké vyplatily na začátku krize jednorázové přímé platby až do výše 1200 dolarů pro jednotlivce a 2400 dolarů pro manželské páry plus dalších 500 dolarů na každé dítě. Jako pomoc nejvíce postiženým lidem zvažovali nějakou formu základního příjmu také třeba ve Skotsku nebo v Kanadě. V souvislosti s pandemií podpořil tuhle myšlenku i papež František.
S experimenty na lokální úrovni přišly už dřív některé státy USA (Aljaška vyplácela občanům příjem z výnosů prodeje ropy) nebo kanadské Ontario. První zemí, kde test spustili na celonárodní úrovni, bylo Finsko.
Finská vláda v letech 2017 a 2018 zkusila nepodmíněný příjem na náhodně vybrané skupině 2000 nezaměstnaných ve věku od 25 do 58 let. Při výběru nezáleželo na tom, jestli si účastníci aktivně hledají zaměstnání nebo jestli mají jiný vedlejší příjem. Jako kontrolní skupina při experimentu posloužil zbytek nezaměstnaných ve Finsku.
Účty za telefon, elektřina, plyn. Neplatíte zbytečně moc? Poradíme, jak odlehčit rodinnému rozpočtu – porovnáme nabídky a vybereme tu nejlepší.
Z výsledků nemohli zastánci základního příjmu jásat. Lidé s nepodmíněnými 560 eury měsíčně totiž na konci experimentu neměli víc odpracovaných dnů ani vyšší celkové příjmy než nezaměstnaní s klasickou vládní podporou. Ukázalo se tak, že pro dlouhodobě nezaměstnané není finanční stimul dostatečnou motivací, aby překonali překážky spojené se zdravotními problémy nebo zastaralou kvalifikací.
Nepodmíněný příjem ale pozitivně ovlivnil psychickou pohodu účastníků experimentu. Podle svých osobních hodnocení pociťovali méně stresu a byli zdravější než ostatní nezaměstnaní. Tyto závěry ovšem nejde brát jako prokázané.
Za zmínku stojí také experiment v Keni, kde se financování nepodmíněného příjmu neujala vláda, ale charita GiveDirectly. Vybraným 25 000 lidem napříč zemědělskými oblastmi země od roku 2016 vyplácí 75 centů (zhruba 20 korun) na den. Vesnice jsou v rámci testu rozdělené do několika skupin. Jedna dostávala peníze pouze první dva roky, druhá je má dostávat 12 let, třetí dostala stejné množství peněz jako krátkodobá skupina, ale vše najednou, a poslední skupina nedostává nic. Průběžné výsledky se teprve budou vyhodnocovat během letošního roku.
Podívejme se ještě podrobněji na argumenty zastánců i odpůrců nepodmíněného základního příjmu.
Propagátoři této myšlenky věří, že pokud by lidé měli zaručeno pokrytí základních výdajů na živobytí, budou mít víc času nebo odvahy věnovat se práci, která je baví a jsou v ní dobří – i kdyby je sama o sobě nedokázala uživit. Pomohlo by to i lidem, kteří svůj čas musejí věnovat péči o nemocné blízké a nemají proto tolik prostoru zajistit si vlastní příjem. Pozitivně by to mohlo ovlivnit také země s nízkou porodností, protože mladé páry by se mohly díky jistému příjmu rozhodnout mít děti dřív a nakonec jich mít i víc. Kdyby zemi postihla ekonomická recese, nepodmíněný příjem by ji pomohl do jisté míry stabilizovat. A v neposlední řadě ubyla byrokracie spojená s klasickými sociálními dávkami.
Jako jedinou volbu do budoucnosti vidí nepodmíněný příjem třeba miliardář Elon Musk. V digitalizované civilizaci to je podle něj východisko, jak si poradit s narůstajícím počtem lidí, kteří kvůli autonomním technologiím přijdou o zaměstnání. Pro se vyslovil také zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. Podobný systém, který by však pomáhal pouze ekonomicky slabším lidem, propagoval v podobě negativní daně z příjmu ekonom Milton Friedman.
Kritici namítají, že mnoha lidem by stačilo žít na hranici základního příjmu a nepracovali by, což by brzdilo ekonomiku. Pokud by měl každý najednou jistý určitý příjem, mohla by se spustit inflace včetně zdražení bydlení, takže lidem s nejnižšími příjmy by se životní úroveň kvůli vyšším cenám zlepšit nemusela. Kritici zpochybňují i to, že s digitalizací výrazně poroste počet lidí bez práce.
Ve Švýcarsku se k zavedení základního příjmu mohli občané v roce 2016 vyjádřit v referendu. Navržený základní příjem měl ve Švýcarsku nahradit veškeré podpory v nezaměstnanosti a další sociální dávky či příspěvky. Tamní vláda doporučila lidem hlasovat proti. Varovala je, že by základní příjem byl drahý a postavil by na hlavu celý sociální systém. „Ten přitom zajišťuje existenci lépe, protože je cílenější a rozmanitější než nepodmíněný základní příjem,“ argumentoval tehdejší ministr vnitra Alain Berset. Pro jeho zavedení byla nakonec jenom necelá čtvrtina hlasujících.
Jiří Hovorka
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
24. 8. 2020 7:27, PepaJa
Problémem podobných socialistických teorií jsou lidé. Proto někteří osvícení vůdci (např. Stalin) tento problém různou měrou odstraňovali, ale většinou příliš neuspěli.
Teď vážně: Všechny tyto teorie vycházejí z toho, že lidé jsou moudří, nesobečtí a myslí na prospěch společnosti víc než na svůj vlastní.
V diskuzi je celkem (16 komentářů) příspěvků.