Současná krize přináší problémy mnoha podnikům. Klesají zakázky, odběratelé mají problémy se splácením pohledávek, tyto platby se v lepším případě opožďují, v horším odběratelé vůbec nejsou schopni faktury platit. Závazky podniku však zůstávají stejné a věřitelé očekávají jejich splácení. Co v tomto případě dělat?
Asi nejhorší variantou je pasivně čekat a tvářit se, že se nic neděje. Věřitelé, zejména banky, brzy z předložených finančních výkazů poznají, že se situace firmy zhoršuje. Kontaktovat bankovní věřitele – čím dříve tím lépe – dává nejvíce prostoru pro nalezení přijatelného řešení.
Řešení lze rozdělit podle toho, zda je použito insolvenční řízení podle insolvenčního zákona. V případě, že není insolvenční řízení použito, řešení spočívá na dvojstranné dohodě mezi dlužníkem a věřitelem. Obě strany se mohou dohodnout na restrukturalizaci úvěru (změna splátkového kalendáře, odklad splátek jistiny apod.). Je si však potřeba uvědomit, že banka k tomuto řešení přistoupí pouze v případě, kdy firma reálně může po čase opět úvěry a další závazky splácet. Jinými slovy, když je pravděpodobné, že firma dosáhne kladného zisku před zdaněním, úroky, odpisy a amortizací EBITDA. Tento ukazatel se dá zlepšit různými způsoby, v krizi připadá v úvahu zejména snížení nákladů. Bilance cash flow, které lze vyčíst z ukazatele (EBITDA), je možno jednorázově zlepšit i prodejem nepotřebného majetku. Pokud podnik bude bance navrhovat právě restrukturalizaci úvěrů, měl by jedním dechem dodat, jakým způsobem zlepší cash flow, a tudíž i EBITDA.
K možným řešením patří i uspokojení věřitele prodej zástav, ale v praxi je to spíš teoretická možnost, protože často jsou zastavena aktiva klíčová pro pokračování činnosti podniku.
Možností je i ne příliš často používaná kapitalizace pohledávek (debt-equity swap). Pohledávky, většinou spíše jejich část, je přeměněna na podíl věřitele ve společnosti. Je pouze na dohodě dlužníka a věřitele, jak velká tato část bude, zda věřitel získá ve společnosti majoritu, nebo minoritu. Kapitalizovaná část pohledávek musí být minimálně tak velká, aby zbytek dluhu mohla firma bez problémů splácet. Vlastníci dlužníka tímto způsobem mohou přijít i o kontrolu nad společností, nicméně vždy jim určitý podíl zůstane a podnik se nedostane do likvidačního konkurzu.
Pro velké podniky jsou vhodnější komplexnější řešení, kombinující řadu zmíněných možností. I proto, že bankovních věřitelů je zpravidla více. V praxi se osvědčilo použití tzv. Londýnských pravidel, která určují procedury vedoucí k nápravě platební schopnosti firmy a zároveň brání individuálním akcím jednotlivých věřitelů, která by mohla způsobit insolvenci a následně likvidaci dlužníka. Řeší i poskytování „nových peněz“ na další provoz podniku. Nicméně dosažení dohody v případě, kdy je dlužníků mnoho, je velmi obtížné a může ztroskotat na zájmech některých dlužníků.
Je zřejmé, že řešení mimo insolvenční řízení by mělo být méně destruktivní než v případě, že se podnik do insolvenčního řízení dostane. Ale i v tomto horším případě lze nalézt velmi přijatelné řešení, které zachová činnost podniku a nevede k jeho likvidaci. Opět je tu třeba zdůraznit, že čím dříve se podnik začne na insolvenci připravovat, tím lépe. Nový insolvenční zákon umožňuje reorganizaci, jejímž výsledkem by mělo být zachování činnosti podniku. Zde je potřeba preferovat jeden typ této reorganizace a o tzv. předpřipravenou reorganizaci. Ta musí splňovat podmínky dané § 316 insolvenčního zákona:
… dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán schválený alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek…
Z tohoto paragrafu vyplývá, že dlužník by měl v případě, že mu hrozí úpadek, okamžitě začít se zpracováním reorganizačního plánu a o tomto plánu jednat s věřiteli (zajištěnými i nezajištěnými) tak, aby ještě před podáním insolvenčního návrhu dosáhl jejich souhlasu. Zároveň by se měl snažit i o dohodu o financování provozu po dobu realizace reorganizačního plánu.
Insolvenční zákon samozřejmě umožňuje i reorganizaci, která není předpřipravená. Při její realizaci se ovšem objevuje řada praktických problémů. Ke klíčovým určitě patří zajištění provozního financování od doby vyhlášení úpadku soudem po okamžik schválení reorganizačního plánu. Je ale i řada dalších problémů počínaje omezeným časovým limitem pro vyjednání základních rysů reorganizace a schválení reorganizace na schůzi věřitelů až po skutečnost, že takováto reorganizace je přístupná podle zákona pouze větším podnikům.
Vyřešte nesplácené pohledávky! Konference a workshopy na téma "POHLEDÁVKY, WORKOUTY A INSOLVENCE v době krize", 1. - 3. 6. 2009, Praha
Srovnávat se vyplatí
Kalkulátor.cz je srovnávač, který lidem šetří peníze ve světě energií, pojištění a financí. My počítáme, vy šetříte.
Sdílejte článek, než ho smažem
