Inflace je vysoká a ještě minimálně nějaký měsíc zůstane. Úroky na vkladech naopak zůstávají a ještě nějakou dobu zůstanou hluboko pod inflací. Co má dělat člověk, který má v bance stovky tisíc, chce je zhodnotit, ale v investicích se nevyzná? Jak začít?
Opatrně. Hned na úvod je nutné si připustit, že bezrizikový úrok nad inflaci dnes není. Celkový majetek by měl ideálně připomínat pestrou květinovou zahrádku. Jde o to zbavit se extrémů nebo předsudků a mít vyváženou strategii mezi nemovitostmi, hotovostí, dluhopisy a akciemi. Není nic špatného na pravidle třetin – mít třetinu úspor v akciích, třetinu v nemovitosti nebo nemovitostech a třetinu v úrokových produktech jako jsou dluhopisy a vklad. Pak už je to o kvalitě produktů a o ceně, kterou za to zaplatíte. S výběrem konkrétních fondů, dluhopisů nebo akcií už je nejlepší jít se poradit za nějakým odborníkem, může to být zprostředkovatel nebo poradce. Důležité je, aby mluvil rozumně a měl by mu rozumět i ten, kdo není v investicích kovaný. Složité vyjadřování většinou něco schovává.
Říkáte, že základ je mít vyvážené portfolio. Může být tedy dobrá cesta, že člověk jde za svým bankovním nebo finančním poradcem a koupí si vyvážený podílový fond?
Nemám s tím problém, pokud někomu po smysluplné analýze vyjde, že podíl akcií a dluhopisů by měl být padesát na padesát. Vzít to jedním balancovaným fondem nemusí být špatně, když si člověk pohlídá náklady. Nemovitosti si člověk stejně asi pohlídá bokem, nejčastěji přes pořízení vlastního bydlení. Malinkou nevýhodou je, že to člověk vidí jako jeden cenný papír a není pak schopen zvlášť vidět výkonnost akcií a dluhopisů. Ale to je problém vnímání, nikoli faktický. Když třeba akcie zrovna půjdou dolů a dluhopisy nahoru, tak vy to ve výsledku balancovaného fondu nevidíte. Já to mám raději ve svém osobním portfoliu oddělené.
Petr Šimčák zastává funkci ředitele investic (CIO) v Amundi Czech Republic Asset Management. Do března 2021 zodpovídal za spolupráci s privátními bankami a institucionální klienty v Amundi Asset Management. Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor Finanční podnikání (1996) a psychologie (2015). Absolvoval řadu vzdělávacích kurzů, včetně školení Euromoney training v Paříž. V roce 2006 získal certifikát CFA (Charted Financial Analyst). V minulosti působil jako investiční konzultant v předním časopisu pro investory Fond Shop. Je autorem podcastů Investiční myšlenky, ve kterých se posluchači dozví novinky z finančních trhů nebo třeba odhalí investiční mýty.
Když se pak rozhodne investovat, měl by přemýšlet o ESG strategii? Dává smysl řešit, jestli firmy, jejichž akcie si přes fond kupuji, podnikají ve shodě se společenskou odpovědností?
Pro běžného člověka to není zas tak důležité, protože většina fondů velkých globálních správců, kteří v Česku působí, ESG principy standardně aplikují. Když se kouknete na Amundi, NN, Fidelity, BNP Paribas, Erste, Generali a další, tak všechny tyhle firmy mají ESG ve svém investičním procesu zakomponováno. Někdo více, někdo méně. Je to nástroj risk managementu, který posuzuje riziko udržitelnosti firmy ve třech pilířích – environmentální a sociální oblast a governance (zjednodušeně řečeno jde o kvalitu řízení firmy – poznámka redakce) – a tento nástroj doplňuje klasickou finanční analýzu. Když řeknete „ESG fond“, je to vlastně obsahově nesmysl, i když se to používá i v odborných kruzích. Každý si pak pod tím bohužel představí něco jiného. Mě to připomíná scénku z filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, kde se říká My jsme všichni Gogo.
Co si mám tedy představit pod investicí do společensky zodpovědných firem?
Že investiční firma uplatňuje principy ESG, nedělá z jejich fondů automaticky ekologický nebo sociální fond. Normální smrtelník ať se nepídí po ESG, protože se v tom ztratí. Když chce investovat se zaměřením třeba na ochranu klimatu, tak ať hledá fondy podle článku devět regulace SFDR.
Pro normální lidi je to opět úplná hatmatilka, ale tato regulace pro udržitelné fondy říká, že když to děláte lehce nebo to pro vás není téma, tak jste fond podle článku šest. Když je to významné téma, tak jste podle článku osm, a když jste hodně tematicky zaměření na ekologii, na sociální rovnost, když tam to téma opravdu hodně rezonuje, tak jste podle článku devět. Osmička je jádro ESG, ale jsou to dnes už skoro všechny fondy u téměř všech správců.
Časem podle tohoto parametru půjde na webech investičních firem fondy řadit, zatím se na to ptejte svého poradce. Nebo začněte tím, že v jejich názvech budete hledat slova jako ekologie, udržitelnost, klimatická změna, vzdělání, sociální dopady. Ale dá se to zjednodušit, že pod silnou formou ESG můžete vnímat téma klimatické změny a investice do firem, pro které je velmi důležité dosáhnout uhlíkové neutrality nebo negativity. Ale v rámci srozumitelnosti by to chtělo jiný název a vyhnout se písmenům ESG.
Dnes tedy když půjdu na trh a budu chtít investovat do fondu, tak už prakticky nemám šanci investovat nezodpovědně?
Ano, není to téma. Šanci máte, ale není to snadné.
A když budu věřit, že porostou zbrojaři nebo tabákové firmy, můžu si koupit něco jako antiESG fond?
V běžné nabídce velkých správců takový fond najdete jen těžko. Ale to není novinka. Svým způsobem to s ESG v širší podobě nemá mnoho společného, proto je těžké definovat antiESG. Vlastně byste měl chtít investice do firem, které nabízejí největší riziko udržitelnosti ve vztahu k životnímu prostředí, společnosti a správě korporace. Každopádně kdybyste měl takový požadavek, tak už musíte být trochu sofistikovaný investor, který ví, co chce. Pak si můžete nakoupit akcie výrobců kontroverzních zbraní, těžařů uhlí či tabákových firem napřímo. Nebo si třeba můžete koupit tematická ETF například s indexem těžařů uhlí, které si v klasických fondech také nekoupíte.
Jinak jsou to ale z tržního pohledu okrajové strategie svou velikostí. Když postavíte portfolio na těžařích uhlí a tabáku, tak jste na desetinách procent tržní kapitalizace globálního indexu, ty firmy prostě dnes nejsou velké a zajímavé. I kdyby do těchto firem investoval nějaký fond, který investuje do globálních akcií, tak to bude úplně bezvýznamná alokace. A kdyby tyto hříšné akcie měly tvořit jádro fondu, tak jste vlastně úplně mimo trh. Takže proto by o této strategii měl uvažovat jen někdo, kdo přesně ví, co chce a co nechce.
Říkal jste, že ESG je dnes součástí risk managementu. Co si pod tím mám představit? Když se firma chová dobře, má lepší předpoklady pro růst?
Může to tak být. Řeknu to takhle: aby firma byla zařazena do portfolia, musí mít konkurenční výhodu a musí to být tržní lídr. Musí mít finanční sílu, musí být zisková a mít dostatek volného cash flow. Musí také organicky růst a mít přiměřený, rozumný dluh. K tomu se přidávají ještě ESG kritéria. Je to tedy důležitá součást celkové finanční analýzy, jejíž cílem je nacházet investice s optimálním poměrem výnos/riziko. Například fond Amundi Pioneer US Fund zaměřený na velké americké firmy už od 40. let minulého století neinvestuje do alkoholu, tabáku nebo do gamblingu. Tehdy tomu ještě nikdo ESG neříkal, šlo o filosoficko-etický princip a jeho výkonnosti to rozhodně neuškodilo.
Jak hodnocení akcií podle ESG u vás ve firmě vypadá?
Každá investiční firma má trochu jinou metodologii, ale vždy se nějak skóruje environmentální, sociální a governance pilíř. U toho environmentálního vám jde primárně o práci s odpady, o emise skleníkových plynů, spotřebu vody, znečištění, u sociálního hodnotíte lidská práva, bezpečnost práce, přístup ke vzdělání nebo genderovou diverzitu ve vedení firmy u governance je to hlavně o auditu, účetnictví, etice, nezávislosti představenstva či fiskálních kontroverzích.. Máte tedy desítky parametrů a v každém z nich tu firmu oznámkujete. Na konec uděláte vážený průměr a ten převedete na známku jako ve škole a máte finální sedmistupňové hodnocení A až G, kde A je nejlepší.
Jak se s tím dál pracuje?
U základních ESG fondů podle článku osm regulace SFDR neinvestujeme do firem s nejhorším ratingem G a dále do uhlí, kontroverzních zbraní a tabáku. To je obecný princip a ten si můžete ještě zpřísnit, pokud chcete nabídnout konkrétní fond s nějakým tématem navíc.
ESG portfolio je ale samo o sobě sektorově neutrální. Co to znamená? Vy totiž těžaře ropy hodnotíte mezi těžaři ropy, banky mezi bankami atd. Takže když má těžař ropy hodnocení B, což je skvělá známka, tak on samozřejmě „zašpiní“ planetu víc než technologická firma nebo banka. Ale vy ho nehodnotíte proti bance, ale proti ostatním těžařům ropy. Kdybyste to měli seřadit všechno mimo sektory, tak nikdy nesestavíte diverzifikované investiční portfolio.
U těch těžařů ropy vás zajímá třeba to, jakou má firma energetickou politiku k dekarbonizaci, zda má nějakou dlouhodobou strategii k přechodu od fosilních paliv, jak se zavázala k Pařížské dohodě. A pak firmy jako Total nebo Shell mají vysoké známky a projdou skrze ESG filtr. Celý trh má v průměru známku D a vy když „jste ESG“ podle článku 8, tak říkáte, že chcete sestavit portfolio, které bude mít lepší známku než průměr trhu a vůbec to neznamená, že neinvestujete do těžařů ropy, jen si mezi nimi vybíráte ty lepší. Mimochodem, ze zhruba 12,7 tisíce firem a emitentů, pro které globálně máme interní ESG rating, jich nejhorší známku G má nyní 614.
Počty firem v jednotlivých stupních získaného ratingu podle metodiky Amundi.
Není to celé jen zbytečná ideologie?
Není. Když má firma G, tak její akcii nechcete z finančních důvodů. Když je nejhůře hodnocená, tak je za tím velké riziko ztráty byznysu a není to jen o tom, že nejsou dostatečně zelení. Ale stejně tak se domnívám, že kdyby společnost od samého začátku účtovala negativní externality do nákladů firmy, tak bychom se o ESG asi dnes nebavili. A civilizace by samozřejmě měla jinou podobu.
Máte ještě nějaká jiná negativní kritéria?
Neinvestujeme také do uhlí, tabáku a kontroverzních zbraní, což jsou třeba chemické zbraně nebo nášlapné miny. Výrobce zbraní pro armádu nebo policii samozřejmě nevylučujeme. Když je to pak fond podle SFDR článku devět, tak tam má pár věcí navíc, třeba že neinvestuje ani do firem s ohodnocením F.
Když je pro mě společenská zodpovědnost firem, do kterých budu přes fond investovat, opravdu důležitá, mám dostatečný výběr těch nejvíc aktivisticky zaměřených fondů?
Fondů podle článku devět SFDR, které se zaměřují třeba na ekologická témata, etiku nebo sociální rovnost, mnoho není, ale globální diversifikaci s nimi dosáhnete. Pro běžného člověka bych doporučoval držet se blíž tržnímu portfoliu a ty „ESG silné“ příběhy používat spíše jako doplněk, protože to může výrazně zúžit výběr akcií v takovém fondu. Jádro finančního majetku to určitě může být u lidí, pro které je zodpovědné investování extrémně důležité a ekologie a sociální tématiky jsou významnou součásti jejich životního stylu, včetně spotřebního chování. Zde je ale potřeba, aby jim poradil někdo, kdo vidí do portfolií takových fondů, protože existují jak dostatečně diversifikovaná řešení, tak natolik vyhraněná portfolia, že to opravdu může být příliš koncentrované. To nemusí být na škodu, ale je třeba o tom vědět. Už dnes lze sestavit portfolio firem, které plní Pařížskou dohodu nebo se k ní velmi silně zavázaly. Ale takové portfolio je poměrně vyhraněné.
Můžete uvést příklad takového fondu a akcie firem, které jsou v jeho portfoliu?
Máme třeba fond, který se jmenuje Climate Action, kde jsou firmy, které mají aktivní cíle na bezemisní fungování. Jsou tam firmy jako Microsoft, Quallcom, Orsted, Morgan Stanley, Siemens, Procter & Gamble nebo Home Depot. Není to tedy o tom, že když chcete investovat s ohledem na ochranu klimatu, tak vás musí zajímat jen solární energie. Pak existují třeba ETF s indexy, které kopírují firmy, které se zavázaly k dodržování pařížské klimatické dohody.
Jsou tyto fondy dražší, jsou u nich vyšší poplatky?
Není žádný finanční důvod k tomu, aby byly dražší. Některé společnosti ale mohou využít poptávky a zdražit.
Jeden z českých portfolio manažerů nedávno uvedl: „Stručně řečeno, investoři ignorující hříšné společnosti se musí smířit s tím, že výnosy společensky odpovědných fondů budou ve srovnání s jejich neomezenými protějšky nižší.“ Podle vás to tedy nesedí?
Nemyslím si, že když globální akciový fond vynechá ze svého portfolia uhlí, tabák a kontroverzní zbraně, tak bude podvýkonný. Jak už jsem říkal, podíl těchto firem na trhu je bezvýznamný. Podle mě tak souboj hříšné versus nehříšné akcie ani neexistuje. Udržitelnost posuzujete podle desítek faktorů, dostanete známku, která je na škále jedna až sedm a když dostanete čtyřku, tak je to dobré, jste ESG. Portfolio manažer zkoumá i další vlastnosti té firmy a až podle celkového obrázku investuje. Když mu nějaká firma přijde jako výhodná koupě, tak ji pořídí, i když má ESG pod průměrem. Ta známka má navíc často podobu, že máte hlavu v krbu a nohu v mrazáku a v průměru je vám dobře. Firmy často v něčem excelují a jinde jsou tragické.
Nejde kupovat jen firmy s excelentním ESG, protože velmi často jde o známé firmy s historií, jejichž akcie již v sobě může zahrnovat příliš vysokou prémii za ESG, tudíž ji kupujete draho. Nikdo portfolio manažera nenutí kupovat drahé firmy jen proto, že mají vysoké ESG skóre. A samozřejmě, pokud se někdo zaměří na uhelné společnosti a dokáže v nich identifikovat ty budoucí přeživší, tak může dosáhnout nadprůměrného výnosu za vyšší rizika, protože i v uhlíkové neutralitě budou existovat uhelné společnosti, jejichž akcie mohou být naopak levné.
Když to shrnu: do roku 2013 ESG filtr výkonnosti spíše škodil. Od roku 2013 jí naopak pomáhá. A pokud ceny akcií budou v sobě zahrnovat příliš vysokou prémii za ESG skóre, tak budou podvýkonné a naopak. Zodpovědné a výhodné investování nejsou protimluvy. Ale zároveň zodpovědně neznamená automaticky výhodně. To se musí odpracovat.
Jiří Hovorka
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
