Zdražení školního stravování a povinné polévky. To jsou dvě témata, která v poslední době vzbudila pozornost rodičů, kteří své děti posílají do školních jídelen. Kvůli zvýšení DPH vydalo ministerstvo školství novou vyhlášku o školním stravování, která od ledna zdražila dotované jídlo. Pokud máte dvě děti na střední škole a obě obědvají ve školní jídelně, ročně si připlatíte přes dva tisíce.
Vyhláška také nově definuje pojem oběd: zahrnovat musí hlavní jídlo, polévku, nápoj a případně také doplněk či dezert. Ministerstvo tím chce údajně udělat přítrž praktikám některých soukromých jídelen, které školákům za cenu oběda poskytovaly pouze hlavní jídlo a za zbytek vyžadovaly příplatek. Řadu rodičů však nařízení ministra Dobeše rozčílilo. Kvůli „povinným polévkám“ totiž obědy podražily a jídlem se plýtvá. Mnoho dětí o polévky nestojí a vrací je či vylévá.
Oběd pro dítě na prvním stupni může nově stát od 16 do 32 korun, místo dřívějších 13,50 až 26 korun. Za oběd dítěte na druhém stupni dáte 19 až 34 korun, místo dřívějších 15 až 27,50. Oběd středoškoláka vyjde na 20 až 37 korun, namísto původních 16 až 29,50. Finanční norma pro celodenní stravování ve školce aktuálně dělá 45 až 75 korun, místo loňských 35 až 59 korun.
Mírný rozruch mezi rodiči způsobila také nejednoznačná interpretace novelizovaného paragrafu o školním stravování v době prázdnin. Dosud totiž platilo, že děti mají na dotované stravování nárok pouze ve dnech, kdy chodí do školy a dále v první den neplánované nepřítomnosti – například nemoci. V dalších dnech nemoci, o prázdninách nebo svatém týdnu před maturitou sice jídelnu mohou navštěvovat také, ale nemají nárok na dotaci a musejí za oběd zaplatit plnou cenu. Podle výkladu ministerstva školství nyní mohou jídelny žákům poskytovat dotované stravování i v době prázdnin, ovšem nenárokově. Rozhodovat o tom má zřizovatel nebo ředitel každé jídelny. Možnost dotovaného stravování se ovšem nevztahuje na dny ředitelského volna.
Menší změny prodělal na začátku ledna také koš, který stanovuje výživové normy školní stravy a měsíční skladbu živin přepočítanou na žáka a den. U většiny skupin potravin je tolerance plnění plus minus dvacet pět procent. Výjimka byla stanovena u tuků a cukrů, které stanovenou hranici překročit nesmí. Naopak ovoce, zeleniny a luštěnin mohou jídelny servírovat i víc, než stanovuje horní hranice tolerance.
I když spotřební koš určuje měsíční skladbu živin poměrně přesně, řada jídelen normy nedodržuje. Česká školní inspekce loni zkontrolovala 341 školních stravovacích zařízení. Normy podle mluvčí inspekce Martiny Ježkové porušovalo 40 procent z nich. Největší potíž jídelnám dělá zařadit do jídelníčku dostatek mléka, ryb a luštěnin. Na štíru jsou s nimi ale prý hlavně děti. „Nedodržení norem bývá paradoxně způsobeno tím, že jídelny se snaží vyjít vstříc dětským strávníkům a nezařazovat (nebo zařazovat omezeně) tyto ‚neoblíbené‘ potraviny. Jídelny zařazováním ‚zdravých‘ potravin bohužel ztrácejí strávníky,“ komentuje mluvčí inspekce Martina Ježková.
Podle výzkumu Všeobecné zdravotní pojišťovny z roku 2010
► 75 procent dětí miluje řízek s bramborovým salátem,
► 70 procent holduje hamburgerům,
► 65 procent rádo kuře s bramborem,
► 53 procent buchtičky se šodó,
► 52 procent rizoto,
► 48 procent špagety s rajčatovou omáčkou a
► 46 procent krupicovou kaši.
Posílat, či neposílat dítě do jídelny? ptá se řada rodičů. „Podle zpráv Společnosti pro výživu mají děti, které chodí do školní jídelny, vyšší příjem energie, vápníku a dalších důležitých látek. Školní jídelna má tedy na stravování dětí příznivý vliv,“ míní Robert Herák, který ve společnosti Scio vede projekt Pohoda, zaměřený na zlepšování sociálního klimatu na základních školách. Převážná většina z 2800 školáků, které Scio zahrnulo do svého výzkumu, si však na kvalitu jídelen stěžovala. „Drtivá většina uváděla, že by chtěla zlepšit chuť a výběr jídla i pití. Jen minimum dětí uvedlo, že jsou naprosto spokojené,“ zmínil Herák. Problém podle něj spočívá hlavně ve špatných stravovacích návycích, které si děti přinášejí z domova. „Nejsou zvyklé jíst zdravě, většina z nich preferuje jídla smažená. Například čočka a hrách jsou pro většinu dětí nepřijatelné, z domova je neznají, jídelny ale luštěniny podle norem vařit musejí,“ pokračuje. Student gymnázia v Aši, Petr Mach jeho slova v podstatě potvrzuje: „Většinou nám obědy nechutnají. V jídelně často vaří jídla, která vůbec nemáme rádi. Navíc je neumí dobře připravit. Dostáváme málo masa, omáčky jsou řídké.“
Podle Roberta Heráka ze společnosti Scio se kvalita školních jídelen od dob socialismu nesrovnatelně zlepšila. „Mají podstatně lepší vybavení, normy a kontroly jsou daleko přísnější. Výživa dětí je dnes velkým tématem. Učitelé už také děti nenutí dojídat, to je už nepřijatelný přežitek,“ popisuje. I když si děti na jídelny stěžují, školní strava jim podle něj svědčí. „Rozhodně je to lepší, než aby rodiče dávali dětem peníze na svačiny a oni obcházeli fastfoody, kde jim na rozdíl od jídelen chutná skoro všechno,“ tvrdí Herák.
Školní jídelnu v pořadu Ano, šéfe! navštívil také obávaný kulinářský mág Zdeněk Pohlreich. A budete překvapení! Pochutnal si.
Zdroj: Prima
Přínos školního stravování pro děti vyzdvihuje také předseda Asociace školních jídelen Michal Malát. „Pokuste si představit stravování dětí bez tohoto systému dotace, podpory a kontroly. Dnešní cena školního oběda, která činí něco okolo 28 korun, by mohla bez dotací být i víc než 70 korun. Kolik sociálně slabších rodin by takový nárůst ceny ještě zvládlo? Kolik dětí by v takovém případě využívalo možnosti stravování se ve školní jídelně? A co by vlastně tyto děti místo oběda dostávaly? Myslím, že bychom takto mohli přijít o jeden ze základních kamenů zdravého vývoje dětí,“ shrnuje Malát.
Právě finanční limity ovšem mohou sehrávat svou roli v nespokojenosti dětí s výsledným pokrmem. „Musíte se zamyslet nad tím, kolik obědy stojí a co se dá za takovou cenu očekávat,“ říká Robert Herák ze společnosti Scio. A vysvětluje, že cena oběda se skládá ze tří částí. „Za potraviny, ze kterých se vaří, platí rodiče. Druhou položkou jsou mzdy zaměstnanců jídelny, které platí ministerstvo, a poslední jsou režie za chod a vybavení jídelny, které hradí její zřizovatel, tedy obec nebo kraj,“ vykládá. Oběd dítěte na druhém stupni nesmí stát rodiče podle zákona více než 34 korun – dostat za ně přitom musí polévku, hlavní chod a nápoj. V kvalitě se to chtě nechtě musí odrazit. Chuti pokrmů jistě nepřidává ani množství, ve kterém jsou navařovány.
Určité řešení nespokojenosti dětí podle Roberta Heráka existuje „Byl bych pro to, aby se ve školním stravování zavedly nadstandardy podobně jako ve zdravotnictví. Za současnou cenu by děti dostávaly plnohodnotnou zdravou stravu, která je však vařená ve velkém množství a za nízkou cenu, tudíž není chuťově úplně ideální. A za příplatek by potom měly možnost nějaké speciální, kvalitnější a chutnější nabídky.Vyžadovalo by to ale změnu zákona,“ vysvětluje.
S českými školními jídelnami to zjevně už dávno není tak zlé, jak se traduje. Mnozí rodiče však chtějí víc. Loni Nejvyšší správní soud řešil případ rodičů veganů, kteří požadovali, aby v nabídce pro jejich ratolest bylo vždy alespoň jedno jídlo veganské. Neuspěli. Soud v precedenčním verdiktu rozhodl, že každý má právo se k veganství přihlásit a své zásady dodržovat. Ovšem nikoli na státní útraty. Každá víra či přesvědčení prý něco stojí a rodiče si za ně musí platit sami. Mohou ovšem svému dítěti každé ráno do školy veganské jídlo přinést, v jídelně mu ho ohřejí.
Sbohem kurzové přirážky
Nakupte s nejlepším měnovým kurzem na českém trhu a ušetřete při lyžování, u moře nebo při nákupech v zahraničí.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
29. 2. 2012 8:50, Martin
Chodime z prace na obedy do VS menzy. Vyber dobry, kvalita dobra a stala - platime samozrejme plnou cenu tj. zhruba 60-90,- podle vybraneho jidla. V okoli je dost hospod, ale ve stejne cenove kategorii maji menicka jednak dost promenlivou kvalitu (takze obedy jsou takova loterie :) a navic to trva mnohem dyl. Skoda, ze je menza pres prazdniny zavrena...
V diskuzi je celkem (8 komentářů) příspěvků.