Jedním z prvních smluvních dokumentů, které uzavírá zájemce o koupi nemovitosti, bývá smlouva o budoucí kupní smlouvě. Ta se využívá především za situace, kdy zájemce o koupi nemovitosti bude potřebovat zajistit finanční prostředky k nákupu nemovitosti pomocí hypotečního úvěruči jiného finančního produktu. Smlouva je akceptována většinou bankjako jeden z důkazů účelovosti použití úvěru.
Obsah a forma smlouvy o smlouvě budoucí
Podstata smlouvy o budoucí kupní smlouvě spočívá v písemném závazku jejích účastníků, že do dohodnuté doby uzavřou kupní smlouvu za podmínek, které jsou dohodnuty v dané smlouvě o budoucí kupní smlouvě. Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen ,,Zákon“) v této souvislosti předepisuje dohodu alespoň o podstatných náležitostech smlouvy, přičemž je třeba doporučit, aby úplné znění zamýšlené kupní smlouvy bylo přílohou smlouvy o budoucí kupní smlouvě. Tímto krokem se vyhnete možnému budoucímu neúspěchu při vyjednávání dalších podmínek smlouvy.
V případě uzavření kupní smlouvy ve stanoveném termínu potíže nevznikají. Jinak je tomu v případě, že prodávající a kupující kupní smlouvu ve stanoveném termínu neuzavřou. V takovém případě se lze, na základě občanského zákoníku, domáhat u soudu, aby bylo prohlášení vůle jednoho z účastníků nahrazeno soudním rozhodnutím.
Z hlediska nároků na platné uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě je třeba dodržet několik zákonných předpokladů. Z formálního hlediska je nutné, aby smlouva měla písemnou formu. V rámci obsahu je nutné dostatečně určitým způsobem stanovit smluvní strany, projevit závazek k uzavření kupní smlouvy a dohodou stran také stanovit termín, do něhož musí uzavřít kupní smlouvu.
Vzhledem k tomu, že součástí budoucí smlouvy bývá i smlouva kupní, je nutné zohlednit i tuto skutečnost, a to určením předmětu koupě, určením povinnosti prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo a povinnosti kupujícího zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. V neposlední řadě je bezpodmínečně nutné stanovit buď konkrétní kupní cenu nemovitosti, nebo alespoň způsob jejího následného určení.
Následně je také třeba upozornit na právní úpravu problematiky. Ačkoliv se obecně režim smlouvy o budoucí kupní smlouvě týkající se převodu vlastnického práva k nemovitostem řídí právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, smlouva o budoucí kupní smlouvě se v obchodních vztazích řídí zásadně obchodním zákoníkem, i když se týká nemovitosti.
Doporučená ujednání ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě
V prvé řadě bývá již ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě stanoven způsob platby kupní ceny. Na základě budoucí smlouvy bývá budoucí kupující povinen uhradit jistou částku (jistinu). Tato částka je složena do notářské či advokátní úschovy s tím, že bývá následně započítána do kupní ceny. Jistina slouží jako dostatečný projev zájmu kupujícího a prodávajícímu dává záruku, že nevyvíjí marné úsilí ve snaze o převod nemovitosti.
Ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě jsou často ustanovení, která dovolují z jistiny hradit smluvní pokutu. Smluvní pokuta se sjednává pro případ, že by budoucí kupující nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí. Případně mohou takto složené peníze sloužit k případnému uhrazení smluvní pokuty ve prospěch budoucího prodávajícího. To v případě, že je tato pokuta sjednána pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí nebo pro případ odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí.
Další významnou oblastí, na kterou je nepochybně třeba v rámci výkladu upozornit, je také problematika zajištění, které je ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě možné zakotvit. Jsou tím myšleny především smluvní pokuty za porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o smlouvě budoucí.
Další z možných sankcí, které přicházejí v úvahu, může být i odstoupení od smlouvy při nesplnění určité povinnosti, například pokud kupující nezíská hypoteční úvěr, nebo pokud se ukážou prohlášení účastníků ve smlouvě o smlouvě budoucí jako neplatná. Důvody odstoupení od smlouvy mohou být dojednány různě, a to jak ve prospěch obou smluvních stran, tak i ve prospěch pouze jedné ze smluvních stran smlouvy o budoucí kupní smlouvě.
Častým ujednáním bývá závazek budoucího prodávajícího, že nemovitosti, které mají být předmětem kupní smlouvy, nebude tento budoucí prodávající po dobu, po kterou je vázán smlouvou o budoucí kupní smlouvě, moci prodat či převést a žádným způsobem zatěžovat, a to jak ve formě zástavního práva, tak věcných břemen.
Smluvní svoboda účastníků smlouvy o budoucí kupní smlouvě poskytuje celou řadu možností přizpůsobit tuto smlouvu konkrétním potřebám účastníků a jejich momentální i očekávané životní situaci. Z tohoto důvodu nelze zcela vyčerpávajícím způsobem vystihnout veškerá možná ujednání, která se v tomto typu smluv mohou vyskytnout. Vzhledem k obsáhlosti problematiky je na místě doporučit případnou radu zkušeného advokáta, který vám v případě jakýchkoli komplikací podá pomocnou ruku.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
28. 8. 2009 14:45, Jirka P.
Drobné doplnění, neb jsem to z článku zcela necítil. Tuto smlouvu uzavírají stejně jako budoucí smlouvu kupní
prodávají a kupující, resp. budoucí kupující a bud. prodávající. Strany může zastupovat jiná osoba na základě speciální plné moci, či např. mand. smlouvy. Tedy neuzavírá se s realitní kanceláří, která má pouze zprostř. smlouvu a obdobně tomu je i u tzv. rezervační smlouvy. Již mnoho potenciálních kupujících uzavíralo tyto smlouvy s jiným subjektem, než prodávající/budoucí prodávající stranou, občas i složilo peníze a pak se tito divili, že nemají ničeho.
V diskuzi je celkem (6 komentářů) příspěvků.