S čerstvým držitelem Křepelky pro mladé novináře mám sraz před Lokálem U Bílé kuželky na Malé Straně. Pivo mu bodne. Celé dopoledne běhal v pracovní kombinéze po Karlově mostě a velkými štípacími kleštěmi ho čistil od zámků lásky. Na odpoledne jsem si ho zamluvil já, aby mi ukázal, jak vypadá Praha očima turistů.
Jak tě napadlo běhat po Karlově mostě s kleštěmi?
Poprvé jsem si zámků všiml u pomníku Jana Nepomuckého. Řekl jsem si, chudák Jan, všichni ho pořád osahávají a teď navíc tohle. Tak nás s Honzou Mikulkou [kameramanem a režisérem kanálu Honest Guide na YouTube a Seznamu, pozn. red.]. napadlo, že bychom mu mohli ulevit. Jen z malé mřížky okolo pomníčku jsme sundali sto třicet kilo železa. Ve sběrných surovinách jsme za to dostali tři stovky.
To už skoro vypadá na byznysplán.
Jo. Postupně jsme začali čistit další místa v okolí mostu. Včera 225 kilo. Dneska za dopoledne dalších tři sta. Šrotu tam jsou ale pořád tuny. Jeden den zámky sundáš, druhý jsou zpátky.
Je ti jasné, že máš na triku spoustu zkrachovalých vztahů v Jižní Koreji?
Dobře jim tak. Víš, kolik stojí v Karlovce jeden zámek?
Narodil se v roce 1987 v Praze. Studoval na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Přes deset let spolupracuje s internetovou televizí Stream, pro kterou natáčel oblíbené série Město podvodů? nebo Praha vs. Prachy. Svůj současný pořad s tipy pro turisty Honest Guide natáčí i v anglické verzi pro YouTube. V květnu mu vyšel stejnojmenný knižní průvodce po Praze.
Dvě stovky?
Pětikilo! Zámečnictví v Karlovce? Přitom můžeš zajít k Rottovi za rohem, kde koupíš stejný zámek za dvacku. Tipnul bych si, že člověk, co je prodává, vždycky ráno zajede do Hornbachu, koupí jich dvě stě po desetikoruně za kus a večer má v kapse sto tisíc. Tohle je byznysplán! Když to přepočítám na nákupku, určitě jsme z Karlova mostu za pár dní sundali víc než milion. Alespoň jdou tyhle levný šmejdi snadno přeštípnout. Najdou se ale i experti, co se o svou lásku bojí tolik, že na most přicvaknou zámek na motorku za trojku. Na ty už se musí s flexou.
Co na to říkali turisti?
Nadávali, hádali se. Nejdřív jsem se jim to snažil vysvětlovat, ale pak už jsem říkal jen I just felt like it.
Třeba se ti nakonec povede lidi přesvědčit, aby to nedělali. Sledovanost každého dílu Honest Guidu na YouTube jde do milionů. Jako influencer dokážeš ovlivnit názory spousty svých diváků.
Začínám z toho mít strach. Snad svůj vliv pořád směřuju správným směrem. Pokud dokážu lidem vysvětlit, aby necvakali zámečky na Nepomuckého nebo si místo trdelníku s avokádem koupili hořickou trubičku, má to smysl. Až se jednou budu za prachy chlubit na Instagramu, že jsem si koupil super boty za deset tisíc, a říkat lidem, že si je musejí pořídit taky, dej mi vědět. Bude čas skončit.
Víš, že máš strach z něčeho, co si sám buduješ?
Dostáváme se do schizofrenní pozice. Náš pořad se sice jmenuje Upřímný průvodce, ale čím větší vliv máme, tím míň si můžeme dovolit být upřímní. Když nás sledovalo tisíc lidí, mohli jsme poslat lidi na pivo k Hrochovi, protože jsme věděli, že když dorazí dva, bude to hodně. Dneska už musím o každém doporučení přemýšlet. Plánujeme, žádáme o svolení. Když někam místo dvaceti lidí začne chodit dvě stě, zničí to atmosféru a přitáhne i blbý lidi. Když vidím, jak do Skautského institutu na Staromáku vodí průvodci výpravy, nemám z toho dobrý pocit. Vejdou se tam, ale nezapadají. Jasně, třeba to není moje vina… Ale to nic nemění na tom, že mi to vadí. Stejně tak si teď musím víc hlídat, co říkám.
Proč?
Protože nechci, aby do Prahy jezdili lidi za hulením a koksem. Díl o trávě je ta nejneupřímnější epizoda, kterou jsme natočili. Celou dobu v něm trávu kriminalizuju. Kdyby to byl první díl Honest Guida, spíš bych lidem radil, kde ji sehnat kvalitní.
Přerostli jste sami sebe?
Tak zlý to není. Jméno máme ale jen jedno a sakra si ho hlídám. Platformu vyměníš, příjmení ne.
(...)
Nedávno si kromě točení začal moderovat show V centru. Před publikem, naživo. Jak se v tom cítíš?
Popravdě mě to moc nebaví, je to jiná disciplína. Mnohem radši točím. Editor mi něco říká do sluchátka a já přestanu poslouchat, co říká host. Nejsem televizák. Ale publikum mě baví.
Jaké bylo povídání s Adrianou Krnáčovou? Ke konci její politické kariéry ses jí hodně zastával. Proč si změnil názor?
Pochopil jsem, že práci primátora nerozumím a ani jí nikdy neporozumím. Takže bych ji neměl prvoplánově kritizovat. Adrianě Krnáčové jsem se omluvil a řekl jí, že ji mám rád.
Omluvila se ti za něco ona?
To zase ne. Nedávno dostala v jedné diskuzi, k níž jsem se nachomýtl, dotaz, jestli Janek pomohl změnit pražské taxikáře. Odpověděla, že vůbec. V tu chvíli se na mě podívalo sto padesát párů očí a já jen krčil rameny. Pak mi ještě doporučila, že bych neměl točit jen ty špatné věci, ale věnovat se i těm hezkým, chválit a doporučovat. Třeba kam na dobré pivo nebo hezkou procházku. Další pohledy, další krčení. Moderátor se mě zeptal, co já na to. Netušil jsem, co odpovědět, tak jsem jen řekl, že s paní Krnáčovou rozhodně souhlasím.
Nejtlustší Finmag
3d král
„Hlavně doufám, že se při každé následující pandemii nebude znovu řešit, jestli Průša tiskne štíty,“ říká podnikatel, jehož 3D tiskárny zná celý svět. A tak jsme se radši ptali, jestli se budou tisknout domy a k čemu je 3D tisk cukrářům. Jenže… Tiskne už Josef Průša štíty?
Vyhnala nás karanténa
Téma: outdoor. Analyzujeme čísla z tuzemské turistiky, probíráme novodobé vychytávky od hodinek po jídlo, co se vaří bez ohýnku, a mrknem na historii vychytávek, které už nám přijdou všední. Kde bychom byli bez přehazovačky? Pod kopcem!
A další
Jakub Jetmar ochutnává v prostějovském pivovaru Axiom.Monika Veselíková slyší krávu růst. Je to japonské plemeno wagjú z farmy v Dolní Sloupnici. Gabriel Pleska se léčí kameny. Martin Vlnas jede Tour de France. Vojta Dobeš popisuje, jak kartou dokoupíte koně pod kapotu auta, ve kterém právě sedíte.
Změnilo se v Praze něco s novou koalicí?
Ano: současné koaliční hádky jsou ještě větší hnus. Nikoho v Praze nezajímají. Pokud v nich chtějí pokračovat, ať si radši vezmou kleště a jdou štípat zámky. Budou užitečnější. Žádnou zásadní změnu s novým vedením nepozoruju. Po letech, co Prahu řeším, už jsem pochopil, že všechny snahy skončí blbě, protože Praha buďto nedokáže zaplatit dobré lidi, nebo nápad narazí na naštvanou úřednici, která sabotuje plány tak dlouho, dokud se na ně nezapomene. I na tohle ale má řešení Adam Gebrian. Navrhuje, aby vznikl speciální get shit done starosta, který by nebral ohledy na standardní procesy. Město by mohlo mít i speciální rozpočtovou položku na placení pokut za jeho prohřešky proti protokolu.
Co by dělal?
Třeba by nabral brigádníky, kteří by stáli před podvodnými směnárnami a odháněli klienty. Nebo by vyndával nelegální bankomaty, i když by mu hrozil soud a městu penále.
Nejvyšší čas vyrazit. Schválně, tipni si, kolik potkáme po cestě turistů, kteří se s tebou budou chtít vyfotit?
Určitě jich bude víc, než kolik potkáme cestou na Staromák policajtů.
To snad ne.
Až dorazíme do Skauťáku, taky ti nebude do smíchu. To se zase vsadím já. A začneme hned. Schválně si skoč sem do krámu koupit vodu. Já půjdu támhle do Vacka.
Vcházím do večerky naproti Saskému domu. Rohlík.cz prodává půllitrovku Bonaquy za bez desetníku za čtrnáct korun. Tady se na mě z regálu směje identická petka za sedmdesát. Pohled pořídíte za padesát a známku po Evropě za osmdesát korun místo čtyřiceti.
Takhle rušno je tady každý den?
Turisti vůbec netuší, kolik co normálně stojí. Mlíko za devadesát, pomeranč za stovku. Přitom támhle přes ulici u Vacka stojí voda dvacet a mlíko dvacet pět. Teď se vrať a kup si cigára.
Vědění je síla. Díky Jankovi a jeho videím už může každý turista vědět, za kolik jezdit taxíkem a kde neměnit peníze. Vy můžete vědět ještě víc. Prozkoumali jsme, kde měnit peníze na dovolenou:
A přečtete si u nás i o novém směnárenském zákoně, takže budete vědět, co dělat, kdybyste přece udělali chybu:
Rozkaz!
Zase stojím frontu. Za anglicky objednané cigarety se stovkovým kolkem si paní řekne 150 korun.
Na to je přece zákon? Stejně jako na známky.
Když si je objednáš česky, budou stát stovku. Koukej.
Vracím se do obchodu potřetí. Tentokrát s Jankem. Mluvíme česky a objednáváme identické cigarety. Cenu mávnutím proutku srážíme o padesát korun. Janek se dostává do provozní teploty: „Kolik stojí ten pomeranč?“ vystřelí. „Vy ho ale nechcete, vy mě jen zkoušíte,“ odpovídá prodavačka. „Jé, vy mě znáte? To je super! Já vás ale ne a fakt bych chtěl ten pomeranč, tak kolik?" nedá se odbýt Janek. Paní nám rezignovaně ukazuje naprosto neviditelný papírek přilepený na skle vedle vchodových dveří. Banán třicet, pomeranč sto. Rozdíl mezi „kg“ a „ks“ je nerozeznatelný. Ale to je vlastně jedno. Turisti tomu rozdílu stejně nerozumějí.
Zbytek krasojízdy po Královské cestě, během kterého zpovídajícího a zpovídaného čekají trdelníky, směnárny, zlodějské bankomaty, trdelníky, vodníci propagující a nepropagující thajské masáže, Čtvero ročních období stokrát jinak, trdelníky a ještě jednou trdelníky, najdete v novém čísle Finmagu. V každé slušné trafice. Nebo na webu.
Fotil Jan Zátorský
