Čtvrtá a poslední vlna?

Impuls, který začal měnit osvěžující vlnu v ničivou lavinu, byl dán lékařem motolské nemocnice, Janem Vokrouhleckým. Fámou šířenou v této souvislosti je také to, že pan Vokrouhlecký je nastrčenou osobou určité skupiny právníků. Uvidíme, zda čas potvrdí starou zkušenost, která říká, že fámy vždy pouze předchází fakta.

"Vo co tu jde?"

Celá záležitost začala vznikat již v roce 1998, kdy Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a fondech. Klíčový odstavec této novely mimo jiné říká: "Každý uzavřený podílový nebo investiční fond vytvořený nebo založený před účinností novely, který nebude přeměněn na otevřený podílový fond na základě jiných ustanovení zákona do konce roku 2000, je povinen provést transformaci na otevřený podílový fond nejpozději do konce roku 2002." Tento proces, který by se dal s trochou nadsázky nazvat světovým experimentem má své dětské nemoci. Celá jeho filosofie, která spočívá ve zpřístupnění původních kupónových investic tehdejším akcionářům je však bezesporu správná.

Zmíněné dětské nemoci spočívají v určitých nejasnostech při transformaci obchodních vztahů investičního fondu, který má svou vlastní právní subjektivitu na otevřený podílový fond, který tuto subjektivitu nemá. Tyto nejasnosti se pokusila v březnu roku 1999 vyjasnit Komise pro cenné papíry vydáním tzv. Právního stanoviska pro otevírání fondů. Tento materiál však pana Vokrouhleckého (a další) očividně neuspokojil, a tak se rozhodl upozornit na tyto kosmetické vady (jeho pohledem však díry v zákonech) a řešit vše soudně.

Nakoupil v některých transformujících se fondech většinou symbolické akciové podíly a začal soudně napadat valné hromady akcionářů, které se usnesly na otevření daného fondu. Převážně se jedná o žaloby s cílem soudního rozhodnutí o zrušení platnosti těchto proběhnuvších valných hromad. Právníci napadených investičních společností, které spravují tyto fondy, se cítili ještě nedávno velmi silní ve svých postojích a názorech na celou kauzu. Tyto postoje posilovaly výroky některých činitelů Ochranného sdružení malých akcionářů ("jde o účelové žaloby"), Asociace pro kapitálový trh ("jde o ekonomicky nepodložený nesmysl") a také výroky ze strany samotné Komise pro cenné papíry ("žaloby nemají šanci na úspěch, neboť jde o účelový výklad práva").

Ale ouha, úsměvy zúčastněných právních expertů ztuhly v okamžiku, kdy se soudkyně Krajského obchodního soudu v Praze ztotožnila s pohledem pana Vokrouhleckého a rozhodla o tom, že přeměna Rentiérského investičního fondu ve správě První investiční je neplatná.

"Vo co mu jde?"

První a asi nejfrekventovanější otázka, která napadne každého z nás, kteří známe okřídlené "za vším hledej peníze"! Ovšem čí peníze? Na výběr jsou v podstatě tři alternativy:

1. Výpalné

Toto dodnes žádná ze stran neindikovala, takže jde o pouhé domněnky deformované současným strukturálním klimatem panujícím v České republice. Kdyby však mělo jít o výpalné, jsou na ráně buď přímo investiční společnosti nebo velcí institucionální investoři. Investiční společnosti na první pohled o moc nejde, protože správcovský poplatek zůstává většinou stejný jak u investičního fondu, tak i pro následný otevřený podílový fond. Podrobnějším pohledem však zjistíte, že zásadní rozdíl spočívá mezi otevřením fondu, které připravují investiční společnosti a jeho likvidací, kterou považuje za správnou pan Vokrouhlecký. Z otevřeného podílového fondu totiž na základě žádosti můžete, ale z likvidovaného fondu, který mizí z trhu, musíte vystoupit.

Správci fondů ze svých zkušeností vědí, že velká část méně informovaných investorů se dá v postkuponových fondech s pomocí marketingových nástrojů udržet. Můžou tak tvořit stabilní základnu pro další fungování fondu a tím generování poplatkových příjmů. Možnosti výpalného ze strany institucionálních investorů nevidím z důvodu jejich velké roztříštěnosti jako hodné dalšího hypotetického scénáře.

2. Spekulace

Tato možnost spočívá v tom, že pan Vokrouhlecký jako investor zaspal nejvhodnější období k nákupu transformujících se fondů. Nyní tedy sráží jejich kursy na kapitálovém trhu tím, že je žaluje. Osobně mi to také připadne spíše jako námět pro latinskoamerickou telenovelu než reálná investiční strategie.

3. Právní pořádek

Tato zatím nejrealističtější varianta je o snaze tohoto lékaře a jeho právníků vedoucí k zacelení sporných míst v zákonech. Pokud je tomu tak, mám pocit, že s ohledem na stav práva v České republice a jeho vymahatelnost si pan Vokrouhlecký vybral to nejméně bolavé místo potřebující nápravu.

"Vo co jim (nám) jde?"

Jsme opět u peněz. Pro nás, spekulanty, kteří investují do transformujících se fondů, znamenají popsané aktivity především zdržení a tím i potenciální snížení výnosnosti našich investičních strategií. Druhý dopad, který nastane v případě změny procesu otevření fondu na jeho likvidaci, bude daňový. Tento zatím opomíjený prvek znamená, že fyzické osoby, které počítaly s šestiměsíčním daňovým testem, se nevyhnou dnes už naštěstí jen 15% dani z likvidačního zůstatku. Tato daň je placena z rozdílu mezi likvidační hodnotou a nabývací cenou tohoto podílu.

Nejhůře však opět skončí pomyslní kupónoví trosečníci, kteří nic netuše budou smeteni onou pomyslnou čtvrtou a poslední vlnou kupónové privatizace. Většinou jde o chronicky nekomunikující bezstarostné akcionáře, kteří na své podíly zapomněli, přestěhovali se a v SCP nezměnili adresy nebo jen prostě nemají přehled. Za tyto své nectnosti tak nyní zaplatí daň nejvyšší, tedy 15% z celé části likvidačního zůstatku. Předpokládám totiž, že nesofistikovaný člověk bude těžko komunikovat s likvidátorem fondu, který po něm bude požadovat prokázání nabytí podílu, průměrnou pořizovací cenu a podobné informace. Velikost této tzv. "akcionářské sedliny" znají nejlépe odpovědní pracovníci v investičních společnostech.

Proto se ptám, a na základě novely Obchodního zákoníku se budou ptát i právníci investičních společností u odvolacích řízení "Cui prodest" – komu to prospěje? Co myslíte?