Úroky z hypotéka úvěrů ze stavebního spoření lze odečíst ze základu pro výpočet daně z příjmů. Jenže na konci letošního března přišel web Hypoindex.cz s překvapivým zjištěním: Podmínky jsou v zákoně nastaveny tak, že (při přísné interpretaci) neumožňují odpočet úroků při druhém a dalším refinancování úvěru.
„Refinancujete-li úvěr na bytové potřeby, můžete si zaplacené úroky z refinancujícího úvěru (při splnění dalších náležitostí) od základu daně odečíst. Refinancujete-li ale hypotéku na refinancování hypotéky, pak už máte smůlu a úroky si podle zákona odečíst od základu daně nemůžete," varoval redaktor Petr Zámečník. Abyste nepřišli o možnost uplatnění úroků od základu daně, můžete tedy refinancovat jen jednou.
Ministerstvo má jasno
Co se zpočátku zdálo jen jako teorie, je však podle ministerstva financí skutečností.
„Od základu daně lze odečíst úroky z úvěru, pouze pokud byl použit na financování bytové potřeby uvedené v písm. a) až f) příslušného ustanovení zákona o daních z příjmů. Úroky z úvěru použitého na splacení úvěru, kterým bylo refinancováno splacení původního úvěru, již odečitatelné nejsou," potvrzuje Radek Ležatka z oddělení komunikace ministerstva financí.
Nejde samozřejmě o výmysl „úředníka z tiskového oddělení," jak se hned objevilo v reakcích na výše uvedené články. Ležatkova odpověď je samozřejmě oficiálním stanoviskem (právním názorem) ministerstva financí, byť ne takové právní síly jako by byl například metodický pokyn či dokonce vyhláška. „Věcně příslušným je odbor Legislativa daní z příjmů," upřesnil na dotaz deníku Aktuálně.cz.
Změnu či upřesnění zákona ministerstvo financí v současnosti nepřipravuje.
Odpočet od základu daně
Od základu daně si můžete odečíst zaplacené úroky, nikoliv celkovou výši splátek. V rámci jedné domácnosti lze ročně uplatnit až 300 000 korun zaplacených na úrocích, což znamená až o 45 000 korun menší daň. Tohoto horního limitu sice dosáhne málokdo, nicméně i v běžných případech ušetříte na daních přinejmenším několik tisíc korun ročně.
Základní podmínkou pro uplatnění odpočtu však je, že jde o úvěr poskytnutý na financování (vlastních) bytových potřeb poplatníka. Ten, kdo odpočet uplatňuje, musí tedy v nemovitosti už bydlet nebo si ji za tímto účelem teprve stavět. Nemůže však jít například o nemovitost využívanou k rekreaci (chata, chalupa), k pronájmu další osobě (ani v rámci rodiny) nebo výhradně k podnikatelským účelům (typicky kancelář osoby samostatně výdělečně činné).
A druhá základní podmínka? Ten, kdo si úroky odečítá, musí být "účastníkem úvěru". Nestačí, když jej fakticky splácí. Rozhodující je osoba uvedená ve smlouvě. Pokud je tedy „vaše" hypotéka napsaná třeba na otce, protože jste si díky jeho vyššímu příjmu mohli půjčit více peněz, nemůžete si úroky ve vašem daňovém přiznání odečíst. A bohužel si je možná nemůže odečíst ani otec, pokud v takto financovaném bytě nebydlí.
Nekontrolujeme to, říkají úředníci
Podle reakcí odborníků i úředníků z praxe však není nutné propadat panice.
„Upřímně řečeno, my většinou nekontrolujeme ani to, zda je úvěr skutečně využíván na bytové potřeby," řekla nám dlouholetá pracovnice finančního úřadu v jednom z krajských měst. „Kontroly, zda někdo takovou nemovitost nepronajímá nebo nepoužívá třeba jen k rekreaci, děláme jen namátkově," upřesňuje.
Úřednice považuje za prakticky nemožné, aby finanční úřad v současnosti kontroloval refinancování hypoték. „To by znamenalo sledovat dílčí změny toho původního úvěru. Tak podrobnou dokumentaci si nevedu. Navíc je pro mne důležitý účel, tedy bytové účely, ne forma. Ano, může se stát, že u druhého refinancování opět budeme kontrolovat, zda poplatník využívá nemovitost k vlastnímu bydlení. Pokud nám to ale on sám neřekne, nebo jej někdo neudá, na refinancování jen tak nepřijdeme a ani nás nezajímá," říká úřednice, s níž autor článku dlouhodobě spolupracuje na odborných tématech a jejíž jméno nelze z pochopitelných důvodů zveřejnit.
Podobně to zatím vidí i další úředník z krajského finančního ředitelství. „Zaprvé jsme to ještě nikdy neřešili, kontrolujeme jen shodu poplatníka s osobou čerpající úvěr, občas také bytové potřeby," říká. „Když se ale dívám na zmíněný paragraf zákona, tak jasně stanoví, že odpočet lze uplatnit i na úvěr, určený na splacení úvěru použitého poplatníkem na financování bytových potřeb. To chápu jako svolení, že odpočet lze uplatnit nejen u původní hypotéky, ale také u refinancování. Zákon neříká, že tak lze učinit jenom jednou. Ostatně by to nedávalo smysl - když už, tak proč jenom jednou a ne třeba dvakrát? Jde spíše o nepřesnost v zákoně než účel," domnívá se úředník.
Celý článek si lze přečíst na serveru Aktuálně.cz
Sdílejte článek, než ho smažem