V Partners jste od založení firmy v roce 2007. Jaký je to pocit, dostat se na pozici partnera?
Kupodivu se necítím, jako bych vylezl na Mount Everest. Věřil jsem poslední roky, že je to jen otázka času, protože jsme dělali věci správně. Ale určitě je to milník v kariéře.
Co to v poradenství znamená, když děláte věci správně?
Zvyšování počtu lidí ve firmě, zvyšování efektivity práce… Když jsem po prvních dvou měsících letošního roku viděl, že se k cíli blížíme, pomohl jsem si navíc odměnou pro celý tým. Slíbil jsem jim, že když kritéria splníme, poletí se mnou zhruba třicet klíčových lidí na dovolenou do Karibiku. Chtěl jsem, ať mají radost se mnou. Kritéria jsme splnili s velkou rezervou, ale prožíval jsem to daleko víc než předchozí povyšování, protože jsem si uvědomoval, že to je krok, který už nedokážu přímo ovlivnit.
Jak to?
Objem sjednaných smluv už je tak vysoký, že se člověk zkrátka musí spolehnout na kolegy a na to, že všechno v minulosti správně nastavil. Sám to nikdy nezvládnete. Cítil jsem se jako trenér, který před zápasem nastaví taktiku a pak jen motivuje a hlídá si, jestli všechno funguje, jak má.
Říkal jste, že partnerství je milník, vidíte už před sebou nějaký další?
Chci se víc zapojit do zahraniční expanze Partners a dalších aktivit celé finanční skupiny. Slovensko, kde už je všechno rozjeté, jsem vzdal, abych se mohl koncentrovat na povýšení. Ale jsou tu další země, po kterých koukáme. Nedávno jsem se vrátil z Rumunska. Tamní trh je přibližně patnáct let za naším. Finanční poradenství tam funguje jako v českém pravěku. A to je pro nás velká příležitost. Do Bukurešti to navíc mám letadlem stejně daleko jako do Bratislavy autem. Největší bariéra je jazyk. Proto chodím na intenzivní kurzy byznys angličtiny a přemýšlím, že se začnu učit rumunsky.
Kromě toho chci samozřejmě dál posouvat svůj byznys v Česku, prostor je tu pro to pořád obrovský. A pomáhat svým kolegům růst. Doufám, že mi někdo z týmu brzy bude dýchat na záda. Když vás někdo začne dohánět, nebo vás dokonce přeskočí, je to pravděpodobně kvůli tomu, že je schopný, pracovitý a ambiciózní. Třeba víc než vy. A to je tlak, který vás donutí dělat věci navíc.
Vzpomenete si ještě na svůj první den finančního poradce? Co byste si vzkázal?
Abych vydržel, že to dobře dopadne. A abych neměl předsudky a nebál se oslovit opravdu schopné lidi jako své spolupracovníky. Klidně dvakrát, třikrát. A ignorovat, že mají v práci své jisté a jsou spokojení, protože ve finančním poradenství můžou být schopní lidé daleko spokojenější a úspěšnější než jakýkoliv zaměstnanec.
A taky, abych věci míň hrotil. Dneska je poradenství mnohem uvolněnější než dřív a pomáhá to nejen pocitu z práce, ale i výkonu. Hodně ale záleží na osobnosti každého člověka. Určitě nejsem despotický šéf, který neustále řve. Vždycky se snažím lidi pochopit a racionálně jim poradit, co dál. I proto nemám rád, když někdo řve na mě. Jsem vcelku klidný člověk, ale s vysokým nasazením a nadšením z toho, když se daří.
Naslouchat lidem a být jim k ruce ale funguje jen do nějaké doby. Když máte ve firmě dvě stě lidí, asi si s každým nemůžete povídat o tom, jak a co ho zrovna trápí.
Snažím se pomáhat těm, kteří si to zaslouží. Tahle fáze hojnosti mi úplně vyhovuje. Pokud je váš čas pro lidi vzácný a musí o něj bojovat, je to dobře i pro ně. Naučí se vážit si vaší pozornosti a nechodí za vámi s blbostmi.
Nepůsobíte jako člověk, který by se prací, ale vlastně ani životem příliš stresoval. Jak řešíte, když věci nefungují?
V začátcích to bylo jiné. Když jsem si konečně domluvil první tři klienty na schůzku do KFC – už jenom to je dneska hodně úsměvné, ale tehdy to byl standard –, nedorazil ani jeden. V celou jsem vždycky vyšel ven s kravatou a kufříčkem, vyhlížel, čekal a pak jsem zase zašel. A za hodinu to samé. Třikrát po sobě. To už jsem byl ve stresu i já. Když jsem o tom vyprávěl kolegovi, zeptal se mě, jestli jsem si s klienty schůzku potvrzoval, a já že ne… Od té doby už se mi to nestalo.
Další stresy přicházely, když mi končili první spolupracovníci nebo když se dlouhodobě nedařilo. Já se ale během let naučil, že výkyvy nahoru i dolů zkrátka přicházejí a odcházejí a důležité je se nezbláznit ani z jednoho. Když je moc dobře, bude hůř, a když špatně, bude líp. Nic nikdy nejde samo, ale to pochopíte až s léty. Proto se nestresuju. Snažím se ovlivnit to, co ovlivnit jde.
Jaké lidi k sobě do týmu hledáte?
Ambiciózní, pracovité a vytrvalé. To jsou tři klíčové věci. A taky musí být fér a poctiví. Naše firma ale lumpy nepřitahuje, ti jdou za svými jinam. Říkám, že mám štěstí na lidi, ale ono to odráží hodnoty, které se tady všichni snažíme vyznávat.
Pořád platí, že zkoušíte každého, kdo přijde?
Na začátku náborového procesu je síto hodně hrubé. Ale to je jen začátek. Po měsíčním zaškolování, dávno předtím, než se budoucí poradce setká s prvním klientem, už toho on ví hodně o nás a my o něm. A buďto si to sedne, nebo ne. Takhle se odfiltruje skoro sedmdesát procent všech lidí, co k nám přijdou. Rozhodně to není tak, že bychom brali každého, kdo zaklepe na dveře.
Když jste začínal, byla fluktuace poradců obrovská, první rok nepřežily skoro dvě třetiny lidí. Platí to pořád?
U nás to platí pořád, ale hodně lidí odpadne právě během úvodního měsíce. Když nováčci pochopí, co všechno dneska znamená podnikat ve financích, jaké nároky to na vás klade a kolik certifikací si musíte udělat, než můžete vyrazit radit klientům, odpadne jich spousta. Další lidé odcházejí, když zjistí, jak náročné je hledat nové klienty, kteří poradce nemají nebo mají špatného. Spousta klientů už dneska dobrého poradce má a je s ním spokojená.
Na druhou stranu, když někoho najdete a začnete mu spravovat portfolio finančních produktů, máte mnohem víc možností než před lety, kdy existovalo jen investiční životní pojištění, stavebko a sem tam se povedla hypotéka. Všechno je dneska komplexnější. Dříve šlo hlavně o to, najít klientovi lepší produkt a ušetřit mu čas, později jsme začali s klienty řešit jejich cíle a dělali jsme s nimi finanční plánování. Dneska jsme především finanční koučové. Kromě produktů s klienty řešíme i to, jestli má smysl utrácet za věci, které nepotřebují, a pomáháme jim budovat bohatství v budoucnu.
Kolik procent obratu dnes děláte na dlouhodobých klientech a kolik na těch nových?
Je to zhruba padesát na padesát. O své klienty se dnes poradce opravdu musí starat. Nemůže se stát, že na klienty není čas.
Jedna věc se za posledních patnáct let nezměnila. Finanční poradci pořád chodí v kravatách a oblecích. Proč vlastně? Není to zbytečný pozůstatek minulé éry?
Proč tlačit na rozvolnění? Nemyslím si, že by to něco změnilo. Myslíte si, že člověk v mikině s kapucí na vás bude působit důvěryhodněji než člověk v obleku?
To si nemyslím. Ale nestačí kalhoty a košile?
Člověk v hezkém obleku působí mnohem líp. Dnešní mladá generace se navíc umí oblékat opravdu dobře. Už se nestane, že by přišel pětadvacetiletý kluk v obleku z maturity. Někdy mám skoro pocit, že se oblékají líp než poradci, co jsou ve firmě deset let. Řeší to a dávají si na tom záležet. Móda je navíc dostupnější. Když to porovnám s našimi začátky, je to jak nebe a dudy. Pokud přede mě postavíte někoho v plátěných kalhotách a někoho v obleku, pořád si radši vyberu toho v obleku. Jestli má kravatu, nebo nemá, není důležité.
Ještě v něčem je nastupující generace odlišná od té vaší?
Mají sebevědomí, ale chybí jim ochota dřít. Schází jim sebereflexe. Myslí si, že když si pustí tři videa o Stevu Jobsovi, jsou jako on. Nakonec ale stejně narazí na to, že znalost není dovednost. Pokud chtějí být dobří a vydělávat slušné peníze, musí nejdřív pochopit, že nejsou taková esa, jak si myslí. A pak na tom začít stavět.
Kolik si vyděláte?
Přes milion měsíčně. Hrubého.
A kolik vás stojí provoz firmy?
Teď s Dominikánskou republikou budou náklady hodně vysoké, ale běžné provozní náklady mám kolem dvou set tří set tisíc. Kanceláře, asistentky…
Co s vydělanými penězi děláte?
Většinou investuju do projektů finanční skupiny Partners. Banky, pojišťovny… A taky nakupuju nemovitosti. Tam ale nemyslím primárně investičně, pomáhám rodičům a dalším členům rodiny. Jako odměnu za povýšení na partnera jsem si koupil nové auto, Mercedes AMG GT 63 S.
Jak to jezdí?
Dobře to jezdí. Dlouho jsem nad ním přemýšlel, protože ani s mými příjmy se mi nechtělo utratit čtyři miliony, ale nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Svým klientům říkám, že cena auta by neměla přesáhnout trojnásobek jejich měsíčního příjmu, takže jsem se vlastně skoro vešel.
Kolik platíte za pojištění?
Asi šedesát tisíc za rok, ale dostal jsem velkou slevu. Původní nabídka byla na dvě stě tisíc ročně.
Dočetl jsem se o vás, že pravidelně držíte půst. Proč?
Kvůli zdraví. Měl jsem zdravotní problémy a tři týdny bez jídla pouze o vodě mi pomáhají se jich zbavit. Nemůžu říct, že by mě to zrovna bavilo – první a třetí týden jsou opravdu náročné, ale funguje to. Když začnete, máte pocit, že do dne umřete hlady. Po týdnu začne tělo stravovat sebe sama. Nejdřív začne požírat věci, které jsou nejmíň potřebné – tuky, usazeniny z kloubů. Po třech týdnech se vám restartuje imunita. Dřív jsem bral několikrát ročně antibiotika, teď jsem v pohodě. Samozřejmě je to během půstu nápor na psychiku, ale jde to zvládnout. Hlad mám, ale depresemi netrpím…
Co si dáte, když půst skončí?
Kdybych si dal hamburger a pivo, tak mě to pravděpodobně zabije. Takže začínám ředěnou mrkvovou šťávou, druhý den už ji neředím a třetí den si dopřeju strouhanou mrkev. Maso, kořeněné jídlo nebo pivo si dávám až za další tři týdny. Prvních sedm dní zhubnu každý den kilo, další týden ztrácím půl kila denně a poslední týden už jen asi sto gramů.
Počítal jste si, kolik peněz takhle za měsíc ušetříte?
Nepočítal jsem to, ale celou dobu piju evianku, abych si dopřál, takže moc ne. Když nejím, vždycky si uvědomím, jak silná droga jídlo je a taky kolik času lidi denně provaří a projedí. A taky prokecají o jídle…
Martin Vlnas
Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Rok studoval v Jižní Koreji. Během studia publikoval reportáže v Reflexu, Respektu nebo Týdnu, kariéru ale začal jako portýr. Od roku 2009 byl editorem... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem
Diskuze
Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy
17. 9. 2021 8:58, xls
Pořád nechápu: jaký poradenství? Dyť je to normální prodej, jako by se to styděl přiznat. Je tři jako by prostitutka nazývala svou činnost PR.
Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy
18. 9. 2021 13:37, kalich
Do fondů bych nedal ani desetník. Třeba v pátek se na BCPP vážilo. Další důkaz,že manažeři fondů nic neumí! V mém portfoliu Čez má váhu cca 70% a fonďáci jsou s těmi povinnými kritérií v háji. Přitom je jasné,že Čez má největší předpoklady na výrazný růst!
V diskuzi je celkem (12 komentářů) příspěvků.