Ministr spravedlnosti Robert Pelikán říká, že by rád v oblasti exekucí nastolil férové prostředí. Podobně často mluvili i jeho předchůdci, v praxi se ale situace zhoršovala, dlouhá léta dokonce docházelo k mnoha protiprávním exekucím. Debata o tom, jak by měl stát exekuční byznys regulovat, se často točí kolem odměn exekutorů. Jedni tvrdí, že jsou neúměrně vysoké. Druzí zase připomínají, že pokud nebude mít exekutor dostatečnou motivaci, zůstanou věřiteli jen oči pro pláč. Ministerstvo spravedlnosti zastává první názor a v dubnu přišlo s konkrétním návrhem na razantní snížení exekutorského tarifu. Odměny exekutorů by se tak měly v praxi snížit až o jednu třetinu.
Exekutoři se bouří
Podle Exekutorské komory jde ale jen o snahu získat politické body, která vztahu mezi věřiteli a dlužníky nijak nepomůže. Zástupci komory tvrdí, že ministerstvo přistoupilo k úpravě odměňování exekutorů, aniž ho řešilo v kontextu s dalšími právními předpisy, především s připravovanou novelou exekučního a občanského soudního řádu. „Je nutné zpracovat celkovou koncepci, jež přinese vizi dalšího fungování exekutorských úřadů a současně s tím bude řešit zavedení místní příslušnosti i odměňování. Tyto tendence však v tarifní vyhlášce není možné najít, problém je řešen odzadu a pouze na vnější efekt,“ říká prezidentka Exekutorské komory Pavla Fučíková. Exekutorská komora je přesvědčena, že aktuální návrh tarifní vyhlášky je protiústavní a pokud dojde k jejímu vydání bez dalších úprav je připravena podat stížnost Ústavnímu soudu.
Co si myslí odborníci? Souhlasí s výrazným snížením odměn exekutorů? A skutečně je u nás problém s exekucemi tak velký, nebo jde spíš o mediálně zveličené téma?
Robert Pelikán
ministr spravedlnosti
Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo na základě dat, která mu poskytla Exekutorská komora a další úřady, rozsáhlou analýzu celého exekučního prostředí s akcentem na nákladovost a ziskovost exekučních úřadů. Současný exekutorský tarif z roku 2001 je podle této analýzy vysoce naddimenzovaný, a neodpovídá dnešní sociální a ekonomické situaci. Proto jsme dospěli k závěru, že existuje prostor pro snížení exekutorských odměn. Jde o důležitou změnu, která přispěje k úpravě exekučního prostředí v Česku. Do budoucna se plánuje i novela exekučního řádu, která má být součástí legislativních změn zlepšujících vztah mezi dlužníky a věřiteli. Ministerstvo spravedlnosti tak plní další bod programového prohlášení vlády, která vyhlásila nesmlouvavý boj proti zneužívání exekucí a zavázala se, že náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu.
Tomáš Sokol
advokát
Prezentovaný záměr snižování odměn je ohavnost čpící komunismem a komunisty. Rozumím tomu, že náklady na exekutora jsou svého druhu regulovanou cenou. Nicméně regulovat cenu a od ní odvislou odměnu exekutora s poukazem na to, že oproti jiným má až dost, je právě ta ohavnost. Nezohledňuje podstatu činnosti, její náročnost, s jakými riziky exekutor pracuje, jaké hodnoty obhospodařuje či produkuje a už vůbec ne to, jaká poptávka po této profesi bude v případě snížení odměny.
Exekutoři pracovali vcelku dobře, samozřejmě s excesy. Ty jsou v každé profesi. Ovšem u nich si je bojovníci za práva dlužníků vybrali, náležitě je zveličili a udělali z nich principiální problém. Přitom ve vztahu k milionu exekucí ročně šlo o zlomky procent chybných postupů. Tímhle trikem lze zničit kohokoliv. Nemocnici, advokáta stejně jako pekaře, a dokonce i soudy. Budu-li poukazovat na to, co se jim nepodařilo, a udělám z toho jejich hlavní produkt, neunikne takovým čističům nikdo.
Petr Němec
advokát
Se snížením odměn exekutorů souhlasím u jistin nad několik desítek tisíc korun, kdy odměna pokrývá náklady a přináší i zisk. Strhnout z účtu sto tisíc korun je totiž stejně náročné jako strhnout tisícovku. Naopak u malých dluhů je jasné, že odměna exekutora musí být nepřiměřená jistině, protože tu jsou reálné náklady, které nesouvisí s výší dluhu. Zde tedy částečně skutečně došlo k iracionálnímu mediálnímu honu na exekutory. Pelikánova obhajoba změn jakešovským „350 tisíc ti exekutoři berou“ bohužel nasvědčuje, že jde primárně o populismus, a já se domnívám, že dlužníkům navrhované novinky zase tolik nepomůžou. Přitom ministerstvo dělá i správné kroky, když se snaží přinutit věřitele, aby víc zvažovali, jestli má některé vymáhání dluhů smysl. Stejně tak úvahy o změnách v oddlužení jsou nadějí na reálnou pomoc. A dá se toho udělat mnohem víc. Do odměn exekutorů bych tak zasahoval až později a méně radikálně. Avšak chápu, že tohle téma se politikům prodává nejlíp.
Pavel Staněk
prezident České asociace věřitelů
Snížení odměn exekutorů považuji za velmi nebezpečný nápad, který může vrátit systém vymáhání pohledávek o dvacet let zpátky. Hodně se teď diskutuje o tom, jestli to bude pro exekutorské úřady likvidační. Bohužel si zatím nikdo nepoložil otázku, jestli to náhodou nebude likvidační i pro věřitele. Razantní snížení exekutorského tarifu má totiž jít podle plánů Ministerstva spravedlnosti ruku v ruce se zavedením povinných záloh od věřitelů. Lze si teoreticky představit, že bude-li výše tarifu a záloh dobře nastavena a důsledně vyžadována, nemusí to stabilitě úřadů uškodit. Problém ovšem je, že za takové situace už věřitelé nebudou o exekutory stejně stát. Kvůli zálohám by totiž náklady na vymáhání byly tak vysoké, že by se jim ani nevrátily, natož aby věřitel skončil v plusu. Pohledávky tak budou radši rovnou odepisovat. A potom už bude úplně jedno, jak ministerstvo nastaví exekutorský tarif, protože služby exekutorů nebude nikdo využívat.
Daniel Hůle
vedoucí dluhového poradenství Člověka v tísni
Řešíme důsledky nemravného systému tunelování spravedlnosti, ke kterému docházelo a stále dochází například prostřednictvím rozhodčích řízení, kde vládly mezi věřitelem a rozhodcem klientelistické vztahy. Dnes jsou řádově statisíce exekucí vedeny na základě neústavního exekučního titulu, ale nikdo to aktivně neřeší. Další problém je dravost některých exekutorských úřadů, což je důsledek jejich volné soutěže. Exekutoři po věřitelích běžně nepožadují náklady na řízení. „Zaparkování“ pohledávky do exekuce je tak nejvýhodnější variantou, a to i u zjevně nevymahatelných pohledávek. Exekutoři sami uvádějí, že získají odměnu a náklady od zhruba třiceti procent dlužníků. Ti tak financují sedmdesát procent neúspěšných řízení. Je proto zjevné, že pokud by exekutor dostal aspoň něco za každou exekuci, i tu neúspěšnou, je prostor pro snížení odměn. Že se tomu někteří exekutoři brání hysterickým šířením apokalyptických zpráv, mě nepřekvapuje. Jejich argumenty ale nejsou relevantní.
Vladimír Plášil
viceprezident Exekutorské komory ČR
Exekuční tarif se mylně považuje pouze za odměnu. Není to pravda. Z tarifu hradíme mzdy zaměstnanců a náklady nutné pro chod úřadu, jako jsou například sofistikované IT systémy. Sám vedu úřad, který lze označit za typický, tedy takový, kterých je v republice 80 až 90 procent. Dramatické snížení tarifu, o kterém ministr spravedlnosti uvažuje, můj úřad nemůže přežít. To by znamenalo samozřejmě ztrátu místa pro 30 zaměstnanců. Pokud by k tomu došlo, musel bych jim vyplatit odstupné, na které samozřejmě nemám. Situace se za 15 let, kdy tuto profesi vykonávám, dramaticky změnila. Tarif, nastavený v roce 2001 a postupně už několikrát snížený, nyní sotva stačí na úhradu stále rostoucích nákladů na povinnou agendu úřadu. A vymahatelnost dluhů stále klesá. Kolem 80 procent pohledávek je kvůli rostoucímu počtu multiexekuovaných osob nevymahatelná. Za většinu práce, kterou musíme ze zákona vykonávat, tedy nedostáváme zaplaceno, a to ani přímé náklady. Za takové situace tedy prostor pro snížení tarifu nevidím.
Z podstaty naší práce nebudeme nikdy populární, ale mrzí nás prvoplánová snaha využít exekutory pro sbírání laciných politických bodů. Před vznikem exekutorského stavu v roce 2001 se věřitelé téměř neměli šanci dostat zpět ke svým penězům. To se změnilo. Soudní exekutor je odborná právní profese a velmi regulované podnikání, které musí dodržovat komplexní právní úpravu. Ministerstvo nás zahrnuje stále novými povinnostmi, ale peníze chce snižovat. To je jako chtít po chirurgovi, aby operoval srdce, ale bez skalpelu.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom finanční skupiny Roklen
S pravomocemi exekutorů, kteří v Česku působí od roku 2001, se to ze začátku přepísklo, podobně jako třeba s dotační podporou „solárníků“ o několik let později. Žádný div, když cenu stanovoval úřad, nikoli trh. Doba, kdy exekutoři představovali kastu nedotknutelných, je ale pryč. Exekutorský tarif byl od roku 2001 snížen sedmkrát, nyní je ve vzduchu zeštíhlení osmé. Typickým exekutorským úřadem je dnes středně velký úřad, žádný velký s mnoha zaměstnanci. S osmým snížením tarifu souhlasím jen tehdy, pokud ji doprovodí větší zainteresování věřitele. Ten by měl platit exekutorovi zálohu exekučního řízení. Když totiž dnes exekutoři věřitelům předem říkají, že nic nevymůžou, ti přesto obvykle trvají na řízení. Exekutoři ho pak podle zákona zahájit musí. Pokud by věřitel byl finančně motivován, aby nechal rozjet jen takovou exekuci, která má reálnou šanci na vymožení dluhu, systém se zefektivní. Exekutoři nebudou nuceni ztrácet čas (a peníze) předem zjevně marnými exekucemi. Počet exekucí sice od roku 2011, kdy dosáhl rekordního téměř jednoho milionu, víceméně klesá, ale spíše jen mírně. Pokud by byl zainteresován věřitel, klesne počet exekucí výrazněji. To přinese do exekučních řízení úspornost a umožní redukovat odměnu exekutorům.
Sdílejte článek, než ho smažem