První papírová stokoruna nově vzniklého Československého státu byla navržená v secesním stylu a její výtvarnou úroveň hodnotili lidé velmi vysoko. S její přípravou a vytištěním se však příliš otálet nemohlo a tomu odpovídala její kvalita. Byla vytištěna knihtiskem a jakmile se ocitla v oběhu, padělatelé se chopili příležitosti. „Stala se jednou z nejvíce padělaných československých státovek. Známe deset typů tištěných padělků různé kvality,“ uvádí náš přední odborník Jan Bajer.
V roce 1920 proto první snadno padělatelnou stovku vystřídala stokoruna vytištěná lepší hlubotiskovou metodou, a to v renomované americké tiskárně American Bank Note Company (ABNCo) v New Yorku. Dnes již nezjistíme, kdo je jejím autorem, proč dal nové bankovce právě zelenou barvu a na rub dominantní pohled na majestátné Hradčany. Dostupná odborná literatura uvádí: „Autor neznámý!“
Jisté je, že lidé si novou papírovou stokorunu oblíbili. Začali ji říkat „zelené Hradčany“ nebo zkráceně prostě jen „Hradčany“. Tato stokoruna se stala nejpopulárnější státovkou z dob první republiky. Zajímavý je i příběh motivu na její lícní straně vpravo. Je to obraz slovanské kněžky od Alfonze Muchy. Modelem pro vytvoření obrazu stála malíři dcera jeho mecenáše. Jmenovala se Josephine Craneová. Mucha však její tvář nevtisknul do obrazu speciálně pro novou stokorunu. Původně zdobil obraz slovanské ženy reklamní plakát pražské pojišťovny Slávie a pojišťovna souhlasila, aby zdobila i novou státovku.
Tím odstartovala dlouholetá tradice zelených stokorun. Zelené „Hradčany“ jsme nosili v peněženkách až do roku 1993. Tu poslední, která byla puštěná do oběhu v roce 1962, po dlouhých 31 let. Věta: „Dej mi tři Hradčana a jsme si kvit!“ byla pro každého Čecha a Slováka naprosto jasná. Neznalí cizinci při výměně valut v zákoutí pražských uliček nejspíš obsah věty pochopili až při pohledu na rub stokoruny.
Se vznikem České republiky éra „Hradčan“ končí. Všechny „Hradčany“ se v roce 1993 přelepily kolkem. Bylo jich celkem za sedm miliard korun, tedy 70 milionů kusů. Její nástupkyni – součastné stovce, kterou navrhnul akademický malíř Oldřich Kulhánek, tradiční zelená barva zůstala. Namísto Hradčan ji však na rubu zdobí pečeť Univerzity Karlovy. Lícní straně kraluje Karel IV.
První vzor této nové papírové stokoruny se dostal do oběhu v červnu 1993. V peněženkách ji už ale nenajdeme a v obchodech při placení ji také nedostaneme. Její platnost skončila v roce 2007. Před tím ji nahradily dva nové vylepšené vzory z let 1995 a 1997 s novými ochrannými prvky.
Pokud ale někdo starý vzor stokoruny z roku 1993 přesto ještě najde třeba při úklidu zapomenutý v knížce nebo v kapse léta nenošeného saka, nemusí zoufat. V obchodě ji sice už nevezmou, šance ji vyměnit za platnou stokorunu však stále existuje. Do 31. ledna 2010 se dá proměnit ve všech bankách s pokladní službou. Po tomto datu již jen v České národní bance.
Použité zdroje:
Peníze v českých zemích, autor Jaroslav Staněk
Papírová platidla Československa 1919 – 1993, České republiky 1993 – 2003, autor Jan Bajer
Lidé a peníze, autoři František Vencovský, Ladislav Kopecký a kol., ČNB
Vývoj papírových platidel od roku 1918, Vladimír Kudlík
Česká národní banka
Český statistický úřad
Poděkování:
Redakce děkuje České národní bance za laskavé poskytnutí fotografií všech prezentovaných nominálů bankovek a odbornou spolupráci Vladimíra Kudlíka z ČNB při přípravě hlasovací ankety o nejkrásnější bankovky naší měny.
Sdílejte článek, než ho smažem