V uplynulých týdnech jsme mohli číst o dvou skandálech s únikem dat. Ten menší, domácí se týkal Penzijní společnosti Komerční banky: omylem „uveřejnila“ databázi klientů. Ti podle dostupných informací neutrpěli žádné konkrétní škody, ovšem jejich osobní údaje, včetně rodného čísla, byly nějaký čas víceméně volně přístupné uživatelům internetového bankovnictví. Chyba se prý stala už u dodavatele software, nebyla ale naštěstí fatální – ven se nedostaly údaje o bankovních účtech, včetně čísel a přístupových údajů. Samotné rodné číslo sice nabízí možností ke zneužití dost, ale přece jen je to něco jiného.
Dostupná prý byla i data exministra financí Kalouska. Je sympatické, že aspoň někde platí ono zprofanované padni komu padni. Tento pikantní detail snad může za to, že český šlendrián poněkud zastínil opravdový průšvih. Pravda – taky k tomu jistě přispělo i to, že průšvih se stal za oceánem.
Minulý týden se v rubrice Co si o tom myslíte? psalo o vládě, která sice ještě nemá důvěru, ale už se do vládnutí pustila. Snažili jsme se uhádnout, čeho všeho se od ní můžeme dočkat v oblasti národního hospodářství a ptali se na váš názor.
Knížku za obzvlášť přínosné příspěvky do debaty pod článkem bychom rádi poslali pánovi, který se podepisuje jen iniciálami jp. S jeho pravicovými názory nemusíme souhlasit, ale oceňujeme, že jsou to názory. Promyšlené a zformulované. Ovšem při pohledu do historie... už jsme mu knížku posílali letos v dubnu.
Minulý týden došlo k zatýkání členů hackerského gangu, který řádil ve Spojených státech. Tři Rusové a jeden Ukrajinec jsou obžalovaní z toho, že se podíleli na získání údajů o 160 milionech platebních karet a způsobili škody ve stovkách milionů až miliardách dolarů. Karty duplikovali a sami z bankomatů vybrali miliony. Údaje o kartách navíc prodávali dál. Mladým hackerům se pomocí důmyslného postupného pronikání do počítačových systémů podařilo během několika let dostat do sítí newyorské burzy, banky Citibank, PNC Bank, J. C. Penney a řady dalších.
Takové hromadné luxování účtů, to už je jinačí káva. Mluví se dokonce o největší hackerské akci všech dob, jenže národ Járy Cimrmana ví své. Ne že bychom chtěli velikánovi připisovat průniky do počítačových sítí desítky let před vznikem prvních sálových počítačů, máme na mysli jeho pronikavou práci detektivní. Největší hackeřina všech dob? Esa mezi lamači kódů? „Co je to za eso,“ říká Cimrman, „když se nechá chytit? V policejních kartotékách jsou kriminální živly podřadné, druhá, třetí sorta. Prvotřídní kapacity oboru žádná policejní kartotéka nemá.“
A tak tedy počítejme s tím, že o akcích skutečných es nemáme nikdo ani tušení. Dozvíme se o nich, až ráno cestou do práce uvidíme u každého bankomatu hlouček rozčilených lidí, kterým mašina bude zatvrzele odmítat vydat byť jen nejmenší bankovku.
A to pořád mluvíme jen o víceméně klasickém zločinu. O tom, který je vyhledáván a potírán státní mocí. Pak jsou tu ještě lidé, kteří obdobnou činnost vykonávají jako zaměstnání pro stát. V červnu si například izraelský premiér Netanjahu postěžoval na nekonečné internetové útoky Íránců, které prý ohrožují téměř všechny sektory izraelské ekonomiky. Není to ovšem žádná novinka, dobře v paměti můžeme mít třeba týdny ruské kyberofenzivy vůči jednomu z nejinternetovějších států světa – Estonsku. Je docela dobře představitelné, že úspěšný útok na páteř počítačové infrastruktury státu, dokáže takový stát výrazně hospodářsky poškodit.
Částečně z pohodlnosti, částečně z donucení, částečně bůhvíproč se stále víc stáváme závislými na technologii a stále víc se jí odevzdáváme. Jenže čím jsou počítačové systémy složitější, tím jsou taky zranitelnější. A čím propojenější jsou, tím osudovější můžou být následky zranění.
Někdy se radívá, že by člověk měl mít pro každý případ doma v hotovosti aspoň deset tisíc. Jindy se radí mít tisíc padesát. To by se mohlo hodit, pokud by vám někdo vykradl účet. Pokud by byl ale průšvih pořádný, celostátní, celoevropský, globální, mělo by nejspíš deset i padesát tisíc stejnou hodnotu: nula. Pak se zdá případná rada mít pro každý případ doma železnou rezervu potravin a nějakou zlatou rezervu. Kdo ale myslí na konec světa? Varovné antiutopické příběhy už nevarují, stala se z nich pouhá zábava. Konců světa už jsme přečetli a viděli tolik, že kdyby jeden ve skutečnosti nastával, asi bychom si chvíli ani nevšimli...
Co si o tom myslíte? Věříte počítačům? Máte doma hotovostní rezervu? Železnou rezervu? Zlatou rezervu? Učíte se střílet? Své názory a postřehy pište do diskuze. Nejzajímavější příspěvek odměníme knížkou od Grady.
Partnerem rubriky Co si o tom myslíte? je nakladatelství Grada. Z jeho nabídky by vás mohlo zajímat třeba...
Petr Syrový. Jak si spořit na důchod
Kniha řeší žhavou problematiku důchodové reformy z pohledu účastníka.
Milan Taraba a Lenka Veselá. Rádce nájemníka bytu
Komplexní přehled informací pro nájemce, pronajímatele, vlastníky nemovitostí, obce, bytová družstva a jejich členy.
Penzijko s finančním bonusem
Založte si penzijko Conseq a získejte nejen státní příspěvky a daňovou úsporu, ale i bonus pro věrné klienty.
Sdílejte článek, než ho smažem
Zobrazit celé vláknoSkrýt celé vlákno