Odjinud: Apple má větší hodnotu než všechny nelegální drogy světa a levné školné si naklikáte na slevovém serveru

Michal Kašpárek | rubrika: Publicistika | 23. 9. 2011

Zatímco české noviny se zabývají stravenkami, stravenkami a občas nějakým tím státním bankrotem, zahraniční tisk srší kreativitou – jak novinářů, tak těch, kterým dávají prostor. O čem se psalo v září?

O právech zákazníků na to zapsat si ceny, o řeckých účetních podvodech, o gigantických rozměrech firmy Apple a první univerzitě, která své přednášky nabízí na slevových serverech. Všechno se to dotýká i nás v Česku.

Za diplomem na slevové servery

Chicago Tribune informuje o první univerzitě nabízející své služby na Grouponu, tedy slevovém serveru, který inspiroval všechny české Slevomaty. Pětadvaceti studentům National Louis University, kteří vytáhli platební karty rychleji než jejich spolužáci, díky tomu spadlo školné z 2 232 na 950 dolarů za jeden tříkreditový předmět. Český student ať si na to vzpomene, až bude fňukat, že se mu školou placený bazén podařilo naklikat jen na sedmou ráno.

Apple nad stříbro

Že je Apple velká společnost, která vydělává hodně peněz, a akcionáři si proto svých podílů cení, to víte. Umíte si ale velikost a cenu Applu představit? Stěží. Pomůže vám s tím blog Things Apple Is Worth More Than. Firma vyrábějící počítače, mobily a mp3 přehrávače má větší hodnotu než:

Všechny nelegální drogy na světě,
roční hrubý domácí produkt Singapuru nebo Dánska,
všechno stříbro vytěžené v příštích deseti nebo i více letech.

Slovy bývalého šéfa Steva Jobse: „A ještě jedna věc.“ Blog totiž nezmiňuje, že Apple své hodnoty 371 miliard dolarů a ročního zisku 100 miliard dolarů dosahuje s pouhými 49 400 zaměstnanci. V Česku by to bylo až 23. největší město, mezi Chomutovem a Jabloncem nad Nisou. A za rok by vydělalo víc než půlku toho, co dvěstěkrát početnější zbytek země.

Potká se takhle Orwell s Kafkou v obchoďáku a jeden říká…

„Zapisovat si ceny je protizákonné a nemůžete si ani nic fotit. Jestliže chce zkontrolovat cenu, musíte si zboží odnést k pokladně a zaplatit za ně. Kolik stojí, zjistíte z účtenky.“ Dobře, neřekl to spisovatel znepokojujících utopických románů, ale šerif. Rozpálil se v londýnském Tesku na Patricka Collinsona, který si nikoho neruše u regálů zapisoval ceny zboží. Když si pak novinář nechal zavolat vedoucího a ptal se ho, proč je lahev vody v balení po třech levnější než v balení po čtyřech, dozvěděl se, že je to „akce“ a že mu do toho nic není. Šéf aspoň uvedl na pravou míru, že zapisování cen porušuje jen řád obchodu, ne zákony. Před ostudou to ale Tesco nezachránilo, protože výsledný článek z Guardianu se začal rychle šířit internetem.

S notýskem jsem nikoho zatím neprudil, často si ale fotím. Do blbých situací se dostávám i tak. Naposled se na mě obořil vrchní, že „tohle pivo teda podmírák není“ – mně se přitom jen líbila sklenka! Co ještě bývá kvůli firemní politice „hezky ty hajzlíky zákazníky hlídejte“ problém? Třeba poslat přítelkyni z mobilu fotku trika, kterým jsem si nebyl jistý. Vyfotit si propříště lahev vína, kterou už bych neunesl. Normální věci, ale bezpečáci s nimi mají nepochopitelný problém.

Existuje při tom jedna laciná marketingová finta, s níž kdysi začala mBank nebo mobilní operátor Oskar: nebýt, s prominutím, zmrdi. Těším se na obchod s touhle cedulí: „Můžete si u nás zapisovat ceny, protože vám o nich nelžeme. Klidně si naše zboží foťte, protože se za ně nestydíme. Nemusíte po kapsách lovit pětikorunu na vozík, protože nejste čuně a vrátíte ho, kam máte.“ Dočkám se?

Řecko kvůli euru podvádělo hloupě okatě. Česko vůbec

Hans Christian Müller si v článku na Economist Intelligence všímá, že řecké účetní podvody, díky kterým země mohla vůbec vstoupit do eurozóny a pak jí tolik zavařit, byly velice nápadné. Řečtí úředníci totiž nejspíš neznali jednoduchý princip, díky němuž lze prohlédnout machinace s čísly. Bohužel to samé platilo o jejich unijních protějšcích, které měly výkazy kontrolovat. Stačilo přitom spočítat, kolikrát cifry dodané Řeckem začínají jedničkou a dvojkou.

Anketa

Je s českými novináři nuda?

Tipovali byste, že když vezmete hodně velkou množinu „skutečných čísel“, bude desetina z nich začínat jedničkou, desetina dvojkou a tak dále až do devítky a nuly? Benfordův zákon ale říká, že to tak není. Jedničkou začíná v takových sadách přirozených dat zhruba třetina čísel, od dvojky do devítky se pak četnost každé číslice na první pozici postupně snižuje (tedy teoreticky, prakticky někdy nějaká ustřelí). Frank Benford už v roce 1938 dokázal, že to platí třeba i pro výsledky baseballu, délky řek nebo ulic. A podle Müllera je skoro nemožné zmanipulovat nějaká čísla tak, aby vypadala důvěryhodně a zároveň odpovídala Benfordovu zákonu.

Je docela hezké přečíst si jednou o své zemi něco pozitivního, i když asi jen díky tomu, že jsme k podvádění neměli důvod: „Statistiky z České republiky, Švédska a Velké Británie odpovídají zmíněnému pravidlu obzvlášť přesně, a nejsou tedy podezřelé. Žádná z těchto zemí nemá zájem na tom připojit se k euru, a nepotřebuje proto dosáhnout příslušných kritérií. Na druhou stranu působí velmi podezřele také statistiky z Lotyšska, Belgie a Rumunska, známého rozsáhlou korupcí.“

Citát nakonec

„Pokud se vaše práce sestává jen z toho, že děláte to, co vám říkají, časem si na to najdou někoho levnějšího,“ varuje blogger Seth Godin.

Redakce radí: každý týden Kašpárka

Regionální fokus:

Městské radosti. Za pětku až pětistovku
Pokuty za pití na veřejných prostranstvích? A kdy se začne platit za použití lavičky v parku?
Stát reklamu nepotřebuje. I když je to cool
Města, regiony, univerzity... žijou z vašich peněz. A dělají si z nich reklamu. Žít Brno!
Michal Hašek je žába. Na prameni informací
Hejtmana Hašek a jeho náměsteka žere, že se jich lidé ptají na jejich práci. Rozhodli se jim to zkomplikovat úpravou zákona o svobodném přístupu k informacím.

Jakou cenu má vaše nemovitost?